16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/1

1.1

Výbor považuje za naléhavě nutné výrazně posílit dosavadní opatření v oblasti výzkumu a vývoje (VaV) v Evropě, zlepšit příslušné nezbytné rámcové podmínky a vytvořit finanční předpoklady.

Vedle průrazných evropských, národních a průmyslových programů výzkumu a vývoje je zapotřebí evropského vnitřního trhu pro výzkum a vývoj, aby bylo možné lépe využívat a uvolňovat potenciál, který Evropské společenství má a který je třeba rozvíjet – a to je Evropský výzkumný prostor.

1.2

Výbor proto vítá záměr Komise posílit a vybudovat Evropský výzkumný prostor. Uvedené cíle a návrhy jsou vesměs správné a zaslouží si podporu. Je třeba je však doplnit a v určitých případech vyjasnit či opravit.

1.3

Výbor souhlasí s cílem vytvořit pro vědecké pracovníky atraktivní pracovní trh, který navíc umožňuje a odměňuje mobilitu. Prioritu v tomto ohledu mají zásadní otázky týkající se podoby smluv, atraktivní úrovně platů, sociálního zabezpečení/sociálních dávek platných v celé Evropě a rodinné soudržnosti. Především v tomto ohledu panují v členských státech velké nedostatky! Výbor proto na tomto místě apeluje obzvláště na členské státy a příslušné sociální partnery, aby tyto nedostatky odstranily a poskytly zejména i mladým výzkumným pracovníkům atraktivní pracovní příležitosti, které jsou s to konkurovat pracovním příležitostem pro vysoce nadané akademické pracovníky. Teprve pak budou nadaní mladí lidé opět ochotni investovat svoji energii a čas do odpovídajícího náročného a úzce specializovaného studia, a přispějí tak k odstranění povážlivého nedostatku kvalifikovaných vědeckotechnických odborníků a absolventů vysokých škol v Evropě.

1.4

Výbor podporuje cíl z Barcelony, který formulovala Evropská rada. Podle současné situace se ovšem Společenství na investicích do výzkumu a vývoje, o které celkově usiluje cíl z Barcelony, bude podílet pouze zhruba 2 % (tedy pouze padesátinou!). Zdaleka největší politický závazek k dosažení cíle z Barcelony tedy mají členské státy, hospodářský závazek naopak průmysl. Doporučení Výboru jsou proto určeny zejména Radě, Parlamentu a členským státům, aby podnikly veškeré kroky, aby výzkumu a vývoji v Evropě opět zajistily světové prvenství a aby učinily veškerá opatření, která jsou k tomu třeba.

1.5

Výbor opakuje své doporučení zvýšit příspěvek Evropského společenství na výdaje na výzkum a vývoj, o něž celkově usiluje, nejméně na 3 %, a umocnit tak sílu pákového efektu podpory výzkumu Společenství na požadované investice do výzkumu členských států a průmyslu. Navíc by měla být vynaložena značná část prostředků strukturálních fondů na infrastrukturní opatření v oblasti VaV a zvýšena možnost podpory prostřednictvím EIB. Toto doporučení se kvůli dlouho podceňovanému a závažnému energetickému a klimatickému problému stalo ještě naléhavějším.

1.6

Výbor souhlasí s cílem vybudovat vědeckotechnické výzkumné infrastruktury světové úrovně, které je pak ovšem třeba i trvale a spolehlivě podporovat. Základním předpokladem úspěchu a smyslu je účast příslušných institutů a skupin univerzit z jednotlivých členských států, jakož i odpovídající aktivní zapojení průmyslu v případě technických projektů. Teprve toto propojení vytvoří celistvý systém a přinese evropskou přidanou hodnotu.

1.7

Výbor podporuje cíl posílit výzkumné instituce a jejich nadřazené zastřešující organizace jakožto hlavní iniciátory a odborníky na výzkum a vývoj. Tato zařízení potřebují spolehlivé dlouhodobé plánování, odpovídající vybavení a dostatečnou volnost v rozhodování. Podmínkou je větší vlastní odpovědnost za využívání finančních zdrojů, dostatečně vysoký podíl na základním financování, komplexní financování projektů, převoditelnost ročních rozpočtů, odbourávání administrativního přetížení špičkových odborníků na výzkum a výuku, které brzdí pokrok, stimulování a špičková podpora prostřednictvím dodatečného přidělování prostředků na výzkum v hospodářské soutěži.

1.8

Výbor vidí ve společných technologických iniciativách a v technologických platformách důležité nástroje k vytvoření technických inovací ve strategicky důležitých oblastech výzkumu. U partnerství veřejného a soukromého sektoru, která jsou k tomu zapotřebí, a u společných výzkumných programů je také nutno přiměřeně zapojit malé a střední podniky. Znalostní a inovační komunity Evropského technologického institutu (Knowledge and Innovation Communities, KIC), které musí být ještě vytvořeny, by měly těžit z nabytých zkušeností. Zkušenosti s projekty ERA-NET a CORNET a s uskupeními EUREKA zde mohou být rovněž cenným přínosem.

1.9

Výbor podporuje cíl otevřít Evropský výzkumný prostor světu. K tomu je však rozhodujícím kritériem jeho atraktivita. Teprve až bude překonán odliv mozků, který je v dnešní době často předmětem stížností, nejen z hlediska množství, ale i kvality nejschopnějších a nejúspěšnějších světových výzkumných pracovníků, bude možné považovat tento problém za vyřešený. Aby však bylo možné toho dosáhnout, musí souhlasit všechny zásadní faktory: úroveň, vybavení, pracovní podmínky, politické rámcové podmínky, možnosti rozvoje a volnost, osobní příjmy a společenské uznání.

1.10

Výbor podporuje metodu otevřené koordinace, na jejímž základě se hodnotí strategické cíle a politiky členských států a vyměňují zkušenosti, aby se dospělo k soudržnosti a optimální evropské politice výzkumu. Naproti tomu je třeba odmítnout koordinaci evropského výzkumu, která přichází shora s cílem všeobecné harmonizace (top-down), zachází do detailů a proniká do výzkumných organizací či firem. Proto je nutné se vyvarovat dojmu, že Komise usiluje o centrální řízení evropského výzkumu. Jde o vyváženou rovnováhu mezi rámcem Společenství, svébytností členských států a institucionální a individuální iniciativou a tvořivostí. Pouze pluralismem metod, přístupů a volby témat se může dospět vždy k těm nejlepším výsledkům, postupům a inovacím.

1.11

Výbor opakuje své výzvy k odbourání byrokracie. Výbor proto doporučuje, aby odbourání byrokracie bylo zahrnuto do příští agendy Evropského výzkumného prostoru jako další významný politický cíl. To znamená rozvíjet společně s členskými státy a výzkumnými organizacemi koncepce usilující o zjednodušení nadměrné regulace a rozmanitosti evropských, národních, regionálních a institucionálních informačních povinností, řízení o žádosti, postupů posuzování, hodnocení a schvalování atd. a o jejich omezení na to nejnutnější. Sama konkurence v podporování vynikajících výsledků zvyšuje především byrokracii, do níž musí výzkumní pracovníci vkládat své úsilí. Proto je ještě důležitější najít díky odbourávání byrokracie a zjednodušování celkově obhajitelné řešení. Strach z chyb jednotlivce nesmí vést k přehnaným předpisům a patovým situacím pro všechny ostatní.

1.12

Výbor považuje za nutné, aby v podporujících organizacích, především také v Komisi, spolupůsobili z vědeckého hlediska vynikající kvalifikovaní zkušení úředníci, kteří budou a zůstanou co nejlépe a dlouhodobě znalí svých příslušných oborů a jejich zvláštností a své konkrétní vědecké komunity (pravidelná změna zaměstnání je v tomto případě kontraproduktivní!).

1.13

Výbor doporučuje doplnit Evropský výzkumný prostor o Evropský prostor znalostí s cílem vytvořit evropskou znalostní společnost. To vyžaduje fundované široké vzdělání všech občanů a pro vědecké pracovníky a inženýry navíc nezbytnou kvalitní odbornou přípravu. Z toho vyplývá i vazba na odpovídající „znalostní management“. Výzkum a vývoj staví na existujících znalostech, aby se vytvořily znalosti nové.

1.14

Výbor doporučuje vypracovat jasná a srozumitelná pravidla pro rozličné nástroje na podporu a koordinaci výzkumu a vývoje ze strany Společenství, včetně shrnujícího seznamu (a návodu k použití) veškerých nástrojů a forem podpory a spolupráce, které má Komise pro cíle VaV k dispozici. To by mělo ukázat, zda jejich rostoucí značné množství ještě vykazuje dostatečně jasné úkoly a dostatek přesnosti v dělení, a zda jsou pro potenciální uživatele i pro úředníky Komise nadále přehledné a použitelné, nebo zda je naopak třeba je nově uspořádat.

1.15

Mnoho témat zmíněných v zelené knize vyžaduje diferencovaný přístup. V této souvislosti a v souvislosti s dalšími aspekty odkazuje Výbor na plné znění svého stanoviska.

2.1

Sdělení Komise souvisí s již uzavřenou diskusí a přijetím momentálně platného 7. rámcového programu pro výzkum a vývoj (VaV), s příslušnými vybranými výzkumnými tématy (tzv. specifickými programy), s příslušnými dostupnými nástroji a s pravidly účasti. V tomto sdělení Komise proto již nejde o obsah výzkumu, nýbrž výhradně o strategické cíle Evropského výzkumného prostoru.

2.2

Za tímto účelem jsou po krátkém historickém přehledu shrnuty úkoly a cíle Evropského výzkumného prostoru, projednány v souvislosti se zjištěným momentálním stavem, přezkoumány a přizpůsobeny novému vývoji. Výchozím bodem sdělení je význam evropského výzkumu a vývoje pro Lisabonskou strategii a otázka jejich konkurenceschopnosti v globálním prostředí.

2.3

Při tom jsou jakožto zvláštní úkoly a cíle vyzdviženy následující body:

2.4

Doposud dosažené výsledky jsou shrnuty a na jejich základě se zdůvodňují perspektivní opatření na konsolidaci a další rozvoj Evropského výzkumného prostoru. Současný rámcový program EU pro výzkum byl z pohledu Komise výslovně koncipován tak, aby tato opatření podpořil. Jeho finanční prostředky byly výrazně navýšeny, i když v menší míře, než Evropská komise původně navrhovala (a Výbor doporučil!). Nové iniciativy zahájené v souvislosti se 7. rámcovým programem (2007–2013), jako například vytvoření Evropské rady pro výzkum, budou mít významný dopad na evropské výzkumné prostředí. Budoucí Evropský technologický institut by rovněž mohl přispět k vytváření znalostních a inovačních komunit na světové úrovni.

2.5

Zároveň se – z pohledu Komise – poukazuje na slabiny, které mají být odstraněny, jako např. (ve zkratce):

2.6

Další body zelené knihy budou uvedeny v následujících připomínkách Výboru.

2.7

Pro podnícení široké diskuse na základě zelené knihy Komise v tomto dokumentu formulovala 35 konkrétních otázek. Očekávané odpovědi od Parlamentu, Rady, EHSV, Výboru regionů, členských států a výzkumných pracovníků a výzkumných zařízení mají být v roce 2008 promítnuty do návrhů opatření. Mnoho těchto otázek je již implicitně zodpovězeno v části 3. K některým zvláštním otázkám je zaujat postoj v části 4.

3.1

Význam špičkové vědecké úrovně. Výbor vícekrát (1) upozornil na to, že nejlepší vědecké a technické výsledky a jejich přeměna v konkurenceschopnou ekonomickou sílu jsou rozhodujícími předpoklady pro zajištění naší budoucnosti v globálním prostředí a pro neohrožení evropského sociálního modelu.

Proto je naléhavě nutné výrazně posílit dosavadní opatření v oblasti výzkumu a vývoje v Evropě, vytyčit příslušné nezbytné politické priority a zlepšit příslušné nezbytné rámcové podmínky a vytvořit finanční předpoklady. Důležité je uplatnění zásady konkurenceschopnosti podle kritérií excelence. K pravidlům pro nezbytnou státní podporu se Výbor již víckrát vyjádřil (2).

3.2

Evropský vnitřní trh výzkumu a vývoje. Vedle průrazných evropských, národních a průmyslových programů výzkumu a vývoje je zapotřebí evropského vnitřního trhu pro výzkum a vývoj, aby byl lépe využíván a uvolňován potenciál, který Evropské společenství má a který je třeba rozvíjet: to je Evropský výzkumný prostor.

3.3

Všeobecný souhlas. Výbor proto vítá, že je v zelené knize vyhlášen záměr konsolidovat, posilovat a dále rozvíjet Evropský výzkumný prostor, jakožto pokračování celkově pozitivního vývoje. Spatřuje v tom i odraz důležitých aspektů svých dřívějších doporučení (3). Cíle, které jmenuje Komise, jsou správné a návrhy, které jsou za tímto účelem předkládány, jsou v zásadě považovány za účelné a hodné podpory. Je třeba je však doplnit a v určitých případech vyjasnit či opravit.

3.4.1

Vědecká komunita. Již před více než 50 lety byla založena Evropská organizace pro jaderný výzkum (4) CERN. Nezávislé úsilí mezinárodní vědecké komunity, tj. organizace předních mezinárodních vědeckých pracovníků (5), získalo nezbytnou podporu rozhodujících politiků v Evropě. Tak bylo vytvořeno evropské experimentální zařízení špičkové třídy, které by překračovalo možnosti resp. ochotu jednotlivých zemí k samostatnému financování a využívání. Z obdobných důvodů byly později založeny další nadnárodní evropské organizace (6) jako ECMWF, EMBO ESRF, ESO, ESA a ILL.

3.4.2

Evropské společenství. Smlouva o založení Evropského společenství pro atomovou energii (Smlouva o Euratomu), která byla podepsána v Římě dne 25. března 1957, je jednou ze tří smluv o založení Evropského společenství. Tím začalo také úsilí Společenství v oblasti výzkumu a vývoje  (7). Nabytím platnosti prvního rámcového programu pro výzkum a vývoj v roce 1986 byl položen základní kámen všeobecné výzkumné politice Společenství, která přesahovala cíle Euratomu. V roce 2000 – v souvislosti s formulováním Lisabonské strategie – následovalo rozhodnutí o Evropském výzkumném prostoru, kterým evropská politika stvrdila svoji vůli vytvořit formální rámec pro evropský výzkum. Evropský výzkumný prostor se měl zároveň stát symbolickou značkou s opodstatněním a cílem zaměřeným na Lisabonskou strategii.

3.4.3

Cíl z Barcelony. Jak již bylo několikrát zdůrazněno, Výbor podporuje cíl z Barcelony, který Evropská rada formulovala před pěti lety v důsledku Lisabonské strategie. Tento cíl říká, že celkové výdaje Unie na výzkum a vývoj se mají zvýšit, aby v roce 2010 dosáhly úrovně necelých 3 % HDP. Investice, které jsou k tomu zapotřebí, má ze dvou třetin financovat soukromý sektor. Podle současné situace se ovšem Společenství na investicích do výzkumu a vývoje, o které celkově usiluje cíl z Barcelony, bude podílet pouze zhruba 2 % (tedy pouze padesátinou!).

3.5

Politické závazky členských států. Zdaleka největší politický závazek k dosažení cíle z Barcelony tedy mají členské státy, hospodářský závazek naopak průmysl a soukromý sektor. Následující doporučení a výzvy Výboru jsou proto určeny zejména Radě, Parlamentu a členským státům, aby podnikly veškeré nezbytně nutné kroky a podpořily cíle formulované v zelené knize, aby výzkumu a vývoji v Evropě opět zajistily světové prvenství, aby prvním krokem k tomu bylo dosažení cíle z Barcelony, a aby učinily veškerá další opatření, která jsou k tomu třeba.

3.6

Lépe využít pákový efekt podpory výzkumu ze strany Společenství. Avšak i podpora výzkumu ze strany Společenství je velmi důležitá. Nemá jen integrující a koordinující moc, ale především pákový účinek na investice členských států a průmyslu do výzkumu. Moc tohoto pákového efektu by tedy měla být posílena, aby členské státy a průmysl mohly konečně poskytnout svůj nezbytný plný příspěvek dosud neuskutečněnému cíli z Barcelony. Evropa si tedy nyní musí být vědoma své tradice jakožto vůdce výzkumu a inovací a musí ji znovu oživit.

3.6.1

Zvýšit příspěvek Společenství. V tomto ohledu Výbor konstatoval (8), že stávající odsouhlasený rozpočet Společenství pro výzkum a vývoj nepostačí k využití tohoto pákového efektu. Znovu proto opakuje své naléhavé doporučení zvýšit při nadcházejícím přezkumu rozpočtu v roce 2008 příspěvek Společenství na výdaje na výzkum a vývoj v Evropském výzkumném prostoru, o nějž se celkově usiluje, ze současných necelých 2 % nejméně na 3 %, vynaložit (9) navíc značnou část prostředků strukturálních fondů na infrastrukturní opatření v oblasti VaV (10) a výrazně zvýšit možnosti podpory prostřednictvím EIB.

3.6.2

Neodkladnost politického rozhodnutí. Komise právě uveřejnila číselné údaje (11) o současné situaci evropského výzkumu a jeho financování v porovnání s mezinárodními konkurenty, které potvrzují mimořádnou neodkladnost proměnit výše uvedené doporučení Výboru v politické rozhodnutí. Situaci navíc ztěžuje velmi vážný a dlouho podceňovaný energetický a klimatický problém!

3.7

Kritické množství, sdílení zdrojů a odborných znalostí, evropská přidaná hodnota. Společenství bude přednostně uskutečňovat a podporovat takové výzkumné úkoly a projekty mimořádně důležité pro vědecký a technický pokrok, které přesahují ochotu nebo možnosti jednotlivých členských států a jejich ekonomiky, nebo které budou díky společnému postupu a propojení celé Evropy podstatně účinnější. Dosáhne se tak významné přidané hodnoty, než jakou členské státy dosáhnou samostatným úsilím.

3.8

Infrastruktury a špičkové výzkumné instituce. V mnoha zvlášť důležitých oblastech výzkumu jsou nákladná infrastrukturní opatření a velké přístroje zásadním předpokladem zcela nových poznatků a technického pokroku a poskytují technickému rozvoji (v předkonkurenční fázi) nové možnosti zlepšení a inovací. Proto Výbor přikládá cíli rozvoje výzkumných infrastruktur světové úrovně, jenž je uveden v zelené knize, mimořádnou důležitost. Jsou základem a katalyzátorem špičkového výzkumu. Jsou pro nejlepší světové vědecké pracovníky a inženýry velmi atraktivní a znamenitě tím slouží i dalšímu důležitému cíli, který si zaslouží podporu, totiž zřídit špičkové výzkumné instituce, které propůjčí značce evropský výzkum a Evropský výzkumný prostor trvalý respekt a význam.

3.8.1

Seznam příležitostí ESFRI  (12). Výbor tedy vítá seznam příležitostí ESFRI, který byl vypracován za účasti členských států a Komise a oceněn a podpořen Radou (13). Zároveň poukazuje na to, že kromě primárního úsilí ze strany členských států zde v budoucnosti bude zapotřebí i většího, jistého a trvalého úsilí Komise. Politická vůle k vynikající vědeckotechnické průkopnické práci zde totiž bude obzvlášť zřejmá. Výbor proto výslovně podporuje důsledné uskutečňování plánu a podstatnou finanční účast Společenství na stavbě a dlouhodobém provozu těchto zařízení. Zdůrazňuje význam adekvátního koncipování smluv, aby byla tato zařízení otevřená a atraktivní pro partnery či uživatele z celého Evropského výzkumného prostoru, a mimoto podporuje úsilí o mimoevropská partnerství nebo účast (14).

3.8.2

Kontinuita podpory. Právě u projektů, které jsou kvůli svým vysokým investičním nákladům koncipovány dlouhodobě, je zvlášť důležité, aby jejich podpora byla až do dosažení cílů spolehlivá a kontinuitní, pokud splňují kritérium vědecké excelence. Silné výkyvy, nejistoty či dokonce přerušené financování vedou právě v této oblasti nejen k plýtvání nákladnými investicemi a prací v oblasti vědeckotechnického rozvoje, ale ničí vybudovaná propojení, mezinárodní spolupráci a důvěru v budoucí závazky, čímž poškozují i evropský trh práce pro vědecké pracovníky a inženýry.

3.8.3

Zapojení univerzit a institutů. Základním předpokladem úspěchu těchto značných investic do infrastrukturních projektů a nezbytného rozšíření základny špičkového výzkumu je odpovědná účast příslušných institutů, výzkumných organizací a skupin univerzit z jednotlivých členských států na rozvoji a využívání příslušných experimentálních zařízení, neboť teprve toto propojení vytvoří celek a přinese evropskou přidanou hodnotu. Proto je rovněž nezbytné toto propojení přiměřeně podporovat a adekvátně vybavit specifické programy Spolupráce a Myšlenky. Pro tyto účely musí být k dispozici především i dostatečné prostředky na cestování a na pobyt v místě, jakož i na komunikační systémy a pomocné přístroje. Výbor navíc na tomto místě poukazuje na velký význam podporování mobility.

3.8.4

Neomezená mobilita. Výbor podporuje cíl, aby byla v rámci Evropského výzkumného prostoru zaručena neomezená mobilita mezi členskými státy, organizacemi a mezi soukromým a veřejným sektorem. Mobilita neslouží pouze profesnímu rozvoji, výměně znalostí a odborným zkušenostem, ale obecně rozšiřuje obzory, posiluje schopnost úsudku a podporuje kulturní porozumění. Proto je třeba překonat resp. odstranit veškeré nedostatky a chybná opatření, které ještě brání neomezené mobilitě. Vedle překážek mezi jednotlivými státy, nedostatečného uznávání/převoditelnosti nároků na sociální dávky k nim patří např. také daňová znevýhodnění/zátěže vznikající při stěhování rodin v souvislosti s výměnou bytu nebo nemovitosti.

3.8.5

Situace v nových členských státech. Je však třeba dbát na to a rozvíjet podněty pro to, aby žádoucí mobilita výzkumných pracovníků z nových členských států v rámci Evropy nevedla k dlouhodobému „odlivu mozků“ z Evropy. Výbor již ve svých dřívějších stanoviscích poukazoval na skutečnost, že také z tohoto důvodu má rozvoj atraktivních výzkumných zařízení v nových členských státech mimořádný význam.

3.9

Uznání hodnoty Evropského výzkumného prostoru. Při úspěšné a účinné mezinárodní spolupráci, zejména na velkých evropských projektech, vzniká u zainteresovaných subjektů pocit pospolitosti, který prospívá uznání hodnoty Evropského výzkumného prostoru a symbolice Evropy.

3.10

Organizovanost a odborné konference. Příklad CERN, ale například také rozvoj evropských zařízení pro výzkum jaderné syntézy ukazují vůli a schopnost vědecké komunity hledat a najít partnery pro mezinárodní spolupráci z vlastní iniciativy a získat pro mezinárodní financování vlády třetích států. Nezbytným předpokladem je dát v Evropě k dispozici i prostředky na pořádání zvlášť významných vědeckotechnických odborných konferencí a na účast zejména mladších evropských vědeckých pracovníků také na mezinárodních konferencích.

3.10.1

Vědeckotechnické společnosti – organizace občanské společnosti. Odborné konference jsou základním fórem pro šíření a hodnocení výsledků, výměnu znalostí a myšlenek, navazování spolupráce a rozvoj nových nebo vylepšených koncepcí. Takovéto konference jsou obvykle pořádány příslušnými vědeckotechnickými odbornými společnostmi (15), které jsou typickými organizacemi občanské společnosti. Výbor proto doporučuje, aby jejich výkony byly více brány na vědomí a aby byla rovněž více využívána a podporována jejich činnost pro šíření znalostí, hodnocení výsledků a koordinaci výzkumu.

3.11

Rámcové programy. Podle mínění Výboru jsou hlavními nástroji Společenství k uskutečnění Evropského výzkumného prostoru rámcový program Společenství pro výzkum a vývoj a rámcový program Evropského společenství pro atomovou energii.

Jako doplněk specifických programů Infrastruktury a Myšlenky pobízejí ke koordinované spolupráci (viz odstavec 3.13) zejména specifické programy Spolupráce a Lidé a podpůrná opatření, která s nimi souvisí. Jejich náležité provádění je tedy zásadní součástí tvorby identity evropského výzkumu a Evropského výzkumného prostoru, která přesahuje hranice států a vytváří synergie.

3.11.1

Základní výzkum a aplikace. Je třeba vyzdvihnout výslovné zapojení základního výzkumu a uznání jeho rozhodujícího významu pro pokrok a inovace. Z toho vyplývá i nezbytná vyváženost mezi zamýšlenou podporou základního výzkumu na jedné straně a aplikovaným výzkumem a výzkumem zaměřeným na produkt a proces na straně druhé. Jak bylo několikrát zdůrazněno (16), mezi oběma oblasti neexistuje žádná dělící čára, ale naopak vzájemné působení: jedna oblast podmiňuje druhou.

3.11.2

Společné technologické iniciativy, technologické platformy a ETI. Výbor zdůrazňuje zvláštní úlohu společných technologických iniciativ a technologických platforem. Jejich cílem je vytvářet ve strategických oblastech výzkumu partnerství veřejného a soukromého sektoru a uskutečňovat společné výzkumné programy. Výbor doporučuje, aby se v případě znalostních a inovačních komunit (Knowledge and Innovation Communities, KICs) Evropského technologického institutu (ETI), které musí být ještě vytvořeny, těžilo z nabytých zkušeností. Také zkušenosti s projekty ERA-NET a s uskupeními EUREKA mohou být cenným přínosem.

3.11.3

MSP. Mimořádně důležitou roli v partnerstvích veřejného a soukromého sektoru, ale také v průmyslových partnerstvích, hraje dostatečné zapojení malých a středních podniků (MSP). Výbor vítá, že Komise v tomto směru vyvíjí a chce i nadále vyvíjet zvláštní úsilí. Přínosem zde navíc může být i projekt CORNET (17) (Collective Research Networking), který byl zahájen v rámci ERA-NET.

3.11.4

Utajování informací. Poskytování informací o nových poznatcích bylo a je jedním z faktorů úspěchu moderní vědy (viz též odstavec 4.4.2 Volný přístup). Jejich problematické omezování se týká kromě aspektů duševního vlastnictví zejména také otázky, od jaké fáze vývoje nové/inovační technologie brání utajování – z důvodu konkurence na trhu (18) – nezbytné výměně znalostí a další spolupráci s průmyslovými partnery a mezi nimi. Výbor doporučuje tuto důležitou otázku hlouběji prozkoumat, neboť na ní závisí úspěch spolupráce zejména mezi veřejným a soukromým sektorem.

3.12

Posílení výzkumných institucí Výbor podporuje zvlášť důležitý cíl posílit výzkumné instituce a jejich nadřazené zastřešující organizace jakožto hlavní iniciátory a odborníky na výzkum a vývoj. Probíhá v nich koordinace, plánování a výzkum a jejich pracovní ovzduší, prostor a způsob výzkumu určují pověst a úspěch příslušné výzkumné organizace a instituce. Tyto organizace a zařízení proto potřebují dlouhodobé a jisté plánování, dostatečné vybavení a odpovídající volnost v rozhodování. Podmínkou je tedy větší vlastní odpovědnost za využívání zdrojů, jistější a dostatečně vysoký (tradičně nejméně 75 % až 80 %) podíl na základním institucionálním financování, komplexní financování projektů, převoditelnost ročních rozpočtů, odbourávání administrativního přetížení špičkových odborníků, stimulování a špičková podpora prostřednictvím dostatečně dlouhodobě zaměřených dodatečných prostředků v hospodářské soutěži a v závislosti na úspěchu.

3.13

Otevřená koordinace. Hlavní podněty ke vzájemné otevřené koordinaci a hodnocení výzkumných politik a strategických cílů ze strany členských států vycházejí z rozhodování o výzkumných iniciativách Komise, ke kterému dochází na evropské úrovni a které se osvědčilo, a z jejích přípravných poradních činností. Výbor považuje i dalekosáhlejší harmonizační a kooperační opatření ke konkrétním prioritám či projektům infrastruktury, která probíhají s členskými státy a regiony a mezi nimi, za důležitá a účelná, aby se dospělo k větší soudržnosti a k optimální evropské politice výzkumu. Koordinace je proto vhodná také při zakládání evropských mezivládních organizací výzkumu pro velké projekty a zařízení infrastruktury (viz odstavec 3.8). Koordinace ze strany Komise navíc vyplývá z podpůrných opatření 7. rámcového programu (viz odstavec 3.11).

3.14

Žádná nadměrná koordinace. Naproti tomu je však třeba odmítnout možný záměr koordinace evropského výzkumu, která přichází samoúčelně shora s cílem všeobecné harmonizace (top-down), zachází do detailů a proniká do výzkumných organizací či firem. Ta by – např. za předpokladu projeveného záměru vyhnout se ve výzkumu duplicitě (19) a fragmentaci – omezila nezbytnou pluralitu výzkumných přístupů a metod (viz zejména také odstavec 4.7.1) a způsobila odmítavý postoj výzkumných pracovníků, institucí a zúčastněného průmyslu.

V každém případě by se mělo zamezit dojmu, že Komise usiluje o centrální řízení evropského výzkumu. Jinak by to totiž byl další příspěvek k již tak existujícím obavám občanů (20) v členských státech z příslušné bruselské centralizace. Jde naopak spíše o vyváženou rovnováhu mezi rámcem Společenství, svébytností a rozhodností členských států a institucionální a individuální iniciativou a tvořivostí.

3.14.1

Pluralismus metod, přístupů a volby témat. Pouze pluralismem metod, přístupů a volby témat se může dospět vždy k těm nejlepším výsledkům, postupům a inovacím. Pluralismus není žádné plýtvání, ale nezbytný prostředek k optimalizaci a vývoji v procesu hledání nových znalostí a schopností. Výbor doporučuje, aby byla v této důležité vymezující otázce konzultována zejména Evropská rada pro výzkum.

3.15

Další cíl: odbourání byrokracie. Bez ohledu na to Výbor opakovaně upozorňuje a doporučuje Komisi, aby pojala odbourání byrokracie za další důležitý cíl do příští politické agendy Evropského výzkumného prostoru. Společně s členskými státy a výzkumnými organizacemi musí být vyvinuty koncepce usilující o zjednodušení resp. zestručnění nadměrné regulace a rozmanitosti evropských, národních, regionálních a institucionálních informačních povinností, řízení o žádosti, postupů posuzování, resp. hodnocení a schvalování atd. a o jejich omezení na to nejnutnější. Hospodářská soutěž o špičkovou úroveň, finanční podporu atd., kterou podporuje i sám Výbor, v prvé řadě zvyšuje náklady na administrativní a hodnotící postupy, které musejí výzkumní pracovníci investovat. Proto je o to důležitější dospět na základě odbourání byrokracie a zjednodušení všech postupů k obhájitelnému řešení. Výbor již upozorňoval (21) na to, že strach z chyb či nesprávného jednání jednotlivců nesmí vést k přehnaným předpisům a patovým situacím pro všechny ostatní. To platí stejně tak pro způsob práce podporujících organizací a výzkumných pracovníků.

3.16

Atraktivní trh práce a lepší pracovní příležitosti. Výbor souhlasí s důležitým cílem vytvořit pro vědecké pracovníky atraktivní trh práce. Zde musí být smluvní podmínky, úroveň platu, sociální zabezpečení/dávky a podpora rodinné soudržnosti upraveny a zlepšeny tak, aby se vědečtí pracovníci necítili ve svém idealismu vykořisťováni např. kvůli příliš nízkým platům, nevýhodným smluvním podmínkám a vážné nejistotě dalšího profesního rozvoje a nedošli k závěru, že jejich investici do velmi náročného a úzce specializovaného vzdělání nelze v Evropě zhodnotit v úspěšnou profesní dráhu.

3.16.1

Nedostatky v členských státech. Především v tomto ohledu panují v členských státech velké nedostatky a nadále lze pozorovat chybný vývoj (22)! Výbor proto na tomto místě apeluje obzvláště na členské státy a příslušné sociální partnery, aby tyto nedostatky odstranili a poskytli zejména i mladým výzkumným pracovníkům atraktivní perspektivní pracovní příležitosti, které jsou s to konkurovat pracovním příležitostem pro vysoce nadané akademické pracovníky. Teprve pak budou nadaní mladí lidé opět ochotni investovat svoji energii a čas do odpovídajícího náročného a úzce specializovaného studia a přispějí k odstranění nedostatku kvalifikovaných vědeckotechnických odborníků a příslušných vysokoškolských absolventů v Evropě.

3.16.2

Rovné postavení žen a mužů. Výbor zdůrazňuje své zasazování se o rovné příležitosti a rovné postavení žen a mužů. Je zapotřebí nejlepších talentovaných jedinců obou pohlaví – záleží na znalostech a práci. (Pojmy „vědecký pracovník“, „výzkumný pracovník“ a „inženýr“ jsou zde používány pro osoby obou pohlaví.).

3.16.3

Mobilita mezi výzkumnými institucemi, obory, odvětvími a zeměmi. Výbor rovněž podporuje i cíl zelené knihy výrazně zlepšit mobilitu mezi institucemi, obory, odvětvími a zeměmi. Na jedné straně upozorňuje na příslušná výše uvedená doporučení, na druhé straně na svá dřívější doporučení týkající se atraktivních systémů stipendií (dlouhodobé volno) na výměnu pracovníků mezi akademickým světem a průmyslem.

3.16.4

Rodinná soudržnost. Výbor již několikrát upozorňoval na zvlášť důležitý aspekt podporování mobility, totiž umožnit a podporovat rodinnou soudržnost. To se týká především výdělečné činnosti manželky či manžela (např. „dual career couples“), vhodných škol pro děti, podpory při stěhování (kompenzace výdajů, daně) atd.

3.17

Otevření evropského výzkumného prostoru světu. Zelená kniha uvádí jako mimořádně důležitý cíl otevřít Evropský výzkumný prostor světu. Výbor s tím plně souhlasí. Skutečné dosažení tohoto cíle bude hlavní zkouškou úspěchu Lisabonské strategie.

3.17.1

Atraktivita je rozhodujícím kritériem. Nad rámec formálnějšího a již často uskutečněného aspektu zásadního otevření je však rozhodujícím kritériem atraktivita Evropského výzkumného prostoru. Prvním nezbytným krokem je pozvání špičkových mezinárodních výzkumných pracovníků, pak bude však nezbytné dosáhnout jejich skutečného příchodu a zajistit návrat evropských vědeckých pracovníků, kteří pracují za hranicemi EU, zpět do Evropy.

3.17.2

Zabránit „odlivu mozků“. Teprve až bude překonán odliv mozků, který je v dnešní době často tak očividným předmětem stížností, nejen z hlediska počtu, ale i kvality, tzn. nejschopnějších a nejúspěšnějších světových vědeckých pracovníků a inženýrů, bude možné považovat tento problém za vyřešený. Aby však bylo možné toho dosáhnout, musí souhlasit všechny zásadní faktory: úroveň, vybavení, pracovní podmínky, jasné rámcové podmínky, možnosti rozvoje a volný prostor, osobní příjmy (včetně sociálních dávek) a společenské uznání.

3.18

Stavět na úspěchu. Navzdory přetrvávajícím nedostatkům a úkolům, které ještě přijdou, Výbor s uspokojením konstatuje, že dosavadní snahy evropské výzkumné politiky o Evropský výzkumný prostor přinášejí první pozitivní výsledky a jdou v zásadě správným směrem. Proto je důležité pokračovat v započatém vývoji pomocí nadále rychle rostoucího evropského potenciálu v oblasti výzkumu a vývoje, politiky podpor zaměřené na konkurenceschopnost, jeho propojování a integračního účinku, a zejména díky vytváření atraktivních a jasných rámcových podmínek a pracovních příležitostí (bez nadměrné regulace a centralizace!). Evropský výzkumný prostor musí být pojmem s celosvětovým dosahem.

3.19

Evropský prostor znalostí. Výbor již několikrát zdůrazňoval, že byl měl být Evropský výzkumný prostor doplněn o „evropský prostor znalostí“ (23). Hlavním odůvodněním byl cíl vytvořit evropskou znalostní společnost, k čemuž je zapotřebí jak fundovaného vzdělání všech občanů, tak i kvalitní odborné přípravy, která je pro vědecké pracovníky a inženýry nepostradatelná. Přitom jsou velmi důležité i celoživotní vzdělávání a autodidaktika. V tomto stanovisku, které pojednává o Evropském výzkumném prostoru, je třeba navíc poukázat na nezbytnost odpovídajícího „znalostního managementu“, který musí zajistit dokumentaci, uspořádání, šíření, dostupnost a udržení jednou získaných znalostí. Výzkum a vývoj staví na existujících znalostech, aby se vytvořily znalosti nové.

3.19.1

Znalostní management a technika. Znalostní management je navíc důležitý také pro bezpečné uplatňování (24) technických postupů, aby bylo umožněno bezpečné použití, minimalizována rizika a neohroženo obyvatelstvo. V tomto směru by se Komise, ve spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi, měla i v budoucnu chopit příslušné iniciativy a podporovat nezbytné výzkumné programy.

3.19.2

Učebnice a přehledy. Důležitou roli pro zachování znalostí, jejich objasňování a uspořádání, a zejména pro kvalitní vzdělávání hrají dobré učebnice, přehledy a příručky. Jejich sepisování vyžaduje zkušenosti, úsilí, čas a osvobození od ostatních úkolů. Výbor doporučuje, aby byla tato činnost zahrnuta do katalogu úkolů hodných podpory, zvláště když tato namáhavá práce obvykle autorům nepřináší žádný zisk

4.1

K otázkám 1 až 3. Prvky vize evropského výzkumného prostoru. Základním předpokladem je společenské klima otevřené pro výzkum a vývoj, které vnímá a oceňuje jejich rozhodující význam pro prosperitu, konkurenceschopnost, pokrok a kulturu. Důležitá je také dostatečná komunikace mezi různými vědeckými disciplinami, zejména mezi přírodními a humanitními vědami, včetně pokusu dohodnout se na metodických zásadách. To je také předpokladem vytvoření nezbytných rámcových podmínek na všech politických úrovních a určení priorit. Komise a členské státy mohou mimoto pořádáním sympózií a konferencí podporovat výměnu zkušeností mezi vědeckou komunitou a obecnou občanskou společností a propagovat Evropský výzkumný prostor ještě více než dosud. Důležitou úlohu musí převzít také média, přičemž je nutno klást důraz na informování, nikoliv na mínění. Výbor podporuje Komisi v jejím úsilí o veřejnou diskusi a další kroky.

4.2

K otázce 8 a 10: doktorandi. Je třeba podniknout kroky již u mladých vědeckých pracovníků s plnohodnotným univerzitním vzděláním, totiž u doktorandů. Nejsou to již žádní studenti nebo učňové (25), nýbrž hlavní odborníci na výzkum a výuku. Výzkum, výuka, literární činnost, účast na konferencích, seminářích a tzv. „letních školách“ jsou nejlepší odbornou přípravou. Účast na nich však také musí být důrazně podporována a umožněna. Vlastní iniciativa a samostatnost musejí umožnit získání podnětů a odměny, nevznikají na základě školní výchovy.

4.3

K otázce 12 a následujícím: Začít u ETI a jeho jednotlivých „znalostních a inovačních komunit“ a poučit se z toho.

4.3.1

K otázce 18: nejprve sbírat zkušenosti s jednotlivými případy. Vyjasnit riziko a otázky ručení, např. při náhlé ztrátě partnera.

4.3.2

K otázce 19: Nejprve využít zkušeností s již existujícími „virtuálními instituty“ ve výzkumných organizacích členských států, jinak: zdola nahoru (bottom-up)!

4.3.3

K otázce 20: i) zde by měly být shromážděny návrhy dotyčných institucí.

4.3.4

K otázce 20: ii) Žádná objektivně měřitelná kritéria. Výbor má v tomto ohledu velmi silné pochybnosti. Existují totiž obavy, že kvantitativní a „objektivně měřitelná“ kritéria, která ve výzkumu prakticky neexistují (26), by stála v popředí. Ta mohou být možná užitečná při rozvoji souvisejícím s produkty, ale ve výzkumu by naopak podpořila krátkodobost a povrchnost (akviziční marketing). Dokonce i instituty průmyslového výzkumu mají prostor pro dlouhodobější základní výzkum, jehož důležitost potvrzuje právě existence nejúspěšnějších zařízení (27), ale který však při pevně vymezeném odborném posuzování zaměřeném přednostně na „kvantitativně měřitelná“ kritéria není lehké zdůvodnit. Výbor navíc odkazuje na svá dřívější stanoviska k tomuto tématu (28).

4.4

K otázce 21: Sdílení znalostí: zde nezpracovaná data. Tato otázka je obtížná a choulostivá. Týká se v souvislosti s nezpracovanými daty (na jakém místě přesně vznikají „nezpracovaná data“? Jejich správnost musí být původním experimentátorem často ještě přezkoumána resp. vyhodnocena) individuálního vztahu důvěry mezi výzkumnými pracovníky navzájem (29) a chybějícího pochopení výzkumných pracovníků pro experimentální a vnitropersonální postupy (týmová práce, konkurence, prvenství atd.). Užitečné jsou podněty k bezprostřednímu sdílení znalostí. Klíčovým slovem je reprodukovatelnost výsledků. Důrazně se nedoporučují právní předpisy nařízené shora – a ani na evropské úrovni. V případě potřeby by byla účelná doporučení, jaká by měla být minimální doba uchovávání nezpracovaných dat a kdo je za to zodpovědný. Nehledě na to (viz také 3.19.1) je zde otázka obecného managementu znalostí, aby se zajistilo, že se znalosti neztratí. V případě potřeby by se Evropská rada pro výzkum měla zabývat i touto otázkou.

4.4.1

Ještě jednou k otázce 21: Ztížený přístup k informacím a sdílení informací. Tento okruh otázek však rovněž nadnáší ještě jeden problém, totiž neomezený a rychlý přístup k informacím, které již byly zveřejněny v odborných časopisech vědeckých nakladatelství. Kvůli stávajícímu výkladu autorského práva neexistují volně přístupné on-line knihovny a již se nesmějí posílat elektronické kopie. Rychlý přístup k důležité vědeckotechnické literatuře je tím výrazně omezen, což značně brání výměně vědeckých poznatků a pokroku.

4.4.2

Otevřený přístup. O to víc Výbor Komisi povzbuzuje, aby se této otázky ujala a hledala nová, lepší řešení. Jednou z možností by byly volně přístupné informační systémy (30), např. v uznávaných volně přístupných odborných časopisech, se vzájemným hodnocením (k tomu viz níže).

4.4.3

K otázce 23: Lhůta na ochranu inovací. V této souvislosti se již Výbor několikrát vyslovil pro lhůtu na ochranu inovací, aby byl zmírněn konflikt mezi „urychleným zveřejněním“ (výzkumní pracovníci jsou posuzováni podle svých publikací) a „prvním přihlášením patentu“.

4.5

K otázkám 25 až 29: Optimalizace výzkumných programů a priorit: obecně by se mělo využít dosavadních zkušeností s projekty ERA-NET.

4.5.1

K otázce 25: Zásady hodnocení. Otázka společných – míní se tím zřejmě harmonizovaných – zásad pro vzájemná hodnocení, zajištění kvality a společné hodnocení se týká obtížného tématu, neboť jednak neexistují žádné perfektní, ale jen lepší či méně dobré postupy hodnocení, a jednak postupují různé výzkumné organizace (alespoň konkrétně) jinak, a proto musí být použito kritérium (relativního) úspěchu různých způsobů postupu. Proto má Výbor také na tomto místě celkově pochybnosti o zamýšlené harmonizaci. Vzájemné hodnocení sice nepochybně není nejlepším postupem (31), ale jeho kvalita a účinnost hodně závisí na detailech (32). Především je třeba zabránit povrchnosti, která může u dnes často vynucovaných stálých či mnohočetných hodnocení snadno nastat. Platí proto zásada hodnotit méně často, ale zato důkladně.

4.5.2

Ještě jednou k otázce 25, ale také nad její rámec: Zkušení úředníci. Především je nezbytně nutné, aby v podporujících organizacích, tedy také v Komisi, spolupůsobili z vědeckého hlediska vynikající kvalifikovaní zkušení úředníci, kteří budou a zůstanou co nejlépe a dlouhodobě znalí – i díky vlastní předchozí výzkumné činnosti – svých příslušných oborů a jejich zvláštností, svých spolupracovníků a své vědecké komunity (pravidelná změna zaměstnání je v tomto případě kontraproduktivní!). I zde platí, že strach z chyb či nesprávného jednání jednotlivců nesmí vést k přehnaným předpisům či oslabení všech ostatních. Za příklad by při tom měly být brány i zvlášť úspěšné výzkumné organizace.

4.5.3

K otázce 26: Zjednodušení. Zbavit výzkumné pracovníky nadměrné administrativy atd. díky dalšímu zjednodušování příslušných předpisů a postupů je často urgovaný cíl. Výbor si je však vědom, že by se jeho obecná obhajoba pluralismu a přístupu zdola nahoru mohla zdát v určitém rozporu s požadavkem zjednodušení a odbourání nadměrné byrokracie. Proto podporuje koordinovaný postup (viz též odstavec 3.15) a současné hodnocení všech činností, na kterých se Společenství rozhodnou měrou podílí popř. má podílet prostřednictvím svých podpůrných programů. V souvislosti s volbou postupů hodnocení by měla být konzultována Evropská rada pro výzkum.

4.5.4

K otázce 29: Účast v mezivládních výzkumných institucích. Je třeba upřesnit pojem „účast“. Členství v poradních orgánech se zdá účelné, při spolufinancování ze strany Společenství přirozeně i v příslušných dozorčích orgánech. Výslovně se naopak nedoporučuje členství v přímých výkonných orgánech.

4.6

K otázce 30 a 31: Otevírání se světu: mezinárodní spolupráce v oblasti vědy a techniky. Cíl politiky výzkumu má plnou podporu Výboru. Pokud jde o nástroje, je třeba rozlišovat na jedné straně mezi programy, které vyžadují velké přístrojové vybavení jako např. akcelerátory, zařízení pro jadernou syntézu, satelity, aerodynamické tunely atd., a mezi programy, které jsou rozděleny mezi několik center nebo přístrojů, na straně druhé. Mělo by se co nejvíce využívat již existujících příkladů a jejich zkušeností, přičemž při zevšeobecňování existuje nebezpečí, že nebudou zohledněna specifika jednotlivých případů. Obecně se Výbor domnívá, že v tomto ohledu již existují platné a funkční mechanismy resp. precedenční případy, takže by neměla vznikat potřeba dalších nástrojů.

4.7

Obecná připomínka k položeným otázkám. Z otázek vzniká dojem, že Komise vždy hledá obecné předpisy, které by pak měly platit pro všechny jednotlivé případy. Z takového záměru by měl Výbor velmi vážné obavy (viz též 3.14.1).

4.7.1

Žádná harmonizace, nýbrž prostor a „zdola nahoru“ (bottom-up). Veškeré snahy o příliš velkou harmonizaci je tedy třeba odmítnout. Harmonizace totiž brání tomu, aby byly nejprve empiricky zjištěny osvědčené postupy na základě konkurence různých postupů, metod a kulturních přístupů, která je u principu zdola nahoru v zásadě možná, a aby se při tom zároveň využilo výhody postupného vývoje. Jen tak bude zřejmé, který postup je zvlášť úspěšný, zasluhuje další podporu a může sloužit za příklad ostatním.

4.7.2

Existující mechanismy jsou dostatečné. Již existující mechanismy jak na politické, tak i na programové a projektové úrovni k tomu již poskytují dostatečný a přiměřený prostor. Další opatření a předpisy lze v určitém okamžiku a objemu zavést či přizpůsobit později, až bude konkrétní dobře odůvodněná potřeba.

4.8

Dosavadní nástroje podpory ze strany Společenství a koordinace. Výbor doporučuje vypracovat všeobecná, jasná a srozumitelná pravidla pro rozličné nástroje na podporu a koordinaci výzkumu a vývoje ze strany Společenství. V tomto ohledu by bylo velmi účelné, kdyby Komise vypracovala seznam a popis – tzn. jasný návod k použití – veškerých nástrojů, forem atd. podpory a spolupráce, které má pro cíle VaV k dispozici. Z něj by bylo rovněž zřejmé, zda jejich rostoucí značné množství ještě vykazuje dostatečně jasné úkoly a dostatek přesnosti v dělení, a zda jsou pro potenciální uživatele i pro samotné úředníky Komise nadále přehledné a použitelné, nebo zda vyžadují vyjasňující revizi.

ILL

:

Institut Laue-Langevin

ECMWF

:

European Centre for Medium-Range Weather Forecasts

ESRF

:

European Synchrotron Radiation Facility

ESO

:

European Southern Observatory

EMBO

:

European Molecular Biology Organization

ESA

:

European Space Agency

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/11

1.1

Farmaceutický průmysl je právem považován za základní strategický sektor a jeho produkty přispívají zásadním způsobem ke zdraví a blahobytu evropských občanů. Mimo jiné je významný také z hlediska zaměstnanosti.

1.2

Vzhledem k této situaci a ke ztrátě původního postavení Evropy na poli farmaceutického výzkumu je zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva (Innovative Medicines Initiative Joint Undertaking) zvláště odůvodněným krokem. Výbor s potěšením schvaluje toto rozhodnutí, zejména jako skutečný projev partnerství veřejného a soukromého sektoru.

1.3

Poslání společného podniku bude nutno odvozovat především od následujících základních cílů:

1.4

EHSV s potěšením hodnotí rozsáhlou konzultaci, jež předcházela přípravě tohoto nařízení, a schvaluje deklarovaný záměr předkládat každoročně zprávu o výsledcích společného podniku. Výbor naopak lituje, že nebylo podáno podrobné hodnocení fungování a výsledků předchozích „evropských technologických platforem“.

1.5

Podle názoru Výboru by z důvodu financování, zapojení vícera účastníků a značného objemu prostředků Společenství ve hře bylo vhodné lépe definovat využití konečných výsledků výzkumu, zejména pokud jde o duševní vlastnictví a otázku patentů.

1.6

EHSV se domnívá, že by bylo na místě promyslet mechanismy, jež by podporovaly návratnost evropských investic. Dále by bylo žádoucí zajistit, aby zisky plynoucí z daných výzkumů byly použity jako investice realizované na území Společenství.

2.1

Cílem návrhu nařízení, jenž je předmětem tohoto stanoviska, je zahájit několik úplně prvních partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje. Definuje jednu z prvních dvou společných technologických iniciativ (STI). Ta se týká inovativních léčiv (1).

2.2

Cílem STI je částečně nebo plně umožnit průmyslu, výzkumným střediskům, členským státům a Komisi společné využití prostředků na cílené výzkumné programy.

2.3

Na rozdíl od tradiční strategie, jež spočívá ve veřejném financování projektů případ od případu, se STI týkají rozsáhlých výzkumných programů zaměřených na společné strategické cíle. Tento nový přístup by měl vytvořit kritické množství potřebné pro evropský výzkum a inovace, konsolidovat vědeckou obec v hlavních strategických odvětvích a harmonizovat financování projektů tak, aby výsledky výzkumů mohly být rychleji zužitkovány. STI se zaměřují na rozhodující obory, v nichž stávající nástroje nedisponují rozsahem ani rychlostí nezbytnými k udržení pozice Evropy před světovou konkurencí. Jedná se o takové oblasti, kde může financování na úrovni členských států, evropské financování a financování soukromého sektoru přinést významnou přidanou hodnotu, a to zejména tím, že povzbudí nárůst soukromých výdajů na výzkum a vývoj.

2.4

Cílem STI „iniciativy pro inovativní léčiva“ (IIL) je podpora rozvoje nových znalostí, nových nástrojů a nových metod, jež umožní rychlejší vývoj účinnějších a bezpečnějších léčiv.

2.5

Prostřednictvím nového typu financování by IIL měla přispět ke zvýšení soukromých investic do V&V, posílení přesunu znalostí mezi univerzitami a podniky a usnadnění účasti MSP na evropském výzkumu.

3.1

V posledních 10–15 letech došlo k postupnému rozkladu farmaceutického výzkumu v Evropě. Zatímco v USA došlo v letech 1990–2005 k 4,6násobnému nárůstu investic do V&V, v Evropě se investice zvýšily pouze 2,8 krát. Podniky čím dál častěji přesouvají svá špičková vývojová pracoviště do zemí mimo Evropskou unii, v zásadě do Spojených států a v poslední době též do Asie.

3.1.1

Tato situace může mít vážné důsledky pro evropskou konkurenceschopnost, neboť inovace a špičkové technologie patří mezi klíčové předpoklady dlouhodobého hospodářského růstu. A to byl právě jeden z důvodů rozhodnutí o zřízení STI pro „inovativní léčiva“.

3.2

Zatímco vlády plánují svoji činnost na úrovni státu, průmysl uvažuje v celosvětovém měřítku. Velké země jako Spojené státy nebo Čína mají unifikovanou investiční strategii, která podnikům umožňuje lépe plánovat a přitahovat prostředky. Administrativy evropských států nekoordinují své investice do V&V a farmaceutické společnosti musejí využívat prostředky k adaptaci svých činností na různé místní podmínky.

3.3

Legislativním opatřením Společenství lze založit cílený a koherentní program V&V, jenž se může opřít o všechny zdroje investic do V&V (veřejné i soukromé) na evropské úrovni, a přeměnit tak tuto situaci ve prospěch Evropské unie. To je cílem nařízení, jež je předmětem tohoto stanoviska.

4.1

Návrh nařízení o zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva [KOM(2007) 241] vychází z ustanovení 7. rámcového programu (7. RP), jenž je předmětem rozhodnutí č. 1982/2006/ES. V návrhu se stanoví příspěvek Společenství ke zřízení dlouhodobých partnerství veřejného a soukromého sektoru na evropské úrovni v oblasti výzkumu.

4.2

Tato partnerství budou mít formu „společných technologických iniciativ“ (STI) a vycházejí z činnosti bývalých „evropských technologických platforem“ (ETP).

4.3

Rada ve svém rozhodnutí č. 971/2006/ES o zvláštním programu Spolupráce zdůraznila nutnost vytvořit partnerství veřejného a soukromého sektoru a vyznačila šest oblastí, v nichž se zřízení společných technologických iniciativ jeví jako vhodné pro oživení evropského výzkumu. Jsou to:

4.4

V kontextu této obecné strategie je cílem nařízení, jež je předmětem návrhu KOM(2007) 241, kterému se věnuje toto stanovisko, realizace společné technologické iniciativy pro inovativní léčiva (STI IL) prostřednictvím zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva (SP IIL).

4.5

Podle záměrů Komise by zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva mělo usnadnit účast subjektů, které dnes nejsou schopny provádět vysoce komplexní a nákladné výzkumné programy (univerzity, malé a střední podniky, klinická střediska, veřejné orgány atd.).

4.6

SP IIL bude mít formu společného podniku, jehož zakládajícími členy budou Evropské společenství zastoupené Komisí a Evropská federace farmaceutického průmyslu a asociací (Fédération européenne des associations de l'industrie pharmaceutique, EFPIA) a jenž se jako orgán Společenství bude řídit nařízením Rady podle článku 171 Smlouvy. K podniku se budou moci připojit členské státy, státy účastnící se 7. rámcového programu i všechny právnické osoby z oblasti V&V, a to pod podmínkou, že přispějí k jeho financování.

4.7

Na tento program bude vyčleněn rozpočet ve výši 2 miliard eur, jež budou investovány v průběhu sedmi let a budou kryty stejným dílem z prostředků Komise (prostředky ze 7. rámcového programu v souladu s ustanoveními článku 54 nařízení Rady č. 1605/2002) a podniků sdružených v EFPIA, které prioritně dodají personál, vybavení, spotřební materiál apod.

4.8

SP IIL konkrétně podpoří výzkumné činnosti prováděné v členských státech a v zemích zapojených do 7. rámcového programu. Příspěvek Společenství ve výši jedné miliardy eur bude plně určen malým a středním podnikům a univerzitám na výzkum v oboru farmacie. Zúčastněné velké podniky budou investovat ve stejné výši hrazením nákladů na svůj podíl na výzkumu a zapojením MSP a univerzit do tohoto výzkumu.

4.9

Společný podnik IIL je považován za mezinárodní orgán a právnickou osobu ve smyslu článku 2 směrnice č. 2004/17/ES a článku 15 směrnice č. 2004/18/ES. Bude mít sídlo v Bruselu a jeho činnost bude ukončena v prosinci 2017, nebude-li toto období prodlouženo Radou.

5.1

Farmaceutický průmysl je ve zprávě s názvem „Vytváření inovativní Evropy“ právem považován za základní strategický sektor a jeho produkty přispívají zásadním způsobem ke zdraví a blahobytu evropských občanů. V zásadě racionální a správné užívání farmaceutických produktů přispívá ke zlepšení kvality života.

5.2

Farmaceutický průmysl mimo jiné hojně přispívá k zaměstnanosti v Evropě. V roce 2004 bylo v tomto sektoru zaměstnáno 612 000 lidí, z nichž bylo 103 000 vysoce kvalifikovaných pracovníků vědeckého výzkumu.

5.3

Důvodem pro zřízení SP IIL je především deklarovaná nutnost čelit zhoršování pozice Evropy na poli farmaceutického výzkumu a zvrátit tento trend, jenž byl již zaznamenán ve sdělení Komise ze dne 1. července 2003 s názvem Posílení evropského farmaceutického průmyslu v zájmu pacientů – návrhy opatření.

5.4

K tomu bude podle všeho zapotřebí upravit tradiční bilaterální formy spolupráce. Dnes je nutný nový přístup na evropské úrovni, jehož prostřednictvím budou přímo spolupracovat univerzity, zainteresované MSP, veřejné orgány a farmaceutické odvětví v návaznosti na finanční ustanovení 7. rámcového programu.

5.5

Poslání SP IIL bude nutno odvozovat od následujících základních cílů:

6.1

EHSV s potěšením hodnotí rozsáhlou konzultaci, jež předcházela přípravě tohoto nařízení, a podporuje provádění vzdělávacích programů zaměřených na zajištění nezbytné odborné kvalifikace v odvětví, jež má zásadní význam pro evropské hospodářství a kvalitu života občanů.

6.2

Jak již bylo řečeno v odstavci 4.2: STI vycházejí z činnosti bývalých „evropských technologických platforem“ (ETP). Tyto platformy však zřídka dosáhly cíle strategického oživení výzkumu v Evropě, který jim byl vytyčen. Zřízení STI vychází z konstatování tohoto částečného neúspěchu úlohy ETP, kterou v zásadě bylo významně přispět ke konkurenceschopnosti průmyslu.

6.2.1

Proto EHSV lituje, že v návrhu Komise nejsou podrobněji popsány činnosti realizované v minulosti evropskými technologickými platformami (ETP); nebylo vypracováno žádné souhrnné hodnocení, dosažené výsledky nejsou nikde publikovány a není zde uveden žádný bibliografický odkaz.

6.2.2

Z tohoto důvodu v případě STI Výbor vítá navrhovaný postup předkládat každoročně hodnocení výsledků a dosaženého pokroku.

6.3

Přesto EHSV ke zřízení společného podniku iniciativy pro inovativní léčiva zaujímá příznivý postoj. Společný podnik totiž obecně vykazuje rysy nezbytné pro oživení farmaceutického výzkumu v Evropě díky skutečnému propojení veřejného a soukromého sektoru. Tato iniciativa je v souladu s cíli Lisabonské strategie, jež stanoví investici ve výši 3 % HDP do činností V&V, přičemž dvě třetiny musejí pocházet ze soukromého sektoru.

6.3.1

Nicméně vzhledem k vytvořenému kombinovanému systému financování a ke značnému objemu prostředků vyčleněných z rozpočtu Společenství se Výbor domnívá, že by bylo vhodné lépe definovat využití a vlastnictví konečných výsledků výzkumu. Proto by bylo vhodné upřesnit a podrobněji řešit otázku patentů a duševního vlastnictví, pro niž jsou v nařízení a jeho příloze definovány pouze základní zásady, neboť jde o jeden z citlivých bodů bezproblémové realizace SP IIL.

6.3.2

Hlavní farmaceutické průmyslové skupiny působící v Evropě mají ve většině globální rozměr. I zde se EHSV z důvodu rozsáhlého financování ze strany Společenství domnívá, že by bylo na místě promyslet mechanismy, jež by podporovaly návratnost evropských investic. V této souvislosti a se zřetelem k tomu, aby nebyly kladeny překážky využití inovativních léčiv v zemích mimo Společenství, by nařízení mohlo obsahovat ustanovení o provádění všech fází výzkumu i výroby molekul pocházejících z tohoto výzkumu na území Unie. Dále by bylo žádoucí, aby tato ustanovení zajišťovala použití zisků plynoucích z výzkumů finančně iniciovaných společným podnikem iniciativy pro inovativní léčiva na investice realizované na území Společenství.

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/15

1.1

EHSV obecně schvaluje strategii Komise. Domnívá se, že obnovení investic do výzkumu a vývoje je vhodným prostředkem pro to, aby evropské podniky získaly bezpečný referenční rámec v rámci nového právního nástroje, který by umožnil překonat současnou rozdrobenost financování v EU a zamezil by nerovnoměrnému rozložení programů, které prakticky neumožnily hodnocení dosažených výsledků.

1.2

Výbor souhlasí s ohlášeným záměrem, aby byly výsledky ARTEMIS předkládány každoročně. Výbor však lituje, že chybí podrobné hodnocení fungování a výsledků, jichž bylo dosaženo v bývalých evropských technologických platformách (ETP).

1.3

Z hlediska Výboru představuje společný podnik ARTEMIS, založený na partnerství soukromého a veřejného sektoru, solidní základ pro vytvoření evropského výzkumného prostoru (ERA) a významný příspěvek ke konkurenceschopnosti evropských podniků.

1.4

Tím, že je příznivě nakloněn k předloženému návrhu, EHSV zdůrazňuje, jak důležitá je navržená inovační strategie pro investice, která sdružuje zdroje Společenství, zúčastněných podniků, různých členských států a struktur výzkumu a vývoje.

1.5

Co se týče tohoto asociačního inovačního systému, který se může ukázat jako komplexní, pokud se týče používání výrobků výzkumu, které budou zavedeny, EHSV je potěšen významem a upřesněním, které jsou věnovány duševnímu vlastnictví v článku 24 nařízení o společném podniku.

1.6

Výbor považuje za nezbytné:

2.1

Zkoumaný návrh nařízení Rady je zaměřen na zahájení zcela prvních evropských partnerství soukromého a veřejného sektoru v oblasti výzkumu a vývoje. Určuje jednu ze dvou prvních společných technologických iniciativ (Joint Technology Initiatives – JTI). Týká se oblasti vestavěných počítačových systémů (1).

2.2

JTI si kladou za cíl, aby bylo všeobecně, částečně nebo celkově průmyslu, výzkumným organizacím, členským státům a Komisi umožněno sloučit své zdroje ve prospěch cílených výzkumných programů.

2.3

Na rozdíl od tradiční strategie, kdy se projekty financují z veřejných zdrojů od případu k případu, se JTI týkají obsáhlých výzkumných programů se společnými strategickými výzkumnými cíly. Tento nový přístup by měl vytvořit kritické množství pro evropský výzkum a inovaci, upevnit vědeckou komunitu v hlavních strategických oblastech a sladit financování projektů tak, aby bylo možné využívat rychleji výsledky výzkumu.

2.4

Tento návrh stanovuje právní rámec pro vytvoření ARTEMIS, JTI v oblasti vestavěných počítačových systémů.

2.5

JTI ARTEMIS se týká neviditelných počítačů (integrovaných systémů), jejichž pomocí fungují četné stroje, od automobilů až po letadla a telefony včetně energetických sítí a mnoho domácích spotřebičů jako např. pračky, televize atd.

2.6

Podle předpovědí bude ve světě do roku 2010 více než 16 miliard integrovaných procesorů a do roku 2020 více než 40 miliard. V roce 2010 budou tyto neviditelné vestavěné počítačové systémy a zařízení představovat 30 až 40 % hodnoty nových výrobků: v oblasti elektroniky pro širokou veřejnost (41 %), v telekomunikacích (37 %), v automobilech (36 %) a ve zdravotnických vybaveních (33 %).

2.7

Rozpočet ARTEMIS věnovaný výzkumu dosáhne do sedmi let celkové výše 2,7 mld. eur. 60 % by mělo pocházet z průmyslu, 410 mil. eur z Komise a 800 mil. eur z programů členských států.

3.1

Informační a komunikační technologie (IKT) mají zásadní hospodářský a sociální význam a hrají významnou úlohu v provádění obnovené Lisabonské strategie, která zdůrazňuje, že znalosti a inovace ve Společenství přispívají k podpoře růstu a zaměstnanosti.

3.2

Ve světovém měřítku to vypadá tak, že zatímco celkové výdaje na výzkum a vývoj by se měly v příštích deseti letech zvýšit o přibližně 170 %, plánuje se, že výdaje na vestavěné počítačové systémy se zvýší o 225 %, což znamená nárůst z 58 mld. eur v roce 2002 na 132 mld. eur v roce 2015 (2).

3.3

V EU představuje výzkum a vývoj v oblasti IKT přibližně 18 % celkových výdajů na výzkum a vývoj, ve Spojených státech odpovídají tyto výdaje 34 % a 35 % v Japonsku (3). Převedeno na počet obyvatel představují výdaje v EU kolem 80 EUR na osobu, zatímco ve Spojených státech obnášejí 350 EUR a v Japonsku 400 EUR. Výzkum v oblasti vestavěných počítačových systémů je podstatnou částí výzkumu IKT. V Evropě představuje 380 mil. z veřejných fondů a více než 50 % rozpočtu podniků je věnováno výzkumu v souvislosti s informační a komunikační technologií.

3.4

Aby v blízké budoucnosti Evropská unie obstála v tomto sektoru s velkým potenciálem rozvoje, musí v této strategické oblasti zvýšit své investice a lépe je uplatnit, spíše než stavět na struktuře výzkumu, která rozptyluje úsilí a vede k duplicitě využití. V současné době nedisponují podniky v Evropské unii rámcem, který by umožnil vyvíjet technologie a potřebné standardy.

3.4.1

Obecně brzdí pokrok nedostatečná koordinace cílů podniků v oblasti výzkumu a vývoje, duplicitní využívání a ne zrovna optimální využití omezených prostředků na výzkum.

3.4.2

Návrh Komise zamýšlí změnit tuto situaci.

4.1

Rozhodnutí o zřízení společného podniku ARTEMIS, který je předmětem dokumentu KOM(2007) 243 v konečném znění, vychází z rozhodnutí č. 1982/2006/EHS o 7. rámcovém programu, který stanoví příspěvek Společenství k navazování dlouhodobých partnerství ve veřejném a soukromém sektoru v evropském měřítku v oblasti vědeckého výzkumu.

4.2

Tato partnerství se stávají společnými technologickými iniciativami (JTI) a vycházejí z bývalých evropských technologických platforem (ETP).

4.3

Ve svém rozhodnutí č. 971/2006/ES o zvláštních programech spolupráce (4) Komise zdůraznila nutnost uskutečňování partnerství veřejného a soukromého sektoru a uvedla šest oblastí, ve kterých je vytvoření společných technologických iniciativ vhodné k novému spuštění evropského výzkumu. Jsou to:

4.4

V kontextu této hlavní strategie stanoví zkoumané nařízení, které je předmětem návrhu KOM(2007) 243, provedení nařízení Rady o založení společného podniku ARTEMIS pro provádění společné technologické iniciativy v oblasti vestavěných počítačových systémů.

4.5

Rozhodnutí založit podnik týkající se zásadního tématu vestavování inteligence patří do strategické oblasti, která zahrnuje odvětví automobilového průmyslu, domácí spotřebiče, komunikační zařízení, řídící systémy a kancelářskou techniku.

4.6

Předpokládá se, že v uvedených odvětvích se význam vestavěných počítačových systémů, který je již dnes značný, rozvine citelně v průběhu příštích pěti let: část vestavěných systémů v hodnotě konečných výrobků by měla dosáhnout 35 až 40 % a jejich celkový počet by měl obnášet v roce 2010 16 mld. a 40 mld. v roce 2020.

4.7

Zřízení JTI je motivováno především vůlí vytvořit evropský program pro výzkum a vývoj, který by evropskému hospodářství pomohl získat vedoucí postavení ve světě v oblasti vestavěných počítačových systémů, které jsou v klíčových odvětvích nezbytnou inovací pro konkurenceschopnost a rozvoj evropských podniků.

4.8

Iniciativa ARTEMIS má podle Komise zásadní úlohu v tom, aby se zamezilo tomu, k čemu došlo v evropském průmyslu v odvětví osobních počítačů a internetu, kde vzhledem k nedostatku investic do výzkumu a vývoje byla výroba přeložena mimo Evropu (do Spojených států, Japonska atd.).

4.9

Vytvoření JTI ARTEMIS následovalo po obsáhlých konzultacích zainteresovaných stran a po řadě iniciativ a významných konferencích na úrovni Společenství. Cíle a záměry této iniciativy byly předem předloženy k posouzení akademickému světu a podnikům, kteří se ke zkoumanému návrhu vyjádřili ke svým zkušenostem v oblasti vestavěných počítačových systémů. Členské státy jsou si vědomy, že výzvám budoucnosti lze čelit pouze na úrovni Společenství.

—

finanční příspěvek ARTEMISIA v maximální výši 20 mil. eur nebo 1 % celkových nákladů na projekty, nicméně ne více než 30 mil. eur;

—

finanční příspěvek Společenství v maximální výši 10 mil. eur;

—

věcné příspěvky členských států ARTEMIS.

—

finančního příspěvku Společenství v maximální výši 410 mil. eur;

—

příspěvků členských států ARTEMIS, převedených přímo organizacím pro výzkum a vývoj, které se účastní výzkumných a vývojových projektů;

—

věcných příspěvků organizací pro výzkum a vývoj.

4.12.1

Pro období do 31. prosince 2013 bude obnášet maximální příspěvek Komise 420 mil. eur. Tyto fondy pocházejí ze zvláštního programu Spolupráce, který provádí 7. rámcový program pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace v souladu s nařízením Rady č. 1605/2002, odstavec 2, článek 54. V roce 2008 bude vyčleněno 42,5 mil. eur.

4.12.2

Tato významná investice je oprávněná tím, že budoucí výsledky ARTEMIS v příslušných oblastech budou zároveň důležitými referenčními body pro všechny politiky Společenství, zejména politiky životního prostředí, dopravy, energetiky a vnitřního trhu. Přispějí tak konkrétním způsobem k provádění lisabonských cílů konkurenceschopnosti a barcelonských cílů v souvislosti s výdaji v oblasti výzkumu. Navržená iniciativa je součástí ambiciózní strategie Společenství, která mimo jiné obsahuje návrh na zřízení Evropského technologického institutu (ETI).

4.14

Podle Komise zřízení společného podniku ARTEMIS poskytne Společenství tyto objektivní výhody:

5.1

EHSV obecně schvaluje strategii Komise. Domnívá se, že obnovení investic do výzkumu a vývoje je vhodným prostředkem pro to, aby evropské podniky získaly bezpečný referenční rámec týkající se nového právního nástroje, který by umožnil překonat současnou rozdrobenost financování v EU a zamezil by nerovnoměrnému rozložení programů, které téměř neumožnily hodnocení dosažených výsledků.

5.2

Jak je uvedeno v odstavci 4.2, společné technologické iniciativy vyvstávají z činnosti bývalých evropských technologických platforem (ETP). Těm se však zřídka podařilo dosáhnout strategického cíle oživit výzkum v Evropě, kterým byli pověřeni, zejména z důvodu nedostatečné pravomoci hlavních zainteresovaných stran. Založení společné technologické iniciativy vyplývá částečně z neúspěchu úlohy evropských technologických platforem, které měly hlavně přinést významný příspěvek průmyslu, co se týče konkurenceschopnosti.

5.2.1

EHSV lituje, že v návrhu Komise chybí podrobnější rámec o činnosti, která byla dříve uskutečněna v souvislosti s evropskými technologickými platformami. Nebylo provedeno žádné zhodnocení, nejsou uvedeny dosažené výsledky a není zmíněn žádný bibliografický odkaz.

5.2.2

Co se týče JTI, Výbor z tohoto důvodu schvaluje úmysl předkládat každoroční zprávu s hodnocením dosažených výsledků a pokroku.

5.3

Z hlediska Výboru představuje společný podnik ARTEMIS, založený na partnerství soukromého a veřejného sektoru, solidní základ pro vytvoření evropského výzkumného prostoru a významný příspěvek ke konkurenceschopnosti evropských podniků.

5.4

Budoucí dostupnost stále inteligentnějších systémů může významně přispět k vyrábění stále zabezpečenějších výrobků a zároveň se bude moci podílet na poskytování odborné přípravy a kvalifikace na vysoké úrovni, jež by usnadňovaly rozvoj zaměstnanosti.

5.5

Svým souhlasem s předloženým návrhem chce Výbor zdůraznit v první řadě důležitost průkopnické strategie, která je navržena v oblasti investic.

5.5.1

Co se týče výzkumných a vývojových programů, je to poprvé, kdy se čerpá nejen ze zdrojů Společenství a podniků, což je neobvyklé a jež představuje ARTEMISIA, ale také z původních zdrojů zúčastněných různých členských států a struktur výzkumu a vývoje.

5.5.2

Co se týče tohoto asociačního inovačního systému, který se může ukázat jako komplexní, pokud se týče používání výrobků výzkumu, které budou zavedeny, EHSV těší význam a upřesnění, které jsou věnovány duševnímu vlastnictví v článku 24 nařízení o společném podniku.

5.6

Pro realizaci svých cílů a maximalizaci veškerého potenciálu, který tento nový systém představuje, se Výbor nicméně domnívá, že je nezbytné:

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/19

1.1

Výbor schvaluje rozhodnutí zřídit společný podnik Čisté nebe. Zastává názor, že dodat tímto způsobem nový impuls investicím do V&V prostřednictvím veřejného a soukromého financování znamená poskytnout podnikům jistý referenční rámec, umožňující překonat existující roztříštěnost financování Společenství a koordinovat výzkum, jenž se často vyznačuje rozptýleností, a touto cestou efektivně využít finanční zdroje.

1.2

Výbor oceňuje volbu sektoru, jenž odpovídá Lisabonské strategii a umožní dodat nový impuls z technického hlediska inovačnímu průmyslovému odvětví, které se vyznačuje značným počtem vysoce kvalifikovaných pracovních míst a zároveň přispívá k velmi potřebnému pokroku v oblasti kvality životního prostředí.

1.3

Svým souhlasem s předloženým návrhem chce Výbor v první řadě zdůraznit, jak je pro EU důležitá strategie navržená pro oblast investic a koordinace výzkumu. Vyjadřuje tím svůj názor, že tato strategie představuje solidní základ pro vytvoření evropského výzkumného prostoru a významný příspěvek ke konkurenceschopnosti evropských podniků v tomto odvětví.

1.4

Z důvodu financování, zapojení mnoha účastníků a značného objemu prostředků Společenství ve hře by však bylo vhodné lépe definovat využití a vlastnictví konečných výsledků výzkumu, zejména pokud jde o duševní vlastnictví a otázku patentů.

1.5

Výbor považuje za nezbytné:

2.1

Cílem návrhu nařízení, jenž je předmětem tohoto stanoviska, je zahájit jedno z úplně prvních partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje. Definuje jednu z prvních společných technologických iniciativ (STI). Tato se týká oblasti letectví a letecké dopravy. Nese název Čisté nebe.

2.2

Cílem STI je umožnit průmyslu, výzkumným střediskům, členským státům a Komisi částečné nebo úplné společné využití prostředků na cílené výzkumné programy.

2.3

Na rozdíl od tradiční strategie, kdy se projekty financují z veřejných zdrojů od případu k případu, se STI týkají obsáhlých výzkumných programů se společnými strategickými výzkumnými cíli. Tento nový přístup by měl vytvořit kritické množství potřebné pro evropský výzkum a inovace, konsolidovat vědeckou obec v hlavních strategických odvětvích a harmonizovat financování projektů tak, aby výsledky výzkumů mohly být rychleji zužitkovány. STI se zaměřují na rozhodující obory, v nichž stávající nástroje nedisponují rozsahem ani rychlostí nezbytnými k udržení pozice Evropy před světovou konkurencí. Jedná se o takové oblasti, kde může financování na úrovni členských států, evropské financování a financování soukromého sektoru přinést významnou přidanou hodnotu, a to zejména tím, že povzbudí nárůst soukromých výdajů na výzkum a vývoj.

2.4

Hlavním cílem STI pro oblast letectví a letecké dopravy s názvem Čisté nebe je urychlit vývoj čistých technologií pro leteckou dopravu v EU a umožnit jejich co nejrychlejší využití. Kromě požadavku zachovat konkurenceschopnost odvětví by tyto technologie spolu s udržitelným hospodářským růstem měly přispět k realizaci strategických priorit pro životní prostředí a sociální oblast v Evropě.

3.1

Naléhavost a legitimita tohoto programu vyplývají z očekávaného zdvojnásobení objemu letového provozu v příštích dvaceti letech a z předpokladu, že vytvoření ekologicky orientovaného dopravního systému pro dopravu osob i přepravu zboží je základním prvkem pro zajištění hospodářského a sociálního růstu Evropy.

3.2

Snaha řešit tuto problematiku na evropské úrovni se jeví jako opodstatněná, neboť zásahy zainteresovaných stran v jednotlivých členských státech nejsou optimálním řešením z hlediska ekonomických zdrojů a nutných vědeckých příspěvků.

3.3

Přímá účast členských států je klíčovým bodem, a to jak pro získání nutných finančních prostředků, tak z toho důvodu, že mnohá rozhodnutí budou nadále přijímána na vnitrostátní úrovni, ať už se jedná o výzvy k účasti na programech, o neustálou kontrolu všech fází programů či o hodnocení výsledků.

3.4

Letecké odvětví bude muset brzy čelit náročným výzvám, například dopadu na životní prostředí, jenž by mohl zpomalit jeho růst.

3.5

Hlavními prioritami jsou zmírnění dopadu letectví na změny klimatu a snížení hlučnosti. Vyžadují, aby byly brzy provedeny skutečné technologické změny a tak bylo dosaženo snížení požadovaných předpisy Společenství. (Evropská technologická platforma pro letectví – ACARE – ve svém strategickém výzkumném programu stanovila cíl snížit do roku 2020 emise CO2, o 50 %, omezit oxidy dusíku o 80 % a zmírnit vnímaný vnější hluk o 50 %).

3.6

Evropský letecký průmysl, jenž v současnosti zaměstnává tři miliony pracovníků v celé Evropě, musí mimo jiné čelit nelítostné konkurenci, která souvisí s veřejnými investicemi poskytovanými v jiných geografických oblastech, zejména ve Spojených státech, kde prostředky vyčleněné na výzkum v tomto odvětví jsou třikrát vyšší než prostředky poskytované v Evropě.

3.7

Veřejné investice jsou také potřebné z toho důvodu, že toto odvětví se vyznačuje dlouhou dobou návratnosti investic, což by mohlo vést k selhání trhu z důvodu nedostatečných investic do leteckého V&V.

3.8

Volba letectví a letecké dopravy ve zvláštním programu Spolupráce (viz odst. 4.3) je odůvodněna snahou zlepšit zdraví a životní podmínky současných a budoucích generací tím, že budou minimalizovány účinky letadel na životní prostředí, zlepšena kvalita ovzduší na místní úrovni, sníží se hluková zátěž v okolí letišť a zlepší se dopravní podmínky ve prospěch cestujících.

4.1

Návrh nařízení o zřízení společného podniku Čisté nebe [KOM(2007) 315 v konečném znění] vychází z ustanovení sedmého rámcového programu, jenž je předmětem rozhodnutí č. 1982/2006/ES. V návrhu se stanoví příspěvek Společenství ke zřízení dlouhodobých partnerství veřejného a soukromého sektoru na evropské úrovni v oblasti výzkumu.

4.2

Tato partnerství se stávají společnými technologickými iniciativami (STI) a vycházejí z bývalých evropských technologických platforem (ETP).

4.3

Rada ve svém rozhodnutí č. 971/2006/ES o zvláštním programu Spolupráce zdůraznila nutnost vytvořit partnerství veřejného a soukromého sektoru a vyznačila šest oblastí, v nichž se zřízení společných technologických iniciativ zdá být vhodným prostředkem pro oživení evropského výzkumu. Jsou to:

4.4

V kontextu této obecné strategie je cílem nařízení, jež je předmětem návrhu KOM(2007) 315, projednávaném v tomto stanovisku, realizace společné technologické iniciativy (STI) pro oblast letectví a letecké dopravy prostřednictvím zřízení společného podniku Čisté nebe.

4.5

Cíle společného podniku Čisté nebe jsou jasně a podrobně vyloženy v čl. 3 stanov v příloze předloženého nařízení. Pokrývají širokou a ambiciózní škálu aktivit a jsou shrnuty v čl. 3 nařízení:

4.5.1

Čisté nebe tak zaručí integraci a koordinaci mezi různými výzkumnými činnostmi využitím úspor z rozsahu a bude se soustředit na šest různých technických oblastí, nazvaných integrované technologické demonstrátory (ITD). Jsou to:

Technologické cíle pro každý ITD již byly stanoveny.

4.6

Společný podnik Čisté nebe je považován za mezinárodní orgán a právnickou osobu ve smyslu článku 22 směrnice č. 2004/17/ES a čl. 15 písm. c) směrnice č. 2004/18/ES. Bude mít sídlo v Bruselu a jeho činnost bude ukončena k 31.12.2017, nebude-li toto období prodlouženo Radou.

4.7.1

Návrh spočívá v nařízení Rady, které obsahuje přílohu se stanovami společného podniku. Zakládá se na článku 171 Smlouvy o ES. Společný podnik bude orgánem Společenství. Přestože je jeho rozpočet určen článkem 185 nařízení Rady 1605/2002, musí zohlednit zvláštnosti této iniciativy, jelikož se jedná o partnerství soukromého a veřejného sektoru s významným podílem soukromého sektoru, který je minimálně ve výši podílu veřejného sektoru.

—

Evropské společenství, zastoupené Komisí;

—

12 vedoucích ITD a až 74 přidružených členů uvedených v článku 2 stanov v příloze předloženého nařízení;

—

o členství ve společném podniku mohou požádat všechny veřejné i soukromé subjekty usazené v jednom ze členských států nebo zemi přidružené k sedmému rámcovému programu, pokud se jako vedoucí ITD zavážou poměrnou měrou a odpovídajícím způsobem přispívat k celkovým činnostem STI nebo pokud je jejich závazek coby přidružených členů poměrný k rozpočtu ITD, jíž se účastní, a pokud je v souladu s požadavky ITD.

4.9.1

Provozní náklady společného podniku Čisté nebe budou rovným dílem financovány Evropským společenstvím a dalšími členy.

4.9.2

Maximální příspěvek Společenství na společný podnik Čisté nebe, který pokrývá provozní náklady a výzkumné činnosti, je 800 milionů EUR, hrazených z rozpočtové položky přidělené tématu Doprava zvláštního programu Spolupráce, kterým se provádí sedmý rámcový program pro výzkum podle ustanovení článku 54 nařízení Rady č. 1605/2002.

5.1

Výbor schvaluje rozhodnutí zřídit společný podnik Čisté nebe, který vychází z ustanovení 7. rámcového programu. Domnívá se, že obnovení investic do V&V je vhodným prostředkem pro to, aby evropské podniky získaly bezpečný referenční rámec pro nový nástroj, který umožní překonat současnou rozdrobenost financování Společenství a zamezit nerovnoměrnému rozložení programů, které téměř neumožnily hodnocení dosažených výsledků.

5.2

Předložená iniciativa je v souladu s politikami a cíli Unie a odpovídá směrům definovaným pro Lisabonskou strategii, jež zdůrazňuje, že znalosti a inovace ve Společenství přispívají k podpoře růstu a zaměstnanosti. Zahrnuje opatření pro systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS) a měla by usnadnit dosažení rozhodujících kroků v provádění strategického výzkumného programu ACARE v oblasti životního prostředí.

5.3

Z hlediska Výboru představuje společný podnik Čisté nebe, založený na partnerství soukromého a veřejného sektoru, solidní základ pro vytvoření evropského výzkumného prostoru a významný příspěvek ke konkurenceschopnosti evropských podniků, jako je tomu u ostatních STI vyplývajících ze sedmého rámcového programu.

5.4

Svým souhlasem s předloženým návrhem chce EHSV v první řadě zdůraznit, jak je pro EU důležitá strategie navržená pro oblast investic a koordinace výzkumu.

5.5

Nicméně vzhledem k vytvořenému kombinovanému systému financování a ke značnému objemu prostředků vyčleněných z rozpočtu Společenství se Výbor domnívá, že by bylo vhodné lépe definovat využití a vlastnictví konečných výsledků výzkumu. Proto by bylo vhodné upřesnit a podrobněji řešit otázku patentů a duševního vlastnictví, definovanou v článku 20 nařízení, kde jsou popsány pouze základní zásady, neboť by mohlo jít o jeden z citlivých bodů realizace STI Čisté nebe.

5.6

Pro realizaci svých cílů a využití veškerého potenciálu, který tento nový systém nabízí, se Výbor nicméně domnívá, že je nezbytné:

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/22

1.1

Evropský hospodářský a sociální výbor schvaluje rozhodnutí založit společný podnik ENIAC (1).

1.1.1

Domnívá se totiž, že tento přístup ke zvýšení investic do výzkumu a vývoje prostřednictvím veřejného a soukromého financování může poskytnout podnikům spolehlivý referenční rámec, který umožní překonat současné roztříštění financování Společenství a koordinovat často velmi roztroušený výzkum, čímž bude podpořena jeho efektivnost.

1.2

Je potěšen zvoleným odvětvím. Jedná se o rozvinuté, technicky inovující odvětví, jež má velký potenciál pro budoucnost a potenciál z hlediska vysoce kvalifikovaných pracovních míst, což přímo přispěje k dosažení lisabonských cílů v oblasti konkurenceschopnosti a barcelonských cílů ohledně procent HDP vynaložených na výzkum, ale také dalších politik Společenství, jako např. v oblasti životního prostředí, dopravy, energetiky či zdraví.

1.3

Svým souhlasem s předloženým návrhem chce EHSV v první řadě zdůraznit, jak důležité jsou pro EU strategie navržená v oblasti investic a koordinace výzkumu. Domnívá se, že tato strategie představuje důležitý bod pro vytvoření evropského výzkumného prostoru a významně přispívá ke konkurenceschopnosti evropských podniků v tomto odvětví.

1.4

S ohledem na tento nový sdružující nástroj, který může být složitý, pokud jde o využívání produktů výzkumu, jež budou provedeny ENIAC, a jejich průmyslové využití, je EHSV potěšen pozorností, jaká je věnována pravidlům v oblasti duševního vlastnictví.

1.5

Výbor si s uspokojením všímá zcela mimořádné pozornosti, která je věnována rizikům relokace nanoelektronické výroby do ostatních regionů světa. EHSV podporuje myšlenku specializovaného odvětvového přístupu.

1.6

Za účelem maximalizace potenciálu, který představuje tento nový nástroj, Výbor považuje za nezbytné:

2.1

Cílem návrhu nařízení Rady, jenž je předmětem tohoto stanoviska, je zahájit jedno z prvních partnerství veřejného a soukromého sektoru v oblasti výzkumu a vývoje. Definuje jednu z prvních společných technologických iniciativ (STI). Týká se oblasti nanotechnologií a je nazvána ENIAC.

2.2

Cílem STI je částečně nebo plně umožnit průmyslu, členským státům a Komisi společné využití prostředků na cílené výzkumné programy.

2.3

Na rozdíl od tradiční strategie, jež spočívá ve veřejném financování projektů případ od případu, se STI týkají rozsáhlých výzkumných programů zaměřených na společné strategické cíle. Tento nový přístup by měl vytvořit rozhodující objem prostředků pro evropský výzkum a inovace, konsolidovat vědeckou obec v hlavních strategických odvětvích a harmonizovat financování projektů tak, aby výsledky výzkumů mohly být rychleji zužitkovány. STI se zaměřují na rozhodující obory, v nichž stávající nástroje nedisponují rozsahem ani rychlostí nezbytnými k udržení nebo dosažení pozice Evropy před světovou konkurencí. Jedná se o takové oblasti, kde může financování na úrovni členských států, evropské financování a financování soukromého sektoru přinést významnou přidanou hodnotu, a to zejména tím, že povzbudí nárůst soukromých výdajů na výzkum a vývoj.

2.4

Hlavním cílem STI v oblasti nanoelektroniky, nazvaných ENIAC, je přispívat k rozvoji klíčových schopností pro nanoelektroniku, aby byla posílena evropská konkurenceschopnost. Z tohoto důvodu předkládaný návrh stanovuje právní rámec, který zavádí ENIAC.

3.1

Stálé zvyšování poměru elektronických součástek v inovačních výrobcích, jež využívají vysoké technologie, řadí odvětví nanotechnologií mezi strategická odvětví pro konkurenceschopnost a průmyslový růst v Evropě.

3.2

Odvětví nanotechnologií produkuje zařízení, která jsou nezbytná pro hlavní průmyslová odvětví v různorodých oblastech, jako jsou telekomunikace, spotřební zboží, multimediální služby, vzdělávání, doprava, zdravotní péče, bezpečnost a životní prostředí.

3.3

Podle odhadů by měl trh tvořený průmyslovým odvětvím nanotechnologií (které kromě přímých výrobců zahrnuje rovněž dodavatele výrobních nástrojů a materiálů) zaznamenat průměrný roční nárůst okolo 15 %. Pro podporu takto vysoké míry růstu je třeba věnovat tomuto odvětví náležitou pozornost.

3.4

Iniciativa na úrovni Společenství musí proto usilovat o zachování a posílení vedoucího světového postavení v příslušných odvětvích prostřednictvím programů pro výzkum a vývoj, které umožňují dosáhnout potřebných cílů v oblasti průmyslového využití, a zároveň musí sledovat ambicióznější technologické cíle, jejichž účelem je dosahovat stále vyšší konkurenceschopnosti a vytvářet nová pracovní místa, jež vyžadují vysoké odborné schopnosti a kvalifikaci nejvyšší úrovně.

3.5

Volba společného podniku veřejného a soukromého sektoru by měla umožnit výrazné zvýšení kvality výzkumu a vývoje v tomto odvětví. Jeví se jako klíčová pro překonání současného roztříštění výzkumných programů platných v jednotlivých členských státech, které nemohou dosáhnout rozhodujícího objemu prostředků a nemohou disponovat potřebnými prostředky pro financování vhodných programů.

3.6

Volba evropského rozměru se zdá nutná vzhledem k tomu, že představuje jedinou možnou volbu pro řešení náročných úkolů, kterým musí odvětví nanotechnologií čelit.

3.7

Kromě toho by posílení rozměru Společenství mělo umožnit snížení byrokracie a zjednodušení administrativy. Tím by se nahradily různé stávající národní postupy jednotným postupem Společenství a snížila doba potřebná pro získání smlouvy na výzkum a vývoj v porovnání se současnou situací na úrovni Společenství (viz EUREKA). Rovněž by se tak zamezilo různým hodnotícím a kontrolním postupům.

3.8

Založení podniku veřejného a soukromého sektoru s přímou účastí členských států a podniků dotyčných odvětví představuje inovaci v porovnání se stávajícími postupy pro účast na programech Společenství pro evropský výzkum a vývoj. Navíc značné finanční prostředky, jež program navrhuje vyčlenit na úrovni Společenství, umožní vytvořit rozhodující objem finančních prostředků nezbytný k dosažení ambiciózních cílů, jež si program stanovil.

3.9

Účast členských států a podniků a jejich přímé zapojení prostřednictvím finančního příspěvku ve výši minimálně 50 % nákladů souvisejících s výzkumem budou mít násobný účinek v podobě impulzu pro přilákání nových finančních prostředků a výrazně přispějí k rozvoji evropského výzkumného prostoru.

3.10

Přímá účast členských států je nezbytným prvkem pro nashromáždění investic, ale také – a především – proto, že rozhodnutí budou i nadále přijímána na národní úrovni, zejména výzvy k předložení návrhů či stálá přímá kontrola všech fází procesu.

3.11

Dalším nezbytným faktorem je přímá účast průmyslového odvětví, jelikož výsledky tohoto ambiciózního programu v oblasti výzkumu a vývoje mohou přispívat k realizaci významných a náležitých cílů, pokud jde o konkurenceschopnost evropského průmyslu tohoto odvětví, a souběžně kladně působit na zaměstnanost v tomto odvětví.

4.1

Referenčním bodem pro výzkumné programy je sedmý rámcový program. Vychází z pevně zakotveného vědomí, že obnovení investic v oblasti výzkumu a vývoje je nezbytné pro konkurenceschopnou a dynamickou ekonomiku.

4.2

Založení společného podniku STI-ENIAC přímo přispěje k dosažení lisabonských cílů v oblasti konkurenceschopnosti a barcelonských cílů v oblasti výdajů na výzkum. Rovněž nepřímo přispěje k dalším politikám Společenství, jako např. v oblasti životního prostředí, dopravy, energetiky či zdraví.

4.3

Referenčním rámcem politik Společenství, o který se bude opírat iniciativa STI-ENIAC, je zejména dokument „Nanověda a nanotechnologie: Akční plán pro Evropu 2005–2009 [KOM(2005) 243 v konečném znění]“ a práce Vědeckého výboru pro vznikající a nově zjištěná zdravotní rizika (VVNZZR).

5.1

Rozhodnutí o založení společného podniku ENIAC, které je předmětem dokumentu KOM(2007) 356 v konečném znění, vychází z rozhodnutí č. 1982/2006/EHS o sedmém rámcovém programu, který stanoví příspěvek Společenství k navazování dlouhodobých partnerství ve veřejném a soukromém sektoru v evropském měřítku v oblasti vědeckého výzkumu.

5.2

Tato partnerství se stávají společnými technologickými iniciativami (STI) a vycházejí z bývalých evropských technologických platforem (ETP).

5.3

Ve svém rozhodnutí č. 971/2006/ES o zvláštním programu „Spolupráce“ (2) Komise zdůraznila nutnost vytvořit partnerství veřejného a soukromého sektoru a určila šest oblastí, ve kterých je vhodné vytvářet společné technologické iniciativy za účelem obnovy evropského výzkumu. Jsou to:

5.4

V souvislosti s touto obecnou strategií nařízení, které je předmětem projednávaného návrhu KOM(2007) 356 v konečném znění, předpokládá založení společného podniku ENIAC v oblasti nanoelektroniky.

5.5

Společný podnik ENIAC je považován za mezinárodní orgán a právnickou osobu ve smyslu článku 22 směrnice 2004/17/ES a čl. 15 písm. c) směrnice 2004/18/ES. Bude mít sídlo v Bruselu a jeho činnost bude ukončena 31. prosince 2017, nerozhodne-li Rada o prodloužení tohoto období.

5.8.1

Provozní náklady společného podniku ENIAC uvedené v článku 4 jsou hrazeny z těchto příspěvků:

Výzkumná a vývojová činnost společného podniku ENIAC za období do 31. prosince 2017 bude hrazena z těchto příspěvků:

5.8.2

Pro období do 31. prosince 2013 bude obnášet maximální příspěvek Komise 450 mil. EUR. Tyto prostředky pocházejí ze zvláštního programu Spolupráce, který provádí 7. rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj v souladu s nařízením Rady č. 1605/2002, čl. 54 odst. 2.

—

vymezit a provádět plán výzkumu k rozvoji klíčových způsobilostí pro nanoelektroniku, a to s cílem posílit konkurenceschopnost a udržitelnost evropské ekonomiky a vytvořit potenciál pro nové trhy;

—

podporovat činnosti potřebné pro provádění plánu výzkumu poskytováním finančních prostředků účastníkům vybraných projektů;

—

prosazovat partnerství veřejného a soukromého sektoru zaměřené na mobilizaci a spojení úsilí na úrovni Společenství, členských států i soukromého sektoru a na podporu spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem;

—

zajistit účinnost a trvalost společné technologické iniciativy pro nanoelektroniku;

—

dosáhnout součinnosti a koordinace evropských výzkumných a vývojových snah a zejména postupného začleňování souvisejících činností v této oblasti, prováděných v současné době prostřednictvím mezivládních výzkumných a vývojových projektů (EUREKA), do společného podniku ENIAC.

6.1

EHSV schvaluje rozhodnutí o založení společného podniku ENIAC a návrh nařízení, který ho doprovází. Svým souhlasem s předloženým návrhem chce EHSV v první řadě zdůraznit, jak důležité jsou pro EU strategie navržená v oblasti investic a koordinace výzkumu.

6.2

Jak se již Výbor vyjádřil ve svých stanoviscích k jiným nařízením vyplývajícím z rozhodnutí Rady č. 971/2006/EHS o zvláštním programu Spolupráce, je toho názoru, že obnovení investic v oblasti výzkumu a vývoje je vhodným prostředkem pro poskytnutí spolehlivého referenčního rámce evropským podnikům, který umožní překonat nynější rozdrobenost financování Společenství a zabrání roztříštěnosti programů.

6.3

Tato iniciativa zapadá mezi politiky a cíle Unie a je v souladu s hlavními směry definovanými v rámci Lisabonské strategie, která zdůrazňuje, že znalost a inovace ve Společenství přispívají k povzbuzení růstu a zaměstnanosti. Nanotechnologie tedy hrají rozhodující úlohu v tom, že v dnešní době představují hnací sílu pro inovace v mnoha odvětvích, jež jsou citlivá a strategická pro rozvoj a růst Unie. (Mobilní komunikace, doprava, výpočty, automatizace výroby, zdravotní péče atd.) Založení společného podniku může být nástrojem, který umožní Evropě, aby si zachovala či aby rozvinula svou schopnost sestavovat a vyrábět výrobky odpovídající jejím vlastním normám vysoké kvality, trvanlivosti a ochrany životního prostředí. Toto založení je základem pro vytvoření evropského výzkumného prostoru a je rozhodujícím příspěvkem ke konkurenceschopnosti evropských podniků.

6.4

Výbor si s uspokojením všímá, že v posouzení dopadu, jež doprovází návrh nařízení této STI, je věnována zcela mimořádná pozornost rizikům relokace nanoelektrické výroby do ostatních regionů světa. Tento bod je důležitý, jelikož tato výroba představuje značnou přidanou hodnotu pro růst a zaměstnanost a zároveň umožňuje částečné navrácení investovaných prostředků, které má Unie v úmyslu vynaložit na rozvoj tohoto odvětví. Tím EHSV podporuje myšlenku zavést specializovaný odvětvový přístup na podporu tohoto klíčového průmyslového odvětví.

6.5

S ohledem na tento nový sdružující nástroj, který může být složitý, pokud jde o využívání produktů výzkumu, jež budou provedeny ENIAC, a jejich průmyslové využití, je EHSV potěšen pozorností, jaká je věnována pravidlům v oblasti duševního vlastnictví, v souladu s článkem 23 stanov. Zároveň je potěšen, že akční plán nařízení bere značným způsobem v úvahu problematiku zdraví a bezpečnosti.

6.6

Za účelem co nejlepšího naplnění cílů společného podniku a maximalizace potenciálu, který představuje tento nový nástroj, považuje Výbor za nezbytné:

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/27

1.1

V návaznosti na svá stanoviska k Zelené knize o přezkumu spotřebitelského acquis (1) a ke sdělení Komise o provádění směrnice o smlouvách uzavřených na dálku (2) EHSV podporuje iniciativu Komise, jež má za cíl provést revizi směrnice 94/47/ES (3) ze dne 26. října 1994, a to v její navrhované formě, po zohlednění připomínek a doporučení Výboru (4).

1.2

Výbor obecně souhlasí s hlavními body návrhu Komise, co se týče rozšíření jejího rozsahu působnosti, definice a popisu nových produktů, zpřísnění požadavků na předsmluvní a smluvní informace a rovněž sjednocení lhůty pro odstoupení od smlouvy a zákazu provádění veškerých plateb a z jakéhokoliv důvodu během této lhůty.

1.3

Ačkoliv výbor vítá minimalistické pojetí návrhu, jež v souladu se zásadami stanovenými ve Smlouvě umožňuje členským státům dále rozvíjet oblast ochrany spotřebitelů, domnívá se, že pokud by podle Komise – vzhledem ke znění zelené knihy o spotřebitelském acquis – existovala oblast, v níž by z důvodu zvláštní povahy dotčeného práva byla opodstatněná maximální harmonizace, bylo by to právě v tomto případě, a to z důvodu výrazných rozdílů mezi různými státy v konceptualizaci a charakterizaci mnohostranné právní povahy této oblasti, jež má velmi rozdílné důsledky pro různé národní právní systémy, obzvláště co se týče minimální a maximální doby trvání smlouvy, neplatnosti smlouvy či zrušení její platnosti, vypovězení či zrušení smlouvy.

1.4

EHSV proto nesouhlasí s Komisí, která přestože uznává, že je většina problémů v tomto odvětví často přeshraničního charakteru a že je tedy členské státy vzhledem k rozdílům v národních legislativách nemohou řádně vyřešit samy, nakonec věnuje pozornost pouze některým aspektům souvisejícím s těmito právy a celou řadu možných situací opět nechává na rozhodnutí členských států, což nepřinese téměř žádnou změnu vůči současnému stavu uvedených problémů.

1.5

Proto ačkoliv EHSV souhlasí s přijetím systému „minimální harmonizace“, domnívá se spolu s dalšími institucemi Společenství (5), že úroveň opatření na ochranu spotřebitelů byla nastavena příliš nízko; zkušenosti ukazují, že velká většina členských států tuto klauzuli nevyužila, naopak zvolila doslovný přístup (6), v důsledku čehož nebylo dosaženo adekvátního stupně ochrany spotřebitelů. EHSV proto vyzývá Komisi, aby i přes dodržování zásady subsidiarity v návrhu směrnice přistoupila k regulaci dalších, stejně důležitých aspektů se záměrem docílit vyššího stupně ochrany spotřebitelů.

1.6

EHSV proto navrhuje, aby se za účelem posílení a zajištění adekvátní ochrany spotřebitelů zlepšily některé předpisy týkající se právní úpravy dotčených práv, obsahu hlavní smlouvy a jejího vztahu s doplňujícími smlouvami a především s úvěry, které nejsou vázané.

1.7

EHSV nicméně, stejně jako v předešlých stanoviscích (7), zdůrazňuje potřebu vyzdvihnout důležitost účinného poskytování informací smluvním stranám, především těm méně zasvěceným; proto se domnívá, že by členským státům neměla být a priori odepřena možnost zavést přiměřené, odrazující trestní postihy pro praktiky závažně porušující práva stanovená směrnicí, jejichž základní prvky by byly důsledně stanoveny.

1.8

EHSV naléhá na Komisi, aby provedla detailní analýzu reakcí na konzultační dokument (8), zejména pak reakcí členských států konzultovaných tímto dokumentem, jež nebyly zahrnuty do výsledků zprávy (9) o provádění směrnice v 15 členských státech, a srovnávací analýzu týkající se již 25 členských států (10), a to s ohledem na rozdíly existující mezi členskými státy.

1.9

EHSV navrhuje několik úprav (11) a předkládá soubor doporučení s cílem zlepšit právní aspekty návrhu a konsolidovat a sladit pojmy a postupy již zavedené v jiných směrnicích, konkrétně ve směrnici o nekalých obchodních praktikách (12); tuto směrnici bude nutné vzít v potaz, aby bylo možné zvýšit pocit jistoty spotřebitelů a jejich důvěru v tento typ smlouvy, jež mají často spojený s agresivním marketinkem a prodejem (13).

2.1

Tímto návrhem chce Komise přistoupit k revizi směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práv k dočasnému užívání nemovitostí, a to v návaznosti na závěry Rady ze dne 13. dubna 2000 týkající se zprávy Komise o provádění uvedené směrnice (14) a na doporučení Evropského parlamentu uvedená v usnesení Evropského parlamentu ze dne 4. července 2002 (15).

2.2

Revize této směrnice se plánuje již od vydání sdělení Komise o strategii spotřebitelské politiky 2002–2006 (16) a je součástí „spotřebitelského acquis“, uvedeného v příslušné zelené knize (17).

2.3

Komise se věnuje identifikaci některých problematických bodů provádění směrnice a domnívá se, že vzhledem k vývoji trhu v tomto odvětví došlo k významnému navýšení počtu nových produktů; navzdory tomu, že se jedná o využívání prázdninového ubytovacího zařízení, však tyto produkty nespadají do působnosti směrnice.

2.4

Již zpráva Komise o provádění směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES (18) z roku 1999 poukazovala na mnohé nedostatky v provedení; závěry zprávy přijala Rada v dubnu roku 2000 (19), kdy také sestavila seznam prvků, jež měly být zohledněny při revizi směrnice.

2.5

Rovněž stanovisko výboru Evropského parlamentu pro životní prostředí, veřejné zdraví a ochranu spotřebitele vypracované v roce 2001 (20) podtrhovalo „nejnižší přijatelnou úroveň ochrany spotřebitele“, stanovenou směrnicí.

2.6

Evropský parlament zase ve svém usnesení ze dne 4. července 2002 doporučil, aby Komise přijala opatření, jímž by se zajistila vysoká úroveň ochrany spotřebitelů.

2.7

Z těchto důvodů považuje Komise samostatnou revizi této směrnice za „naléhavou“, revize dokonce představuje „prioritu“, vzhledem k „problémům, s nimiž se spotřebitelé setkávají, zejména pokud jde o další prodej a nové produkty“„podobně uváděné na trh a z ekonomického hlediska podobné jako timeshare“, ve stylu „klubů poskytujících slevy na dovolenou svým členům a smluv o dalším prodeji“.

2.8

Mezi hlavními důvody pro vypracování tohoto návrhu revize vyzdvihuje Komise potřebu aktualizovat požadavky na předsmluvní a smluvní informace, sjednotit úpravu zákazu zálohových plateb během lhůty pro odstoupení od smlouvy, potřebu sladit lhůty pro odstoupení od smlouvy a potřebu zvážit možnost zavedení trestních postihů.

2.9

Konzultační setkání s hlavními zúčastněnými stranami se uskutečnila v letech 2004 až 2006.

2.10

Na základě stížností na timeshare, týkajících se zejména nových produktů – klubů poskytujících slevy na dovolenou svým členům a smluv o dalším prodeji, vydala Komise konzultační dokument (21). O těchto tématech se jednalo rovněž v březnu 2006 na schůzi stálé pracovní skupiny pro revizi acquis složené z odborníků z členských států.

2.11

Návrh revize je zahrnut v programu Komise pro modernizaci a zjednodušení acquis Společenství (22).

2.12

Komise soudí, že právní základ tohoto návrhu by měl být i nadále vymezen článkem 95 Smlouvy (dokončení vnitřního trhu) a domnívá se, že v souladu se zásadou subsidiarity by se Komise neměla vyjadřovat k právní povaze práv na timeshare a respektovat rozdílnost hledisek členských států.

2.13

Na druhou stranu Komise, zdůrazňujíc přeshraniční aspekty problému a domnívajíc se, že „většina stížností spotřebitelů je přeshraniční povahy“, zaměřuje svůj návrh jen na aspekty považované za „ty, jež působí nejvíce problémů, a tudíž vyžadují opatření na úrovni Společenství“; ostatní ponechává k regulaci příslušným vnitrostátním právním předpisům a dokonce odstraňuje veškeré zmínky o právech na vypovězení smlouvy či její zrušení, jež regulovala směrnice 94/47/ES, a to i v případě, že jsou spjaty s právem na odstoupení.

3.1.1

EHSV kladně hodnotí iniciativu Komise, ale konstatuje její zpoždění, vzhledem k tomu, že problémy byly zaznamenány již v roce 1999 a řešení tedy již mohlo být nalezeno již dávno.

3.1.2

EHSV také připomíná, že na některé z uváděných problémů již sám upozornil, a to ve svém stanovisku vydaném dne 24. února 1993 (23), v době přípravy směrnice.

3.1.3

EHSV se domnívá, že právním základem by neměl být článek 95 Smlouvy, ale spíše článek 153, jelikož se nejedná o záležitost týkající se výhradně jednotného trhu, ale spíše politiky ochrany spotřebitele.

3.1.4

EHSV souhlasí s rozšířením působnosti návrhu na některé druhy movitého majetku s cílem adekvátně reagovat na nepřetržitý vývoj trhu.

3.1.5

EHSV souhlasí se změnami definic (24) vnesenými tímto návrhem, jelikož lépe odpovídají novým produktům nabízeným v tomto odvětví.

3.1.6

EHSV souhlasí se zachováním zákazu veškerých plateb nebo druhů záloh, jelikož tento zákaz představuje účinný způsob, jak spotřebiteli umožnit výkon práva na odstoupení od smlouvy bez jakéhokoliv ekonomického tlaku; rovněž soudí, že rozšíření normy na třetí strany vhodným způsobem pokryje také smlouvy o výměně a smlouvy o dalším prodeji.

3.1.7

EHSV souhlasí s prodloužením lhůty na rozmyšlenou na 14 dní, čímž dojde k jejímu sjednocení, ačkoliv by dal přednost počítání lhůty na pracovní, nikoliv na kalendářní dny, jak již ostatně uvedl ve svých dřívějších stanoviscích (25); je důležité připomenout, že Rada po schválení směrnice 97/7/ES vydala prohlášení, v němž vyzvala Komisi k posouzení možnosti sladit způsoby počítání lhůt na rozmyšlenou obsažené ve směrnicích z oblasti ochrany spotřebitele.

3.1.8

V souladu s dřívějšími stanovisky (26) a aniž je dotčen čl. 1 odst. 3 návrhu směrnice považuje EHSV za nezbytné, aby Komise lépe popsala povahu, nedostatky a účinky práv na odstoupení od smlouvy, jejího vypovězení a zrušení; v opačném případě nebude dosaženo sblížení právních předpisů, protože každý členský stát přijme svá vlastní pravidla, což s sebou přinese nepříznivé důsledky pro rozvoj přeshraničních vztahů.

3.1.9

Vzhledem k tomu, že záměrem této směrnice je sblížení vnitrostátních právních předpisů týkajících se těchto typů práv, se EHSV domnívá, že v rozporu se 4. bodem odůvodnění návrhu a navzdory rozdílům existujícím mezi různými státy by Komise měla pokročit dále a definovat právní povahu (27) těchto práv, ať už jde o práva věcná či o práva věřitelská; v opačném případě tento návrh nepřispěje k vyřešení zjištěných problémů, týkajících se definice základních požadavků na dodržování práv a v případě věcných práv zejména nutných důsledků pro registraci.

3.1.9.1

EHSV proto vyzývá Komisi, aby zavedla definici právní povahy práv spojených s timeshare – ať už práv věcných či práv týkajících se osobních povinností – práva na poskytnutí služby – s nutnými důsledky pro příslušné předpisy nařízení Brusel a nařízení Řím I; v opačném případě nebude dosaženo tolik žádané harmonizace a důvěry spotřebitelů a podniků. Ostatně EHSV již k této definici přispěl ve zmiňovaném stanovisku (28), kde uvedl, že „u smlouvy o timeshare se jedná o právo věcné nebo osobní, nikoliv o nájemní vztah, jelikož u nájemního vztahu nemůže dojít k převodu. Převáděné právo se vztahuje na nedělitelnou část nějaké věci, na nedělitelný byt, a nabývá nebo může nabýt povahy věcného práva k nemovitosti“.

3.1.10

Nikoliv v rozporu s právní formou tohoto práva, jež může mít povahu zvláštního práva – a dokonce právě z tohoto důvodu – EHSV souhlasí s těmi body návrhu směrnice, ve kterých se tato zaměřuje na některé strukturní prvky práv: ať už se vztahují na movité či nemovité statky, jedná se o práva na používání či užívání ubytovacího zařízení (tedy noclehu) za protiplnění, a to po dobu nejméně jednoho roku.

3.1.11

EHSV nicméně vyzývá Komisi, aby vedle produktů vyjmenovaných v článku 2 návrhu zavedla formulaci (s nezbytnou definicí strukturních prvků), jež by odpovídala možným budoucím produktům (29), které by případně byly uvedeny na trh až poté, co směrnice vstoupí v platnost, a u nichž se by se prokázalo, že neodpovídají požadavkům obsažených ve stávajících definicích nových produktů.

3.1.12

EHSV se domnívá, že případná povinnost spotřebitele uhradit či zaplatit jakoukoliv částku za to, že v rámci příslušné lhůty uplatnil právo na odstoupení od smlouvy, zjevně zasahuje do tohoto práva, spočívajícího v tom, že spotřebitel není povinen uvádět žádný důvod ani platit žádnou částku; proto by měly být vyškrtnuty čl. 5 odst. 5 a čl. 5 odst. 6 návrhu.

3.1.13

EHSV upozorňuje Komisi na zmínku o nedávno přijaté směrnici o nekalých obchodních praktikách (30) – s jejím uvedením souhlasí, nicméně poukazuje na to, že v článcích 14 a 15 této směrnice není uveden odkaz na současnou směrnici ani na návrh směrnice, jenž je předmětem tohoto stanoviska.

3.1.14

Ačkoliv EHSV souhlasí s minimální harmonizací, domnívá se, že tento návrh je více omezující než platná směrnice – zavádí sice možnost, aby členské státy přijaly výraznější opatření na ochranu práv spotřebitelů, ta se však vztahuje pouze na právo na odstoupení od smlouvy (kdy lze odstoupit, způsoby odstoupení a výkon práva), zatímco platná směrnice, konkrétně článek 11 (31), předpokládá tuto možnost v daleko širším rozsahu; proto Výbor vyzývá Komisi, aby zachovala podobné ustanovení.

3.1.15

EHSV se domnívá, že by Komise měla stanovit účinný systém postihů s cílem nejen odradit od praktik, jež jsou v rozporu s povinnostmi stanovenými směrnicí, ale rovněž z důvodů právní jistoty a právního bezpečí (32). EHSV podporuje možnost, aby členské státy (a nikoliv Komise), zaváděly v souladu s rámcem předem definovaným Komisí (33) trestní postihy, jež by byly přiměřené, ale zároveň by dostatečně účinně odrazovaly od nezákonných praktik, zejména od těch obzvláště závažných.

3.1.16

EHSV souhlasí s vložením ustanovení o pravidelném přezkumu, chybějícím v platné směrnici, díky němuž se zamezí rychlému zastarání směrnice.

3.1.17

I přesto, že některé členské státy (34) byly zažalovány pro nesprávné provedení některých ustanovení směrnice, EHSV je překvapen nedostatečným jednáním Komise, především co se týče překračování lhůty pro provedení směrnice (30. dubna 1997), vzhledem k tomu, že lhůta byla dodržena pouhými dvěma členskými státy (35); EHSV vyzývá Komisi, aby v případě nové směrnice byla Komise přísnější vůči tak zjevným porušováním právních předpisů týkajících se provádění směrnic.

3.2.1

EHSV se domnívá, že definice uvedená v čl. 2 odst. 1 písm. g) týkající se ustanovení článku 7 je příliš omezující, jelikož charakteristickým prvkem doplňkovosti smluv je právě vztah komplementarity mezi smlouvami. Zohledněn by měl být právě vztah komplementarity, a nikoliv vztah podřízenosti, protože konkrétně u většiny vázaných úvěrových smluv se jedná o vnější propojení smluv, které jsou na sobě díky své právní formě nezávislé, a proto nevyhovují navrhované definici.

3.2.2

EHSV nesouhlasí se zněním čl. 3 odst. 2, zejména pokud jde o písemné informace, jež budou spotřebiteli poskytnuty pouze „na jeho žádost“. Nicméně vzhledem k tomu, že se tento článek týká předsmluvních informací, na jejichž základě se spotřebitel rozhoduje, zda uzavřít smlouvu, domnívá se EHSV, že by jejich poskytování mělo být povinné, a vyzývá Komisi, aby tak stanovila.

3.2.3

EHSV vyzývá Komisi, aby nahradila čl. 3 odst. 4, čl. 4 odst. 1 a přílohu I písm. l), přílohu III písm. f) a přílohu IV písm. d) podobným ustanovením, jako je ustanovení článku 4 stávající směrnice (36), a to proto, že tato norma poskytuje spotřebiteli větší ochranu – nejen co se týče povinnosti poskytovat informace v jazyce státu, z něhož pochází spotřebitel, ale rovněž zavádí povinnost zajistit soudně ověřený překlad do jazyka členského státu, v němž se nachází statek, a to zejména v záležitostech týkajících se registračních formalit.

3.2.3.1

EHSV totiž očekává, že obchodníci budou hromadně uzavírat smlouvy – adhezní smlouvy – v nichž spotřebitel pouze prohlásí, jaký jazyk byl navržen, bez možnosti zasáhnout nebo vyjednávat a s možnými nepříznivými důsledky pro jeho ekonomické zájmy.

3.2.4

EHSV vyzývá Komisi, aby pozměnila znění ustanovení čl. 4 odst. 2, konkrétně aby vypustila formulaci „pokud se smluvní strany výslovně nedohodnou jinak“, vzhledem k tomu, že se jedná o podstatné informace, jež by stranám neměly být ponechány k vlastnímu uvážení. V praxi se prokázalo, že pokud tato formulace zůstane v textu zachována, budou obchodníci jednostranně navrhovat adhezní smlouvy, jež jsou spotřebitelé nuceni přijímat.

3.2.4.1

EHSV se rovněž domnívá, že by Komise z důvodu právní jistoty a bezpečí měla objasnit/typizovat okolnosti, které obchodník nemůže ovlivnit a které tvoří nedílnou součást smlouvy, tak jak stanoví čl. 4 odst. 2.

3.2.4.2

EHSV rovněž v souvislosti s tímto článkem vyzývá Komisi, aby stanovila způsob sdělování těchto informací, jež bude muset být prováděno vhodným, objektivním a jasným způsobem (37) a s použitím takové velikosti písma, díky které bude text snadno čitelný (38).

3.2.5

EHSV navrhuje Komisi, aby upřesnila formulaci „obchodník výslovně upozorní“ uvedené v čl. 4 odst. 3, jejíž odborně právní význam je nejasný.

3.2.6

Vzhledem k tomu, že z čl. 5 odst. 1 vyplývá, že existují dvě lhůty pro výkon práva na odstoupení, vyzývá EHSV Komisi, aby zavedla ustanovení, jež spotřebiteli poskytne pouze jednu lhůtu pro vykonání práva na odstoupení, a to do 14 dní po podpisu konečné smlouvy, pokud této předcházela předběžná závazná smlouva a pokud nebyla v mezidobí nemovitost využívána.

3.2.7

EHSV v souladu se svými předchozími stanovisky vyzývá Komisi, aby určila způsob sdělování výkonu práva na odstoupení, tak aby obě strany získaly důkaz o doručení. Formulace ve stávající směrnici je v tomto směru vhodnější (39).

3.2.8

EHSV se domnívá, že stávající název článku 8 by měl být nahrazen názvem „Povinný charakter práv“, vzhledem k tomu, že „ratio legis“ článku není stanovit povinný charakter směrnice, nýbrž spíše zabránit tomu, aby byla tato práva vyloučena nebo omezena, a to nezávisle na příslušných právních předpisech.

3.2.9

Za vhodnější považuje EHSV ustanovení článků 11 a 12 směrnice o nekalých obchodních praktikách (40), jež se týkají nápravných prostředků soudního a správního charakteru, jelikož jsou komplexnější a mají větší rozsah; proto vyzývá Komisi, aby článek 9 tohoto návrhu nahradila podobnými předpisy.

3.2.10

EHSV se domnívá, že pozornost Komise by si zasloužily různé jazykové verze návrhu směrnice, protože některé pasáže by měly být přeloženy s větší pečlivostí (41).

4.1

EHSV se domnívá, že kromě již zmiňovaných opomenutých otázek existují další témata, která by si při revizi směrnice zasluhovala případného opětovného posouzení:

Jedná se zejména o:

—

… že smlouva i dokument podle čl. 3 odst. 1 musí být sepsány v jazyce či v jednom z jazyků členského státu, v němž má nabyvatel trvalý pobyt, anebo v jazyce či v jednom z jazyků členského státu, jehož je nabyvatel státním příslušníkem, podle volby nabyvatele. […] Členský stát, v němž má nabyvatel trvalý pobyt, však může uložit, aby smlouva byla vždy vypracována alespoň v tom jeho jazyce nebo jazycích, které jsou úředními jazyky Společenství, a

—

že prodávající musí předat nabyvateli úředně ověřený překlad smlouvy do úředního jazyka nebo jazyků Společenství, který je jazykem nebo které jsou jazyky členského státu, ve kterém se nemovitost nachází.“.

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/33

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/33

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/34

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/34

1.1

Výbor pozorně sleduje témata spojená s energetickou účinností, klimatickou změnou a snížením emisí skleníkových plynů a v zásadě souhlasí se závěry Evropské rady z jarního summitu ve dnech 8. a 9. března, kde byly stvrzeny tři pilíře evropské energetické politiky:

1.2

Ve zprávě o pokroku dosaženém ve využívání biopaliv Komise zdůrazňuje, že při absenci závazných cílů nebude možné dosáhnout uspokojivého podílu využívání biopaliv. Průzkum totiž ukázal, že cíl dosáhnout tržního podílu 5,75 % do roku 2010 není uskutečnitelný, a proto bude pro splnění požadavků určených Radou třeba stanovit dosažitelný cíl, který by podle Komise znamenal tržní podíl 10 % do roku 2020, a to využitím možnosti stanovené v čl. 4 odst. 2 směrnice č. 2003/30/ES v doložce o „přezkumu“. Komise kupodivu poukazuje na výhody scénáře využívání 14 % podílu biopaliv, zatímco vyhlášený cíl je 10 %, čímž ve svém sdělení určitým způsobem „maluje na růžovo“ nerealistické výsledky.

1.3

Existuje mnoho argumentů proti používání biopaliv první generace a tato biopaliva neodpovídají plně evropským cílům. Jsou totiž spojená s vysokými výrobními náklady, vysokými environmentálními náklady, ubírají obiloviny určené na výrobu potravin a krmiv, a – jak tvrdí FAO – nesou spoluodpovědnost za zvyšování cen obilovin na světových trzích.

1.4

Využití biopaliv první generace tedy vyvolává etické problémy, jako například konkurenci potravin a pohonných hmot, které Komise očividně bagatelizuje. Výbor zdůrazňuje potřebu užší spolupráce s mezinárodními institucemi a agenturami z oblasti zemědělství a potravinářství, jako jsou právě FAO a Světový potravinový program (WFP – World Food Programme).

1.5

Ani v dokumentu Komise ani v související studii o dopadu se neobjevují zmínky o problémech, které jsou však dosti významné.

Pokud jde o bionaftu, ukazují se zejména následující problémy:

Pokud jde o bioetanol, existují naopak následující problémy:

1.6

Výbor zdůrazňuje, že vedle sociálních, environmentálních a ekonomických dopadů je zapotřebí pozorně posoudit technické aspekty spojené s rozvojem biopaliv, a to především otázku užitkovosti surovin pro výrobu biopaliv: z 1 t řepy lze získat zhruba 400 l bioetanolu (asi 1 500 mil. kalorií). Tento poměr se zdá málo výhodný a, uvážíme-li množství energie nezbytné k přeměně biomasy na biopaliva, účinnost je nízká. Bylo by mnohem účinnější využívat biomasu přímo k výrobě elektrické energie, k vytápění, nebo v námořní a v městské hromadné dopravě.

1.7

Výbor upozorňuje, že z hlediska čistě environmentálního je třeba zvážit nebezpečí odlesňování a rizika spojená se skladováním surovin: bude zapotřebí velmi rozhodně a pozorně řešit související biologické a biochemické problémy.

1.8

Výbor rovněž otevírá otázku etiky ve vědě. Planeta Země je otevřeným systémem, který nezadržitelně směřuje ke stavu rovnováhy, což bude znamenat její konec. Úkolem vědy je tento upadající trend zpomalit a politika musí podpořit příslušné kroky a studie.

1.9

Výbor doporučuje provést analýzu, která by prověřila, zda se při spalování, na kterém se podílejí jiné molekuly než uhlovodíky, mohou tvořit a uvolňovat volné radikály, které způsobují oxidační stres, jenž je považován za patologický stav předcházející vážnějším onemocněním. Toto doporučení je ospravedlněné nedostatkem dostupných údajů v této oblasti.

1.10

Výbor považuje za nezbytné zaměřit zvláštní pozornost na péči o půdu a její ochranu. Je třeba ji chránit, neboť ona chrání nás. Postupné ubývání a zhoršování podzemních vod je zapříčiněno nerozumnými politikami využívání a vyčerpávání půdy. Je nezbytné zaručit střídání plodin, aby se podpořila revitalizace půdy.

1.11

Výbor doporučuje Komisi a všem evropským institucím, aby měly na zřeteli především problém spotřeby vody při výrobě biopaliv. Úbytek vodních zdrojů jakožto jeden z mnoha negativních dopadů klimatické změny může být zejména v některých regionech kritický. Podle nedávných studií mezinárodního institutu pro vodní hospodářství (IWMI – International Water Management Institute) je k výrobě 1 litru biopaliv potřeba podle druhu výrobku a oblasti výroby nejméně 1 000 až 4 000 litrů vody.

1.12

Nehledě na tyto obavy, které by bylo možné zmírnit přijetím opatření na monitorování a certifikaci postupů výroby biopaliv, v případě potřeby zajištěním sledovatelnosti výrobků, se Výbor domnívá, že je třeba více podporovat výzkum a vývoj biopaliv druhé a také třetí generace, jako je biobutanol. Nízký tlak par biobutanolu a jeho odolnost vůči pohlcování vody ve směsích s benzinem umožňují jeho využití v současných dodavatelských a distribučních systémech benzinu. Biobutanol může být mísen k benzinu ve vyšší koncentraci než stávající biopaliva, aniž by bylo třeba vozidla upravovat. Mimoto snižuje spotřebu paliva více než směsi benzinu s etanolem, a zlepšuje tak energetickou účinnost vozidel a snižuje jejich spotřebu. Pohonné hmoty nové generace jsou energeticky účinné a ekologické tím, že se odpady a biochemie využívají k podporování přirozených procesů rozkladu celulózy, které jsou složité a nákladné.

1.13

Výbor bere v úvahu i příležitosti, které by rozvoj biopaliv mohl přinést evropskému hospodářství, a přispět tak k dosažení cílů lisabonské agendy. Tato oblast opatření je výslovně stanovena v 7. rámcovém programu, nicméně je zapotřebí větší součinnosti různých zainteresovaných subjektů: zemědělců, zpracovatelského průmyslu, ale také organizací na ochranu životního prostředí a přírody a zaměstnaneckých organizací, které mají stále větší zájem o sloučení otázek udržitelného rozvoje se stále modernějšími modely sociální odpovědnosti podniků.

1.14

Příležitost, kterou zemědělství ve vývoji biopaliv vidí, musí být podpořena za podmínky, že i zemědělci se budou snažit přispět svým dílem k ochraně přírodních památek a společných zdrojů jako je voda, potrava pro člověka a pro zvířata. Zemědělská sdružení musí ve venkovských oblastech šířit pravidla, která stanoví mezinárodní společenství pro účely výroby biopaliv a obchodování s nimi. Šíření postupů certifikace a sledovatelnosti a kontrola shody jsou témata, u kterých se očekává rozhodující příspěvek od různých zemědělských organizací jak na evropské, tak, i národní a místní úrovni. Výbor je připraven v této oblasti i dalších oblastech souvisejících s energetickou účinností, se snižováním emisí skleníkových plynů a s klimatickou změnou spolupracovat s národními hospodářskými a sociálními radami, které již při různých příležitostech projevily značný zájem o tyto otázky a aktivně se účastní vypracovávání některých stanovisek EHSV.

1.15

Co se týče otázky zdanění, především spotřebních daní z biopaliv a úlev, které byly poskytnuty zemědělcům, automobilovému průmyslu k pokrytí nezbytných výdajů na výzkum, spotřebitelům k nezbytným úpravám vozidel nepřizpůsobených k používání biopaliv, a samotným výrobcům biopaliv, je zřejmé, že kandidátů na veřejnou podporu je nespočetně. V Německu, kde byly nedávno citelně omezeny daňové úlevy, došlo k okamžitému poklesu spotřeby a ke stejně rychlému protestu ze strany průmyslu. Investice potřebují jisté a stabilní prostředí, ale trh s biopalivy zatím prakticky neexistuje. Nicméně případná podpora nesmí v žádném případě způsobit narušení hospodářské soutěže.

1.16

Z návrhu však nevyplývá, že by odvětví dopravy podléhalo systému emisních kvót. Výbor doporučuje Komisi, aby prověřila možnost rozšířit systém emisních povolenek i na odvětví dopravy, neboť mohou být dalším podnětem ke zlepšení účinnosti výzkumu nových řešení snižování škodlivých emisí, i na toto odvětví. Ve zvláštním průzkumném stanovisku, o jehož vypracování zažádal místopředseda Komise Jacques Barrot, Výbor hodlá formulovat pracovní hypotézu.

1.17

Výbor souhlasí s usnesením Evropského parlamentu o strategii pro biomasu a biopaliva, v níž EP „žádá Komisi, aby zavedla systém povinného a komplexního osvědčení kvality, který ve všech fázích umožní udržitelnou produkci biopaliv“ a „podpořila vypracování a používání systému globálního monitorování životního prostředí a bezpečnosti (GMES), který by sledoval využívání půdy při výrobě bioethanolu, aby se zabránilo ničení tropických deštných pralesů a dalším negativním vlivům na životní prostředí“.

1.18

S ohledem na problémy uvedené v tomto stanovisku vyzývá Výbor Komisi, aby neustále sledovala cíl 10 % a byla připravena předložit návrhy na jeho změnu, pokud by uvedené problémy nebylo možné vyřešit uspokojivě a trvale.

2.1

Komise v úvodu ke zprávě o dosaženém pokroku ve využívání biopaliv zdůrazňuje, že v období 2005–2020 se jen v odvětví dopravy předpokládá růst emisí skleníkových plynů (v tomto případě pouze CO2) o 77 milionů tun za rok, což je 60 % celkového růstu emisí, který je odhadován řádově na 126 milionů tun za rok.

2.2

Dalším zdůrazňovaným klíčovým faktorem je téměř úplná závislost odvětví dopravy na dovážené ropě, která z hlediska zabezpečení dodávek představuje nejproblémovější zdroj energie. Významným zvýšením využívání biopaliv by se tato závislost měla snížit.

2.3

Přínos rozvoje biopaliv ke snižování emisí skleníkových plynů se však nedostaví, budou-li se k jejich výrobě například používat již existující plodiny nebo bude-li se využívat půda na územích se zvlášť bohatou biologickou rozmanitostí, jako jsou tropické deštné lesy.

2.4

V roce 2001 představoval podíl biopaliv na trhu 0,3 % a jen 5 členských států mělo s jejich využíváním zkušenost. Směrnice 2003/30/ES nestanovila závazné povinnosti, nýbrž cíl pro rok 2010 (5,75 % podíl na trhu s benzinem a naftou v dopravě) a střednědobý cíl pro rok 2005 (2 %).

2.5

Tato směrnice Komisi nicméně v klauzuli o přezkumu (čl. 4 odst.2) umožňuje, aby v případě značných a neodůvodněných odchýlení se od cíle 2 % navrhla povinné vnitrostátní cíle.

2.6

Zásadní úlohu v této oblasti má společná zemědělská politika, a to zejména po reformě v roce 2003, kdy oddělila dotace zemědělcům od plodin, které pěstují, a umožnila tak opětovné využívání půdy vyjmuté z produkce k pěstování nepotravinových plodin, v mnohých případech využívaných k výrobě biopaliv.

2.7

Vedle politik na podporu výroby energie z dřevní hmoty a opatření na podporu obnovitelných zdrojů energie v rámci politiky rozvoje venkova bude v roce 2007 bude pro takzvané „energetické plodiny“ k dispozici uhlíkový kredit (1).

2.8

Rozvoj využívání biopaliv byl značný, ale cílů dosáhly pouze dva státy: v roce 2005 to znamenalo celkový výsledek 1 %, přičemž podíl bionafty byl 1,6 % a podíl bioetanolu 0,4 %. Na základě tohoto předpokladu Komise dospěla k závěru, že cíl 5,75 % nebude do roku 2010 dosažen.

2.9

Zkušenosti ukázaly, že konkrétních výsledků bylo dosaženo jak díky politice daňových pobídek bez stanovení přípustných limitů na množství, tak tím, že dodavatelům bylo uložena povinnost uvádět na trh z celkového množství paliv stanovené procento biopaliv. Komise tuto povinnost pokládá za nejúčinnější řešení.

2.10

Komise ve sdělení prohlašuje, že „vyvstává naléhavá potřeba, aby Unie vyslala jasný signál o svém odhodlání snižovat svou závislost na využívání ropy v dopravě“. Má za to, že využívání biopaliv je jediným možným způsobem, „jak se pojistit“ proti vysokým cenám ropy.

2.11

Má-li být tento signál pádným argumentem pro producenty ropy, kteří jen v odvětví dopravy na trhu EU prodávají 300 milionů tun, musí mít formu právně závazných cílů.

2.12

Strategie společného podporování výzkumu a vývoje technologií ve všech 27 členských státech má nejlepší vyhlídky na úspěch. Realistickým cílem by bylo stanovit pro biopaliva 10 % podíl na trhu do roku 2020.

2.13

Jasný právní rámec s nižší administrativní zátěží a stanovení přechodných cílů (například rok 2015) jsou nezbytné k tomu, aby výrobci automobilů mohli přizpůsobit své konstrukční postupy.

2.14

Analýza hospodářského a environmentálního dopadu bere v úvahu různé scénáře, které souvisejí jednak s vývojem cen ropy, dovozem a konkurenceschopností zemědělských cen, a jednak s vývojem nových technologií schopných odstartovat vývoj biopaliv druhé generace, která by pomáhala snížit náklady na životní prostředí.

2.15

Z hlediska nákladů by předpokládané zvýšení využívání biopaliv na 14 % mohlo do roku 2020 způsobit zvýšení nákladů v rozmezí mezi 11,5 a 17,2 miliardy eur (při ceně přibližně 48 USD za barel) a mezi 5,2 a 11,4 miliardy eur (při ceně 70 USD za barel). Práh výnosnosti u bionafty se pohybuje v rozmezí 69 až 76 EUR a u bioetanolu v rozmezí 63 až 85 EUR (poznámka zpravodaje: 92,76–102,18 a 84,76–114,28 USD/barel, směnný kurs 1,3444 USD za 1 EUR ke dni 25. května 2007).

2.16

Podle scénáře podílu biopaliv ve výši 14 % do roku 2020 by snížení nákladů na skladování zásob mohlo přinést úspory až do výše 1 miliardy eur (poznámka zpravodaje: 720 milionů podle scénáře 10 %). Kromě žádoucího uvádění biopaliv druhé generace na trh by nejlepším řešením byla kombinace dodávek ze třetích zemí a ze zemí EU.

2.17

Uvedený scénář by měl příznivý vliv na zaměstnanost, v případě převážně domácí výroby bioetanolu by vzniklo 144 000 nových pracovních míst (poznámka zpravodaje: nebo 100 000 pracovních míst podle scénáře 10 %), i na HDP Společenství (nárůst o 0,23 %). Příznivý vliv výsledků výzkumu, zejména v oblasti biopaliv druhé generace, by mohl udržet konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů energie na vysoké úrovni.

2.18

Na základě metody „od zdroje ke kolu“ (well-to-wheel) Komise odhaduje, že při výrobě biopaliv s pomocí nejlepších a ekonomicky nejvýhodnějších technologií, které jsou v současnosti k dispozici, by se pokles emisí skleníkových plynů pohyboval mezi 35 % a 50 %. Výroba etanolu z cukrové třtiny v Brazílii snižuje emise skleníkových plynů o 90 %, zatímco bionafta vyráběná z palmového oleje vede ke snížení emisí skleníkových plynů o 50 %, u sóji je to pak 30 %. Výroba biopaliv druhé generace by měla vést ke snížení o 90 %. Podle scénáře 14 % by se emise skleníkových plynů měly pohybovat kolem 101–103 milionů tun ekvivalentu CO2 (poznámka zpravodaje: 71–75 milionů tun ekvivalentu CO2 podle scénáře 10 %).

2.19

Pokud jde o dopad na životní prostředí, ve sdělení se odhaduje, že 14 % podíl biopaliv je zvládnutelný, pokud by k pěstování nebyla využívána nevhodná půda, jako jsou například tropické deštné lesy nebo přírodní stanoviště s vysokou environmentální hodnotou.

2.20

Komise uzavírá svoji zprávu konstatováním, že rozvoj biopaliv bude mít značný přínos ke snižování emisí skleníkových plynů a k lepšímu zabezpečení dodávek. Prostřednictvím cílené politiky pobídek či podpory by mělo být odvráceno riziko využívání půdy na územích s vysokou biologickou rozmanitostí nebo používání škodlivých systémů výroby biopaliv, a naopak podporován rozvoj biopaliv druhé generace.

2.21

K dosažení navržených cílů bude nezbytné:

2.22

Komise na závěr navrhuje revizi směrnice o biopalivech, stanovení minimálních cílů 10 % pro podíl biopaliv do roku 2020 a konečně zaručení vyžívání účinných a ekologických biopaliv.

3.1

Bionafta se získává lisováním olejnatých semen řepky, sójy nebo slunečnic a chemickou reakcí zvanou transesterifikace, při níž jsou původní alkoholy (glycerol) nahrazovány metylalkoholem (metanolem). Bioetanol je alkohol (etanol nebo etylalkohol) získaný fermentací různých zemědělských produktů bohatých na uhlovodíky a cukry jako jsou obiloviny (kukuřice, proso, pšenice, ječmen), plodiny na výrobu cukru (řepa a cukrová třtina), ovoce, brambory a výlisky. Za biopaliva jsou považovány i produkty získané chemickou syntézou molekul biologického původu a molekul fosilního původu. Nejvýznamnějším příkladem je etyl-terc-butyl-éter (ETBE), který vzniká reakcí bioetanolu a isobutenu.

3.2

Etanol má vynikající vlastnosti paliva: má vysoké oktanové číslo a lze ho mísit k jiným palivům (E5, E10), aniž by na motorech byly nutné velké úpravy, zatímco u vyššího podílu etanolu (E85) je zapotřebí speciálních motorů.

3.3

Největší rizika při používání etanolu souvisejí s mísením k benzinu. I u malého podílu etanolu výrazně stoupá tlak páry (přibližně 10 kPa) a tím i emise výparů. Vzhledem k afinitě etanolu k vodě, mohou vzniknout problémy s kvalitou konečného výrobku. Musí se zamezit smíchání běžného benzinu (směsi uhlovodíků) s benzinem obsahujícím etanol, a to tak, že se u benzinu obsahujícího etanol použije zvláštní dodavatelský a odběratelský řetězec.

3.4

Bionaftu lze použít ve vznětových motorech smícháním s naftou. V evropských zemích se do nafty střední kvality obvykle přimíchává v poměru až do 5 % (B5) a směs nevyvolává žádné problémy se slučitelností. Nafta s vysokým obsahem bionafty (více než 8–10 %) může způsobit problémy u vozů s těsněním z nevhodných polymerů. Největší problémy vyvstávají u filtrů pro zadržení pevných částic a jemného prachu, které by měly být podrobeny rozsáhlým a nákladným úpravám. Proto již někteří výrobci uzpůsobili vlastnosti vozidel a jiní omezují záruky na směsi B5. Jelikož je bionafta hygroskopická, detergentní a při skladování velmi nestálá, může u směsí s velmi vysokým podílem vyžadovat zvláštní obezřetnost jak u vozidla, tak u systému distribuce.

3.5

Komise se velmi přesvědčivými argumenty zasazuje o nezbytnost důraznější podpory rozvoje biopaliv. Realisticky neuvažuje o možnosti, že by současná výroba benzinu (v roce 2004 celosvětově 1,2 miliard tun) byla v budoucnosti plně nahrazena biopalivy (v roce 2005 46 milionů tun, z toho 3 miliony tun v EU, jak vyplývá z níže uvedené tabulky), nýbrž jejím cílem je dosáhnout během o něco více než 13 let nejméně 10 % podílu biopaliv na stávajících palivech, a sice přijetím směrnice a stanovením cílů pro jednotlivé členské státy.

3.6

Vodík, který již někteří evropští výrobci automobilů využívají – přinejmenším experimentálně – jako zdroj energie, se zatím stále ještě vyrábí hlavně elektrolýzou nebo izolováním ze zemního plynu či jiných fosilních paliv. Jeho použitím by se tedy nedosáhlo žádného snížení emisí skleníkových plynů. Nehledě na nedávný rozvoj výzkumu v oblasti výroby vodíku z biomasy, také za pomoci biotechnologie, nebo z obnovitelných zdrojů závisí možné šíření automobilů na vodík a jejich uvádění na trh i na značných nákladech spojených se získáváním palivových článků. Aby se vodík stal ekonomicky přijatelným alternativním zdrojem energie, musí se jeho výrobní náklady radikálně snížit. Výzkumný projekt, který probíhá na University of New South Wales, naznačuje, že by tohoto cíle bylo možné dosáhnout použitím zvláštních solárních panelů na bázi oxidu titanu. Titan je v oblasti solárního vodíku velmi rozšířený, neboť má vhodné vlastnosti polovodiče a je odolný vůči vodě. V přirozené podobě, pokud není upraven, však zatím není dosti účinný.

4.1

Komise se kromě uvedení možných výhod nezmiňuje o problémech a rizicích spojených s rozvojem biopaliv, i když občas činí určité náznaky. Výbor se naopak domnívá, že návrh Komise je třeba pečlivě a pozorně analyzovat, aby se zamezilo tomu, že při řešení problému vzniknou problémy jiné a vážnější, nebo že bude upozorněno jen na klady, ale ne na zápory. Je zvláštní, že se za základ bere nereálný scénář (tedy cíl dosáhnout 14 % podílu biopaliv do roku 2020), jen aby byl zhodnocen přínos návrhu. Z objektivního hlediska je přínos za předpokladu dosažení cíle 10 % poněkud skrovný.

4.2

Ani v dokumentu Komise ani v související studii o dopadu se neobjevují žádné významné zmínky o problémech. Například nakládání s odpadovým materiálem z výroby biopaliv musí být obecně modernizováno a posuzováno v kontextu vyspělých systémů biopalivových článků a elektronických technologií výroby.

4.3

Pokud jde o bionaftu, ukazují se zejména následující problémy:

4.4

Pokud jde o bioetanol, existují naopak následující problémy:

Výhody naopak spočívají v možnosti zvýšit rotaci plodin tím, že se tradiční potravinové plodiny pěstované pro člověka i pro zvířata budou střídat s jinými specifickými kulturami určenými k výrobě biomasy pro energetické účely. Je důležité, aby se při tomto postupu věnovala zvýšená pozornost regionální produkci. Evropská produkce nicméně podléhá předpisům v oblasti ochrany půdy a používání hnojiv.

4.5

K výrobě biopaliv jsou zapotřebí vhodné plodiny pěstované ve velkém. To tudíž vyžaduje obětovat jiné plodiny, které jsou nezbytné k uspokojení potřeby nejchudších zemí po co možná nejlevnějších potravinách. Hypotéza využití celulózy jako základu pro výrobu biopaliv je zajisté zajímavá, je však třeba podotknout, že aby byla celulóza reaktivní pro biologickou přeměnu, musí její výrobě předcházet chemická a fyzikální úprava (rozklad na jednoduchou glukózu). Dále je třeba poukázat na problém zbytků a použitých katalyzátorů, které komplikují otázku následné likvidace odpadů vzniklých v průběhu těchto procesů.

4.6

Pro uplatnění v širokém měřítku lze spekulovat o využití glycerolu jako paliva, buď surového, čistého nebo ve směsi s jinými palivy. Jako nevýhody této alternativy je však třeba uvést: náklady na glycerol při jeho použití v čisté formě, náklady na jeho přeměnu při použití v surové formě, nízkou kalorickou hodnotu a v každém případě nutnost odstranit toxické látky, které vznikají během spalování (v prvé řadě akrolein, známý též jako akrylaldehyd).

4.7

Jiné řešení by mohlo spočívat v genetické modifikaci některých organismů určených k tomu, aby učinily z jiných plodin plodiny zvlášť vhodné pro biologickou přeměnu a měly vyšší výnosnost a jejich výroba tedy byla energeticky úspornější. Genetické inženýrství by mohlo být využíváno i pro modifikaci organismů, které zjednodušují použití celulózy.

4.8

Z technického hlediska vyvstává rovněž otázka užitkovosti surovin pro výrobu biopaliv. Je třeba například uvést, že 1 t řepy lze získat zhruba 400 l bioetanolu (asi 1 500 mil. kalorií). Stačí tento poměr ke vcelku pozitivní bilanci, když uvážíme možná rizika a nevýhody, které vyplývají pro životní prostředí následkem využívání této formy energie?

4.9

Dalším aspektem, který nesmí být podceňován, jsou procesy extrakce a jejich selektivita, jakož i procesy fermentace, které jsou poměrně nákladné, pokud se při nich klade patřičný důraz na kvalitu konečného produktu. Na druhé straně by eventuální přítomnost nečistot v palivu mohla v okamžiku jeho použití způsobit ekonomické škody z hlediska sekundárních reakcí, kvality získaného paliva a vlastností vyprodukovaných odpadů a zbytků, které by značně převyšovaly výhody.

4.10

Z hlediska čistě environmentálního je pak třeba zvážit nebezpečí odlesňování (k němuž v současné době dochází v Malajsii a Indonésii v souvislosti s výrobou palmového oleje, či v Malawi a Ugandě v souvislosti s pěstováním jatrofy v oblastech určených pro výrobu potravin nebo v mimořádně cenných oblastech tropických deštných lesů) a rizika spojená se skladováním surovin. Bude zapotřebí velmi pozorně a rozhodně řešit související biologické a biochemické problémy.

4.11

Jsou zde rovněž aspekty „etické“, které by bylo třeba dodatečně posoudit: konkurence mezi potravinami a palivy. Ceny drahocenných surovin jako pšenice, kukuřice nebo rýže nezadržitelně stoupají kvůli rostoucí poptávce „palíren“ biopaliv (zpráva FAO a WFP 2007). Cena placek (tortill) v Mexiku vzrostla o 60 %, což vyvolalo značné nepokoje a demonstrace. V Číně roste s cenou sóji i cena masa, která od začátku roku stoupla o 43 %, a cena vajec, která se zvýšila o 16 %. Kukuřice podražila o 40 %, oves o 20 %. V Indii se zdražily obiloviny o 10 % a pšenice o 11 %. Také v USA se podle amerického ministerstva zemědělství budou zvyšovat ceny řádově o 10 % u drůbeže a o 21 % u vajec, zatímco mléko bude stát o 14 % více. Převýší-li hodnota obilovin jakožto paliva jejich hodnotu jakožto potraviny, bude se trh v budoucnosti soustředit na energetiku. A cena potravin poroste zároveň s cenou ropy, čímž nebezpečí nedostatku potravin vzroste i v Evropě.

4.12

Zvyšující se počet závodů (jen v USA se staví 79 nových továren, přičemž 116 jich již funguje) povede k exponenciálnímu růstu spotřeby obilovin, který EPI (Earth Policy Institute) odhaduje na 139 milionů tun, což je dvojnásobek toho, co předpokládá americké ministerstvo zemědělství. Uvážíme-li, že výnos jedné tuny kukuřice je 110 galonů etanolu (416,9 l, což je o něco málo více než čtyři plné nádrže vozu typu SUV), začíná mít tato otázka skutečně znepokojující charakter.

4.13

Výbor navíc ve svém nedávném stanovisku (2) zdůraznil potřebu zachovat biologickou rozmanitost a zejména tropické deštné lesy, které jsou nejen domovem fauně, která by byla jinak nevyhnutelně odsouzena k zániku, ale které jsou také jedinou a poslední plící planety. Intenzivní pěstování cukrové třtiny v Brazílii a palem v Malajsii a Indonésii, kvůli kterému jsou každodenně obětovány stovky hektarů pralesa ve prospěch monokultur, musí být zastaveno.

4.14

Kromě toho zde je rovněž otázka etiky vědy. Planeta Země je otevřeným systémem, který nezadržitelně směřuje ke stavu rovnováhy, což bude znamenat její konec. Úkolem vědy je tento upadající trend zpomalit a politika musí podpořit příslušné kroky a studie.

4.15

Musí se jasně určit náklady, a to nejen ekonomické, ale také náklady související s životním prostředím a se zdravím. Je třeba vyvinout značné úsilí, aby bylo možné co nejlépe posoudit a prozkoumat dopady.

4.16

Pokud jde o proces spalování, na kterém se podílí jiné molekuly než uhlovodíky, je třeba pečlivě přezkoumat, zda se mohou z důvodu oxidačního stresu procesů tvořit a uvolňovat volné radikály (tj. jedna z hlavních příčin onkologických onemocnění). Do dnešního dne totiž neexistují žádné spolehlivé údaje o možnosti jejich zvýšeného výskytu v závislosti na výrobě biopaliv.

4.17

Zásadní význam má péče o půdu a její ochrana. Je třeba ji chránit, neboť ona chrání nás. Postupné ubývání a zhoršování podzemních vod je zapříčiněno nerozumnými politikami využívání a vyčerpávání půdy. Mělo by být zaručeno střídání plodin, aby se podpořila revitalizace půdy.

4.18

Pokud jde o zajišťování potravin, příslušný výbor FAO věnoval tomuto tématu na své 33. schůzi v Římě ve dnech 7. až 10. května 2007 významnou kapitolu v bodě 45 své zprávy, kde říká, že bioenergie s sebou nese zároveň příležitosti i rizika pro všechny čtyři rozměry zajišťování potravin: dostupnost, přístup, stabilitu a používání. Vliv bioenergie na zajišťování potravin bude záviset na rozsahu a druhu systému, který bude brán v potaz, na struktuře trhů s energií a surovinami, na politických rozhodnutích v oblasti zemědělství, energetiky, životního prostředí a obchodu. Změna technologií v odvětví bioenergie probíhá velmi rychle a představuje další významný zdroj nejistoty v oblasti zajišťování potravin.

4.19

FAO v této zprávě rovněž zdůrazňuje, že cena obilovin v roce 2006 nesmírně vzrostla, a to především u pšenice a kukuřice, které v listopadu dosáhly nejvyšší hladiny za uplynulých deset let. Nízká sklizeň v hlavních producentských zemích, spojená s rychle rostoucí poptávkou po biopalivech, byla hlavním faktorem ovlivňujícím trh s obilovinami. Pokles nabídky byl zaznamenán také na trhu s rýží.

4.20

Také Čína přijala nedávno opatření ke snížení výroby etanolu z kukuřice, jak dne 21. prosince 2006 uveřejnily Asia Times Online. Wang Xiaobing, úředník čínského ministerstva zemědělství prohlásil, že prioritou Číny je zajistit potravu pro své 1,3 miliardy obyvatel, na podporu výroby biopaliv dojde až poté.

4.21

V Itálii byl dne 20. července 2007 v deníku La Repubblica zveřejněn článek nazvaný Válka biopaliv se špagetami. Boom kukuřice pro výrobu biopaliv zdraží těstoviny o 20 %. Poté, co zemědělci přešli k pěstování kukuřice pro výrobu bioetanolu, vzrostla cena tvrdé pšenice, hlavní přísady italských těstovin, o více než 30 %. Cena jednoho bušlu (27 kg) pšenice na chicagské burze vzrostla od 3. dubna 2007 do 14. června 2006 z 3,6404 USD na 5,64 USD. Italové jsou velmi citliví na tyto změny cen, neboť jsou největšími spotřebiteli (28 kg na obyvatele za rok) a největšími producenty (3,2 mil. t) na světě.

4.22

Dalším doposud opomíjeným problémem je spotřeba vody nezbytné pro výrobu biopaliv. Některé nejnovější studie IWMI (International Water Management Institute) uveřejněné dne 10. května 2007 ukázaly, že například na Srí Lance se k výrobě 1 l etanolu spotřebuje 1 000 až 4 000 l vody, v závislosti na druhu rostliny a použitých výrobních technologiích. V Brazílii je zapotřebí 2 200 l vody na výrobu 1 l etanolu, zatímco v Indii, kde nejsou srážky tak hojné, jako v Brazílii, a musí se zavlažovat, se na výrobu stejného množství etanolu spotřebuje 3 500 l zavlažovací vody! Tyto údaje potvrdil mezinárodní institut The UNESCO-IHE Institute for Water Education, který byl založen v roce 2003, má sídlo ve městě Delfty a spolupracuje s místní univerzitou, jakož i nedávné studie zemědělské fakulty coloradské univerzity, která v současnosti vyvíjí zvláštní odrůdy kukuřice, jejichž pěstování nevyžaduje tolik vody. Uvedené údaje jsou rovněž dostupné na internetových stránkách www.waterfootprint.org.

4.23

V Evropě se problém vody týká především jižních oblastí, které již mnoho let trpí nedostatkem vody a které budou mít kvůli zvyšování teploty a následnému zvýšení výparu ještě více problémů, zatímco oblastí na severu se to alespoň prozatím netýká.

4.24

V následující tabulce (kterou předložil ing. Mario Marchionna z ENI na nedávné konferenci organizované italskou asociací chemického inženýrství AIDIC) jsou porovnávány náklady mezi fosilními palivy a biopalivy, při stejné energetické hodnotě.

4.25

Komise odhaduje, že k výrobě takového množství biopaliv v EU, které je nezbytné k dosažení cíle 10 % do roku 2020, by bylo třeba 18 milionů hektarů půdy, a to konkrétně:

4.26

Komise prohlašuje, že by rozvoj využití biopaliv mohl mít značný přínos zejména pro rozvojové země, které budou moci zvýšit svoji produkci určenou pro vývoz. Afričtí zemědělci však vyjadřují obavy nad ekonomickou návratností doposud uskutečněných investic. V African Agriculture byl v květnu 2007 publikován článek o jatrofě (Jatrofa je křovina s olejnatými semeny, která mají na člověka toxický účinek, ale z nichž lze vyrobit poměrně kvalitní bionaftu. Její pěstování nevyžaduje žádnou zvláštní péči). V článku nazvaném Is jatropha excitement a mirage? [Je rozruch kolem jatrofy pouhým přeludem?] se kladou závažné otázky.

4.27

Ke slovu se přihlásily také africké ekologické organizace, jak uvádí týdeník The East African Business (internetové periodikum vydávané největším keňským nakladatelstvím Nation Media Group) ve vydání ze dne 7. května 2007. V Ugandě se odlesňování zvyšuje ročně o 2,2 %, oproti celosvětovému průměru 0,2 % za rok. Tímto tempem by lesy v Ugandě mohly být do roku 2040 zcela zlikvidovány. Skupina aktivistů občanské společnosti tak vytvořila koalici Save Mabira, která byla pojmenována podle lesa, který se ugandská vláda rozhodla předat společnosti Sugar Corporation of Uganda Ltd., aby bylo k dispozici více půdy pro pěstování cukrové třtiny určené na výrobu bioetanolu. Čtvrtina tropického deštného lesa, který je největším v zemi, tj. 7 100 ha, bude obětována výrobě několika tun bioetanolu určeného možná právě pro evropské autobusy šetřící životní prostředí!

4.28

Komise se k tomu téměř vůbec nevyjadřuje, jen krátce zmiňuje, že je třeba nějakým způsobem zabránit využívání plodin určených k výrobě potravin a využívání půdy s vysokou přírodní hodnotou, přičemž řešením má být politika ekonomických překážek. Upřímně řečeno je v tomto ohledu skutečně těžké nalézt v jednání Komise alespoň kousek odvahy. Výbor vyjadřuje vážné obavy nad těmito environmentálními riziky, která budou naprosto nevyhnutelně provázena šířením geneticky modifikovaných plodin, které by se pro tento účel mohly jevit přijatelnější. Nebezpečí propagování GMO je skutečné a posoudit vhodnost jejich využívání bude možné teprve po skončení všech vědeckých výzkumů jejich nebezpečnosti, přičemž v každém případě je třeba chránit biologickou rozmanitost, která v EU ještě zbývá.

4.29

Výbor se domnívá, že je nezbytné posílit spolupráci s mezinárodními organizacemi, které se zabývají celosvětovým bojem proti hladu, zejména s FAO a s WFP (Světový potravinový program), a lituje, že Komise při posouzení dopadu nezvážila navázání kontaktu s těmito mezinárodními agenturami, které se tímto tématem vážně zabývají, bez toho, aby skrývala problémy a rizika spojené s rozvojem biopaliv, zejména se spotřebou vodních zdrojů.

4.30

Výbor bere na vědomí závěry z jarního summitu Rady ve dnech 8. a 9. března 2007, v nichž je věnován velký prostor energetické politice pro Evropu, jejíž hlavní tři cíle jsou následující:

4.31

Evropská rada podporuje návrhy Komise v oblasti energetiky obecně a konkrétně v oblasti biopaliv a bere je za své, přestože její formulace ohledně cíle 10 % vzbuzuje pochybnosti: „Závazná povaha tohoto cíle je podmíněna udržitelností výroby, dostupností biopaliv druhé generace na trhu a odpovídající změnou směrnice o jakosti pohonných hmot, aby umožňovala patřičnou míru přimíchávání“.

4.32

Bude mimořádně důležité porozumět tomu, jak mohou členské státy tyto závazné limity účinně využít. V současnosti se zdá být objektivně problematickou především zmínka o dostupnosti biopaliv druhé generace na trhu. Přeměna stávajících průmyslových závodů, průmyslových závodů nacházejících se v pokročilé fázi výstavby a závodů plánovaných na příští léta, které vyrábějí biopaliva první generace postupem, jež se velmi liší od postupů uplatňovaných u biopaliv druhé generace, je velmi nákladná. To znamená, že nebudou-li tato biopaliva dostupná, nebude závazné ani rozhodnutí Rady. Z hlediska udržitelnosti bude kromě platných směrnic nutné přijmout další evropské právní předpisy, aby bylo zaručeno, že bude výroba biomasy přísně splňovat stanovené požadavky a že plodiny pěstované pro účely výroby biopaliv nebudou konkurovat plodinám určeným pro výrobu potravin a krmiv. Co se týče nutných změn ve směrnici o jakosti pohonných hmot, je tento proces dosti složitý a budou se jím muset zabývat normalizační orgány, a to konkrétně CEN, který bude muset analyzovat problémy spojené s technickými specifikacemi.

4.33

Pokud jde o biopaliva druhé generace, nabízí se již několik možností řešení pro výrobu etanolu, a to buď pomocí biologického procesu fermentace a destilace, nebo termochemickým procesem zplyňování biomasy pro získání syntetického plynu (H2 a CO), ze kterého se fermentací vyrábí etanol a prostřednictvím kombinovaného cyklu (kogenerace) získává energie. První zařízení s kapacitou 180 000 t/rok bude uvedeno do provozu letos ve finském Porvoo a další se plánuje – ve stejném místě – ke konci roku 2008. Energetický výnos těchto postupů je však velmi nízký, či v některých případech dokonce negativní. Proto se zjišťuje možnost je provádět fotochemicky, tedy využívat sluneční světlo jako zdroje energie a vhodné katalyzátory schopné zlepšit jeho vlastnosti. Možným řešením pro biopaliva druhé generace je biobutanol. Nízký tlak par biobutanolu a jeho odolnost vůči pohlcování vody ve směsích s benzinem umožňují jeho využití v současných dodavatelských a distribučních systémech benzinu. Biobutanol může být mísen k benzinu ve vyšší koncentraci než stávající biopaliva, aniž by bylo třeba vozidla upravovat. Mimoto snižuje spotřebu paliva více než směsi benzinu s etanolem, a zlepšuje tak energetickou účinnost vozidel a snižuje jejich spotřebu. Pro výrobu biobutanolu lze využít technologii a výrobní zařízení k výrobě bioetanolu.

4.34

Sedmý rámcový program vyčlenil významné zdroje na rozvoj těchto technologií, které se vyznačují velmi zajímavými znaky a umožňují výrobu „čistých“ biopaliv, jenž:

EHSV se domnívá, že Evropa musí vyčlenit více finančních prostředků na výzkum biopaliv druhé generace.

5.1

Výbor souhlasí s cíli energetické politiky pro Evropu, ale zdůrazňuje, že k jejich uskutečnění je třeba zajistit nezbytné financování investic, a to zapojením evropských finančních institucí.

5.2

Výbor se domnívá, že je nezbytné věnovat zvláštní pozornost výzkumu v oblasti biopaliv, zejména biopaliv druhé generace, aniž by však byly opomíjeny jiné možnosti, jako je například rozvoj solárního vodíku nebo vodíku vyrobeného z biomasy.

5.3

Výbor zejména doporučuje mít na zřeteli biologickou rozmanitost a k výrobě biopaliva využívat pouze plodiny, ze kterých se nevyrábějí potraviny („non-food“), aby se vzhledem k tomu, že dosud existují miliony lidí, kteří nemají k dispozici dostatek potravin a umírají hlady, zamezilo riziku konkurence mezi potravinami a palivy. Uvedená zpráva FAO ve svých závěrech konstatuje, že skutečnost, že na světě dosud žije 854 milionů lidí trpících podvýživou, odráží nedostatečný pokrok v uskutečňování cílů Světového potravinového summitu a Rozvojových cílů tisíciletí. Hodně zemí, především v subsaharské Africe, by sice mohlo snížit počet svých obyvatel trpících hladem, tuto možnost však ohrožuje růst cen potravin, potenciální pokles nabídky na trhu s obilovinami, konflikty, nemoci a klimatická změna. Američtí vědci Ford Runge a Benjamin Senauer z minnesotské univerzity očekávají na základě vývoje cen potravinářských obilovin, že se počet hladovějících lidí na celém světě namísto očekávaného poklesu na 600 milionů v roce 2025 zdvojnásobí na 1,2 miliardy!

5.4

K uskutečnění cílů ochrany životního prostředí a snížení emisí skleníkových plynů, optimalizace spotřeby energie a využívání alternativních zdrojů energie, nezávislosti na dovozu energie a zabezpečení jejích dodávek, doporučuje Výbor přijmout různá opatření (daňové úlevy, administrativní pobídky atd.) u těch výrobků, které citelně přispívají k uskutečnění těchto cílů více, než jiné.

5.5

Výbor se domnívá, že za současného stavu vyžadují dostupné technologie velmi vysokou spotřebu energie, vody a plochy (výnosy z jednoho hektaru jsou takové, že kdyby se třetina rozlohy Itálie využívala k pěstování řepky, vyrobilo se z ní množství bionafty schopné nahradit pouze 10 % celkové spotřeby ropných produktů v zemi a 40 % spotřeby nafty v dopravě).

5.6

Výbor se domnívá, že by návrh nové směrnice měl být doplněn významným a rozsáhlým posouzením ekonomických, environmentálních a sociálních aspektů. Má za to, že posouzení se alespoň v současné době nezdá tak strukturované, jak by si toto téma zasluhovalo.

5.7

V zájmu toho, aby nebyly zmařeny úspěchy dosažené v boji proti znečišťování, je nezbytně nutné vyrábět biopaliva z domácích, nedovážených zemědělských produktů. Nesmějí být převáženy na dlouhé vzdálenosti z jedné země do jiné, neboť by to znamenalo spotřebu fosilních paliv. Problém výroby energie z potravinářských zbytků souvisí jednak s jejich velkým územním rozptýlením, což by vyžadovalo nákladnou přepravu do zpracovatelských závodů, a jednak s jejich vysokým obsahem vody, důsledkem čehož je třeba zpracovat velké množství těchto zbytků. Z těchto důvodů by zpracování tohoto druhu biomasy mělo být přednostně prováděno přímo v místě.

5.8

Výbor se domnívá, že by bylo vhodné podpořit výzkum technologií souvisejících s biopalivovými články, tedy s články na biopaliva, které k přeměně chemické energie na elektrickou energii využívají biokatalyzátory. Tento postup výroby energie s pomocí článků umožňuje zhodnotit všechny elektrony, které plodina, z níž se biomasa získává, nashromáždila při fotosyntéze (24 elektronů z každé molekuly glukózy rozložené na CO2 a vodu).

5.9

Výbor souhlasí s hodnocením Evropského parlamentu, který v bodech odůvodnění svého usnesení o strategii pro biomasu a biopaliva přijatém dne 14. prosince 2006 ve Štrasburku upozornil na to, že „se odvětví dopravy podílí více než 20 % na emisích skleníkových plynů a že toto odvětví není zahrnuto do systému obchodování s emisemi …“. Výbor proto doporučuje Komisi, aby přezkoumala možnost rozšířit uplatňování „bílých certifikátů“ i na automobilový průmysl.

5.10

V tomtéž usnesení Evropský parlament „žádá Komisi, aby zavedla systém povinného a komplexního osvědčení kvality, který ve všech fázích umožní udržitelnou produkci biopaliv, včetně norem pro fáze pěstování a zpracování a pro celkovou bilanci emisí skleníkových plynů po celou dobu životního cyklu, který by platil jak pro biopaliva vyrobená v Evropské unii, tak pro biopaliva dovezená“ a „podpořila vypracování a používání systému globálního monitorování životního prostředí a bezpečnosti (GMES), který by sledoval využívání půdy při výrobě bioethanolu, aby se zabránilo ničení deštných lesů a dalším negativním vlivům na životní prostředí“. Výbor souhlasí s návrhy Evropského parlamentu a podporuje je.

5.11

Výbor zdůrazňuje, že vozový park v některých členských státech, které k EU přistoupily nedávno, je velmi zastaralý a tvořený opotřebovanějšími vozidly, než jaká jsou v bohatých ekonomikách. Příjem na obyvatele je v těchto zemích spíše nízký, jako je tomu na druhou stranu i u velkých skupin obyvatelstva v zemích s vyšším příjmem na obyvatele. To znamená, že myšlenka stanovit těmto evropským obyvatelům, pro něž je automobil možná neodmyslitelným pracovním prostředkem, povinnosti a způsobit náklady, není uskutečnitelná.

5.12

Výbor se domnívá, že biopaliva mohou v této fázi trh s palivy zajisté podpořit, ale že nemohou být strukturovanou odpovědí na požadavky, který tento trh klade. Jejich výroba bude muset být v každém případě přísně monitorována, aby se vyloučila environmentální a sociální rizika, na která toto stanovisko upozorňuje. S ohledem na potenciální problémy uvedené v tomto stanovisku se Výbor domnívá, že by Komise měla neustále sledovat cíl 10 % a být připravena předložit návrhy na jeho změnu, pokud by uvedené problémy nebylo možné uspokojivě a trvale vyřešit.

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/44

1.1

EHSV podporuje iniciativu Evropské komise zaměřenou na přezkum strategie Společenství pro snížení emisí CO2 ze silničního provozu.

1.2

Komise navrhla – a Rada zamýšlí potvrdit – snížení emisí CO2 z osobních automobilů do roku 2012 na 130 g/km prostřednictvím technologických zlepšení motorů vozidel. Další snížení o 10 g/km se uskuteční, bude-li to technicky možné, díky alternativním technologickým opatřením a většímu využívání biopaliv, aby bylo do roku 2012 dosaženo celkového cíle 120 g/km.

1.3

EHSV se domnívá, že tato ambiciózní iniciativa bude úspěšná pouze tehdy, bude-li prováděna na základě vyvážených a diversifikovaných opatření a ve lhůtách, které zohlední, že výrobci budou muset uzpůsobit zvolená technologická řešení u všech vyráběných modelů, což je složitá operace s nesourodými náklady. Jinými slovy – zlepšení výkonu automobilů z hlediska emisí CO2 musí být v souladu se schopností výrobců zahrnout je do výkazu zisků a ztrát a technologického kontextu i s koupěschopností potenciálních kupujících.

1.4

EHSV z tohoto pohledu, zatímco zdůrazňuje příležitost, že by výrobci byli nuceni dále urychlovat snižování spotřeby a emisí, rovněž naznačuje, že je nutné se zabývat dalšími způsoby dosažení cíle prostřednictvím co nejúčinnějšího a nejefektivnějšího právního rámce z hlediska sociálního, ekonomického i environmentálního.

1.5

EHSV proto doporučuje provést komplexní a detailní posouzení dopadu, aby bylo možné určit náklady a výnosy různých možných řešení, od opatření v oblasti automobilové technologie po jiné použitelné nástroje: přizpůsobení infrastruktury, alternativní pohonné hmoty, daňové pobídky, informovanost prostřednictvím různých způsobů výchovy k ekologické jízdě (která je zvlášť nezbytná v městských aglomeracích (1)) a nasměrování poptávky prostřednictvím zdanění v závislosti na emisích CO2 EHSV se mimoto domnívá, že mezi žádoucími opatřeními je třeba uvážit i používání pneumatik s nízkým valivým odporem, které by – podle informací z průmyslu – mohly snížit spotřebu o 3–4 %. Stejným směrem jde zřejmě i návrh Komise na vytvoření systémů monitorování tlaku v pneumatikách.

1.6

Inteligentní a promyšlená kombinace všech dostupných opatření může umožnit dosažení cílů snížení emisí CO2, aniž by se zpomalila obnova vozového parku, a to díky omezení a rozložení finanční zátěže, které by vyloučilo znevýhodnění potenciálních kupujících nových automobilů.

1.7

EHSV mimoto doufá, že se zvolený právní nástroj ukáže co nejvíce neutrální, pokud jde o konkurenci mezi výrobci, a nebude jim ukládat závazná omezení v nabídce modelů na trhu, nýbrž nasměruje poptávku kupujících k modelům s nižšími emisemi. Požadované snížení emisí CO2 by mělo být spojeno s existujícími rozdíly ve škále výrobků a mělo by uplatňovat kritéria, která jsou považována za nejpříznačnější a nejpřiměřenější spotřebě emisí CO2.

1.8

V souvislosti s potenciálními kritérii je mimořádně důležité, aby zvolené kritérium sloužilo jako nástroj k nasměrování spotřebitelů k typu vozidla, který odpovídá jejich skutečným potřebám, a zamezilo se tak spotřebě a emisím, které nejsou k jejich běžnému použití nutné.

1.9

Z tohoto hlediska vyjadřuje EHSV své znepokojení nad záměrem Komise zavést legislativní opatření i pro lehká užitková vozidla. Tato vozidla určená k profesionálnímu použití jsou totiž pod pečlivým drobnohledem potenciálních kupujících, neboť jejich spotřeba – a tudíž i emise CO2 – má zásadní vliv na provozní náklady. Na vozidla nabízená na trhu se proto již dnes uplatňují nejúčinnější řešení, čili mají téměř výlučně vznětové motory. EHSV v každém případě, a to ještě před jakýmkoli rozhodnutím, doporučuje Komisi vypracovat posouzení dopadu založené na aktuálním průzkumu emisí z lehkých užitkových vozidel, který v současnosti není k dispozici.

1.10

EHSV se konečně domnívá, že by členské státy měly přijmout opatření na více frontách než doposud (silnice, inteligentní světelná signalizační zařízení atd.), v neposlední řadě nakupováním „ekologických vozidel“ pro svůj vlastní park užitkových vozidel a usilováním nejen o vybudování infrastrukturních sítí, které by umožnily přístup k distribuci pohonných hmot s menším dopadem na životní prostředí jako je zemní plyn, ale i o zjednodušení možností koupě vozidla na zemní plyn či dokonce na LPG, což je téma, ke kterému se EHSV již vyjadřoval v předchozích stanoviscích (2).

2.1

V roce 1995 byla zahájena strategie Společenství pro snížení emisí CO2, která měla zahrnovat opatření týkající se nabídky ze strany výrobců motorových vozidel a poptávky spotřebitelů.

2.2

Konkrétněji, co se týče nabídky, evropští výrobci podepsali v roce 1998 dobrovolnou dohodu, jejímž cílem bylo snížit do roku 2008 průměrné emise CO2 z automobilů na 140 g/km. Stejný závazek pro rok 2009 učinili v následujícím roce i japonští a korejští výrobci.

2.3

Strategie Evropské komise zároveň na straně poptávky předpokládala informace o emisích CO2 pro spotřebitele, aby jim pomohla učinit správnou volbu, spolu s cíleným využíváním systému zdaňování osobních vozidel.

2.4

V praxi došlo na straně nabídky k významným zlepšením, která však sama nestačí k dosažení cíle, neboť chybí přínos dalších dvou nástrojů (informací/nasměrování spotřebitelů a zdanění), což Evropská komise sama uznává, když ve svém sdělení potvrzuje, že „k největšímu snížení došlo v důsledku zdokonalení technologií automobilů“.

2.5

Průměrné emise CO2 z osobních vozidel skutečně v letech 1995 až 2005 poklesly přibližně o 13 % ze 186 g/km na 161 g/km a 30 % vozidel uvedených na trh v roce 2004 produkuje emise nepřekračující 140 g/km.

2.6

Naopak ve stejném období byly preference spotřebitelů zaměřené na vozidla větší, těžší, výkonnější a multifunkční, protože jednak byly považovány za bezpečnější a jednak se velká část obyvatelstva přesunula pryč z městských center. V důsledku toho měly informace o emisích, tzv. označování (labelling), jen nepatrný vliv na volbu spotřebitelů.

2.7

Další nástroj k jinému zaměření poptávky – tedy zdanění zaměřené na snížení emisí CO2 – zatím nemá evropský rozměr (3), nýbrž je v necelé polovině členských států omezen pouze na národní iniciativy, v jejichž rámci byla přijata opatření, která měla v některých případech paradoxně negativní dopad na snížení emisí CO2. Jedním příkladem za všechny je vyšší zdanění nafty, které v posledních letech vedlo ke snížení poptávky po „nafťácích“ v mnoha členských státech, kde je více vozidel se vznětovým motorem.

2.8

Závěrem lze konstatovat, že jak kvůli vnějším faktorům, které zpomalily proces snižování započatý změnami v technologiích motorů na základě dobrovolných dohod, tak kvůli neúspěšnému uplatňování ostatních plánovaných nástrojů, se cíle vytyčené pro období 2008–2009 nejeví jako dosažitelné. Odtud tedy plyne rozhodnutí Komise přezkoumat strategii a sepsat sdělení, k jehož zhodnocení byl EHSV vyzván a které předkládá hlavní směry, po nichž by měl do první poloviny roku 2008 následovat konkrétní návrh právního opatření.

3.1

Komise ve svém sdělení navrhuje dosáhnout do roku 2012 cíle EU ve výši 120 g/km, čehož se docílí kombinací opatření na úrovni EU i členských států.

3.2

Za tímto účelem Komise do poloviny roku 2008 navrhne legislativní rámec, přičemž se zaměří na závazné snížení emisí CO2 za účelem dosažení průměrného cíle emisí u nového vozového parku ve výši 130 g CO2/km prostřednictvím pokroku v oblasti technologií vozidel.

3.3

Další snížení o 10 g/km nebo ekvivalent se uskuteční, bude-li to technicky možné, díky jiným technologickým zlepšením a většímu využívání biopaliv. Konkrétně se bude jednat o následující opatření:

3.4

Komise souhlasí s tím, že legislativní rámec pro provádění průměrného cíle pro nový vozový park bude stanoven tak, aby zajistil konkurenčně neutrální a sociálně spravedlivé a udržitelné cíle snižování, jež odrážejí diverzitu evropských výrobců automobilů a zabraňují jakémukoli neoprávněnému narušení hospodářské soutěže mezi výrobci automobilů.

3.5

Komise v této souvislosti vyzývá členské státy, aby upravily své politiky v oblasti zdanění automobilů tak, aby podporovaly nákup automobilů s nízkou spotřebou v celé EU a pomohly výrobcům dodržovat předpisy o účinnosti pohonných hmot, které vstoupí v platnost.

3.6

Komise rovněž jakožto účinné řešení snížení nákladů výrobců na dosažení shody doporučuje diferencované zdanění pro celou škálu automobilů na trhu, které by postupně motivovalo k přechodu na automobily s nižšími emisemi.

3.7

Je zmiňována funkce daňových pobídek, které by mohly být významným nástrojem podpory pro uvádění nejčistších tříd lehkých užitkových vozidel na trh. Stejný důraz je kladen na potřebu zlepšit informovanost potenciálních kupujících o spotřebě automobilů (Komise v roce 2007 přijme návrh, kterým se mění směrnice 1999/94/ES o označování).

3.8

Komise konečně podporuje nutnost, aby členské státy podporovaly ekologickou jízdu prostřednictvím vzdělávání a/nebo kampaní na zvyšování povědomí o chování při řízení s ohledem na snižování spotřeby (eco-driving).

3.9

Výrobci automobilů jsou nakonec vyzýváni, aby do roku 2007 podepsali dobrovolnou dohodu o osvědčených postupech týkající se reklamy a uvádění automobilů na trh, zaměřenou na podporu udržitelných modelů spotřeby.

4.1

EHSV plně souhlasí s nutností přezkumu strategie Společenství ve prospěch snížení emisí CO2 ze silniční dopravy, které tvoří zhruba 20 % veškerých emisí.

4.2

EHSV také upozorňuje na komplikovanost tohoto přezkumu, který musí mít za cíl další snížení emisí CO2 bez ohrožení konkurenceschopnosti automobilového průmyslu, jenž se pohybuje na extrémně konkurenčním světovém trhu.

4.3

Je totiž třeba podotknout, že automobilový průmysl zaměstnává dva milióny osob jen v Evropě a dalších deset miliónů pracovníků v souvisejících odvětvích. Tento průmysl se podílí 3,5 % na evropském HDP, čistý vývoz činí 33,5 mld. eur a, v neposlední řadě, zdanění automobilů přináší do pokladny členských států 365 mld. eur ročně.

4.4

Není proto náhoda, že sdělením o CARS 21 (4) Komise zamýšlela načrtnout obecné zásady průmyslové politiky v odvětví, jakým je automobilový průmysl, které „hraje významnou roli v evropském hospodářství“.

Tento dokument je odpovědí Komise na závěrečnou zprávu a na doporučení formulovaná v prosinci 2005 skupinou na vysoké úrovni CARS 21, kterou tvořili zástupci průmyslu, hlavní organizace občanské společnosti a Komise. V dokumentu se konstatuje, že uskutečnění ambiciózních cílů ve „složitých oblastech“, kterými je právě i snížení emisí CO2, vyžaduje v zájmu nenarušení průmyslové konkurenceschopnosti a zaměstnanosti integrovaný přístup zaměřený na spojení příspěvků všech zainteresovaných subjektů, jež mají stejný cíl, tedy veřejný prospěch.

4.5

EHSV sdílí znepokojení těch, kdo projevují obavy z přemrštěně zvýšeného dopadu na průmyslové náklady, které by mohly způsobit, že budou přijata rozhodnutí, jenž přímo nebo nepřímo ohrozí míru zaměstnanosti v automobilovém průmyslu tím, že budou povzbuzovat k učinění strategické volby případného přemístění výroby za hranice EU.

4.6

S ohledem na tyto úvahy EHSV souhlasí, že je žádoucí, aby výrobci automobilů byli nuceni dále urychlovat snižování spotřeby a emisí, ale také zdůrazňuje, že je nutné se zabývat dalšími způsoby dosažení co nejúčinnějšího právního rámce – z hlediska sociálního, ekonomického i environmentálního – pro snížení emisí CO2.

4.6.1

Níže jsou uvedena doporučení, která EHSV předkládá s cílem optimalizovat výsledky budoucích právních předpisů Společenství v oblasti snížení emisí CO2 ze silničního provozu:

4.6.2

Všechna tato opatření by také měla ten účinek, že by nepodrývala proces obnovy vozového parku, a to díky rozložení finanční zátěže snižování míry emisí CO2. EHSV mimo jiné zdůrazňuje, že podle ECCP (6) by v Evropě v roce 2010 (2006–2010) činilo potenciální snížení emisí CO2 díky ekologické jízdě 50 milionů tun, a ve společné studii TNO/IEEP (7) se tvrdí, že ekologická jízda není pouze schůdné, ale i účinné a měřitelné řešení.

4.6.3

Průměrná prodejní cena vozidel by naopak vzrostla přibližně o 3 600 EUR, kdyby měl být cíl 120 g/km uskutečněn pouze prostřednictvím automobilových technologií. Pro úplnost se dodává, že stejné zdroje (8) uvádí, že k dosažení cíle 130 g/km by dodatečné náklady pro kupující byly nicméně značné, v řádu 2 500 EUR.

4.6.4

V Evropě, která obnovuje vlastní vozový park v průměru jednou za 12 let, jak podotýká Komise, je zřejmé, že tak významný růst cen by cyklus jeho výměny zpomalil ještě více. Pokud jde o sociální dopad tohoto růstu, je rovněž zřejmé, že zvýšení ceny by ještě více ohrozilo možnost koupě pro méně majetné sociální vrstvy.

4.7

EHSV se konečně nedomnívá, že by mohl sdílet názor Komise, podle nějž by doplňkové technologie přispěly ke snížení emisí CO2 o 10 g/km, neboť přínos biopaliv z hlediska schopnosti proniknout na trh je stále nejistý a nelze počítat s tím, že jejich přínos bude činit očekávaných 5 g/km. EHSV se v této souvislosti domnívá, že je nezbytné zavést systém jasně monitorovatelných opatření, jako je tomu například u ekologické jízdy a infrastruktury.

5.1

V souladu s výše uvedenými obecnými připomínkami a také ve světle probíhající parlamentní debaty EHSV doufá, že připravovaný právní nástroj neohrozí dostupnost nových automobilů pro potenciální kupující, aby byla zaručena obnova vozového parku, a že rovněž umožní jednoznačně nasměrovat poptávku k modelům s nižšími emisemi.

5.2

Nebude-li k dispozici komplexní a detailní posouzení dopadu, které umožní určit náklady a výnosy různých možných řešení, EHSV si vyhrazuje, že vyjádří svůj vlastní názor na vhodné a uskutečnitelné limity pro snižování emisí CO2 v pozdějším stanovisku, avšak doporučuje již nyní, aby plánovaný právní nástroj náležitě zohledňoval, že výrobní cyklus automobilů je – jak známo – velmi komplexní a vyžaduje dostatečně dlouhou dobu nutnou k realizaci (lead time) (9), která může trvat až 7 let.

5.3

Vzhledem ke lhůtám pro vypracování právních předpisů spolurozhodovacím postupem EHSV odhaduje, že konečné znění obsahující požadavky, které mají být splněny, nebude hotovo dříve než v roce 2009. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno shora o výrobních cyklech charakteristických pro toto odvětví, by prvním proveditelným datem mohl být rok 2015, také s ohledem na to, že v tu dobu vstoupí v platnost nařízení EURO 6 o snížení emisí znečišťujících látek, které vyžadují strukturální změny na vozidle, jako je tomu v případě CO2.

5.4

Cíli pro rok 2012 naopak hrozí, že nebude technicky proveditelný a bude mít negativní dopad na konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu a jeho míru zaměstnanosti.

5.5

EHSV se již nyní vyslovuje ve prospěch právního nástroje, který bude neutrální vůči konkurenci mezi výrobci, totiž který nebude výrobcům ukládat závazná omezení v nabídce modelů na trhu, nýbrž nasměruje poptávku kupujících k modelům s nižšími emisemi. Požadované snížení emisí CO2 by mělo být spojeno s existujícími rozdíly ve škále výrobků a mělo by uplatňovat kritéria, která jsou považována za nejpříznačnější a nejpřiměřenější spotřebě emisí CO2.

5.6

Z tohoto hlediska se má za to, že by zvolené kritérium mělo zaručit, že příspěvky ke snížení emisí různých segmentů a následný nevyhnutelný růst cen vozidel nebudou omezovat jejich cenovou dostupnost, tedy možnost pro zákazníka zakoupit nové vozidlo v závislosti na vlastní koupěschopnosti.

5.6.1

Kritériem by mohla být hmotnost vozidla, jak navrhuje Sdružení evropských výrobců automobilů (ACEA – European Automobile Manufacturers Association), neboť přímo souvisí s mírou emisí CO2. EHSV připomíná, že hmotnost vozidel vzrostla v letech 1996 až 2005 o 32 kg, což se odrazilo ve zvýšení emisí CO2 o 6,6 g/km. V Japonsku, kde bylo v roce 2006 rozhodnuto o dosažení cíle 138 g/km do roku 2015, bude ve strategii pro snížení emisí CO2 hmotnost skutečně využita jako měřítko. ACEA tudíž s tímto kritériem souhlasí, neboť vede k harmonizaci politik CO2 na světové úrovni.

5.6.2

Je třeba rovněž vyzdvihnout, že se v současnosti diskutuje o dalších kritériích, která by mohla být uplatňována při určování a rozlišování škály výrobků. Konkrétně je nutné uvést návrh poslance Evropského parlamentu, pana Chrise DAVIESE, který odkazuje na „stopu“ (prostor, který vozidlo zabírá v závislosti na rozvoru náprav a rozchodu kol (10)).

5.6.3

EHSV se domnívá, že zavedení např. kritéria „vnitřního objemu“ (fyzicky se jedná o délku x šířku x výšku vozidla) by mohlo být užitečné a vhodné: mohlo by být potenciálním nástrojem k nasměrování spotřebitelů k typu vozidla, který odpovídá jejich skutečným potřebám, a bez zbytečných emisí CO2 kvůli nepoměru mezi praktickou potřebou a objemem vozidla. Jinými slovy, kdo potřebuje vůz typu SUV (sport utility vehicle), který může přepravovat větší množství osob a nákladu, bude ochoten zaplatit více, neboť se bez tohoto vozidla skutečně neobejde, jinak, pokud tento požadavek nemá, bude raději hledat nižší segment.

5.7

Pokud jde o návrh na vytvoření takzvaného mechanismu CARS (Carbon Allowance Reduction System) pro stanovení sankcí a odměn v případě překročení a naopak dodržení určených limitů, který předložil poslanec Evropského parlamentu pan Chris DAVIES, EHSV se domnívá, že zavedení systému obchodování s emisemi CO2 na trhu, který se omezuje na automobilový průmysl, není proveditelné.

Vzhledem k ambiciózní povaze cílů se totiž zdá nereálné vytvořit takový objem těchto obchodů, který by byl dostatečný k zajištění fungování systému.

5.7.1

EHSV naopak považuje za možné uplatnit „otevřený“ systém obchodování s emisemi (umožňující obchodování s jinými odvětvími), jehož výhodou bude zaručení celkového snížení emisí CO2 v přiměřeně flexibilních podmínkách, ale který stanoví limity možných nákupů pro výrobce automobilů. EHSV tedy podporuje tento otevřený systém, který je však ještě třeba vymezit a strukturovat z hlediska ekonomických důsledků ve světle změn, které nastanou na trhu emisí počínaje dneškem do roku 2015, a zdůrazňuje, že tyto ekonomické důsledky nesmí ohrozit dostupnost pro konečného zákazníka.

5.8

S ohledem na odstavec sdělení pojednávající o zavedení kodexu osvědčených postupů týkajícím se uvádění automobilů na trh a reklamy na automobily EHSV zdůrazňuje, že téměř ve všech členských státech již byly podepsány dohody (ve většině případů velmi přísné) o stanovování příslušných pravidel chování. EHSV v zásadě souhlasí s jejich harmonizací a není proti stanovení kodexu osvědčených postupů EU, tak jak ho Komise navrhla výrobcům automobilů.

5.9

EHSV také zdůrazňuje, že Komise ve svém sdělení zamýšlí vytvořit právní nástroj ke snížení emisí CO2 i u lehkých užitkových vozidel.

5.9.1

EHSV se zdá, že lehká užitková vozidla (kategorie N1 a podobná vozidla pro přepravu osob) toto opatření nevyžadují, neboť jsou určena k profesionálnímu použití a jejich spotřeba a emise CO2 jsou tedy pro kupující již samy o sobě rozhodujícím faktorem, neboť mají velmi významný vliv na provozní náklady jejich činnosti. Na vozidla nabízená na trhu se proto již dnes uplatňují nejúčinnější řešení, čili mají téměř výlučně vznětové motory.

5.9.2

EHSV nicméně, a to ještě před jakýmkoli rozhodnutím, doporučuje Komisi vypracovat posouzení dopadu založené na aktuálním průzkumu emisí z lehkých užitkových vozidel, který v současnosti není k dispozici.

5.9.3

Vytyčení cíle v g/km pro užitková vozidla bez přesné znalosti příslušných údajů je navíc spojeno s rizikem snížení přepravní kapacity jednotlivých vozidel a z toho plynoucí neúčinností, která by vyžadovala buď zvýšení počtu vozidel nezbytných k přepravě stejného množství zboží, nebo vozidlo vyšší třídy a větších rozměrů, což by zvýšilo celkové emise.

5.10

EHSV mimoto považuje za vhodné, aby bylo téma emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel hodnoceno ve své komplexnosti a aby byl zohledněn celý životní cyklus výše zmiňovaných výrobků, od procesu výroby přes použití až do konce životního cyklu. Ve světle výše uvedeného EHSV taktéž zdůrazňuje nutnost koordinace a soudržnosti mezi právními a správními iniciativami souvisejícími s automobilovým průmyslem a s dopadem na emise CO2, aby se zamezilo tomu, že různé iniciativy budou ve vzájemném rozporu a způsobí tím zpoždění při svém uplatňování.

5.11

EHSV se domnívá, že iniciativy budoucích rámcových programů pro výzkum musí být jednoznačně, přednostně a neprodleně nasměrovány na projekty zaměřené na nalezení technicky proveditelných a ekonomicky udržitelných řešení globálního snížení emisí CO2 (tedy nejen v dopravě) a musí zohlednit dopady zapříčiněné celým životním cyklem různých zdrojů emisí. EHSV je toho názoru, že výzkumné projekty by měly mít široký záběr a měly by předložit krátkodobá, střednědobá i dlouhodobá řešení, přičemž musí mít vždy na zřeteli cíl dostupnosti pro výrobce i pro konečného zákazníka, aby se tak podporovala obnova vozového parku směrem k udržitelné mobilitě.

5.12

EHSV se konečně domnívá, že by členské státy měly přijmout opatření na více stranách než doposud (silnice, inteligentní světelná signalizační zařízení atd.), v neposlední řadě nakupováním „ekologických vozidel“ pro svůj vlastní park užitkových vozidel a usilováním o vybudování infrastrukturních sítí, které by umožnily přístup k distribuci pohonných hmot s menším dopadem na životní prostředí, jako je zemní plyn, ale i o zjednodušení možností koupě vozidla na zemní plyn či dokonce na LPG.

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/49

16.2.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 44/50

1.1

EHSV schvaluje návrh rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady o výběru a povolování systémů poskytujících družicové pohyblivé služby a doporučuje, aby bylo okamžitě přijato a vstoupilo v platnost.

1.2

Výbor výrazně podporuje prioritní cíl návrhu rozhodnutí předloženého k diskusi, jak je uveden v hl. 1, čl. 1, odst. 1: vytvoření jednotného postupu, který by byl koordinovaný na úrovni Společenství, v oblasti výběru a povolování systémů poskytujících družicové pohyblivé služby ze strany členských států.

1.3

EHSV je toho názoru, že je nutné okamžitě přijmout toto rozhodnutí z těchto důvodů:

1.4

EHSV zdůrazňuje, že realizace a využívání družicových komunikačních systémů představuje vzhledem k samotné rozloze pokrytého území zásadní iniciativu, která zajišťuje rozvoj vesmírného výrobního odvětví a vývoj aplikací specifických pro odvětví komunikací a je v souladu s Lisabonskou strategií o podpoře udržitelného rozvoje, a to zejména tím, že přímo přispívá k vytváření nových pracovních míst v kontextu vyšší konkurenceschopnosti.

1.5

Výbor bere s uspokojením na vědomí, že na evropské úrovni v této oblasti existují značná technická vybavení, což podporuje projednávaný návrh. Tři největší světoví provozovatelé družicových pohyblivých systémů jsou totiž evropští a družicová komunikace představuje 40 % současných příjmů evropského vesmírného odvětví.

1.6

EHSV vítá konsensus, k němuž dospěla Komise v rámci podpory tohoto návrhu, který je dosud ve fázi vývoje a již si získal podporu všech konzultovaných zainteresovaných stran: odvětví výroby družic, provozovatelů telekomunikačních sítí, Evropské kosmické agentury a vnitrostátních regulačních orgánů členských států.

1.7

Výbor je zároveň toho názoru, že v závěrečném znění rozhodnutí jsou nyní spravedlivě sladěny rozdílné názory vyjádřené během konzultací. Rozdílné názory se týkaly zejména metod a kritérií výběru, nezbytnosti zlepšit pružnost na vnitrostátní úrovni, na jedné straně co se týče lhůty nezbytné pro získání povolení a na straně druhé doby platnosti tohoto povolení, a podrobnější koordinace vnitrostátních autorizačních postupů.

1.8

EHSV doporučuje, aby rozhodnutí bylo přijato v navrhovaném znění s tím, že pokud jde o metodologii provádění ustanovení o výběru a udělování povolení, je třeba stanovit právní předpisy, které by chránily soukromé zájmy občanů a zaručily respektování soukromí uživatelů koncových zařízení družicových pohyblivých systémů.

2.1

Vypracování a zavedení celoevropského systému družicové komunikace představuje alternativní a inovující základ pro různé služby tohoto typu telekomunikací a rozhlasového a televizního vysílání bez ohledu na to, kde se nacházejí koncoví uživatelé, a takové služby, jako je vysokorychlostní přístup k internetu a intranetu, mobilní multimédia, civilní ochrana, řízení nevojenských krizových situací (přírodních katastrof a katastrof vyvolaných vlivem člověka), zaručení vnitrostátní bezpečnosti a pořádku, aplikace typu řízení loďstva (fleet management), lékařská péče na dálku atd.

2.2

Systém je vytvořen tak, aby přispěl k rozvoji vnitřního trhu, ke zlepšení konkurenceschopnosti prostřednictvím zvýšení dostupnosti celoevropských služeb a k podpoře účinného investování, zvláště tím, že budou zavedeny inovující služby za účelem zajištění komunikační kapacity v okrajových územích a mořských oblastech.

2.3

Vytvoření postupu Společenství pro výběr provozovatelů družicových pohyblivých systémů a vymezení ustanovení, na jejichž základě by byla na vnitrostátní úrovni koordinovaně udělována povolení zvoleným provozovatelům, je nutné zvláště v případě celoevropských systémů. Harmonizace kritérií pro výběr pohyblivých systémů družicové komunikace umožňuje provádět společnou politiku v této oblasti na evropské úrovni. Pokud by členské státy zvolily různé provozovatele pohyblivých komunikačních systémů, kteří by využívali různé družice, mohly by vzniknout komplikované rušivé zóny z důvodů rušivých vlivů či by dokonce mohlo být ohroženo hladké fungování celého systému, pokud by jednomu provozovateli byly přiděleny různé rádiové frekvence v každém členském státě, v němž působí. Z důvodů těchto potenciálních rizik a k zajištění provázanosti přístupů přijatých různými členskými státy v oblasti udělování povolení je nezbytné vymezit na úrovni Společenství ustanovení týkající se synchronizovaného přidělení rádiových frekvencí a harmonizované podmínky udělování povolení, aniž by byly dotčeny specifické vnitrostátní podmínky velmi blízké právním předpisům Společenství.

2.4

Družicové komunikace jsou základním prvkem vnitřního trhu a přesahují tedy hranice jednotlivých států; z toho důvodu spadají do oblasti mezinárodních předpisů, zvláště vzhledem k tomu, že velkou měrou přispívají k plnění některých cílů Evropské unie týkajících se rozšíření geografické zóny pokryté širokopásmovým spektrem.

3.1

Rozhodnutí navržené na základě článku 95 Smlouvy by poskytlo právní rámec pro výběr a udělování povolení družicových pohyblivých komunikačních služeb. Tento výběr by měl probíhat v souladu s obecnými cíli a srovnávacím postupem popsaným v návrhu. Byla by do něj zapojena Komise, jíž by napomáhal Komunikační výbor. Povolení (nárok na využívání spektra) zvolených provozovatelů by bylo uděleno na vnitrostátní úrovni s dodržováním minimálních harmonizovaných podmínek určených v návrhu.

4.1

Komise navrhuje, aby při provádění rozhodnutí bylo zohledněno posouzení těchto aspektů: