(1)

Účelem změn směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/36/EU (3) v souvislosti s pravomocemi dohledu, sankcemi, pobočkami ze třetích zemí a environmentálními, sociálními a správními riziky (ESG) je další harmonizace rámce bankovního dohledu a v konečném důsledku prohloubení vnitřního trhu v oblasti bankovnictví. Příslušné orgány by se měly snažit zajistit, aby byl rámec dohledu na instituce ve smyslu uvedené směrnice uplatňován přiměřeným způsobem, a zejména by měly usilovat o co největší snížení nákladů na dodržování předpisů a podávání zpráv pro malé a nepříliš složité instituce, přičemž by měly náležitě zohlednit doporučení uvedená ve zprávě s názvem „Studie o nákladech na dodržování požadavků na podávání zpráv orgánům dohledu“, kterou v roce 2021 zveřejnil Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro bankovnictví) (EBA) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (4) a jejímž cílem bylo průměrně snížit náklady spojené s podáváním zpráv o 10 až 20 %.

(2)

Příslušné orgány, jejich pracovníci a členové jejich řídicích orgánů by měli být nezávislí a neměli by podléhat politickému ani hospodářskému vlivu. Riziko vzniku střetu zájmů oslabuje integritu finančního systému Unie a znesnadňuje dosažení cíle integrované bankovní unie a unie kapitálových trhů. Směrnice 2013/36/EU by měla stanovit podrobnější ustanovení, kterými členské státy zajistí, aby příslušné orgány, včetně jejich pracovníků a členů jejich řídicích orgánů, jednaly nezávisle a objektivně. V této souvislosti by měly být stanoveny minimální požadavky pro předcházení střetu zájmů a omezení fenoménu „otáčivých dveří“, zejména stanovením čekacích dob, zákazu obchodování s nástroji vydanými dohlíženými subjekty a maximální délky funkčního období příslušných členů řídicích orgánů. EBA by měl pro příslušné orgány vydat obecné pokyny k předcházení střetu zájmů, jež vycházejí z mezinárodních osvědčených postupů.

(3)

Pracovníci a členové řídicích orgánů příslušných orgánů, na něž se vztahují čekací doby, by měli mít nárok na přiměřenou náhradu, jejímž účelem by měla být kompenzace za to, že po určitou dobu nemohou vykonávat zaměstnání u subjektů, na něž se tato čekací omezení vztahují. Tato kompenzace by měla být úměrná délce příslušné čekací doby a o její formě by měl rozhodovat každý členský stát.

(4)

Orgány dohledu by měly při výkonu svých funkcí dohledu jednat s nejvyšší integritou. V zájmu zvýšení transparentnosti a zajištění přísných etických norem je vhodné, aby pracovníci a členové řídicích orgánů příslušných orgánů byli povinni každoročně předkládat prohlášení o střetu zájmů. V tomto prohlášení by měly být uvedeny informace o finančních nástrojích držených daným pracovníkem či členem, aby se snížila rizika střetu zájmů, jež by mohla z této držby vyplynout, a aby příslušné orgány mohly tato rizika náležitě řídit. Prohlášením o střetu zájmů by neměly být dotčeny požadavky na předložení prohlášení o majetku podle použitelných vnitrostátních předpisů.

(5)

Poskytování základních bankovních služeb uvedených v příloze I bodech 1, 2 a 6 směrnice 2013/36/EU by mělo být podmíněno výslovným a harmonizovaným požadavkem na povolení v právu Unie, který by stanovil, že podniky usazené ve třetí zemi, které chtějí poskytovat tyto základní bankovní služby v Unii, by měly alespoň zřídit pobočku v členském státě a že tato pobočka by měla mít povolení v souladu s právem Unie, pokud podnik nechce poskytovat bankovní služby v Unii prostřednictvím dceřiného podniku.

(6)

Využívání bankovních služeb mimo Unii, stejně jako v rámci ujednání Světové obchodní organizace o závazcích v oblasti finančních služeb, zůstane nedotčeno. Požadavek na zřízení pobočky v Unii by se neměl vztahovat na případy reverzního vyžádání, tj. případy, kdy se klient nebo protistrana obrátí na podnik usazený ve třetí zemi z vlastního výlučného podnětu za účelem poskytnutí bankovních služeb, včetně jejich pokračování, nebo bankovních služeb úzce souvisejících s původně vyžádanými službami. Při provádění této směrnice ve vnitrostátním právu by členské státy měly mít možnost přijmout opatření k zachování práv klientů nabytých na základě stávajících smluv. Tato opatření by se měla uplatňovat výhradně za účelem usnadnění přechodu k provádění této směrnice a měla by být vymezena úzce, aby nedocházelo k jejich obcházení. Aby se zabránilo obcházení použitelných pravidel pro přeshraniční poskytování bankovních služeb podniky ze třetích zemí, měly by mít příslušné orgány možnost poskytování těchto služeb sledovat. Požadavek na zřízení pobočky v Unii by se rovněž neměl vztahovat na mezibankovní transakce a transakce mezi obchodníky. Aniž je dotčen režim povolování stanovený ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU (5) a v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 648/2012 (6), neměl by se požadavek na zřízení pobočky navíc vztahovat na případy, kdy úvěrové instituce ze třetích zemí v Unii poskytují investiční služby a vykonávají činnosti uvedené v příloze I oddíle A směrnice 2014/65/EU a veškeré pomocné doplňkové služby, jako je související přijímání peněžních prostředků od zákazníků nebo poskytování úvěrů či půjček, jejichž účelem je poskytování služeb podle uvedené směrnice, včetně poskytování služeb obchodování s finančními nástroji nebo správy soukromého majetku. Tato výjimka by však měla zohledňovat soulad s pravidly pro boj proti praní peněz a financování terorismu stanovenými ve směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 (7).

(7)

Příslušné orgány by měly mít nezbytnou pravomoc odejmout povolení vydané úvěrové instituci, pokud bylo u této úvěrové instituce zjištěno, že je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, neexistuje přiměřená vyhlídka na to, že by selhání takové úvěrové instituce v přiměřené lhůtě zabránila jakákoli alternativní opatření soukromého sektoru nebo opatření v oblasti dohledu, a není nezbytné přijmout ve veřejném zájmu opatření k řešení krize. Úvěrová instituce by měla být v takovém případě zlikvidována v rámci příslušného vnitrostátního insolvenčního řízení nebo jiných typů řízení stanovených pro tyto instituce podle vnitrostátního práva, které by zajistily její řádný odchod z trhu, a měla by tak ukončit činnost, pro kterou bylo povolení vydáno. Neměla by však existovat automatická vazba mezi zjištěním, že instituce je v selhání nebo je její selhání pravděpodobné, a odnětím povolení, tak jako v jiných případech, kdy je příslušný orgán oprávněn povolení odejmout. Příslušné orgány by měly své pravomoci vykonávat způsobem, který je přiměřený a zohledňuje charakteristiky příslušných vnitrostátních insolvenčních řízení, včetně stávajících soudních řízení. Pravomoc odejmout povolení by neměla být využívána s cílem zabránit zahájení insolvenčního řízení nebo vynutit si jeho ukončení, jako je například uplatnění soudního moratoria nebo jiných opatření, která jsou podmíněna aktivní licencí.

(8)

Na finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti, které jsou mateřskými podniky bankovních skupin, by se měl i nadále vztahovat mechanismus určení a schválení zavedený směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/878 (8). Tento mechanismus umožňuje příslušným orgánům zahrnout některé finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti do přímé působnosti svého dohledu a svých pravomocí dohledu podle směrnice 2013/36/EU a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 (9) s cílem zajistit soulad s předpisy na konsolidovaném základě. Za určitých okolností by příslušné orgány měly mít možnost vyjmout ze schválení finanční holdingovou společnost nebo smíšenou finanční holdingovou společnost zřízenou za účelem držení účastí v podnicích. Aby se zohlednila specifika některých bankovních skupin, měl by mít orgán vykonávající dohled na konsolidovaném základě možnost povolit, aby finanční holdingové společnosti nebo smíšené finanční holdingové společnosti, které jsou osvobozeny od povinnosti schválení, byly vyloučeny z oblasti působnosti konsolidace bankovní skupiny. Pravomoc vyloučit tyto subjekty z oblasti působnosti konsolidace bankovní skupiny by však měla být uplatněna pouze ve výjimečných případech, kdy jsou splněny všechny podmínky stanovené v použitelných právních předpisech, a dotčená bankovní skupina by za tímto účelem měla prokázat, že holdingový subjekt, který by měl být vyloučen, se nepodílí na řízení této bankovní skupiny ani pro ni není důležitý.

(9)

Orgány dohledu nad úvěrovými institucemi by měly mít všechny pravomoci, jež jsou nezbytné k výkonu jejich povinností a jež se vztahují na jednotlivé operace prováděné subjekty, nad kterými je vykonáván dohled. Za tímto účelem a za účelem zajištění rovných podmínek by měly mít orgány dohledu k dispozici veškeré pravomoci dohledu, jež se mohou vztahovat na významné operace prováděné subjekty, nad kterými je vykonáván dohled. Příslušné orgány by proto měly být informovány, pokud významné operace prováděné subjektem, nad nímž je vykonáván dohled, včetně nabytí významných účastí v subjektech finančního sektoru nebo subjektech mimo finanční sektor subjekty, nad nimiž je vykonáván dohled, významných převodů aktiv a závazků ze subjektů, nad nimiž je vykonáván dohled, nebo na tyto subjekty, a fúzí a rozdělení zahrnujících subjekty, nad nimiž je vykonáván dohled, vzbuzují obavy ohledně obezřetnostního profilu daného subjektu nebo ohledně možného praní peněz či financování terorismu. Dále by příslušné orgány měly mít pravomoc zasahovat v případech nabytí významných účastí, fúzí nebo rozdělení.

(10)

V zájmu zajištění proporcionality a zamezení nepřiměřené administrativní zátěži by se dodatečné pravomoci příslušných orgánů měly vztahovat pouze na operace, jež jsou považovány za významné. Za významné by měly být automaticky považovány pouze operace spočívající ve fúzi nebo rozdělení, protože nově vzniklý subjekt by podle očekávání mohl mít ve srovnání se subjekty, které byly do fúze nebo rozdělení na počátku zapojeny, výrazně odlišný obezřetnostní profil. Stejně tak by fúzi nebo rozdělení neměly subjekty, které je provádějí, uzavřít dříve, než k nim od příslušných orgánů obdrží kladné stanovisko. Nabytí účasti, je-li považováno za významné, by měl posoudit dotčený příslušný orgán na základě postupu implicitního schválení.

(11)

Aby bylo zajištěno, že příslušné orgány mohou zasáhnout před provedením významné operace, měly by o ní být předem informovány. K tomuto oznámení by měly být připojeny informace, které příslušné orgány potřebují k posouzení navrhované operace z obezřetnostního hlediska a z hlediska boje proti praní peněz a financování terorismu. Toto posuzování by měly příslušné orgány zahájit v okamžiku, kdy obdrží oznámení obsahující všechny požadované informace. V případě nabytí významné účasti nebo v případě, že se navrhovaná operace týká pouze finančně zúčastněných stran ze stejné skupiny, by toto posuzování mělo být časově omezené.

(12)

V případě nabytí významné účasti by na základě závěrů posouzení mohl příslušný orgán dospět k rozhodnutí vyjádřit nesouhlas s danou operací. Pokud příslušný orgán nevyjádří ve stanovené lhůtě s danou operací nesouhlas, měla by se považovat za schválenou.

(13)

Je zapotřebí uvést do souladu ustanovení týkající se nabytí kvalifikované účasti v úvěrové instituci s ustanoveními o nabytí významné účasti institucí pro případ, že musí být pro tutéž operaci provedena obě posouzení. Bez řádného souladu by tato ustanovení mohla mít za následek to, že příslušné orgány provedou nekonzistentní posouzení a v konečném důsledku i přijmou nekonzistentní rozhodnutí.

(14)

Pokud jde o fúze a rozdělení, harmonizovaná pravidla a postupy, zejména pro přeshraniční fúze a rozdělení společností s ručením omezeným, stanoví směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1132 (10). Postup posouzení příslušnými orgány stanovený v této směrnici by proto měl doplňovat postup stanovený ve směrnici (EU) 2017/1132 a neměl by být v rozporu s žádným z jejích ustanovení. V případě přeshraničních fúzí a rozdělení, které spadají do oblasti působnosti směrnice (EU) 2017/1132, by součástí posouzení splnění všech příslušných podmínek a řádného dokončení všech postupů a formalit, jež jsou požadovány pro účely osvědčení předcházejícího fúzi nebo rozdělení, mělo být také odůvodněné stanovisko vydané příslušným orgánem. Toto odůvodněné stanovisko by proto mělo být předloženo pověřenému vnitrostátnímu orgánu odpovědnému za vydání osvědčení předcházejícího fúzi nebo rozdělení podle směrnice (EU) 2017/1132.

(15)

V některých případech, například jedná-li se o subjekty usazené v různých členských státech, mohou operace vyžadovat, aby různé příslušné orgány zaslaly více oznámení a provedly více posouzení, k čemuž je tedy nezbytná účinná spolupráce mezi těmito orgány. Je proto nutné upřesnit povinnosti v oblasti této spolupráce, zejména pokud jde o včasné přeshraniční oznamování, bezproblémovou výměnu informací, a to i s orgány odpovědnými za boj proti praní peněz nebo financování terorismu, a koordinaci v rámci procesu posuzování.

(16)

EBA by měl být pověřen vypracováním návrhů regulačních technických norem, návrhů prováděcích technických norem a obecných pokynů, aby byl zajištěn vhodný rámec pro uplatňování těchto dodatečných pravomocí dohledu. Tyto návrhy regulačních technických norem a návrhy prováděcích technických norem by zejména měly upřesnit, jaké informace mají příslušné orgány obdržet, jaké prvky mají být posouzeny a jak by měla probíhat spolupráce, pokud bude do operace zapojen více než jeden příslušný orgán. Tyto různé prvky jsou zásadní k zajištění toho, aby dostatečně harmonizovaná metodika dohledu umožnila účinné provádění ustanovení o dodatečných pravomocích při minimální možné dodatečné administrativní zátěží.

(17)

Na činnost poboček zřízených podniky ve třetí zemi za účelem poskytování bankovních služeb v členském státě se vztahují vnitrostátní právní předpisy, jež jsou směrnicí 2013/36/EU harmonizovány pouze ve velmi omezeném rozsahu. Ačkoli jsou pobočky ze třetích zemí na bankovních trzích Unie zastoupeny ve významné a stále větší míře, vztahují se na ně v současnosti pouze velmi obecné požadavky na poskytování informací; nevztahují se na ně žádné obezřetnostní standardy na úrovni Unie ani ujednání o spolupráci v oblasti dohledu. Úplná absence společného obezřetnostního rámce má za následek, že pobočky ze třetích zemí podléhají rozdílným vnitrostátním požadavkům s rozdílnou úrovní obezřetnosti a oblastí působnosti. Příslušné orgány navíc nemají k dispozici komplexní informace a nástroje dohledu potřebné k řádnému monitorování specifických rizik, která představují skupiny ze třetích zemí působící v jednom nebo více členských státech prostřednictvím poboček a dceřiných podniků. V současné době nejsou v souvislosti s nimi k dispozici žádná komplexní ujednání v oblasti dohledu a příslušný orgán odpovědný za dohled nad každou pobočkou skupiny ze třetí země není povinen vyměňovat si informace s příslušnými orgány vykonávajícími dohled nad ostatními pobočkami a dceřinými podniky stejné skupiny. Tato roztříštěnost regulačního prostředí ohrožuje finanční stabilitu a integritu trhu Unie a měla by být náležitě řešena prostřednictvím harmonizovaného regulačního rámce pro pobočky ze třetích zemí. Tento rámec by měl zahrnovat minimální společné požadavky na povolování, obezřetnostní standardy, vnitřní správu a řízení, dohled a podávání zpráv. Tento soubor požadavků by měl vycházet z požadavků, které již členské státy na pobočky ze třetích zemí na svém území uplatňují, a měl by zohledňovat obdobné nebo rovnocenné požadavky, které třetí země uplatňují na zahraniční pobočky, aby byla zajištěna jejich soudržnost mezi členskými státy a aby byl unijní regulační rámec pro pobočky ze třetích zemí uveden do souladu s uplatňovanými mezinárodními postupy v této oblasti.

(18)

Při povolování poboček ze třetích zemí a dohledu nad nimi by příslušné orgány měly mít možnost účinně vykonávat své funkce dohledu. Za tímto účelem musí mít od orgánů dohledu příslušné třetí země přístup ke všem nezbytným informacím o hlavním podniku pobočky ze třetí země a musí být schopny účinně koordinovat své činnosti v oblasti dohledu s činnostmi orgánů dohledu třetí země. Před zahájením činnosti pobočky ze třetí země v členském státě by měly příslušné orgány usilovat o uzavření dohody s orgánem dohledu dotčené třetí země, která by umožnila spolupráci a výměnu informací. Tato dohoda by měla vycházet ze vzorových správních ujednání vypracovaných orgánem EBA v souladu s čl. 33 odst. 5 nařízení (EU) č. 1093/2010. Příslušné orgány by měly informace o těchto dohodách předkládat orgánu EBA. Pokud není možné uzavřít správní dohodu na základě vzoru vypracovaného orgánem EBA, měly by mít příslušné orgány možnost použít jiná ujednání, například výměnu dopisů, aby mohly vykonávat své funkce dohledu.

(19)

Z důvodu proporcionality by minimální požadavky kladené na pobočky ze třetích zemí měly odpovídat riziku, které představují pro finanční stabilitu a integritu trhu v Unii a členských státech. Pobočky ze třetích zemí by proto měly být klasifikovány buď jako pobočky třídy 1, jež jsou považovány za rizikovější, nebo jako pobočky třídy 2, pokud se má za to, že jsou malé a nepříliš složité a nepředstavují významné riziko pro finanční stabilitu, v souladu s definicí „malých a nepříliš složitých institucí“ uvedenou v nařízení (EU) č. 575/2013. Pobočky ze třetích zemí se zaúčtovanými aktivy v určitém členském státě ve výši 5 miliard EUR nebo vyšší by proto měly být považovány za rizikovější pobočky z důvodu své větší velikosti a složitosti, protože jejich selhání by mohlo zapříčinit významné narušení trhu s bankovními službami nebo bankovního systému členského státu. Pobočky ze třetích zemí, jež jsou oprávněny přijímat retailové vklady, by měly být obdobně považovány za rizikovější bez ohledu na svou velikost, pokud objem těchto retailových vkladů převyšuje určitou prahovou hodnotu, jelikož jejich selhání by mohlo postihnout vysoce zranitelné vkladatele a mohla by vést ke ztrátě důvěry v bezpečnost a spolehlivost bankovního systému členského státu a jeho schopnost chránit úspory občanů. Oba typy poboček ze třetích zemí by proto měly být klasifikovány jako pobočky ze třetích zemí třídy 1.

(20)

Jako pobočky třídy 1 by měly být pobočky ze třetích zemí klasifikovány rovněž v případě, že hlavní podnik podléhá regulaci a že dohled nad touto regulací a její provádění nejsou považovány za přinejmenším rovnocenné požadavkům podle směrnice 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 575/2013, nebo je-li příslušná třetí země uvedena na seznamu vysoce rizikových třetích zemí, jež mají ve svých režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu strategické nedostatky v souladu se směrnicí (EU) 2015/849. Tyto pobočky ze třetích zemí představují významné riziko pro finanční stabilitu v Unii a členském státě usazení, protože regulační rámec nebo rámec pro boj proti praní peněz a financování terorismu, které se vztahují na jejich hlavní podnik, nedokážou dostatečně zachytit specifická rizika vyplývající z činnosti prováděné danou pobočkou v členském státě či rizika pro protistrany v členském státě vyplývající z činnosti skupiny ze třetí země, ani neumožňují řádné monitorování těchto rizik. Za účelem určení, zda jsou bankovní obezřetnostní standardy a standardy v oblasti dohledu třetí země rovnocenné se standardy Unie, by Komise měla mít pravomoc pověřit EBA, aby provedl posouzení a vydal zprávu o bankovním regulačním rámci příslušné třetí země v souladu s článkem 33 nařízení (EU) č. 1093/2010. EBA by měl zajistit, aby bylo posouzení provedeno důkladným a transparentním způsobem a v souladu s řádnou metodikou. Kromě toho by měl EBA rovněž konzultovat orgány dohledu a vládní resorty třetí země odpovědné za její bankovní regulaci a případně subjekty soukromého sektoru a úzce s nimi spolupracovat, přičemž by se měl snažit s nimi zacházet spravedlivě a poskytnout jim možnost v přiměřených lhůtách předložit dokumentaci a vyjádřit se. EBA by měl dále zajistit, aby vydaná zpráva byla dostatečně odůvodněna, obsahovala podrobný popis posuzovaných záležitostí a byla doručena v přiměřené lhůtě. Za účelem zajištění jednotných podmínek pro provádění této směrnice by měly být Komisi svěřeny prováděcí pravomoci k přijímání rozhodnutí o rovnocennosti bankovních regulačních rámců poboček ze třetích zemí. Tyto pravomoci by měly být vykonávány v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 182/2011 (11).

(21)

Příslušné orgány by měly mít výslovnou pravomoc požadovat v jednotlivých případech, aby pobočky ze třetích zemí požádaly o povolení v souladu s hlavou III kapitolou 1 směrnice 2013/36/EU, přinejmenším pokud se tyto pobočky zabývají činnostmi s klienty nebo protistranami v jiných členských státech v rozporu s pravidly vnitřního trhu, pokud představují významné riziko pro finanční stabilitu Unie nebo členského státu, v němž jsou usazeny, nebo pokud celkový objem aktiv všech poboček ze třetích zemí v Unii, které patří do stejné skupiny ze třetí země, činí 40 miliard EUR nebo více nebo objem aktiv pobočky ze třetí země v členském státě, v němž je usazena, činí 10 miliard EUR nebo více. Kromě toho by příslušné orgány měly mít povinnost posuzovat, zda pobočky ze třetích zemí mají systémový význam, pokud celkový objem aktiv všech poboček ze třetích zemí v Unii, které patří do stejné skupiny ze třetí země, činí 40 miliard EUR nebo více. Toto posuzování příslušnými orgány by se mělo vztahovat na všechny pobočky ze třetích zemí, které patří do stejné skupiny ze třetí země usazené v jednom členském státě nebo napříč Unií. Mělo by podle konkrétních kritérií přezkoumat, zda dané pobočky představují podobnou míru rizika pro finanční stabilitu Unie nebo jejích členských států jako instituce definované jako „systémově významné“ podle směrnice 2013/36/EU a nařízení (EU) č. 575/2013. Pokud příslušné orgány dospějí k závěru, že pobočky ze třetích zemí jsou systémově významné, měly by těmto pobočkám uložit požadavky, které jsou přiměřené ke zmírnění rizik pro finanční stabilitu. Za tímto účelem by příslušné orgány měly mít možnost požadovat, aby pobočky ze třetích zemí žádaly o povolení k činnosti jako dceřiné instituce podle směrnice 2013/36/EU, pokud chtějí nadále vykonávat bankovní činnost v členském státě nebo v celé Unii. Příslušné orgány by navíc měly mít možnost uložit další požadavky, které by byly dostatečné k řešení rizik pro finanční stabilitu, zejména povinnost provést restrukturalizaci aktiv nebo činnosti poboček ze třetích zemí v Unii tak, aby tyto pobočky přestaly být systémově významné, nebo požadavek na plnění dodatečných kapitálových požadavků, požadavků na likviditu, podávání zpráv nebo zpřístupňování informací. Příslušné orgány by měly mít možnost neuložit žádný z těchto požadavků pobočkám ze třetích zemí, jež byly vyhodnoceny jako systémově významné, přičemž v takovém případě by měly orgánu EBA a příslušným orgánům členských států, v nichž příslušná skupina ze třetí země zřídila další pobočky ze třetích zemí nebo dceřiné instituce, poskytnout odůvodněné oznámení. Příslušné orgány, které se rozhodnou uplatnit svou pravomoc požadovat povolení působit jako dceřiná instituce, by měly předem konzultovat orgán EBA a dotčené příslušné orgány s cílem zvážit důsledky pro celou Unii.

(22)

Na podporu soudržnosti rozhodnutí v oblasti dohledu týkajících se skupiny ze třetí země, která má pobočky a dceřiné podniky v celé Unii, by měly příslušné orgány při posuzování systémového významu konzultovat EBA a příslušné orgány členských států, v nichž příslušná skupina ze třetí země zřídila další pobočky ze třetích zemí nebo dceřiné instituce, aby posoudily rizika pro finanční stabilitu, jež by příslušná pobočka ze třetí země mohla představovat pro jiné členské státy, než je členský stát jejího usazení.

(23)

Příslušné orgány by měly pravidelně kontrolovat, zda pobočky ze třetích zemí dodržují příslušné požadavky podle směrnice 2013/36/EU, a ukládat těmto pobočkám opatření dohledu k zajištění nebo obnovení souladu s těmito požadavky. Pro usnadnění účinného dohledu nad dodržováním těchto požadavků pobočkami ze třetích zemí a zajištění uceleného přehledu o činnostech skupin ze třetích zemí v Unii by měly být příslušným orgánům podávány zprávy o společném dohledu a finanční informace v souladu se standardizovanými šablonami. EBA by měl být pověřen vypracováním návrhů prováděcích technických norem k upřesnění těchto šablon. Dále je nezbytné zavést vhodné dohody o spolupráci příslušných orgánů, aby bylo zajištěno, že veškeré činnosti skupin ze třetích zemí působících v Unii prostřednictvím poboček ze třetích zemí budou podléhat komplexnímu dohledu, díky čemuž se zamezí obcházení požadavků, které se na tyto skupiny vztahují podle práva Unie, a minimalizují případná rizika pro finanční stabilitu v Unii. Do působnosti kolegií orgánů dohledu nad skupinami ze třetích zemí v Unii by měly být zahrnuty zejména pobočky ze třetích zemí třídy 1. Pokud toto kolegium dosud neexistuje, měly by příslušné orgány zřídit kolegium ad hoc pro všechny pobočky ze třetích zemí třídy 1 téže skupiny, pokud tato skupina působí ve více než jednom členském státě.

(24)

Rámec Unie pro pobočky ze třetích zemí by se měl uplatňovat, aniž je dotčena pravomoc vlastního uvážení, na jejímž základě mohou členské státy v současnosti obecně od podniků z určitých třetích zemí vyžadovat, aby vykonávaly bankovní činnost na jejich území výhradně prostřednictvím dceřiných institucí, jež získaly povolení v souladu s hlavou III kapitolou 1 směrnice 2013/36/EU. Tento požadavek se může vztahovat na třetí země, které uplatňují bankovní obezřetnostní standardy a standardy v oblasti dohledu, jež nejsou rovnocenné standardům podle vnitrostátního práva členského státu, nebo na třetí země, jež mají ve svých režimech pro boj proti praní peněz a financování terorismu strategické nedostatky.

(25)

Bez ohledu na stávající použitelná pravidla profesního tajemství by se měla zlepšit výměna informací mezi příslušnými orgány a daňovými orgány. Výměna informací by měla být v každém případě v souladu s vnitrostátním právem, a pokud informace pocházejí z jiného členského státu, měly by se dotčené příslušné orgány dohodnout na jejich zpřístupnění.

(26)

Je klíčové, aby instituce, finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti dodržovaly obezřetnostní požadavky k zajištění své bezpečnosti a spolehlivosti a zachování stability finančního systému, a to jak na úrovni Unie jako celku, tak na úrovni každého členského státu. Evropská centrální banka (ECB) a vnitrostátní příslušné orgány by proto měly mít pravomoc přijímat včasná a rozhodná opatření v případech, kdy tyto instituce, finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti a jejich výkonné vedení nedodržují obezřetnostní požadavky nebo rozhodnutí v oblasti dohledu.

(27)

Aby byly v oblasti sankčních pravomocí zajištěny rovné podmínky, měly by být členské státy povinny stanovit účinné, přiměřené a odrazující správní sankce, penále a jiná správní opatření za porušení vnitrostátních předpisů provádějících směrnici 2013/36/EU a porušení nařízení (EU) č. 575/2013 nebo rozhodnutí přijatých příslušným orgánem na základě uvedených předpisů nebo uvedeného nařízení. Tyto správní sankce, penále a jiná správní opatření by měly splňovat určité minimální požadavky, včetně minimálních pravomocí, které by měly být svěřeny příslušným orgánům k jejich ukládání, kritérií, která by příslušné orgány měly při jejich uplatňování zohlednit, požadavků na zveřejnění nebo výše správních sankcí a penále. EBA by měla být pověřena podáváním zpráv o spolupráci mezi příslušnými orgány v souvislosti s uplatňováním správních sankcí, penále a jiných správních opatření.

(28)

Členské státy by měly mít možnost ukládat správní sankce v případech, kdy se na příslušné porušení vztahuje též vnitrostátní trestní právo. Příslušné orgány by měly při určování druhu správních sankcí nebo jiných správních opatření a výše správních peněžitých sankcí zohlednit veškeré trestní sankce, jež byly dříve uloženy za stejné porušení fyzické nebo právnické osobě odpovědné za dané porušení. Tím by se mělo zajistit, aby přísnost všech správních sankcí a jiných správních opatření uložených pro účely donucení byla v případě kumulace správního postihu a trestního stíhání vyplývajícího z téhož protiprávního jednání omezena na to, co je nezbytné s ohledem na závažnost dotčeného porušení. Za tímto účelem by členské státy měly zavést vhodné mechanismy k zajištění toho, aby příslušné orgány a justiční orgány byly řádně a včas informovány o všech správních nebo trestních řízeních zahájených proti téže fyzické nebo právnické osobě.

(29)

Správní peněžité sankce by měly mít odrazující účinek, jenž by fyzické nebo právnické osobě, která porušuje vnitrostátní předpisy provádějící směrnici 2013/36/EU nebo porušuje nařízení (EU) č. 575/2013, zabránil ve stejném nebo obdobném jednání v budoucnu. Správní peněžité sankce by měly být právnickým osobám ukládány jednotným způsobem, zejména s ohledem na stanovenou maximální výši těchto sankcí, jež by měla zohledňovat celkový roční čistý obrat příslušného podniku. Celkový roční čistý obrat ve smyslu směrnice 2013/36/EU však v současné době není ani vyčerpávající, ani dostatečně jasný, aby byly zajištěny rovné podmínky při uplatňování správních peněžitých sankcí. Pro zajištění jednotného výpočtu v celé Unii by měla směrnice 2013/36/EU stanovit seznam prvků, které mají být do výpočtu celkového ročního čistého obratu zahrnuty.

(30)

Vedle správních peněžitých sankcí by příslušné orgány měly mít pravomoc ukládat penále institucím, finančním holdingovým společnostem, smíšeným finančním holdingovým společnostem a těm členům vedoucího orgánu v řídicí funkci, vyššímu vedení, osobám zastávajícím klíčové funkce, dalším osobám odpovědným za podstupování podstatných rizik a všem dalším fyzickým osobám, u nichž bylo v souladu s vnitrostátním právem určeno, že jsou odpovědné za porušení povinnosti dodržovat vnitrostátní předpisy provádějící směrnici 2013/36/EU nebo své povinnosti podle nařízení (EU) č. 575/2013 nebo podle rozhodnutí přijatého příslušným orgánem na základě uvedených předpisů nebo uvedeného nařízení. Členské státy by měly stanovit zvláštní pravidla a účinné mechanismy pro uplatňování penále. Penále by mělo být uloženo v případě, že porušení trvá. Aniž jsou dotčena procesní práva dotčených osob podle použitelného práva, včetně jejich práva na slyšení, měly by mít příslušné orgány možnost uložit penále, aniž by musely podat předchozí žádost, příkaz nebo varování straně, která porušila své povinnosti, vyžadující opětovné plnění povinností. Vzhledem k tomu, že účelem penále je přimět fyzické nebo právnické osoby k ukončení trvajícího porušení, nemělo by uplatnění penále bránit příslušným orgánům v uložení následných správních sankcí za stejný případ porušení. Mělo by být možné penále uložit k určitému datu a začít je uplatňovat později. Nestanoví-li členské státy jinak, mělo by se penále počítat za každý den.

(31)

Členské státy by měly mít možnost stanovit další správní sankce a vyšší úroveň správních peněžitých sankcí a penále, aby byla zajištěna co nejširší možnost reagovat na porušení předpisů a aby se napomohlo předcházení dalšímu porušení, a to bez ohledu na to, zda se taková porušení podléhají správním sankcím nebo jiným správním opatřením podle vnitrostátního práva.

(32)

Při ukládání penále by měl příslušný orgán vzít v úvahu potenciální dopad penále na finanční situaci fyzické nebo právnické osoby, která se dopustila porušení, a snažit se předejít tomu, aby sankce zapříčinila platební neschopnost fyzické nebo právnické osoby, která se dopustila porušení, způsobila jí vážné finanční potíže nebo představovala nepřiměřený procentní podíl ročního příjmu fyzické osoby nebo celkového ročního obratu právnické osoby. Příslušné orgány by rovněž měly zajistit, aby se penále uplatňovalo vůči členům vedoucího orgánu, vyššímu vedení, osobám zastávajícím klíčové funkce, dalším osobám odpovědným za podstupování podstatných rizik a všem dalším fyzickým osobám, u nichž bylo zjištěno, že nesou přímou odpovědnost za dané porušení, a to buď jednotlivě, nebo kolektivně.

(33)

Za výjimečných okolností, pokud právní řád členského státu neumožňuje uložení správních sankcí stanovených v této směrnici, by mělo být možné výjimečně uplatnit pravidla o správních sankcích tak, že podnět k uložení sankce dá příslušný orgán a sankci uloží soudní orgány. Je nicméně nezbytné, aby tyto členské státy zajistily, aby uplatňování takových pravidel a sankcí mělo rovnocenný účinek jako správní sankce uložené příslušnými orgány. Stanovené sankce by proto měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(34)

Za účelem stanovení přiměřených sankcí za porušení vnitrostátních předpisů provádějících směrnici 2013/36/EU a za porušení nařízení (EU) č. 575/2013 by měl být doplněn seznam možných porušení, za něž se ukládají správní sankce, penále a jiná správní opatření. Tento seznam možných porušení uvedený ve směrnici 2013/36/EU by proto měl být pozměněn.

(35)

Po zavedení mezinárodního standardu účetního výkaznictví č. 9 (IFRS 9) dne 1. ledna 2018 ovlivňuje výsledek výpočtů očekávaných úvěrových ztrát, který je založen na přístupech modelování, přímo výši kapitálu a regulatorní poměry institucí. Stejné přístupy modelování tvoří rovněž základ pro výpočet očekávaných úvěrových ztrát v případě, že instituce používá vnitrostátní účetní rámce. Proto je důležité, aby příslušné orgány a EBA měly jasný přehled o dopadu, jejž mají tyto výpočty na rozmezí hodnot pro rizikově vážená aktiva a kapitálové požadavky, které vznikají pro podobné expozice. Za tímto účelem by měla srovnávací dohledová analýza zahrnovat i tyto přístupy modelování. Vzhledem k tomu, že instituce, jež vypočítávají kapitálové požadavky v souladu se standardizovaným přístupem k úvěrovému riziku, mohou také používat modely pro výpočet očekávaných úvěrových ztrát v rámci IFRS 9, měly by být tyto instituce s ohledem na zásadu proporcionality rovněž zahrnuty do srovnávací dohledové analýzy.

(36)

Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/876 (12) bylo změněno nařízení (EU) č. 575/2013 tím, že byl zaveden revidovaný rámec pro tržní rizika vypracovaný Basilejským výborem pro bankovní dohled. Součástí tohoto nového rámce je alternativní standardizovaný přístup, který umožňuje institucím modelovat určité parametry používané při výpočtu rizikově vážených aktiv a kapitálových požadavků k tržnímu riziku. Je proto důležité, aby příslušné orgány a EBA měly jasný přehled o rozmezí hodnot pro rizikově vážená aktiva a kapitálové požadavky, které vznikají pro podobné expozice, nejen v rámci přístupu založeného na alternativních interních modelech, ale i v rámci alternativního standardizovaného přístupu. Srovnávací dohledová analýza tržního rizika by proto měla zahrnovat revidovaný standardizovaný přístup i přístup založený na interních modelech při zohlednění zásady proporcionality.

(37)

Globální přechod k udržitelnému hospodářství, jenž je zakotven v Pařížské dohodě (13) přijaté dne 12. prosince 2015 na základě Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (dále jen „Pařížská dohoda“) a v Agendě OSN pro udržitelný rozvoj 2030, bude vyžadovat hlubokou socioekonomickou transformaci a bude záviset na mobilizaci značných finančních zdrojů z veřejných prostředků a ze soukromého sektoru. Zelená dohoda pro Evropu, kterou Komise představila ve svém sdělení ze dne 11. prosince 2019, zavazuje Unii stát se do roku 2050 klimaticky neutrální. Při podpoře tohoto přechodu má hrát významnou roli finanční systém, přičemž tato podpora se netýká pouze využívání a podpory nových příležitostí, ale také řádného řízení rizik, která s sebou tento přechod může nést. Vzhledem k tomu, že tato rizika mohou mít dopad na stabilitu jednotlivých institucí i finančního systému jako celku, je nezbytný posílený obezřetnostní regulační rámec, který bude lépe zohledňovat související rizika.

(38)

Nevídaný rozsah přechodu k udržitelnému, klimaticky neutrálnímu a oběhovému hospodářství bude mít značný dopad na finanční systém. V roce 2018 síť centrálních bank a orgánů dohledu pro ekologizaci finančního systému potvrdila, že rizika související s klimatem jsou zdrojem finančních rizik. Ve sdělení Komise ze dne 6. července 2021 s názvem „Strategie financování přechodu k udržitelnému hospodářství“ (dále jen „obnovená strategie pro udržitelné financování“) se zdůrazňuje, že rizika ESG a rizika vyplývající z fyzického dopadu změny klimatu, úbytku biologické rozmanitosti a všeobecnějšího zhoršování životního prostředí, zejména ekosystémů, představují bezprecedentní výzvu pro ekonomiku Unie a stabilitu finančního systému. Tato rizika mají specifickou povahu, jsou například zaměřená do budoucnosti a mají výrazné dopady v krátkodobém, střednědobém i dlouhodobém časovém horizontu. Specifičnost rizik souvisejících s klimatem i dalších environmentálních rizik, například rizik vyplývajících ze zhoršování životního prostředí a úbytku biologické rozmanitosti, pokud jde o rizika týkající se transformace i fyzická rizika, vyžaduje zejména, aby byla tato rizika řízena v dlouhodobém horizontu nejméně deset let.

(39)

Přechod k udržitelnému, klimaticky neutrálnímu a oběhovému hospodářství si vzhledem ke své dlouhodobé povaze a hloubce vyžádá významné změny v modelech podnikání institucí. K dosažení cíle nulových čistých emisí skleníkových plynů v ekonomice Unie do roku 2050 a udržení souvisejících rizik pod kontrolou je nezbytné odpovídajícím způsobem přizpůsobit finanční sektor, a zejména úvěrové instituce. Příslušné orgány by proto měly mít pravomoc tento proces přizpůsobení posoudit a zasáhnout v případech, kdy instituce řídí rizika související s klimatem i rizika vyplývající ze zhoršování životního prostředí a úbytku biologické rozmanitosti způsobem, který ohrožuje stabilitu jednotlivých institucí nebo celkovou finanční stabilitu. Příslušné orgány by měly rovněž sledovat a mít pravomoc jednat v případě, že existují rizika vyplývající z trendů transformace v souvislosti s příslušnými regulačními cíli Unie a členských států ve vztahu k faktorům ESG, jak jsou například stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/1119 (14), ve sdělení Komise ze dne 14. července 2021 s názvem „Fit for 55: plnění klimatického cíle EU pro rok 2030 na cestě ke klimatické neutralitě“ (dále jen balíček „Fit for 55“) a v celosvětovém rámci pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu, přijatém konferencí smluvních stran Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti dne 19. prosince 2022, jakož i, je-li to relevantní pro instituce působící v mezinárodním měřítku, s právními a regulačními cíli třetích zemí, pokud to vede k rizikům pro jejich modely a strategie podnikání nebo pro finanční stabilitu. Příslušné orgány by rovněž měly mít pravomoc posílit cíle, opatření a kroky stanovené v obezřetnostních plánech institucí, pokud jsou považovány za nedostatečné k řešení rizik ESG v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu a mohly by v tomto ohledu představovat významné riziko pro jejich řešitelnost. Rizika související s klimatem a environmentální rizika obecněji by měla být posuzována společně se sociálními a správními riziky v rámci jedné kategorie rizik, aby bylo možné komplexní a koordinované začlenění těchto faktorů, neboť se často prolínají. Rizika ESG jsou úzce spjata s udržitelností, neboť faktory ESG představují tři hlavní pilíře udržitelnosti.

(40)

Aby si instituce usazené v Unii zachovaly dostatečnou odolnost vůči nepříznivým dopadům faktorů ESG, musí být schopny systematicky identifikovat, měřit a řídit rizika ESG a jejich orgány dohledu by měly mít povinnost tato rizika posuzovat na úrovni jednotlivých institucí i na systémové úrovni a zaměřit se při tom prioritně na environmentální faktory a poté postupně na další faktory udržitelnosti v souladu s vývojem metodik a nástrojů pro posuzování. Instituce by měly mít povinnost posuzovat, zda jsou jejich portfolia v souladu s cílem Unie stát se do roku 2050 klimaticky neutrální a zabránit zhoršování životního prostředí a úbytku biologické rozmanitosti. Instituce by měly mít povinnost vypracovat konkrétní plány k řešení finančních rizik vyplývajících z krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého hlediska z faktorů ESG, mimo jiné i z trendů transformace v souvislosti s příslušnými regulačními cíli Unie a členských států, jak jsou například stanoveny v Pařížské dohodě, nařízení (EU) 2021/1119, balíčku „Fit for 55“ a v celosvětovém rámci pro biologickou rozmanitost z Kchun-mingu a Montrealu, jakož i, je-li to relevantní pro instituce působící v mezinárodním měřítku, s právními a regulačními cíli třetích zemí. Instituce by měly mít povinně zavedeny spolehlivé systémy správy a řízení a interní procesy pro řízení rizik ESG a strategie schválené jejich vedoucími orgány, jež zohlední nejen současný, ale i budoucí dopad faktorů ESG. K posílení odolnosti vůči nepříznivým dopadům rizik ESG budou hrát klíčovou roli také kolektivní znalosti a povědomí vedoucích orgánů institucí o faktorech ESG a vnitřní stanovení kapitálu na řešení těchto rizik. Specifické rysy rizik ESG znamenají, že se chápání těchto rizik, jejich měření a postupy řízení mohou v jednotlivých institucích výrazně lišit. Pro zajištění harmonizace v celé Unii a jednotného chápání rizik ESG by měly být v obezřetnostním regulačním rámci stanoveny vhodné definice a minimální standardy pro posuzování těchto rizik. Za tímto účelem by měly být ve směrnici 2013/36/EU zavedeny definice a EBA by měl být zmocněn stanovit minimální soubor referenčních metodik pro posuzování dopadu rizik ESG na finanční stabilitu institucí, přičemž by se měl upřednostňovat dopad environmentálních faktorů. Jelikož jsou analýza scénářů a zátěžové testování společně s plány na řešení rizik ESG v důsledku zaměřenosti těchto rizik do budoucna především informativními nástroji pro posuzování, měl by být EBA rovněž zmocněn vypracovat jednotná kritéria pro obsah plánů k řešení těchto rizik a pro parametry scénářů a používání metod zátěžového testování. EBA by měl své scénáře založit na dostupných vědeckých poznatcích, přičemž by měl vycházet z práce sítě centrálních bank a orgánů dohledu pro ekologizaci finančního systému a z úsilí Komise o posílení spolupráce mezi všemi příslušnými veřejnými orgány s cílem vytvořit společný metodický základ, jak je uvedeno v obnovené strategii pro udržitelné financování. Upřednostňována by měla být environmentální rizika, včetně rizik souvisejících s klimatem a rizik vyplývajících ze zhoršování životního prostředí a úbytku biologické rozmanitosti, a to s ohledem na jejich naléhavý charakter a zvláštní význam analýzy scénářů a zátěžového testování pro jejich posouzení.

(41)

Jako významní poskytovatelé financování pro podniky a domácnosti v Unii hrají instituce důležitou úlohu při podpoře udržitelného rozvoje v celé Unii. Aby Unie splnila svůj celkový cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality, jak je stanoveno v nařízení (EU) 2021/1119, musí instituce do svých zásad a činností začlenit úlohu podpory udržitelného rozvoje. Pro zajištění tohoto procesu začlenění musí být modely a strategie podnikání institucí testovány na základě příslušných regulačních cílů Unie v oblasti udržitelného hospodářství, včetně například opatření předepsaných Evropským vědeckým poradním výborem pro změnu klimatu, aby bylo možné identifikovat rizika ESG vyplývající z nesouladu. Pokud instituce zveřejňují své cíle a závazky v oblasti udržitelnosti podle jiných povinných nebo dobrovolných rámců udržitelnosti, například podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU (15), měly by být tyto cíle a závazky v souladu s konkrétními plány na řešení rizik ESG, jimž jsou vystaveny v krátkodobém, střednědobém a dlouhodobém horizontu. Příslušné orgány by měly prostřednictvím svých příslušných činností v oblasti dohledu posoudit, do jaké míry jsou instituce vystaveny rizikům ESG a do jaké míry jsou doprovodné zásady řízení a provozní opatření zohledněny v cílech a milnících stanovených v jejich obezřetnostních plánech, které jsou v souladu s jejich zveřejněnými závazky v oblasti udržitelnosti v souvislosti s procesem přizpůsobování se klimatické neutralitě do roku 2050. V zájmu podpory řádného a účinného dohledu nad riziky, jakož i chování vedení v souladu s dlouhodobou strategií institucí v oblasti udržitelnosti by měla nedílnou součástí jejich zásad a postupů odměňování být jejich ochota podstupovat riziko ve vztahu k rizikům ESG.

(42)

Rizika ESG mohou mít na stabilitu jednotlivých institucí i finančního systému jako celku dalekosáhlý dopad. Příslušné orgány by proto měly tato rizika důsledně zohledňovat ve svých příslušných činnostech v oblasti dohledu, včetně procesu přezkumu a hodnocení v rámci dohledu a zátěžového testování těchto rizik. Komise prostřednictvím Nástroje pro technickou podporu zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2021/240 (16) poskytuje podporu příslušným vnitrostátním orgánům při vypracovávání a provádění metodik zátěžového testování a bude v tomto ohledu technickou podporu poskytovat i nadále. Metodiky zátěžového testování rizik ESG se však dosud používaly především pro zjišťovací účely. Aby bylo možné pevně a důsledně zakotvit zátěžové testování rizik ESG do oblasti dohledu, měly by EBA, Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění) (EIOPA) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (17) a Evropský orgán dohledu (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy) (ESMA) zřízený nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (18) společně vypracovat obecné pokyny, které zajistí jednotný výklad a společné metodiky pro zátěžové testování rizik ESG. Zátěžové testování těchto rizik by se mělo nejprve provádět u faktorů souvisejících s klimatem a životním prostředím, a jakmile bude k dispozici více údajů o rizicích ESG a metodik, jež umožní vývoj dalších nástrojů pro posuzování jejich kvantitativního dopadu na finanční rizika, měly by příslušné orgány zintenzívnit posuzování dopadu těchto rizik při posuzování přiměřenosti institucí. Pro zajištění harmonizace postupů dohledu by měl EBA vydat obecné pokyny týkající se jednotného zahrnutí rizik ESG do procesu přezkumu a hodnocení v rámci dohledu.

(43)

K řešení různých druhů systémových rizik včetně systémových rizik souvisejících se změnou klimatu již lze použít ustanovení směrnice 2013/36/EU, která se týkají rámce pro kapitálovou rezervu pro krytí systémového rizika. Pokud se příslušné orgány instituce nebo pověřené orgány domnívají, že rizika související se změnou klimatu mohou mít závažné negativní důsledky pro finanční systém a reálnou ekonomiku v členských státech, měly by zavést sazbu kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika, která by se mohla použít i na určité množiny nebo podmnožiny expozic, například na expozice, které jsou vystaveny fyzickým rizikům a rizikům přechodu souvisejícím se změnou klimatu, pokud mají za to, že zavedení takové sazby je účinné a přiměřené ke zmírnění těchto rizik.

(44)

Trhy s kryptoaktivy v posledních letech rychle rostou. S cílem řešit potenciální rizika pro instituce způsobená jejich expozicemi vůči kryptoaktivům, která nejsou dostatečně pokryta stávajícím obezřetnostním rámcem, vypracoval Basilejský výbor pro bankovní dohled standard pro obezřetnostní zacházení s expozicemi vůči kryptoaktivům. Část tohoto standardu se týká řízení rizik institucemi a uplatňování procesu přezkumu a hodnocení v rámci dohledu nad institucemi. Instituce s přímými nebo nepřímými expozicemi vůči kryptoaktivům nebo instituce, které poskytují související služby pro jakoukoli formu kryptoaktiv, by měly mít povinnost mít zavedeny zásady, procesy a postupy řízení rizik, aby mohly náležitě řídit rizika způsobená jejich expozicemi vůči kryptoaktivům. Při řízení rizik by instituce měly zejména zohlednit rizika spojená s technologiemi kryptoaktiv, obecná rizika v oblasti informačních a komunikačních technologií a kybernetická rizika, právní rizika, rizika praní peněz a financování terorismu a rizika nesprávného ocenění. Příslušné orgány by měly mít možnost přijmout nezbytná opatření v oblasti dohledu, pokud jsou postupy pro řízení rizik v institucích považovány za nedostatečné.

(45)

Účelem posuzování vhodnosti členů vedoucích orgánů je zajistit, aby byli tito členové pro svou funkci způsobilí a aby měli dobrou pověst. Zavedení robustního rámce pro způsobilost a bezúhonnost pro účely posuzování vhodnosti členů vedoucího orgánu a osob zastávajících klíčové funkce je zásadním faktorem pro zajištění náležitého řízení institucí i jejich rizik. Stávající pravidla nezajišťují včasné posouzení vhodnosti členů vedoucího orgánu ze strany instituce provádějící jmenování. Kromě toho v současné době neexistují žádná pravidla pro posuzování vhodnosti osob zastávajících klíčové funkce. Přeshraniční instituce se musí navíc zorientovat v různorodých vnitrostátních předpisech a postupech, což snižuje efektivnost stávajícího rámce. Existence značně odlišných požadavků, pokud jde o posuzování vhodnosti v celé Unii, představuje v kontextu bankovní unie obzvláště důležitou otázku. Je proto důležité stanovit soubor pravidel na úrovni Unie, a zavést tak jednotnější a předvídatelnější rámec pro posuzování způsobilosti a bezúhonnosti. To podpoří sbližování dohledu, posílí vzájemnou důvěru příslušných orgánů a poskytne větší právní jistotu institucím. Posuzování způsobilosti a bezúhonnosti je důležitým prvkem dohledu spolu s dalšími mechanismy, jako je proces přezkumu a hodnocení v rámci dohledu a pravidla odměňování, které společně zajišťují řádnou správu a řízení institucí.

(46)

V zájmu zajištění řádné správy a řízení, umožnění nezávislých stanovisek a kritických pohledů a zastoupení různorodých názorů a zkušeností by měly být vedoucí orgány dostatečně rozmanité, pokud jde o věk, gender, zeměpisný původ a vzdělání a profesní zkušenosti. Zvláštní význam pro zajištění náležitého zastoupení obyvatelstva má genderová vyváženost, která by měla být podporována.

(47)

Instituce a finanční holdingové společnosti a smíšené finanční holdingové společnosti nesou primární odpovědnost za posouzení vhodnosti každého člena vedoucího orgánu, a proto by měly před nástupem nového člena do funkce, s výhradou určitých výjimek, provést počáteční posouzení vhodnosti, po němž následuje ověření příslušnými orgány. Tyto subjekty by měly zajistit, aby informace o vhodnosti členů vedoucího orgánu byly stále aktuální. Uvedené informace by tyto subjekty měly sdělit příslušnému orgánu. Jakmile se tyto subjekty dozvědí o jakýchkoli nových skutečnostech nebo jiných okolnostech, které by mohly ovlivnit vhodnost členů vedoucího orgánu, měly by o nich bez zbytečného odkladu informovat příslušné orgány. Dospějí-li tyto subjekty k závěru, že člen nebo potenciální člen vedoucího orgánu nesplňuje požadavky na vhodnost, měly by přijmout nezbytná opatření. Stejné požadavky by se měly vztahovat i na osoby zastávající klíčové funkce.

(48)

S cílem zajistit pro subjekty právní jistotu a předvídatelnost je nezbytné stanovit procesní pravidla, podle nichž příslušné orgány ověřují v případě velkých institucí vhodnost členů vedoucího orgánu a osob zastávajících klíčové funkce. Tato procesní pravidla by měla příslušným orgánům umožnit, aby si v případě potřeby vyžádaly doplňující informace, a to i prostřednictvím dokumentace, pohovorů a slyšení. Informace a dokumenty, které jsou nezbytné pro posouzení vhodnosti příslušnými orgány, a to i v souvislosti s žádostí o posouzení vhodnosti, kterou mají předložit velké instituce před nástupem potenciálního člena do funkce (dále jen „žádost o předběžné posouzení vhodnosti“), pokud jde o členy vedoucího orgánu v řídicí funkci nebo předsedu vedoucího orgánu v kontrolní funkci, by měly být příslušným orgánům zpřístupněny prostředky, které příslušné orgány určí. Příslušné orgány by měly znovu posoudit vhodnost člena, pokud se objevily nové relevantní informace týkající se jeho vhodnosti. Příslušné orgány by neměly mít povinnost opětovně posoudit vhodnost členů vedoucího orgánu v případě, že je jejich funkční období prodlouženo, pokud nejsou příslušným orgánům známy žádné nové relevantní informace, jež mohou ovlivnit vhodnost dotyčného člena. Příslušné orgány by měly mít pravomoc přijmout nezbytná opatření, pokud dospějí k závěru, že požadavky na vhodnost nejsou splněny. Příslušné orgány by měly mít možnost požádat orgán odpovědný za dohled v oblasti boje proti praní peněz nebo financování terorismu v souladu se směrnicí (EU) 2015/849 o konzultaci relevantních informací týkajících se členů vedoucího orgánu, při zohlednění míry rizika, a o přístup do centrální databáze pro boj proti praní peněz a financování terorismu.

(49)

Vzhledem k rizikům, která představují velké instituce a která vyplývají zejména z možných efektů nákazy, by příslušné orgány členských států, v nichž se posouzení vhodnosti orgánem dohledu provádí poté, co se člen ujal funkce ve vedoucím orgánu v souladu s vnitrostátním právem, měly být bez zbytečného odkladu informovány, jakmile existuje jasný záměr jmenovat člena vedoucího orgánu v řídicí funkci nebo předsedu vedoucího orgánu v kontrolní funkci. Velké instituce by měly v každém případě zajistit, aby příslušné orgány obdržely žádost o předběžné posouzení vhodnosti nejpozději 30 pracovních dnů před nástupem potenciálního člena do funkce. K žádosti o předběžné posouzení vhodnosti by měly být přiloženy všechny příslušné dokumenty a informace, které jsou pro posouzení nezbytné, bez ohledu na to, zda je posouzení vhodnosti příslušnými orgány dokončeno před nástupem dané osoby do funkce, nebo po něm. Pokud jsou v pozdější fázi k dispozici výpisy z rejstříku trestů nebo jiné dokumenty požadované podle vnitrostátního práva nebo uvedené příslušnými orgány, měly by příslušné orgány tyto dokumenty nebo informace rovněž obdržet bez zbytečného odkladu. Žádost o předběžné posouzení vhodnosti by měla příslušným orgánům umožnit zahájit analýzu a přijmout opatření v souvislosti s posouzením. Tato opatření mohou zahrnovat zabránění tomu, aby potenciální člen nastoupil do funkce, dokud příslušný orgán neobdrží dostatečné informace, nebo zahájení posíleného dialogu v případě, že má příslušný orgán obavy ohledně vhodnosti potenciálního člena, s cílem zajistit, aby potenciální člen byl nebo se stal vhodným při nástupu do funkce. EBA by měl vydat obecné pokyny ke způsobům cíleného a prohloubeného dialogu mezi příslušným orgánem a velkou institucí s cílem odstranit v duchu spolupráce veškeré překážky týkající se vhodnosti potenciálního člena. Žádost o předběžné posouzení vhodnosti by měla příslušným orgánům umožnit zahájit včasný dialog s velkými institucemi o vhodnosti členů vedoucího orgánu v řídicí funkci nebo předsedy vedoucího orgánu v kontrolní funkci před jejich nástupem do funkce. Žádostí o předběžné posouzení vhodnosti by však neměly být dotčeny výsady a odpovědnost velké instituce při zajišťování vhodnosti členů vedoucího orgánu a případná následná posouzení prováděná příslušnými orgány, jsou-li v souladu s vnitrostátním právem povolena.

(50)

Ve vztahu k velkým institucím by navíc příslušné orgány měly řádně zvážit stanovení maximální lhůty pro dokončení posouzení vhodnosti, alespoň pokud jde o jmenování členů vedoucího orgánu a jmenování vedoucích osob funkcí vnitřní kontroly a finančního ředitele, pro výkon funkce v těchto institucích. V případě potřeby by mělo být možné tuto maximální lhůtu prodloužit.

(51)

Posouzením vhodnosti členů vedoucího orgánu by nemělo být dotčeno vnitrostátní právo týkající se jmenování zástupců zaměstnanců ve vedoucím orgánu a jmenování členů vedoucího orgánu v kontrolní funkci regionálními nebo místními volenými orgány. V těchto případech by měla být zavedena vhodná ochranná opatření, aby byla zajištěna vhodnost daných členů vedoucího orgánu.

(52)

Do 31. prosince 2029 by měl EBA v úzké spolupráci s ECB přezkoumat uplatňování a efektivnost rámce „způsobilosti a bezúhonnosti“ a podat o něm zprávu, přičemž by měl rovněž zohlednit zásadu proporcionality, zejména pokud jde o malé a nepříliš složité instituce.

(53)

EBA by měl vypracovat obecné pokyny ke kritériím pro určení, zda existuje důvodné podezření, že dochází nebo došlo k praní peněz nebo financování terorismu nebo k pokusu o ně, nebo zda existuje zvýšené riziko jejich spáchání v souvislosti s určitým subjektem. Při vypracovávání těchto obecných pokynů by měl EBA spolupracovat s ESMA a s Orgánem pro boj proti praní peněz a financování terorismu zřízeným nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/… (19) (dále jen „Orgán pro boj proti praní peněz a financování terorismu“). V případě, že Orgán pro boj proti praní peněz a financování terorismu v době přípravy těchto obecných pokynů ještě nezahájil činnost, měl by EBA tyto obecné pokyny přijmout, aniž by musel s tímto orgánem spolupracovat.

(54)

S ohledem na úlohu posouzení způsobilosti pro obezřetné a řádné řízení institucí je nezbytné poskytnout příslušným orgánům nové nástroje pro posuzování způsobilosti členů vedoucích orgánů, vyššího vedení a osob zastávajících klíčové funkce, jako jsou prohlášení o povinnostech a přehled úkolů. Tyto nové nástroje by měly podpořit práci příslušných orgánů při přezkumu systémů správy a řízení institucí coby součásti procesu přezkumu a hodnocení v rámci dohledu. Bez ohledu na celkovou kolektivní odpovědnost vedoucího orgánu by instituce měly mít povinnost vypracovat individuální prohlášení uvádějící funkce a úkoly všech členů vedoucího orgánu v řídicí funkci, vyššího vedení a osob zastávajících klíčové funkce a přehled úkolů, včetně podrobností o hierarchických vztazích, odpovědnosti a osobách, které jsou součástí systému správy a řízení instituce, a jejich úkolech. Jejich jednotlivé úkoly a povinnosti nejsou vždy jasně nebo důsledně vymezeny, a mohou tak nastat případy překrývání dvou nebo více funkcí nebo opomenutí některých úkolů a povinností, protože nespadají výhradně do kompetence jediné osoby. Rozsah úkolů a povinností každého jednotlivce by měl být řádně vymezen a žádný úkol by neměl zůstat bez odpovědnosti. Tyto nástroje by měly dále posílit odpovědnost členů vedoucího orgánu v řídicí funkci, vyššího vedení a osob zastávajících klíčové funkce. Pokud to členské státy považují za nezbytné, měly by dále mít možnost přijmout nebo zachovat přísnější požadavky na tyto nástroje.

(55)

Jakmile začne být instituce vázána minimálním výstupním prahem stanoveným v nařízení (EU) č. 575/2013, neměl by se dodatečný kapitálový požadavek stanovený příslušným orgánem instituce podle směrnice 2013/36/EU za účelem řešení jiných rizik, než je riziko nadměrné páky, v důsledku toho za jinak nezměněných podmínek zvýšit. Jakmile začne být instituce vázána minimálním výstupním prahem, měl by příslušný orgán navíc přezkoumat dodatečný kapitálový požadavek instituce, a zejména posoudit, zda a do jaké míry jsou tyto požadavky již plně pokryty tím, že je instituce vázána minimálním výstupním prahem. Pokud jsou již tyto požadavky plně pokryty, mělo by se mít za to, že se dodatečný kapitálový požadavek instituce překrývá s riziky zachycenými minimálním výstupním prahem v kapitálovém požadavku instituce, a v důsledku toho by měl příslušný orgán tento požadavek snížit tak, aby zamezil tomuto překrývání po dobu, po kterou bude instituce minimálním výstupním prahem vázána.

(56)

Jakmile začne být instituce vázána minimálním výstupním prahem, mohla by se obdobně nominální výše kmenového kapitálu tier 1 instituce vyžadovaná v rámci kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika a kapitálové rezervy J-SVI zvýšit, ačkoli nedošlo k odpovídajícímu zvýšení makroobezřetnostního nebo systémového rizika spojeného s danou institucí. V takových případech by měl příslušný orgán instituce nebo pověřený orgán přezkoumat kalibraci sazeb kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika a ujistit se, že jsou i nadále přiměřené a že nedochází ke dvojímu započtení rizik, která jsou již kryta tím, že instituce je vázána minimálním výstupním prahem. Tento přezkum by měl probíhat se stejnou četností jako přezkum kapitálových rezerv, což je jednou ročně v případě kapitálové rezervy pro J-SVI a každé dva roky v případě kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika. Příslušný orgán instituce nebo pověřený orgán by však měly mít možnost upravovat kalibraci kapitálových rezerv častěji.

(57)

Pro zajištění včasné a účinné aktivace kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika je nutné upřesnit uplatňování příslušných ustanovení a zjednodušit a sjednotit používané postupy. Pověřené orgány ve všech členských státech by měly mít možnost stanovit kapitálovou rezervu pro krytí systémového rizika, aby se zajistilo, že orgány budou mít pravomoc včas, přiměřeně a účinně řešit systémová rizika, a aby bylo možné uznat sazby kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika stanovené orgány v jiných členských státech. Uznání sazby kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika stanovené jiným členským státem by mělo vyžadovat pouze zaslání oznámení orgánem, který tuto sazbu uznává. Pokud rozhodnutí o stanovení sazby kapitálové rezervy má za následek snížení některé z dříve stanovených sazeb nebo ji nijak nemění, je za účelem zamezení nadbytečným povolovacím postupům třeba uvést postup stanovený v čl. 131 odst. 15 směrnice 2013/36/EU do souladu s postupem stanoveným v čl. 133 odst. 9 uvedené směrnice. Postupy stanovené v čl. 133 odst. 11 a 12 uvedené směrnice by měly být podle potřeby upřesněny a v příslušných případech uvedeny do většího souladu s postupy použitelnými pro další sazby kapitálové rezervy pro krytí systémového rizika.

(58)

Na Komisi by měla být přenesena pravomoc přijímat regulační technické normy vypracované orgánem EBA, pokud jde o výjimku pro udělování povolení investičním podnikům jako úvěrovým institucím, seznam minimálních informací, které mají být poskytnuty pro posouzení významných operací, postup posuzování významných operací, způsob účtování pro pobočky ze třetích zemí, mechanismus spolupráce a fungování kolegií orgánů dohledu, pojem „expozice vůči riziku selhání, které jsou významné v absolutním měřítku“, a prahové hodnoty velkého počtu významných protistran a pozic v obchodovaných dluhových nebo akciových nástrojích různých emitentů a minimální obsah dotazníku o vhodnosti, životopisů a interního posouzení vhodnosti. Komise by měla tyto regulační technické normy přijímat prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010.

(59)

Komisi by měla být svěřena pravomoc přijímat prováděcí technické normy vypracované orgánem EBA, pokud jde o jednotné formáty a definice pro podávání zpráv zprostředkujícím mateřským podnikem, proces konzultací mezi příslušnými orgány v souvislosti s nabytím kvalifikované účasti, proces konzultací mezi příslušnými orgány v souvislosti s fúzí nebo rozdělením, regulační a finanční informace a informace o pobočkách ze třetích zemí a hlavních podnicích. Komise by měla tyto prováděcí technické normy přijímat prostřednictvím prováděcích aktů podle článku 291 Smlouvy o fungování EU a v souladu s článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010.

(60)

Při vypracovávání technických norem a obecných pokynů a při odpovídání na dotazy týkající se jejich praktického uplatňování nebo provádění by měl EBA náležitě zohlednit zásadu proporcionality a zajistit, aby tyto normy a obecné pokyny mohly bez nepřiměřeného úsilí uplatňovat i malé a nepříliš složité instituce.

(61)

Jelikož cílů této směrnice nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu rozsahu a účinků této směrnice, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(62)

Směrnice 2013/36/EU by proto měla být odpovídajícím způsobem změněna,

1)

Článek 2 se mění takto:

2)

V článku 3 se odstavec 1 mění takto:

3)

V článku 4 se odstavec 4 nahrazuje tímto:

4)

Vkládá se nový článek, který zní:

(*3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 ze dne 24. listopadu 2010 o zřízení Evropského orgánu dohledu (Evropského orgánu pro bankovnictví), o změně rozhodnutí č. 716/2009/ES a o zrušení rozhodnutí Komise 2009/78/ES (Úř. věst. L 331, 15.12.2010, s. 12)."

(*4)  Nařízení Rady (EU) č. 1024/2013 ze dne 15. října 2013, kterým se Evropské centrální bance svěřují zvláštní úkoly týkající se politik, které se vztahují k obezřetnostnímu dohledu nad úvěrovými institucemi (Úř. věst. L 287, 29.10.2013, s. 63)."

(*5)  Nařízení Evropské centrální banky (EU) č. 468/2014 ze dne 16. dubna 2014, kterým se stanoví rámec spolupráce Evropské centrální banky s vnitrostátními příslušnými orgány a vnitrostátními pověřenými orgány v rámci jednotného mechanismu dohledu (nařízení o rámci jednotného mechanismu dohledu) (ECB/2014/17) (Úř. věst. L 141, 14.5.2014, s. 1)."

(*6)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. L 225, 30.7.2014, s. 1).“ "

5)

Článek 8a se mění takto:

6)

V článku 18 se doplňuje nové písmeno, které zní:

7)

Článek 21a se mění takto:

8)

V článku 21b se vkládá nový odstavec, který zní:

9)

Vkládá se nový článek, který zní:

10)

V čl. 22 odst. 2 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Příslušné orgány obratem a v každém případě do deseti pracovních dnů od obdržení oznámení podle odstavce 1 nebo jakýchkoli dalších informací podle odstavce 3 jejich přijetí písemně potvrdí.“

11)

Článek 23 se mění takto:

12)

V hlavě III se doplňují nové kapitoly, které znějí:

(*9)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/2162 ze dne 27. listopadu 2019 o vydávání krytých dluhopisů a veřejném dohledu nad krytými dluhopisy a o změně směrnic 2009/65/ES a 2014/59/EU (Úř. věst. L 328, 18.12.2019, s. 29)."

(*10)  Nařízení Rady (ES) č. 139/2004 ze dne 20. ledna 2004 o kontrole spojování podniků (Nařízení ES o spojování) (Úř. věst. L 24, 29.1.2004, s. 1).“ "

13)

Hlava VI se nahrazuje tímto:

(*11)  Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/61 ze dne 10. října 2014, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavek na úvěrové instituce týkající se krytí likvidity (Úř. věst. L 11, 17.1.2015, s. 1)."

(*12)  Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/49/EU ze dne 16. dubna 2014 o systémech pojištění vkladů (Úř. věst. L 173, 12.6.2014, s. 149)."

(*13)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (Úř. věst. L 243, 11.9.2002, s. 1).“ "

14)

V čl. 53 odst. 1 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Důvěrné informace, které tyto osoby, auditoři nebo odborníci získají při výkonu svých povinností, mohou sdělit pouze v souhrnné nebo obecné podobě, z níž nelze určit totožnost jednotlivých úvěrových institucí, aniž jsou dotčeny případy stanovené trestním nebo daňovým právem.“

15)

V článku 56 se doplňuje nový pododstavec, který zní:

„Ustanovení čl. 53 odst. 1 a článku 54 nebrání výměně informací mezi příslušnými orgány a daňovými orgány téhož členského státu v souladu s vnitrostátním právem. Pocházejí-li informace z jiného členského státu, jejich výměna se uskutečňuje způsobem uvedeným v první větě tohoto pododstavce pouze s výslovným souhlasem příslušných orgánů, které je poskytly.“

16)

Články 65 a 66 se nahrazují tímto:

(*14)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2022/2554 ze dne 14. prosince 2022 o digitální provozní odolnosti finančního sektoru a o změně nařízení (ES) č. 1060/2009, (EU) č. 648/2012, (EU) č. 600/2014, (EU) č. 909/2014 a (EU) 2016/1011 (Úř. věst. L 333, 27.12.2022, s. 1)."

(*15)  Prováděcí nařízení Komise (EU) 2021/451 ze dne 17. prosince 2020, kterým se stanoví prováděcí technické normy pro uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o podávání zpráv institucí pro účely dohledu, a kterým se zrušuje prováděcí nařízení (EU) č. 680/2014 (Úř. věst. L 97, 19.3.2021, s. 1).“ "

17)

Článek 67 se mění takto:

18)

Článek 70 se nahrazuje tímto:

19)

V článku 73 se první pododstavec nahrazuje tímto:

„Instituce mají zavedeny spolehlivé, účinné a komplexní strategie a postupy pro hodnocení a průběžné udržování výše, typů a rozdělení vnitřně stanoveného kapitálu, který považují za odpovídající k pokrytí povahy a úrovně rizik, kterým jsou nebo mohou být vystaveny. Instituce výslovně zohlední krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý horizont pro krytí rizik ESG.“

20)

V článku 74 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

21)

Článek 76 se mění takto:

22)

Článek 77 se mění takto:

23)

Článek 78 se mění takto:

24)

V článku 79 se doplňuje nové písmeno, které zní:

25)

Článek 81 se nahrazuje tímto:

26)

V článku 83 se doplňuje nový odstavec, který zní:

27)

V článku 85 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

28)

Vkládá se nový článek, který zní:

29)

Článek 88 se mění takto:

30)

Článek 91 se nahrazuje tímto:

(*19)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1620 ze dne 31. května 2024, kterým se zřizuje Orgán pro boj proti praní peněz a financování terorismu a mění nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010 (Úř. věst. L, 2024/1620, 19.6.2024, ELI: http://data.europa.eu/eli/reg/2024/1620/oj).“ "

31)

Vkládá se nový článek, který zní:

32)

Článek 92 se mění takto:

33)

Článek 94 se mění takto:

34)

V čl. 97 odst. 4 se druhý pododstavec nahrazuje tímto:

„Při provádění přezkumu a hodnocení podle odstavce 1 tohoto článku uplatňují příslušné orgány zásadu proporcionality v souladu s kritérii zveřejněnými podle čl. 143 odst. 1 písm. c). Pro účely přezkumu a hodnocení instituce může příslušný orgán zejména zvážit, zda jsou splněny všechny tyto podmínky:

35)

Článek 98 se mění takto:

36)

V článku 100 se doplňují nové odstavce, které znějí:

37)

V článku 101 se odstavec 3 nahrazuje tímto:

38)

Článek 104 se mění takto:

39)

Článek 104a se mění takto:

40)

V článku 104b se vkládá nový odstavec, který zní:

41)

V článku 106 se odstavec 1 nahrazuje tímto:

42)

V hlavě VII kapitole 3 se před oddíl I vkládá nový oddíl, který zní:

43)

Článek 121 se nahrazuje tímto:

44)

Článek 131 se mění takto:

45)

Článek 133 se mění takto:

46)

Článek 142 se mění takto:

47)

Článek 161 se mění takto: