15.2.2012

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 43/1

---

Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Průmyslové změny schopné vytvořit udržitelná průmyslová odvětví s vysokou energetickou náročností, která dosáhnou cíle menší energetické náročnosti vytyčeného ve strategii Evropa 2020 (stanovisko z vlastní iniciativy)

2012/C 43/01

Zpravodaj: pan IOZIA

Spoluzpravodaj: pan JARRÉ

Dne 20. ledna 2011 se Evropský hospodářský a sociální výbor, v souladu s čl. 29 odst. 2 jednacího řádu, rozhodl vypracovat stanovisko z vlastní iniciativy k tématu

Průmyslové změny schopné vytvořit udržitelná průmyslová odvětví s vysokou energetickou náročností, která dosáhnou cíle menší energetické náročnosti vytyčeného ve strategii Evropa 2020.

Poradní komise pro průmyslové změny (CCMI), kterou Výbor pověřil přípravou podkladů na toto téma, přijala stanovisko dne 17. listopadu 2011. Zpravodajem byl pan IOZIA a spoluzpravodajem pan JARRÉ.

Na 476. plenárním zasedání, které se konalo ve dnech 7. a 8. prosince 2011 (jednání dne 8. prosince 2011), přijal Evropský hospodářský a sociální výbor následující stanovisko 143 hlasy pro, 7 členů se zdrželo hlasování.

1.   Závěry a doporučení

1.1   Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) se domnívá, že Evropa bude moci čelit ostřejší konkurenci rozvíjejících se ekonomik pouze tehdy, zavede-li vysoce inovativní systémy a zvýší své technologické, environmentální a výrobní standardy v souladu s technologickým rozvojem. Pracovníci by měli být chráněni před dopady změn, a to prostřednictvím náležité a včasné odborné přípravy. Politiky EU by tento vývoj měly podpořit.

1.2   Produkty průmyslových odvětví s vysokou energetickou náročností jsou základem hodnotového řetězce ve všech výrobních odvětvích, do nichž je soustředěna velká část pracovních míst v EU. Stabilita, včasnost, kvalita a zabezpečení dodávek do těchto odvětví je zárukou jejich konkurenceschopnosti na světovém trhu i zárukou vysoce kvalifikovaných pracovních míst v EU.

1.3   Je třeba vypracovat odpovídající evropský rámec, aby bylo možné řešit společné potřeby průmyslových odvětví s vysokou energetickou náročností, přičemž prioritou musí být posílení jejich konkurenceschopnosti a jejich udržení v Evropě, a to v kontextu hospodářské, sociální a environmentální udržitelnosti. Jednotlivá dotyčná odvětví mají stejný význam a jsou na sobě závislá.

1.4   I přes obtíže spojené se současnou konjunkturou EHSV doporučuje ještě větší investice do výzkumu, vývoje a nasazení, odborné přípravy a do vědeckých činností aplikovaných v průmyslu. Tyto investice by měly být dostatečně finančně pokryty v rámci příštího rámcového programu a měly by umožnit výměnu zkušeností a výsledků přinejmenším na evropské úrovni. Evropské a národní programy by se měly více zaměřovat na výzkum a inovace v oblasti energetické účinnosti (1).

1.5   Podle EHSV je nezbytná integrovaná průmyslová politika, jež by měla neustále pod kontrolou externí aspekty a umožnila by evropským podnikům soutěžit s globálními konkurenty za rovných a recipročních podmínek. V zájmu zaručení odpovídající úrovně konkurenceschopnosti je nutné formulovat společnou průmyslovou a fiskální politiku a strategická řešení pro veškerý evropský průmysl.

1.6   Evropa nemůže pokračovat v řízení svého hospodářství tak, že bude klást stále přísnější podmínky a nepřijme zároveň nezbytná opatření k učinění pevných a strategických společných rozhodnutí o správě, nutných pro ochranu svého hospodářského a sociálního modelu a pro dosažení optimálních výsledků i v oblasti ochrany životního prostředí.

1.7   EHSV je pevně přesvědčen, že Unie musí vynaložit veškeré úsilí na vytvoření flexibilních systémů pro účely dosažení cílů, jež se ukáží být nezbytné. Tyto systémy musí zohledňovat specifičnost průmyslové základny.

1.8   EHSV si klade otázku, zda by i dovozci neměli podléhat opatřením srovnatelným se systémem pro obchodování s emisemi. Hlavním cílem by mělo být vytvoření účinného globálního systému na základě přísné a vymahatelné dohody. Při neexistenci této dohody a s ohledem na dosažení cílů, jež si Unie sama vytyčila, by se se zbožím a službami poskytovanými na jejím území mělo zacházet stejně a za stejných podmínek; totéž by mělo platit pro vyvážené zboží a služby.

1.9   EHSV vřele doporučuje uvažovat o možnosti zachovat systém bezúplatného přidělování certifikátů poskytovaných systémem pro obchodování s emisemi pro ty podniky, které již dosáhly vynikající úrovně a již se blíží fyzikálním a termodynamickým limitům svých specifických technologií. Systém obchodování s emisními povolenkami, jenž bude spuštěn od roku 2013, je zajisté dobrý, ale pouze pokud bude přijímán i v jiných částech světa. EU zamýšlí zpřístupnit systém obchodování i jiným subjektům mimo EU, a snažit se tak vybudovat globální trh pro obchodování s emisemi.

1.10   V případě průmyslových odvětví s vysokou energetickou náročností by systém obchodování s emisemi mohl v zainteresovaném odvětví způsobit nesmírné škody, pokud by nebyl velmi obezřetně spravován. Přesun emisí uhlíku není něčím, co by se mělo posuzovat až v budoucnu. Dochází k němu nejméně v posledních deseti letech, jelikož investice jsou přesměrovávány z Evropy do jiných zemí, např. do USA, Číny, Indie, Brazílie atd. Podrobné prozkoumání tohoto jevu by bylo mimořádně užitečné.

1.11   Energii obsaženou v surovinách je třeba opětovně využívat a podporovat recyklování všude tam, kde je to možné. Sklo, železo, ocel a hliník mohou mít značný přínos. Evropa své vzácné zdroje vyváží. Bylo by však naopak třeba podporovat jejich opětovné využívání v rámci EU a šetřit energii obsaženou v jednotlivých surovinách (2).

1.12   Průmyslová odvětví s vysokou energetickou náročností by měla být vybízena, aby – i prostřednictvím sdružování – do odvětví energetiky dlouhodobě investovala, zejména do obnovitelných zdrojů energie, a měla by jim být dána možnost kupovat energii na základě víceletých smluv a za stabilní ceny.

1.13   Podle EHSV je mimořádně důležitý stabilní, účinný a trvalý regulační rámec. Ekonomický cyklus investic do průmyslových odvětví s vysokou energetickou náročností trvá sedm až dvacet let (například u starých pecí) a není náhoda, že se v Evropě již více než třicet let investuje do integrovaného cyklu oceli méně, než se očekávalo.

1.14   Doposud přijímané politiky se zaměřovaly spíše na uvalování sankcí než na odměňování inovativních postupů, chování a odpovědných investic. Tento přístup se musí změnit a s pomocí daňových pobídek se musí podporovat činnosti těch podniků, jež prokáží, že v oblasti energetické účinnosti dosáhly významných výsledků.

1.15   Je třeba vyzdvihnout významné výsledky, jichž průmyslová odvětví s vysokou energetickou náročností dosáhla již v období bezprostředně před tím, než systém obchodování s emisemi vstoupil v platnost. Tato odvětví předvídala nové potřeby a nové časy a není důvod, proč by měla být v důsledku toho těžce postihována a riskovat ztrátu milionu vysoce stabilních a kvalifikovaných pracovních míst (přímých i nepřímých).

1.16   Mezinárodní a meziodvětvové šíření osvědčených postupů je zajisté jedním z nástrojů, které je třeba podporovat, spolu s podporou nových pilotních či vzorových projektů.

1.17   Opatření v oblasti podpory z veřejných zdrojů pro výzkum a inovace a příslušné specifické programy se ukázaly být mimořádně důležité. EHSV vyzývá Evropskou komisi, Radu a Parlament, aby tyto programy – zaměřené na energetickou účinnost a diverzifikaci – posílily a natrvalo je zařadily mezi rozvojová opatření.

1.18   Malé a střední podniky mohou velkou měrou přispět k dosažení cílů prostřednictvím specifických programů zaměřených na ně samé. Podniky s vysokou energetickou náročností se nacházejí ve všech segmentech trhu. Náklady na dosažení vynikající úrovně energetické účinnosti jsou však nepřímo úměrné velikosti podniků. A přitom nejlepších výsledků lze celkově dosáhnout právě v malých a středních podnicích. Tam je také třeba směrovat intenzivní úsilí a odpovídající rozsáhlé zdroje.

2.   Úvod

2.1   Průmyslová odvětví s vysokou energetickou náročností jsou základem všech evropských hodnotových řetězců ve výrobě, neboť poskytují základní materiály pro výrobu průmyslových výrobků. Hrají zásadní roli v rozvoji nízkouhlíkové ekonomiky.

2.2   Přijetí předpisů o 20 % snížení spotřeby je vzhledem k vývoji nové generace produktů průmyslových odvětví s vysokou energetickou náročností výzvou. Ke zpřístupnění trhu pro nové energeticky úsporné produkty je třeba velkého množství opatření a pobídek.

2.3   Odvětví průmyslové výroby, které přispívá 17,6 % k evropskému HDP, pokrývá 27 % konečné poptávky po energii v EU. Velká průmyslová odvětví vyrábějící základní materiály, např. chemické látky a petrochemické výrobky (18 %), železo a ocel (26 %) a cement (25 %), jsou vysoce energeticky náročná a spotřebovávají 70 % celkové energie v průmyslu.

2.4   Myšlenka omezit náklady za účelem udržení a možného zvýšení konkurenceschopnosti přinutila mnoho průmyslových odvětví, zejména těch vysoce energeticky náročných, aby zlepšila svoji energetickou účinnost, což znamená, že jejich ekonomický potenciál bude v roce 2020 nižší než v jiných odvětvích.

Tabulka 1

Očekávaný vývoj a potenciál úspor energie v roce 2020  (3)

	2020 (PRIMES 2007) [mil. toe]	2020 (PRIMES 2009 EE) [mil. toe]	Očekávaný pokrok v r. 2020 bez dalších opatření [%]	2020 Ekonomický potenciál [%]	2020 Technický potenciál [%]
	1	2	3 [= (2-1)/1 (4)100]	4	5
Hrubá domácí spotřeba mínus konečné využití k neenergetickým účelům	1 842	1 678	–9 %	– 20 % (cíl EU)	není k dispozici
Konečná spotřeba energie, z toho:	1 348	1 214	–10 %	–19 %	–25 %
průmysl	368	327	–11 %	–13 %	–16 %
doprava	439	395	–10 %	–21 %	–28 %
bydlení	336	310	–8 %	–24 %	–32 %
terciární sektor	205	181	–12 %	–17 %	–25 %
Přeměna, přenos a distribuce energie	494	464	–6 %	–35 %	není k dispozici
Pramen: PRIMES u sloupců 1, 2 a 3; Fraunhofer Institut u sloupců 4 a 5.

2.5   Dosud však nebyly plně využity veškeré možnosti, zejména co se týče malých průmyslových odvětví a dokonce i některých středně velkých (5).

3.   Současný stav v oblasti technologií v různých průmyslových odvětvích s vysokou energetickou náročností

V odvětvích s vysokou energetickou náročností se zkoumá a uplatňuje řada produktů a technologií, jež jsou nezbytné k boji proti změně klimatu a dalším globálním výzvám. Základním předpokladem pro zlepšení účinnosti z hlediska energie a zdrojů jsou aktivní průmyslová politika a inovace. Výzkum a vývoj se musí více zaměřit na technologická a organizační řešení účinná z hlediska energie a zdrojů. Společnosti spolu se zaměstnanci a jejich zástupci musí navíc zaměřit pokrok v oblasti účinnosti z hlediska energie a zdrojů na podporu inovací v produktech a postupech.

Následuje přehled hlavních průmyslových odvětví s vysokou energetickou náročností.

3.1   Chemický a petrochemický průmysl

3.1.1   Průmysl chemických látek zaměstnává 1 205 000 pracovníků ve 29 000 podnicích a hodnota jeho produkce činí 449 miliard eur (Eurostat 2009), celkové tržby jsou téměř dvojnásobné a odpovídají 1,15 % HDP EU. Pouze 8 % ropy se v chemickém průmyslu využívá jako palivo, většina je určena ke zpracování. Pokud jde o spotřebu energie ve zpracovatelském průmyslu, činí 18 % z celkové spotřeby průmyslových odvětví.

3.1.2   Chemický průmysl přeměňuje suroviny v produkty pro jiná průmyslová odvětví a pro spotřebitele. Základní suroviny se dělí na organické a anorganické. Mezi anorganické suroviny patří vzduch, voda a nerostné suroviny, zatímco fosilní paliva a biomasa patří do kategorie organických surovin.

3.1.3   Základem pro výrobu přibližně 85 % chemických produktů je zhruba 20 základních chemických látek, které se získávají z cca 10 surovin a jsou následně zpracovávány na asi 300 meziproduktů. Základní chemické produkty a meziprodukty jsou nazývány velkoobjemové chemikálie. Z meziproduktů se vyrábí přibližně 30 000 druhů spotřebního zboží. Tyto chemické produkty tvoří: 12 % ceny motorového vozidla (sedadla, hadice a pásy, airbagy), 10 % ceny domu (izolace potrubí a elektroinstalace), 10 % ceny produktů každodenní spotřeby v průměrné domácnosti (potraviny, oděvy, obuv, léky a produkty osobní péče atd.).

3.1.4   Uhlí, ropa a zemní plyn jsou hlavními surovinami pro výrobu většiny velkoobjemových chemikálií. V každé fázi je přidávána určitá hodnota: relativní hodnota ropy 1, paliva 2, tradičního petrochemického produktu 10, tradičního spotřebního zboží 50.

3.1.5   Fosilní paliva jsou rovněž nejvýznamnějším zdrojem energie. První místo zastává ropa (cca 40 %), následuje uhlí (cca 26 %) a zemní plyn (cca 21 %).

3.1.6   Chemický průmysl spotřebovává velké množství energie. Přibližně 8 % celkově poptávané ropy se používá jako surovina, zbytek je určen k výrobě paliv, především pro odvětví dopravy.

3.2   Odvětví hutnictví neželezných kovů

3.2.1   Spektrum odvětví hutnictví neželezných kovů je velmi široké a zahrnuje výrobu různých materiálů, jako je hliník, olovo, zinek, měď, hořčík, nikl, křemík a mnoho dalších. Odvětví jako celek má přibližně 400 000 přímých zaměstnanců (zdroj: Eurometaux, červenec 2011). Největším a nejvýznamnějším pododvětvím je výroba hliníku. V roce 2010 v ní bylo zaměstnáno 240 000 zaměstnanců, celkový obrat byl 25 miliard eur. Produkce bauxitu dosáhla zhruba 2,3 mil. t, výroba oxidu hlinitého činila 5,9 mil. t a celková výroba hliníku (primární výroba a recyklace) dosáhla 6 mil. t (ve 270 závodech). Evropská komise stanovila jako referenční hodnotu 1 514 kg ekvivalentu CO2 na 1 t hliníku z primární výroby.

3.2.2   Různé analýzy prokázaly, že suroviny a energie jsou pro hutnictví neželezných kovů v EU nejvýznamnějšími faktory konkurenceschopnosti. Náklady na energii a suroviny představují podle pododvětví přibližně 50 až 90 % veškerých nákladů na výrobu zušlechtěných kovů. Ceny surovin tvoří 30 % až 85 % celkových nákladů, ceny energie 2 % až 37 %. Pokud jde o suroviny, při výrobě kovů v EU má recyklování šrotu stejný význam jako užití rud a koncentrátů.

3.2.3   V souvislosti se závislostí na dovozu se v roce 2005 v hutnictví v EU považoval bauxit, hořčík, křemík a měděné koncentráty za nejcitlivější suroviny (například 50 % světového vývozu koksu pochází z Číny a 40 % světového vývozu měděných koncentrátů z Chile).

3.2.4   Podle údajů z odvětví jsou ohroženy dodávky hliníkového a měděného šrotu, čisté mědi, koncentrátů zinku a olova. Totéž platí v dlouhodobém horizontu pro hliníkový a měděný šrot a pro koncentráty mědi a čistou měď.

3.2.5   Odvětví neželezných kovů je rovněž náročné na elektrickou energii. To platí zejména pro výrobce hliníku, olova a zinku, kteří patří mezi významné spotřebitele elektrické energie.

3.2.6   O značnou část spotřeby neželezných kovů v EU se již stará dovoz, a nebude-li zjednána náprava, tento podíl se ještě zvýší, zatímco evropští výrobci z dotčeného odvětví ukončí činnost. To způsobí, že se emise uhlíku přesunou jinam.

3.3   Hutnický průmysl

3.3.1   Evropský hutnický průmysl přímo zaměstnává 360 000 zaměstnanců a jeho obrat činil v roce 2010190 miliard eur. Celkové množství spotřeby energie činí 3 700 GJ, což odpovídá přibližně 25 % spotřeby energie v průmyslové výrobě, a celkové emise CO2 činí 350 Mt, což odpovídá 4 % veškerých emisí v EU.

3.3.2   Ve výrobě oceli existují dva hlavní postupy: takzvaný „integrovaný postup“, založený na výrobě železa z železné rudy (byť i při tomto postupu pochází v průměru 14 % výroby ze šrotu), a takzvané „recyklování“, využívající jako hlavní železnou surovinu ocelový šrot tavený v elektrických obloukových pecích.

3.3.3   V obou případech je spotřeba energie úměrná palivu (převážně uhlí a koks) a elektrické energii. Při recyklování je spotřeba energie podstatně nižší (přibližně o 80 %). Při „integrovaném postupu“ se využívají koksárenské pece, zařízení na spékání, vysoké pece a konvertory na dmýchání kyslíku.

3.3.4   Odhaduje se, že současná spotřeba energie při integrovaném postupu činí mezi 17 a 23 GJ na 1 tunu materiálu válcovaného za tepla [1][SET_Plan_Workshop_2010]. Na evropské úrovni se nižší hodnota považuje za dobrou referenční hodnotu pro integrované zařízení, zatímco hodnota odpovídající 21 GJ/t se považuje za průměrnou hodnotu ve všech členských státech EU-27.

3.3.5   Čistý pokles spotřeby energie (odpovídající zhruba 50 %) zaznamenaný v evropském průmyslu v uplynulých 40 letech lze částečně vyvozovat z častějšího využívání recyklování namísto integrovaného postupu (procentuální podíl vzrostl z 20 % v 70. letech 20. století na nynějších 40 %).

3.3.6   Vyhlídky na přechod k recyklování jsou však omezené dostupností a kvalitou šrotu. V Evropě je zhruba 80 % emisí CO2 souvisejících s integrovaným postupem způsobeno odpadními plyny, které se ve velké míře využívají v témže průmyslovém odvětví k výrobě zhruba 80 % energie, již toto dané odvětví spotřebovává [EUROFER_2009a].

3.3.7   V roce 2008 činila výroba surové oceli v EU 198 milionů tun, což představovalo 14,9 % celkové světové výroby, jež činila 1 327 milionů tun) [WorldSteel_2009]. O deset let dříve, když byla výroba o něco málo nižší (191 milionů tun), činil podíl evropských zemí na světové výrobě 24,6 %.

3.4   Keramický průmysl

3.4.1   Keramický průmysl přímo zaměstnává 300 000 osob a pokrývá širokou paletu produktů, od cihel a střešních tašek, kameninových trubek, obkladaček a dlaždic, přes sanitární keramiku a stolní a dekorativní předměty po brusiva, žáruvzdorné výrobky a technickou keramiku (6).

3.4.2   Tyto obory zahrnují stavební zařízení, vysokoteplotní procesy, automobilové, energetické, environmentální a spotřební předměty, báňská, loďařská, obranná, letecká a zdravotnická zařízení atd. Obory keramického průmyslu se vyznačují svojí závislostí na domácích i dovážených surovinách.

3.4.3   Evropský keramický průmysl tvoří z velké části malé a střední podniky, jež představují zhruba 10 % zařízení zapojených do evropského systému pro obchodování s emisemi, avšak produkují méně než 1 % emisí.

3.5   Cement

3.5.1   Evropský cementářský průmysl v roce 2010 přímo zaměstnával 48 000 zaměstnanců, výroba dosahovala 250 Mt a obrat činil 95 miliard eur. Referenční spotřeba energie činila 110 kWh/t. Celkové emise CO2 odpovídaly 3 % veškerých emisí v EU.

3.5.2   Cement je základním materiálem ve stavebnictví i v pozemním a vodním stavitelství. Produkce cementářského průmyslu přímo souvisí s vývojem ve stavebnictví a věrně odráží celkovou situaci v hospodářství.

3.5.3   Technologie výroby cementu v Evropské unii je velkou měrou založena na tzv. moderním suchém výrobním procesu. Tato technologie je charakteristická přibližně o 50 % nižší spotřebou energie než technologie vypalování slínku v pecích tzv. mokrým procesem.

3.5.4   Výroba cementu v 27 zemích EU v roce 2009 byla přibližně 250 milionů tun, což představovalo 8,6 % světové výroby, jež v roce 2006 byla 3 miliardy tun (7). Celosvětová výroba je soustředěna z větší části v Asii (75 %) a samotná Čína vyrábí přibližně polovinu cementu na celém světě (54,2 %). Z těchto údajů tedy vyplývá, že obrovská část světové výroby cementu připadá na země, které se neřídí zásadami Kjótského protokolu.

3.5.5   Klíčové rysy evropského cementářského průmyslu jsou vysoká kapitálová náročnost – 150 milionů eur na milion tun výrobní kapacity – a značná spotřeba energie – 60–130 kg/t topného oleje nebo olejového ekvivalentu a navíc 90–130 kWh/t elektrické energie.

3.5.6   Dalším důležitým rysem evropského odvětví cementářství je přítomnost regionálních trhů cementu s oblastí působnosti o poloměru přibližně do 320 km.

3.5.7   Cementářský průmysl je jedním z největších zdrojů emisí oxidu uhličitého. Jeho emise CO2 představují asi 5 % světových emisí vzniklých v důsledku lidské činnosti (8). Hlavním zdrojem emisí CO2 v cementárnách je proces dekarbonizace a spalování paliv.

3.5.8   Odhaduje se, že emise z procesu dekarbonizace tvoří asi 50 % a ze spalování paliv asi 40 % celkových emisí cementárny. Emise CO2 z těchto dvou procesů se nazývají „přímé emise“. Hlavním zdrojem nepřímých emisí (asi 10 % emisí z cementáren) je doprava a výroba elektrické energie využívané v cementárně (9).

3.5.9   Rozvoj odvětví výroby cementu v EU je do velké míry závislý na politice a na rozhodnutích EU týkajících se emisí CO2 a jiných druhů znečištění.

3.5.10   Systém pro obchodování s emisemi se v odvětví cementářství týká výroby cementu (slínku) v rotačních pecích s výkonem více než 500 tun denně. Údaje z posledních let (10) ukazují, že emise z cementářského průmyslu byly nižší, než se očekávalo. Vysoké ceny povolenek na emise CO2 mohou být lákavější než výroba většího množství cementu. Struktura systému pro obchodování s emisemi by mohla způsobit omezení výroby. Proto musí být před rozdělením plánovaných povolenek CO2 provedena analýza, která umožní vytyčit udržitelné cíle, zamezit narušením trhu a motivovat podnikatele ke zlepšení energetické účinnosti a současnému snižování emisí CO2.

3.6   Sklářský průmysl

3.6.1   Evropský sklářský průmysl přímo zaměstnává 200 000 zaměstnanců, je v něm činných 1 300 výrobců a zpracovatelů, jejichž výroba dosáhla v roce 2010 34 Mt (30 % celosvětové výroby). Recyklace jedné tuny skla zamezí emisím 670 kg CO2. Emise CO2 dosahují zhruba 25 Mt za rok.

3.6.2   Sklo obsahuje převážně sklářské suroviny, jako je křemitá hlinka (velmi kvalitní písek), alkalické látky způsobující změnu skupenství křemité hlinky z pevného na tekuté – hlavně sodu a potaš –, stabilizující látky chránící před povrchovou korozí skla (oxid vápenatý, hořčík a oxid hlinitý), některé čeřicí přísady a malé množství dalších příměsí, které jednotlivým druhům skla propůjčují různé vlastnosti.

3.6.3   Nejrozšířenější klasifikace druhů skla je v závislosti na jeho chemickém složení, podle níž se sklo dělí do čtyř hlavních skupin: sodnovápenaté sklo, olovnatý křišťál a křišťál, borosilikátové sklo a zvláštní skla.

3.6.4   Pokud jde o pododvětví, největším sektorem sklářského průmyslu v EU je „obalové sklo“, které tvoří více než 60 % celkové produkce. Jeho produkty jsou skleněné nádoby (lahve a sklenice). Obalové sklo se vyrábí ve všech členských státech EU, s výjimkou Irska a Lucemburska. V celosvětovém měřítku je EU největším producentem obalového skla (asi 140 skláren).

3.6.5   Ploché sklo, které představuje přibližně 22 % celkové produkce skla, je co do objemu druhým největším sektorem sklářského průmyslu v EU a zahrnuje výrobu plaveného skla a válcovaného skla. V EU je pět výrobců plaveného skla a pět výrobců válcovaného skla. V roce 2008 činily celkové emise CO2 z výroby plochého skla 7 milionů tun, z nichž zhruba 6,5 milionu připadalo na výrobu plaveného skla a zhruba 0,5 milionu na výrobu skla válcovaného (pramen: CITL).

3.6.6   Nekonečná skleněná vlákna se vyrábějí a dodávají v různých formách: rovingy, rohože, sekané prameny, textilní příze, tkaniny, mletá vlákna. Jejich hlavní konečné využití (přibližně 75 %) spočívá ve vyztužování kompozitních materiálů, zejména pryskyřic tvrditelných teplem a termoplastů. Hlavními odběrateli kompozitních materiálů je stavebnictví, automobilový průmysl, doprava (50 %) a energetika a elektronika.

3.6.7   Několik údajů o uhlíkové stopě:

—	průměrná produkce: 870 000 t produktů z nekonečných skleněných vláken za rok,

—	průměrné přímé emise CO2: 640 000 t,

—	průměrné emise CO2/t: 735 kg CO2/t produktů z nekonečných skleněných vláken.

3.6.8   Odvětví zvláštních skel tvoří zhruba 6 % produkce sklářského průmyslu, a pokud jde o tuny, je na čtvrtém místě mezi největšími odvětvími. Mezi hlavní produkty patří: sklo pro televize a monitory, osvětlovací skla (výbojky a žárovky), optické sklo, laboratorní a technické sklo, borosilikátové sklo a sklokeramika (nádobí, výrobky domácího použití při vysokých teplotách) a sklo na elektroniku (displeje LCD).

3.6.9   Odvětví skla pro domácnost je jedním z nejmenších v celém sklářském průmyslu, tvoří asi 4 % celkové produkce. Patří sem výroba bílého a černého nádobí a ozdobných předmětů, mj. skleniček, šálků, misek, talířů, nádobí, váz a ozdob.

4.   Všeobecný přehled emisí CO2 v Evropě v roce 2010

4.1   Systém EU pro obchodování s emisemi stanoví maximální výši emisí pro přibližně 12 600 zařízení, včetně elektráren, podniků a rafinérií. Systém pokrývá zhruba 40 % celkových emisí skleníkových plynů v EU. Na základě údajů o průmyslové výrobě analytikové odhadují, že v roce 2010 stouply emise o 3,2 % oproti poklesu o 11,3 % v roce 2009 (Barclays Capital, Nomisma Energia, IdeaCarbon).

4.2   Podle Evropské agentury pro životní prostředí činily celkové emise skleníkových plynů v EU v roce 2009 přibližně 4,6 miliardy tun. Pokud by bývaly vzrostly stejně jako loňské emise uhlíku z průmyslové výrobě, překročila by EU cíl 4,5 mld. t skleníkových plynů v roce 2020 o cca 300 mil. t. Podle zaměstnanců EU odpovědných za problematiku klimatu zůstane EU pod touto cílovou hranicí, pokud splní cíle vytyčené pro obnovitelné zdroje energie a účinnost.

4.3   CO2

Emise spadající do systému EU pro obchodování s emisemi stouply v roce 2010 zároveň s poptávkou po energii a celkovou průmyslovou výrobou, v důsledku čehož podniky spotřebovávaly při výrobě elektrické energie a tepla větší množství fosilních paliv (Sikorski).

Zvýšení cen plynu přinutilo tepelné elektrárny, aby začaly spotřebovávat více uhlí, což znamená větší emise oxidu uhličitého.

5.   Připomínky Evropského hospodářského a sociálního výboru

5.1   Hodnotový řetězec závisí na dostupnosti a kvalitě materiálu a hlavní evropská průmyslová odvětví dodávají materiál nejvyšší kvality. Evropský zpracovatelský průmysl má prospěch z vysoké úrovně kvality a neustálých inovací, s nimiž výzkum přichází. Například v ocelářském průmyslu závisí 70 % kvality na druhu slévání. Tuto kvalitu je třeba zachovat a pokud možno zvyšovat.

5.2   Evropa nebude schopna bez silného, konkurenceschopného a inovativního průmyslu dosáhnout žádných udržitelných cílů, jako jsou např. cíle vytyčené Komisí v oblasti emisí CO2.

5.3   Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) je systém stanovující stropy emisí (cap & trade) a byl přijat jako významný nástroj pro dosažení cíle, jejž si EU vytyčila, tj. snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 alespoň o 20 % oproti roku 1990 a o 30 % v případě uzavření mezinárodní dohody. EU ETS zahrnuje přibližně 12 500 energetických a průmyslových zařízení, která dohromady produkují téměř polovinu emisí CO2 v EU a 40 % celkových emisí skleníkových plynů.

5.4   EU ETS dnes funguje ve 30 zemích (v EU-27, na Islandě, v Lichtenštejnsku a Norsku). Ve srovnání s jinými odvětvími, které nejsou jeho součástí (např. doprava), přineslo zavedení ETS významné výsledky při snižování emisí skleníkových plynů. Průmyslová odvětví s vysokou energetickou náročností jsou nicméně pod stálým tlakem na zlepšování energetické účinnosti kvůli neustále rostoucím cenám energií. Byla by proto velmi žádoucí důkladná analýza toho, nakolik ke snížení emisí přispěl EU ETS.

6.   Sociální a environmentální aspekty

6.1   Evropský průmysl, evropské pracovníky, evropské zájmy, životní prostředí, zdraví a spotřebitele lze chránit jen tak, že žádný z těchto zájmů nebude převažovat nad ostatními a že bude nalezena optimální rovnováha mezi environmentální, sociální a hospodářskou politikou.

6.2   EHSV podporuje cíle v oblasti životního prostředí a sociální udržitelnosti a v některých prioritních oblastech činnosti upozorňuje na hlavní směry, jimiž by se měla řídit integrovaná činnost s holistickou vizí problematiky.

6.3   V prvé řadě jsou zapotřebí seriózní programy na podporu odborného růstu, prostřednictvím odborné přípravy zaměřené na získání kvalifikace potřebné k postavení se tváří v tvář technologickým výzvám a dosažení dalších a lepších výsledků v oblasti energetické účinnosti. Průmyslová odvětví s vysokou energetickou náročností se vyznačují nepřetržitými výrobními procesy a vysokou mírou odpovědnosti, což znamená, že pro mladé lidi nejsou atraktivní. K udržení kvalifikovaných pracovníků v těchto oborech v Evropě jsou zapotřebí zvláštní pobídky na podporu programů odborného vzdělávání (včetně stipendií).

6.4   Je nutné stanovit pobídky k mobilitě odborníků a specializovaných pracovníků, aby se šířily znalosti a osvědčené postupy na národní i mezinárodní úrovni.

6.5   Mimořádnou pozornost bude třeba věnovat přechodným obdobím. Bude nutné zaručit vhodnou a zaručenou podporu pracovníkům, jichž se dotkne restrukturalizace zapříčiněná změnami, k nimž bude nutné přikročit v zájmu přizpůsobení výroby novým potřebám. Tento proces by měly podpořit veřejné investice.

6.6   Skutečný závazek k provedení průmyslových změn v odvětvích s vysokou energetickou náročností musí být přiměřený odpovídajícímu posouzení dopadu na společnost a pracovníky, aby se tak zamezilo negativním sociálním důsledkům a předem došlo k přípravě na zavedení nových modelů výroby.

6.7   Zásadní význam má rozvoj znalostí občanů, jejich porozumění a uvědomění si výhod, které může přinést energeticky účinný průmysl. Proto by se mělo podporovat nejen označování výrobků, ale i uvádění energeticky účinných procesů, jejichž prostřednictvím tyto výrobky vznikly, tzn. mít dvojí označování: označení výrobku i uvedení výrobce, který přispěl k udržení celkové vysoké účinnosti.

6.8   Průmyslová odvětví s vysokou energetickou náročností potřebují větší podporu výzkumu a inovací. Stávající systém financování EU by měl využít příslušné nástroje (např. partnerství veřejného a soukromého sektoru pro udržitelný průmysl SPIRE), aby průmyslové projekty dostaly větší prostor. Technologické platformy tvrdě pracovaly na vytvoření příznivějšího prostředí, kde by průmysl měl lepší přístup k rámcovým programům EU. Měla by být rovněž vyzdvižena úloha organizací pro výzkum a technologie (RTO), které jsou nesmírně důležitou součástí inovačního řetězce a uvádějí inovace do průmyslového využití.

7.   Mezinárodní rozměr

7.1   USA, Japonsko, Rusko, Brazílie, Indie a zejména Čína (na prvním místě z hlediska vyprodukovaných emisí, 22 % veškerých emisí) musí převzít svůj díl odpovědnosti. Tyto země spolu s Evropou produkují více než 70 % emisí CO2 (údaje z roku 2007). Je nezbytné uzavřít dohodu o klimatu a zdraví naší planety, aby bylo možné čelit výzvám, které klade globální oteplování způsobené člověkem.

7.2   EHSV opakovaně vyjádřil svoji podporu těmto evropským politikám a doporučil vyvinout veškeré úsilí o dosažení spravedlivé mezinárodní dohody, která by rozvrhla odpovědnost a náklady a zohlednila celou škálu faktorů, nejen absolutní čísla.

7.3   Politiky boje proti změně klimatu, jež chtějí využívat signálu o ceně CO2, mohou být úspěšné jen tehdy, pokud se na příští konferenci v Durbanu podaří stanovit nové cíle po Kjótu pro země produkující největší světové znečištění. Evropa se zasazovala o vytyčení podstatně ambicióznějších cílů a jejich zahrnutí do globální dohody. EHSV tento záměr vítá, pokud připomínky vznesené v souvislosti s podmínkou udržitelnosti pro evropské podniky a pracovníky najdou v dohodě své místo a budou respektovány.

---

(1)  Úř. věst. C 218, 23.7.2011, s. 38.

(2)  Úř. věst. C 107, 6.4.2011, s. 1 a Úř. věst. C 218, 23.7.2011, s. 25.

(3)  SEK(2011) 779 v konečném znění.

(4)  Údaje o ekonomickém potenciálu v sektoru přeměny energie vycházejí z propočtů GŘ pro energii.

(5)  Plán energetické účinnosti 2011, KOM(2011) 109 v konečném znění; studie posouzení dopadů – viz poznámka pod čarou č. 3, Úř. věst. C 218, 23.7.2011, s. 38; Úř. věst. C 318, 29.10.2011, s. 76.

(6)  Úř. věst. C 317, 23.12.2009, s. 7.

(7)  Informační zpráva k tématu Vývoj evropského cementářského průmyslu, CCMI/040, CESE 1041/2007.

Cembureau, Evolution and Energy Trends – internetové stránky Cembureau, květen 2011.

(8)  Carbon dioxide emissions from the global cement industry. Kolektiv autorů: Ernst Worrell, Lynn Price, Nathan Martin, Chris Hendriks, Leticia Ozawa Meida, Annual Review of Energy and the Environment, listopad 2001, svazek 26, s. 303–329.

(9)  Vanderborght B, Brodmann U. 2001. The Cement CO2 Protocol: CO2 Emissions Monitoring and Reporting Protocol for the Cement Industry. Příručka k protokolu, verze 1.6 – www.wbcsdcement.org.

(10)  Zpráva zveřejněná v Euronews v květnu 2006.

---