5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/1

1.

vyslovuje plnou podporu společnému postoji EU a vyzývá všechny strany účastnící se 19. konference smluvních stran UNFCCC, aby přijaly opatření nezbytná k dosažení mezinárodní právně závazné dohody o změně klimatu, jejímž cílem bude snížení globálního oteplování pod 2 stupně Celsia a která má být uzavřena do roku 2015 a provedena do roku 2020;

2.

vyzývá vyjednavače, aby si znovu uvědomili naléhavost této otázky a navrhli v nové dohodě ambicióznější cíle;

3.

zdůrazňuje, že vlády členských států a EU budou schopny naplnit své cíle pouze za aktivního zapojení místních a regionálních orgánů, které jsou nejvíce postiženy dopadem změny klimatu a jsou z velké míry odpovědné za provádění politik. Proto také vyzdvihuje potřebu územně rozlišených údajů o dopadu změny klimatu a o strategiích pro přizpůsobení;

4.

vyzývá k začlenění opatření v oblasti změny klimatu do všech odvětví a rozpočtů na všech úrovních správy a upozorňuje na to, že řada odvětví, jež vyžadují reformu, včetně energetiky, zemědělství, výstavby, územního plánování, odpadů a dopravy, spadají do oblasti působnosti místních a regionálních orgánů;

5.

žádá proto mezinárodní orgány a delegaci EU, aby výrazně zapojili místní a regionální orgány do mezinárodních jednání o změně klimatu a souvisejících prováděcích procesů a aby uznaly úlohu zprostředkovatele, již při těchto jednáních mohou hrát;

6.

vítá návrh generálního tajemníka OSN na uspořádání summitu světových lídrů o změně klimatu v září 2014. Domnívá se, že pro úspěšnost summitu je nezbytné, aby do něj byly zapojeny místní a regionální orgány;

7.

upozorňuje na skutečnost, že koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře nyní překračuje kritickou hodnotu 400 ppm. Je rovněž velmi znepokojen tzv. „gigatunovým rozdílem“ mezi tím, jaká opatření dojednali vyjednavači a jaká opatření musí být ještě uskutečněna, pokud se má globální oteplování udržet pod 2 stupni Celsia;

8.

uznává, že v souvislosti s klimatickými modely a s plněním cílů snižování emisí panují nejasnosti, a proto se zasazuje o to, aby byl v rámci politiky přizpůsobování uplatněn preventivní přístup, jenž předjímá dopad teplotního zvýšení přesahujícího 2 stupně;

9.

plně podporuje názor, že by dohoda OSN o změně klimatu, jejíž přijetí je očekáváno v roce 2015, měla pokrývat nejen otázku zmírňování změny klimatu, ale také přizpůsobování se změně klimatu, a podtrhuje, že je důležité, aby byla těmto dvěma otázkám přiznána stejná úroveň priority;

10.

naléhavě vyzývá vyjednavače, aby respektovali závazek ve výši 100 miliard USD vůči Zelenému klimatickému fondu a aby uvedli do praxe pojem „ztráty a škody“, jak bylo dojednáno na konferenci stran v Dauhá v roce 2012;

11.

vítá a podporuje další pokrok v oblasti lesnictví, zejména co se týče aspektů metodiky Programu spolupráce OSN pro snižování emisí z odlesňování a znehodnocování lesů (REDD+). Konstatuje též, že možnosti financování v této oblasti by měly být odpovídajícím způsobem zvýšeny;

12.

zdůrazňuje zásadní roli odvětví využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF) pro zmírňování dopadu změny klimatu, avšak upozorňuje na to, že je nutné mít na zřeteli udržitelný rozvoj venkova a zajišťování potravin, zejména v rozvojových zemích;

13.

opakuje, že pěstování odolnosti vůči změně klimatu, především v těch nejohroženějších regionech světa a mezi nejohroženějšími členy společnosti, má kritický význam, pokud má být dohoda spravedlivá;

14.

žádá, aby bylo v budoucnosti snižování emisí a všechna další opatření zaměřená na zmírňování změny klimatu rozložena spravedlivě na celé mezinárodní společenství, přičemž musí být řádně zohledněny možnosti a výchozí pozice jednotlivých zemí a regionů;

15.

v této souvislosti vyzývá také ke komplexní strukturální reformě systému EU pro obchodování s emisemi;

16.

upozorňuje, že je naléhavě zapotřebí stimulovat synergie mezi opatřeními zaměřenými na přizpůsobování a opatřeními zaměřenými na zmírňování, a to prostřednictvím sdílení zkušeností a osvědčených postupů, podpory výzkumu a inovací a koordinace politik;

17.

podtrhuje, že EU prokázala, že oddělit emise CO2 od růstu HDP je možné. Znovu opakuje, že EU musí jít i nadále příkladem a plnit ambiciózní a závazné cíle, jako ty, jež si stanovila v oblastech emisí CO2, obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti;

18.

vyzdvihuje úsilí měst a regionů v celé Evropě, které přijaly místní či regionální strategie či iniciativy v oblasti změny klimatu a energetiky umožňující zvýšit ambice na vnitrostátní úrovni – jako je program Evropské zelené město nebo Pakt starostů a primátorů, jehož signatáři se zavazují ke snížení emisí CO2 o více než 20 % do roku 2020;

19.

žádá, aby úsilí vynaložené městy a regiony bylo uznáno a zahrnuto mezi účetní mechanismy monitorování, vykazování a ověřování;

20.

vyzývá k tomu, aby byly na celosvětové úrovni více sdíleny informace, a potvrzuje svůj závazek dle memoranda o porozumění, které podepsal s Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) a jehož cílem je podporovat synergie mezi různými úrovněmi správy a zlepšovat provádění multilaterálních dohod v oblasti životního prostředí. V této souvislosti potvrzuje také závazek dle memoranda o porozumění podepsaného s Konferencí starostů USA a dle budoucí dohody se starosty z Číny;

21.

vyzývá k tomu, aby budoucí strategie EU využily potenciál multilaterální decentralizované spolupráce se třetími zeměmi, a upozorňuje na specifické nástroje, které vypracoval za účelem usnadnění této spolupráce;

22.

přeje si, aby kritéria týkající se klimatu byla plně zohledněna v jednotlivých finančních nástrojích EU, zejména v evropské rozvojové politice;

23.

upozorňuje na skutečnost, že vlády nižší než celostátní úrovně a místní orgány získaly v rámci dohody z Cancúnu vyšší uznání, a opětovně vyzývá k uplatnění přístupu založeného na víceúrovňové správě v rámci celosvětové environmentální politiky. Vyzývá proto strany konference smluvních stran UNFCCC, aby se jednoznačně zavázaly, že zapojí vlády nižší než celostátní úrovně a místní orgány do provádění rozhodnutí této konference a budou jim poskytovat podporu, po vzoru rozhodnutí X/22 Úmluvy o biologické bezpečnosti;

24.

pověřuje předsedu Výboru regionů, aby toto usnesení předložil předsedovi Evropského parlamentu, předsedovi Evropské rady, předsedovi Evropské komise, litevskému předsednictví EU a sekretariátu UNFCC.

5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/3

—

zdůrazňuje význam místních a regionálních rozpočtů v rámci veřejných výdajů v Evropské unii. V tomto směru si přeje vyjádřit, že by bylo vhodné, aby se prostředky na politiku soudržnosti pojímaly jako investice, a nikoli jako pouhé výdaje veřejného charakteru;

—

domnívá se, že k lepšímu vynakládání prostředků nestačí pouze zvýšit účelnost a účinnost přidělování finančních zdrojů, ale že je nezbytné mít na paměti územní rozdíly a překážky, které mohou znesnadnit růst v některých regionech, analyzovat jejich vliv na opatření a hledat způsob, jak omezit jejich důsledky pro účinek politiky soudržnosti;

—

zdůrazňuje, že víceúrovňová správa a spolupráce mezi různými správními úrovněmi jsou zásadní pro lepší využití fondů, pokud chceme splnit cíle strategie Evropa 2020;

—

opakuje, že předběžná podmíněnost by se měla omezit na oblasti, jež přímo souvisejí s prováděním politiky soudržnosti, a že je důležité vyhnout se přetížení politiky soudržnosti odpovědností, která jí nenáleží a která přispívá k nárůstu byrokracie;

—

opakuje svůj rozhodný nesouhlas s makroekonomickou podmíněností v duchu postoje Evropského parlamentu;

—

vyjadřuje politování nad skutečností, že Rada trvá na výkonnostní rezervě. Namísto toho opakuje svůj návrh na vytvoření rezervy pro zajištění flexibility, která by byla financována z automatického uvolnění prostředků;

—

jako možné mechanismy pro zjednodušení řízení navrhuje sjednocení postupů a standardizaci dokumentů, používání společných informatických nástrojů, účinné zavedení jednotných správních míst, která zamezí správním formalitám mezi různými útvary téže administrativy.

Zpravodaj

Alberto NUÑEZ FEIJÓO (ES/ELS), předseda vlády autonomní oblasti Galicie

1.

zdůrazňuje dosavadní význam politiky soudržnosti v procesu konvergence regionů Evropské unie a připomíná i její úlohu do budoucnosti, neboť tato politika je stěžejní osou pro vytváření pracovních příležitostí, podporu hospodářského růstu a otázky sociální a územní soudržnosti, čímž přispívá k plnění cílů strategie Evropa 2020. Strukturální fondy totiž představují více než 60 % veřejných investic v 6 členských státech a mezi 30 % až 60 % veřejných investic v 7 členských státech;

2.

zdůrazňuje význam místních a regionálních rozpočtů v rámci veřejných výdajů v Evropské unii, které představovaly 16,7 % HDP v roce 2011, přičemž soustřeďují 34 % veškerých veřejných výdajů Evropské unie; v těchto rozpočtech je třeba zdůraznit přímé investice, které jsou klíčovým prvkem pro rychlé hospodářské oživení. V tomto směru si přeje vyjádřit, že by bylo vhodné, aby se prostředky na politiku soudržnosti pojímaly jako investice, a nikoli jako pouhé výdaje veřejného charakteru;

3.

domnívá se, že k lepšímu vynakládání prostředků nestačí pouze zvýšit účelnost a účinnost přidělování finančních zdrojů, ale že je nezbytné mít na paměti územní rozdíly a překážky, které mohou znesnadnit růst v některých regionech, analyzovat jejich vliv na opatření a hledat způsob, jak omezit jejich důsledky pro účinek politiky soudržnosti;

4.

doporučuje soustředit zdroje pocházející z evropského financování do oblastí, jež mají v každém územním celku výraznější strategický charakter, a zejména do oblastí poznatků, vzdělávání, výzkumu a inovací, které vytvoří pákový efekt na zbylou část hospodářství regionů;

5.

domnívá se, že veřejné investice spadají pod společnou odpovědnost všech úrovní správy, a s uspokojením vítá návrh doporučení k základním zásadám účinných veřejných investic, který předložila OECD (1); žádá, aby byly tyto zásady uplatňovány na úrovni Evropské unie a navrhuje pravidelné sledování jejich používání na základě srovnávacích tabulek pro víceúrovňovou správu vypracovaných Výborem regionů;

6.

považuje za pozitivní ucelený přístup společného strategického rámce pro nové programové období, jenž spojuje všechny zdroje určené regionům navzdory zřejmé obtížnosti koordinovat tyto zásahy, neboť tematické cíle obsažené v návrzích nařízení o společných ustanoveních se liší od šesti priorit stanovených pro EZFRV a EMFF;

7.

opakuje, že vzájemné propojení politiky soudržnosti se strategií Evropa 2020 a platnost celkových cílů zaměřených na posílení konkurenceschopnosti a zaměstnanost (udržitelný růst, zaměstnanost a blahobyt) jsou nadále zcela aktuální. V tomto směru je zásadní podnět, který vzešel od politiky soudržnosti směrem k V+V+i a poznatkům a jenž umožnil vypracovat inovativní projekty, zvýšit přidanou hodnotu Unie a zdůraznit význam koordinování programů a nástrojů pro financování politiky soudržnosti s politikami inovací a výzkumu;

8.

připomíná, že je důležité sledovat výsledky dosažené uplatněním politiky soudržnosti, aby bylo možné měřit její účinek. Jakékoli opatření musí být kvantifikovatelné a mělo by být analyzováno dle kritérií výstupu, aby bylo možné vyhodnotit jeho přínos pro regionální a místní rozvoj. Přístup založený na cílech, a ne na požadavcích způsobilosti pak umožňuje regionům zvolit si nejlepší nástroje a opatření a uzpůsobit je svým potřebám;

9.

zdůrazňuje, že víceúrovňová správa a spolupráce mezi různými správními úrovněmi jsou zásadní pro lepší využití fondů, pokud chceme splnit cíle strategie Evropa 2020. V tomto směru Výbor uvítal, že společný strategický rámec obsahuje mezi svými horizontálními zásadami víceúrovňovou správu a zásadu sdružování, a zavazuje se, že vypracuje komentář k předloze návrhu Komise na evropský kodex chování uvedený v čl. 5 odst. 3 nařízení o společných ustanoveních, s cílem stimulovat aktivní zapojení místních a regionálních orgánů, hospodářských a sociálních partnerů a organizací zastupujících občanskou společnost do všech fází programového období;

10.

opakuje, že vyšší míra decentralizace úkolů plánování, programování a provádění je mnohem účinnější jak z hlediska nákladů, tak kvality služeb, neboť se nachází v blízkosti občanů. Taktéž to má silné výhody při určování potřeb a požadavků i při navrhování politik určených k posílení udržitelného a konkurenceschopného růstu, přičemž současně posiluje autonomii a místní demokracii;

11.

domnívá se, že decentralizace prostřednictvím regionálních a místních institucí zaujímá klíčovou úlohu pro snížení stávajících hospodářských a sociálních rozdílů mezi evropskými regiony a přispívá tak ke zmírnění záporného účinku vylidňování venkova z chudých regionů do velkých městských center, jakož i emigrace z jednoho členského státu do jiného, která oslabuje pracovní trh. Poukazuje na to, že k lépe zacíleným a účinným investicím je nezbytné předběžné dlouhodobé a roční plánování a příprava investic v regionech. Přístup zdola nahoru má klíčový význam pro lepší plánování investičních programů a národních plánů rozvoje jednotlivých zemí;

12.

připomíná, že přidaná hodnota výdajů v Evropské unii se odvíjí od konkrétních překážek, na které narážejí v každém regionu, a není tedy možné sestavit jednu společnou strategii, již by bylo možné obecně použít na všechny regiony, takže určitá pružnost normativního rámce pro programové období je nezbytná;

13.

domnívá se, že k dosažení sledovaných cílů, nezávisle na rozdílech mezi regiony, je zapotřebí výrazné zapojení místních a regionálních orgánů do čerpání z fondů v období 2014–2020, a to od přípravy normativního rámce, jímž se musí řídit, až po provádění opatření;

14.

doporučuje decentralizovat provozní řízení na regionální a místní úroveň, neboť to zvýší koordinovanost a doplňkovost mezi fondy a zaručí přístup zdola nahoru založený na potřebách a rysech každého území. Tato decentralizace navíc místním a regionálním celkům pověřeným provedením zásahů přizná odpovědnost svěřovanou každému orgánu operačních programů;

15.

podtrhuje, že Lisabonská smlouva posílila zásadu subsidiarity, a opakuje, že je třeba zachovat pojetí politiky soudržnosti založené na subsidiaritě, aby se posílila úloha místních a regionálních celků ve všech životních etapách strukturálních opatření, a nadále toto pojetí rozvíjet;

16.

je pro použití zásady subsidiarity spolu se zásadou proporcionality nejen za účelem zvýšení účinnosti; například je třeba zachovat současný decentralizovaný systém přípravy operačních programů, či jej dokonce posílit, aby byla podnícena regionální a místní autonomie při praktickém provádění evropské politiky soudržnosti; to vyústí v plánování, které bude lépe odpovídat potřebám a prioritám každého regionu;

17.

domnívá se, že místní a regionální orgány musí zastávat co nejvyšší úroveň pravomocí v programech a zásazích, které se provádějí v každém regionu, aby bylo možné dosáhnout skutečně integrovaného místního přístupu. Regiony představují nejvhodnější partnery pro osoby odpovědné za finanční prostředky na úrovni Evropské unie a jsou schopny propojit evropské, národní, regionální a místní iniciativy;

18.

opakuje, že předběžná podmíněnost by se měla omezit na oblasti, jež přímo souvisejí s prováděním politiky soudržnosti, a že je důležité vyhnout se přetížení politiky soudržnosti odpovědností, která jí nenáleží a která přispívá k nárůstu byrokracie;

19.

připomíná postoj VR k návrhu obecného nařízení na programové období politiky soudržnosti 2014–2020, kdy zdůraznil, že většina regionů a místních celků není odpovědná za plnění cílů správy ekonomických záležitostí, takže použití makroekonomické podmíněnosti na vnitrostátní úrovni by způsobilo, že by politika soudržnosti byla nespravedlivější a současně by se probudila nejistota ohledně financování budoucích nových projektů;

20.

opakuje svůj rozhodný nesouhlas s makroekonomickou podmíněností v duchu postoje Evropského parlamentu;

21.

podporuje diferencovaný přístup při používání ukazatelů kvalitativních a kvantitativních výsledků, které by měly být relevantní a vhodně zvolené a zacílené na výsledek projektů a dlouhodobé přínosy spíše než na teoretické předpoklady, ve snaze harmonizovat na celoevropské úrovni kritéria pro hodnocení výsledků zásahů fondů;

22.

výslovně podporuje kulturu hodnocení, která umožňuje soustavné zlepšování kvality strategií a postupů, a doporučuje propagovat výměnu zkušeností a osvědčených postupů mezi vnitrostátními a regionálními orgány napříč Evropou. K dosažení tohoto cíle navrhuje dát k dispozici integrovanou databázi, která bude obsahovat osvědčené postupy a nejlepší techniky financované z některého z fondů společného strategického rámce;

23.

vyjadřuje politování nad skutečností, že Rada trvá na výkonnostní rezervě. Namísto toho opakuje svůj návrh na vytvoření rezervy pro zajištění flexibility, která by byla financována z automatického uvolnění prostředků, aby subjekty odpovědné za jednotlivé politiky mohly orientovat strategii střednědobě a podpořit tak uskutečnění výdajů původně určených na jednotlivé operační programy;

24.

domnívá se, že možnost navrhovat a uplatňovat strategie prostřednictvím integrovaných územních investic, jež umožňují provádět průřezová opatření financovaná z jedné či více os či programů, přispěje k tomu, aby vybrané projekty měly větší skutečný dopad na území, v němž budou probíhat, a současně se fondům dodá vyšší přidaná hodnota tím, že bude posílena účinnost výdajů;

25.

souhlasí s nápadem kombinovat finanční nástroje a podpory jako vzájemně se doplňující nástroje, které přispívají k vyváženému regionálnímu rozvoji a inteligentnímu růstu; jejich náležitě kombinované využití musí být základním prvkem, o nějž se budou opírat investiční politiky na období 2014–2020. V tomto směru se vyslovilo Centrum pro evropská politická studia (CEPS) ve své zprávě pro Evropský parlament, v níž uvádí, že inovační finanční nástroje nesmějí nahradit podpory a že jsou vhodné pouze pro projekty umožňující finanční návratnost;

26.

domnívá se, že při provádění víceletých rámců se objevují prvky, které mohou narušit úvodní cíle a priority, a proto by – ačkoliv časté změny programu nejsou žádoucí – mělo být možné pružněji interně přerozdělit část zdrojů programů. V každém případě by zmíněné přerozdělení mělo respektovat cíle stanovené v úvodu, a to formou takových procentních částek, které výrazně neohrozí jejich splnění a které současně umožní přizpůsobit je nové skutečnosti, v níž se daný region nachází;

27.

je toho názoru, že navzdory zpřísnění podmínek uplatňování finanční kontroly a ustanovení o finanční kontrole nedošlo ke zjednodušením oznámeným v období 2007–2013, ba spíše naopak – došlo k neúměrným výdajům. Z toho důvodu opakuje, že je nezbytné provést skutečné zjednodušení administrativní zátěže a nejvíce se soustředit na řízení programů. Toto zjednodušení se musí týkat jak Komise, tak potenciálních příjemců a musí se slučovat s nezbytnými požadavky na ověřování a kontrolu jednání a dodržování záruk poskytnutých příjemcům;

28.

je přesvědčen, že všechna opatření směřující ke zjednodušení přijatá na úrovni Evropské unie nebudou mít výrazný vliv na řízení programů, pokud je současně nebudou provázet zjednodušující opatření na celostátní, regionální a místní úrovni, v závislosti na pravomoci jednotlivých správ;

29.

jako možné mechanismy pro zjednodušení řízení navrhuje sjednocení postupů a standardizaci dokumentů, používání společných informatických nástrojů, účinné zavedení jednotných správních míst, která zamezí správním formalitám mezi různými útvary téže administrativy;

30.

doporučuje všeobecné využívání elektronické správy, které může znamenat zásadní prvek při používání zdrojů a ve vztazích mezi příjemci, skutečnými aktéry utváření bohatství, a orgány a řídícími subjekty nejrůznějších zásahů;

31.

doporučuje jinou možnost v podobě standardních výdajů jako způsob schválení a odůvodnění výdajů, jenž vyžaduje menší administrativní zátěž a který neohrožuje cíle, jež se těmito zásahy sledují;

32.

opakuje, že lze omezit rovněž další byrokratické postupy, a to prostřednictvím zjednodušených zpráv a kontrol za účelem měření pokroku a ověření spolehlivosti postupů pro ověřování a zjednodušené kontroly a auditu programů;

33.

připomíná užitečnost programů tvořených jedním fondem, které umožnily zjednodušit postupy pro schvalování a revizi ve srovnání s integrovanými programy, a poukazuje na výhody operačních programů založených na několika fondech. Ty totiž umožňují maximalizovat pozitivní účinek zásahu EU v regionech tím, že integrovaným způsobem využívají příležitostí vytvořených různými rozvojovými nástroji;

34.

konstatuje, že potenciálním konfliktním místem z hlediska řízení fondů je provedení právních předpisů Unie do legislativy členských států, a proto žádá příslušné orgány, aby se co nejpečlivěji věnovaly přípravě ustanovení, zejména těch, která mají horizontální dopad na programy, jako je tomu v případě subdodávek či dotací;

35.

domnívá se, že úzký vztah politiky soudržnosti, evropských ustanovení v oblasti státní podpory a služeb všeobecného hospodářského zájmu si žádá, aby se jakákoli reforma obzvláště pečlivě věnovala slučitelnosti mechanismů financování a nezpůsobovala dodatečnou vyšší administrativní zátěž pro řízení programů;

36.

opakuje, že by byl vhodný jasný rámec pro uplatňování pravidel státní podpory na finanční nástroje a partnerství veřejného a soukromého sektoru, který by zamezil zastavení či zpoždění při provádění projektů;

37.

navrhuje využít zjednodušení, které zavedla Komise, když omezila počet kritérií způsobilosti při určitých druzích zásahů. Za tím účelem vyzývá, aby byly do postupů pro výběr projektů začleněny ukazatele, jež by umožnily vyhodnotit účinek investice i míru vyzrálosti projektů; zdroje by se tak přidělovaly účinněji a byly by upřednostňovány ty projekty, jejichž přidaná hodnota je vyšší a jejichž dopad na ekonomiku lze předem odhadnout. Pro úspěšné investice v dlouhodobé perspektivě je nezbytné posílit správní kapacity místních orgánů v oblasti zadávání veřejných zakázek, technického dohledu a řízení aktiv po uskutečnění investic, a to obzvláště v případech, kde z nich tyto orgány mají užitek jako koneční příjemci;

38.

doporučuje, aby odpovědné orgány využily možnosti získat soukromé spolufinancování projektů jako doplňující příležitosti politiky soudržnosti v kontextu stále omezenějších veřejných zdrojů, což této politice bezpochyby přinese přidanou hodnotu; v tomto smyslu mohou být modely partnerství veřejného a soukromého sektoru nástrojem, který by se měl v novém programovém období dále rozvíjet. Soukromé spolufinancování projektů hospodářského rozvoje navíc přispěje k zajištění relevance těchto opatření, angažovanosti podniků a jejich převzetí odpovědnosti za zahájené iniciativy;

39.

upozorňuje na významnou úlohu, jakou může v tomto prostředí zastávat EIB, a připomíná další možnosti, jež se nabízejí, jako „rámcové úvěry“ a „úvěry na strukturální programy“;

40.

uvádí, že je třeba zvážit, jak bylo řečeno v předchozích stanoviscích, možnost vydávat projektové dluhopisy na financování rozsáhlých projektů, jejichž finanční návratnost je střednědobá;

41.

uznává, že v současnosti existují potíže s fungováním finančních nástrojů, zejména konstatuje obavy a specifické potřeby měst a městských oblastí, pokud jde o rozvoj nástroje Jessica; je to důsledek napětí mezi řídícími orgány programů a městskými úřady. Proto opakuje, že je nutné, aby se při provádění politiky soudržnosti usnadnilo v náležitých oblastech využívání úvěrových nástrojů, a to pro jejich pákový efekt a podporu účinnosti zásahů; rovněž vyžaduje menší úsilí pro regionální a místní rozpočty. Doporučuje, aby se při tom zohlednilo zapojení rozvojových bank, vedle dalších subjektů;

42.

odmítá praxi, kdy se zavádějí retroaktivní ustanovení, a domnívá se, že by se tomu mělo v budoucnu zamezit, neboť to ztěžuje řízení a zvyšuje právní nejistotu; trvá na tom, aby se prostudovalo použití zásady proporcionality, díky níž by se požadavky na kontrolu přizpůsobily rozměru projektů spolufinancovaných ze strukturálních fondů;

43.

domnívá se, že uzavřením „smluv o důvěře“ mezi Evropskou komisí a regiony lze předejít zdvojování auditních postupů, čímž by se použila zásada proporcionality;

44.

domnívá se, že je nutné zaujmout diferencovaný přístup k tvorbě pravidel na unijní úrovni týkajících se mechanismů řízení a kontroly projektů financovaných z více fondů či multiprogramů tak, aby se předešlo administrativním duplicitám, které by mohly odrazovat od jejich využívání; zejména pokud jde o určení jednoho odpovědného správního místa, celkové výkaznictví a integrované audity. V této souvislosti uvádí, že by si přál vypracovat komentář k prováděcím pokynům k novým projektům financovaným z více fondů;

45.

konstatuje, že příslušné řídící orgány projektů musí být vysoce citlivé na poskytování dodatečných zdrojů, které Evropská unie dává k dispozici regionům, a proto doporučuje, aby své organizace upravily tak, aby byla zajištěna dostatečná a náležitá organizační struktura pro optimální využití těchto zdrojů.

5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/9

—

uznává, že existují překážky legislativní a administrativní nebo fiskální a finanční povahy, jež narušují utváření partnerství městských a venkovských oblastí a jejich dynamické fungování. Proto je důležité, aby byly tyto překážky určeny a odstraněny, a tak byl zajištěn právní rámec příznivý pro rozvíjení partnerství;

—

doporučuje řídícím orgánům na úrovni členských států využívat nové nástroje územního rozvoje, které EU nabízí v rámci evropské politiky regionálního rozvoje a rozvoje venkova: integrované územní investice, komunitně vedený místní rozvoj, celkové granty a strategii financování z více zdrojů;

—

zdůrazňuje, že co se týče způsobilosti pro čerpání z fondů, je třeba uznávat funkční oblasti a zároveň integrovat zdroje financování dostupné v rámci regionální politiky a společné zemědělské politiky EU;

—

domnívá se, že je nezbytné zlepšit sběr údajů z funkčních oblastí. Díky němu bude možné vytvořit průkazné databáze pro lepší územní plánování založené na informacích, které pomůže obhájit proporcionalitu zásahů;

—

klade důraz na přeshraniční aspekty partnerství městských a venkovských oblastí a na způsob, jak jsou využívány či nevyužívány finanční nástroje navržené Komisí k podpoře potenciálu hospodářského rozvoje přeshraničních spojení měst a venkova;

—

zdůrazňuje nutnost zapojení soukromého sektoru a sektoru sociální ekonomiky, jejichž přínos je více než pozitivní z hlediska kritérií výkonnosti, podnikatelských a inovačních kapacit, valorizace příležitostí a mobilizace společnosti, ale který hlavně umožňuje přilákat kapitál a vytvářet partnerství veřejného a soukromého sektoru.

Zpravodaj

Romeo STAVARACHE (RO/ALDE), starosta města Bacău

Odkaz

1.

Mezi městskými a venkovskými oblastmi existují kromě vazeb demografické a hospodářské povahy také sítě infrastruktury pro přístup k veřejným službám. Rozhodovací orgány na všech úrovních správy by měly věnovat zvláštní pozornost vzájemným vazbám mezi městským a venkovským prostředím, které vznikají v souvislosti s přepravou zboží, dojížděním za prací, vzdělávacími službami, zdravím, hospodařením s vodou a odpady, hospodářskými transakcemi, přístupem k přírodním zdrojům a také s kulturou a rekreační činností. Způsob jejich řízení má vliv na hospodářský a sociální rozvoj funkčních oblastí, a tím tedy i na kvalitu životních podmínek osob, které v nich žijí.

2.

Chybějící koordinace vztahů mezi městskými a venkovskými oblastmi často vede k chybnému rozvoji jak měst, tak jejich okolí. Uvědomovat si tyto vztahy vzájemné závislosti a dobře jim rozumět může být prvním krokem k řešení potíží, s nimiž se městské a venkovské oblasti potýkají. Na obou stranách je třeba podporovat ohled na existenci funkčního propojení a závislostí.

3.

Pro vytvoření nejlepších modelů správy městských a venkovských oblastí je nutné nejprve těmto vzájemným vazbám porozumět a poté určit výzvy, kterým musí čelit jak městské, tak i venkovské oblasti. Hlavně se nesmí hledat univerzální řešení.

4.

Rozvoj partnerství mezi městskými a venkovskými oblastmi musí hledat odpověď na výzvy, jako je například demografický pokles, především v odlehlých oblastech, udržitelný rozvoj, zachování krajiny, neomezený přístup k přírodním a kulturním zdrojům, veřejným službám a spotřebnímu zboží, rozrůstání městských oblastí na úkor venkovských oblastí, hospodářská recese, konkurenceschopnost regionů, struktura sítí v rámci regionu, efektivnost veřejných politik a využití možností externího financování.

5.

Tato různorodost výzev se odráží také v cílech, jež jsou pro partnerství městských a venkovských oblastí stanovovány: hospodářský rozvoj, integrované společné plánování, využití efektů součinnosti, posílení regionální konkurenceschopnosti, úspory z rozsahu díky poskytování služeb v partnerství, pobídky pro všechna území, společné činnosti na obranu zájmů a strategická spolupráce při zajištění přístupu k veřejnému nebo soukromému financování, atd.

6.

Funkční oblasti městského a venkovského typu lze vymezit na základě vazeb hospodářské, sociální a environmentální povahy, jež existují na úrovni území. Definování těchto oblastí je velmi důležité z toho důvodu, že tradiční koncepce, na níž spočívají rozvojové politiky měst a obcí, je omezena správními hranicemi a neodpovídá sociálně ekonomické realitě.

7.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) obecně definuje funkční region takto: funkční region je zeměpisný prostor, v němž – ačkoli jeho hranice většinou neodpovídají správnímu členění obcí – lze pozorovat vzájemné specifické územní (funkční) závislosti, jež by mohly vyžadovat určitou formu správy.

8.

Pro partnerství městských a venkovských oblastí je typické flexibilní geometrické uspořádání. Tato flexibilita vyplývá z 1) cíle partnerství, které může být zaměřeno na jednu nebo více oblastí, 2) důvodu jeho existence – řízení projektu nebo integrovaná správa funkční oblasti a 3) zvolený model správy, tedy typ shora dolů či zdola nahoru.

9.

Ze zkušeností vyplývá, že jak přístupy, tak i problémy se v jednotlivých regionech a zemích liší. V některých případech správní orgány členského státu poskytly partnerství městských a venkovských oblastí institucionální rámec, zatímco v jiných zůstává tento rámec flexibilní, kterážto různorodost je pro EU skutečnou výhodou, neboť nabízí možnosti ke zkoumání a inovaci a zároveň k inspiraci z různých modelů a postupů.

10.

Bez ohledu na kontext je pro úspěch spolupráce rozhodujícím společným faktorem dialog a důvěra mezi partnery a také uznání a zohlednění společných potřeb příslušné oblasti.

11.

Nedostatek důvěry mezi partnery, jenž se může projevovat jak v horizontálních vazbách mezi partnery místní úrovně, tak ve vertikálních vazbách mezi různými příslušnými úrovněmi veřejné správy, může mít škodlivé účinky a celkově zpomalovat proces spolupráce. Všechny příslušné rozhodující orgány musí vynakládat trvalé politické úsilí k vytvoření ovzduší důvěry a hledat řešení komplexních problémů v oblastech společného zájmu.

12.

Z makroekonomických analýz uskutečněných na základě statistických údajů z období před krizí vyplývá, že v Evropské unii se v posledních letech rozdíly v rozvoji mezi jednotlivými členskými státy snížily, avšak na regionální úrovni se prohloubily. Proto je důležité nalézt co nejlepší řešení pro snížení těchto rozdílů mezi regiony, zlepšit kvalitu života v regionech, které zaostávají v hospodářském rozvoji, a rozvíjet odvětví průmyslu, služeb a ekologické zemědělství.

13.

Územní plánování spadá často do výlučné pravomoci územních správních jednotek, a nikoli do pravomoci funkční oblasti, a nezohledňuje vzájemnou závislost mezi městskými a venkovskými regiony. Tato situace může mít negativní vliv na územní soudržnost a omezovat možnosti vytváření součinnosti na místní úrovni, které posilují sociálně ekonomický rozvoj.

14.

V zájmu účinnosti by integrovaný přístup v rozvojových politikách neměl končit přesně na správní hranici oddělující městský a venkovský prostor. Měl by být zohledněn funkční rozměr. Oblasti ležící v okolí měst, tzv. příměstské regiony, přispívají k udržitelnému hospodářskému rozvoji, dodávají energii, environmentální a kulturní zdroje, čímž zkvalitňují životní podmínky. K uznávaným faktům nicméně patří, že města jsou středisky veřejných služeb, obchodu, zdraví, vyššího vzdělávání, dopravy, inovací a zaměstnání.

15.

Často se stává, že správní hranice určené na úrovni měst a obcí se neshodují s regionální hospodářskou situací. Jelikož se funkční regiony mimo to vyznačují neustálou dynamikou, musí být územní politiky přizpůsobitelné a dostatečně pružné. Pro příklad uveďme nejčastěji se vyskytující faktor vzájemné závislosti mezi městskými a venkovskými oblastmi, tedy dojíždění pracovníků mezi bydlištěm a místem pracovní činnosti. Je dobře známo, že optimální doba dojíždění by neměla přesáhnout jednu hodinu: je-li delší, má to na dostupnost pracovního místa negativní vliv.

16.

Integrovaný přístup k partnerství mezi městskými a venkovskými oblastmi může vytvořit nové možnosti a dodat impulz hospodářskému rozvoji. Udržitelný hospodářský růst podporující začlenění na regionální úrovni závisí ve značné míře na důkladném využití potenciálu spolupráce mezi městskými a venkovskými oblastmi.

17.

Vycházíme-li ze zásady, že sousedící městské a venkovské oblasti by spíše než o konkurenci měly usilovat o komplementaritu, lze konstatovat, že harmonizace zásahů veřejných orgánů představuje skutečnou výzvu. Pouze tímto způsobem totiž městské a venkovské oblasti mohou nalézt výhodná řešení, a vyhnout se tak případným střetům zájmů.

18.

Partnerství městských a venkovských oblastí vyžadují dlouhodobý přístup pro vypracování strategií a programů a zejména pro rozvoj správních struktur. Výhody uvažování v dlouhodobé perspektivě spočívají především v důslednosti a získání konkrétních výsledků. Partnerství mohou přispět k vyřešení skutečných problémů díky tomu, že nabídnou odpovědi na místní potřeby městských a venkovských oblastí, a k příslušnému zavedení společných praktických řešení. Je povinností regionálních a místních orgánů trvat na dlouhodobém stanovení priorit strategického přístupu k plánování a provádění víceletého rozpočtu EU za účelem odstranění nedostatků vytvářených regulačními opatřeními procesní povahy.

19.

Z případových studií zkoumajících povahu partnerství mezi městskými a venkovskými oblastmi vyplývá, že úspěch těchto partnerství nezávisí pouze na veřejném působení vyšších úrovní, kupříkladu na legislativních opatřeních nebo mechanismech financování, ať už vnitrostátních nebo evropských. Opatření tohoto druhu však mohou rozhodujícím způsobem ovlivnit vývoj těchto partnerství, jejich přitažlivost, udržitelnost, účinnost a schopnost dosahovat stanovených cílů. Existují také situace, kdy by vytvoření partnerství a jejich správa znamenalo náklady, které partneři nemohou spravedlivě nést. V takových případech je pro zajištění soudržnosti partnerství nutné počítat s finanční podporou nebo s technickou pomocí. Z hlediska EU je zásadní otázkou určit, jaká intervenční opatření jsou pro rozvoj a podporu partnerství nejvhodnější, aniž by se však vytvořila závislost na finančních příspěvcích a aniž by byla zakládána partnerství čistě pro formu, která neslouží veřejnému zájmu společenství.

20.

Víceúrovňová správa prováděná v rámci partnerství městských a venkovských oblastí předpokládá účast všech úrovní veřejné správy a příslušných institucionálních partnerů. Často se stává, že orgány pověřené řízením nástrojů politiky v oblasti měst a venkova na vnitrostátní nebo evropské úrovni nezohledňují vzájemné závislosti mezi městskými a venkovskými oblastmi, či související výzvy nebo potenciální rizika a výhody.

21.

Pro příhraniční regiony vznikla v tomto ohledu nová dynamika zejména při postupném otevírání hranic uvnitř EU. Podpora přeshraničních partnerství městských a venkovských oblastí skýtá značný potenciál vývoje, při jehož využití hraje významnou roli zejména Evropská unie.

22.

Přidaná hodnota partnerství městských a venkovských oblastí spočívá v tom, že zvyšují účinnost zásahů veřejných orgánů, vnášejí více důslednosti do využívání fondů, podporují integrovaná řešení společných problémů a především podněcují solidaritu na územní úrovni.

23.

Činnost místních orgánů v městských a venkovských oblastech se musí zaměřit na zapojení místních komunit do plánovaných a prováděných prací. Účinnost realizovaných opatření závisí na jejich aktivní účasti.

24.

Má-li účinnost zásahů zásadní význam pro řešení problémů, častých změn a výzev zeměpisné povahy, s nimiž jsou regiony konfrontovány, připomeňme také, že ke konsolidaci správy bývá často zapotřebí mnohem více času. Proto je nezbytné, aby příslušné strany, zejména městská složka, dokázaly projevit altruismus a čelit předsudkům, podporovaly rovné zacházení s partnery navzdory nesourodým administrativním nebo hospodářským podmínkám, přijaly pevné závazky, vynaložily politické úsilí na vybudování kapacit a prokázaly určitou přizpůsobivost v pružném přístupu.

25.

Existují překážky legislativní a administrativní nebo fiskální a finanční povahy, jež narušují utváření partnerství městských a venkovských oblastí a jejich dynamické fungování. Proto je důležité, aby byly tyto překážky určeny a odstraněny, a tak byl zajištěn právní rámec příznivý pro rozvíjení partnerství.

26.

Vzájemná závislost v oblasti poskytování veřejných služeb, udržitelného rozvoje a hospodářských perspektiv, jež partnerství mezi městy a venkovem nabízejí, jsou pro městské i venkovské partnery dobrým motivačním podnětem a podněcují je ke společné činnosti.

27.

Výhody získané prostřednictvím partnerství bude třeba monitorovat a změřit. Konkrétní výhody lze hodnotit snáze, než ty nekonkrétní, jež se těžko posuzují, přestože jsou stejně tak důležité. V případě zásahů vedených zvenčí orgány, jež partnerství financují, se navíc nutnost vyčíslení výhod ještě podtrhuje, i když partneři již vyjadřují jistou míru spokojenosti s dosaženým pokrokem.

28.

znovu potvrzuje svou podporu přípravné iniciativě RURBAN navržené Evropským parlamentem, která se v současnosti realizuje a položí základy nových opatření, jejichž cílem bude na úrovni Unie podporovat integrovaný územní rozvoj a partnerství městských a venkovských oblastí;

29.

oceňuje pokrok dosažený na úrovni členských států při provádění Územní agendy 2020 a politických dokumentů přijatých ministry zodpovědnými za politiku soudržnosti: Lipské charty o udržitelných evropských městech, deklarace z Marseille o referenčním rámci evropského udržitelného města a prohlášení z Toleda o úloze integrovaného městského rozvoje jako nástroje pro dosažení cílů strategie Evropa 2020;

30.

připomíná doporučení Evropského parlamentu o řádné správě s ohledem na regionální politiku EU: postupy podpory a kontroly ze strany Evropské komise a žádá, aby tato doporučení byla uskutečněna v rámci nového cyklu programování 2014–2020 (1);

31.

trvá na nutnosti usnadnit výměnu osvědčených postupů a poznatků v oblasti partnerství a správy mezi městskými a venkovskými oblastmi (2);

32.

uznává význam harmonizace evropských právních předpisů v oblasti soudržnosti a politik pro rozvoj venkova, která byla oznámena v novém společném nařízení týkajícím se fondů a dává místním orgánům větší flexibilitu při přípravě víceoborových integrovaných územních projektů, konkrétněji v návrzích o integrovaných územních investicích a komunitně vedeném místním rozvoji;

33.

doporučuje řídícím orgánům na úrovni členských států využívat nové nástroje územního rozvoje, které EU nabízí v rámci evropské politiky regionálního rozvoje a rozvoje venkova: integrované územní investice, komunitně vedený místní rozvoj, celkové granty a strategii financování z více zdrojů;

34.

doporučuje podporovat integrovaný územní přístup v novém cyklu programování tím, že do něj budou začleněny dohody o partnerství a jasně uveden územní rozvoj zásahů a podpůrných opatření, zejména těch určených partnerstvím městských a venkovských oblastí na úrovni funkčních oblastí;

35.

zdůrazňuje, že regionální a místní orgány připravují své investiční programy na základě tematických cílů strategie Evropa 2020, nicméně co do rozsahu zeměpisného pokrytí mohou vymezit příslušné funkční oblasti. Co se týče kritérií způsobilosti pro čerpání z fondů, tyto funkční oblasti je třeba uznávat a zároveň integrovat zdroje financování dostupné v rámci regionální politiky a společné zemědělské politiky EU;

36.

podporuje názor, že partnerství městských a venkovských oblastí nejsou nástrojem k přerozdělení hospodářského potenciálu v dané oblasti, ani prostředkem k dosažení přerozdělení finančních zdrojů v dané funkční oblasti. Jejich účelem je řádné využívání existujících možností a navázání kontaktu mezi různými stranami ve snaze o podporu místního rozvoje;

37.

domnívá se, že riziko institucionální roztříštěnosti, jež v rámci partnerství městských a venkovských oblastí existuje, musí být lépe kvantitativně vyjádřeno: možné střety zájmů mezi partnery a související hospodářský rozměr, nebezpečí plynoucí z možných reforem k posílení hospodářské účinnosti a souběžného hledání stability pro uznání legitimity těchto zásahů, finanční zranitelnost a proveditelnost, možný nesoulad mezi potřebami financování a existujícími možnostmi, nebezpečí nedostatečného zapojení příslušných partnerů a soukromých partnerů do tohoto postupu, atd.;

38.

domnívá se, že výhody tohoto partnerství musí být lépe propagovány a uznány na evropské úrovni. Všechny úrovně státní správy, včetně unijní úrovně, by měly podporovat posílení institucionálních kapacit místních orgánů veřejné správy při organizování veřejných služeb, rozvoj a využívání stávajících kapacit a zvýšení produktivity, racionalizaci prostředků a lepší přístup k přírodním zdrojům. Příklady výzev v oblasti spolupráce mezi městy a venkovem jsou lepší zviditelnění funkčních regionů, zmírnění negativních následků konkurence mezi sousedícími správními jednotkami (zejména co se týče fiskální oblasti), vyšší úspory z rozsahu u investic, hospodářská životaschopnost, přístup ke službám, uplatnění nevyužívaných zdrojů, zlepšení znalostí na místní úrovni díky výměně informací, změna tendence k živelnému městskému rozvoji atd.;

39.

doporučuje podpořit přeshraniční funkční regiony a partnerství městských a venkovských oblastí, jež mohou sloužit jako referenční prvky pro realizaci víceletých rozvojových programů financovaných ze strukturálních fondů a evropských investičních fondů;

40.

připomíná, že evropské programy musí být pružné, aby se dokázaly přizpůsobit skutečným podmínkám, v nichž funkční oblasti fungují, a umožnily rozvoj mechanismů, jež městským a venkovským oblastem pomáhají a pobízejí je k vstřícnější spolupráci a k šíření účinnějších politických řešení;

41.

domnívá se, že je nezbytné zlepšit sběr údajů z funkčních oblastí. Díky němu bude možné vytvořit průkazné databáze pro lepší územní plánování založené na informacích, které pomůže obhájit proporcionalitu zásahů, jinými slovy nutnost, aby se plánování odehrávalo tam, kde problémy nebo změny skutečně vznikají. V zájmu aktivnějšího využívání průkazných informací o tom, jak partnerství funguje či nefunguje, je navíc nutné mít k dispozici praktické příklady dokládající přidanou hodnotu a výhody partnerství pro udržitelný hospodářský rozvoj (3). Zásadní význam zde bude mít pro politické činitele a realizátory projektů analýza Evropské pozorovací sítě pro územní plánování;

42.

je přesvědčen, že pro posouzení kvality partnerství městských a venkovských oblastí má zásadní význam lepší pochopení konkrétních i abstraktních výhod z nich vyplývajících. Tento přístup prokáže evropskou přidanou hodnotu těchto partnerství pro realizaci cílů strategie Evropa 2020. Bylo by rovněž vhodné vytvořit společné ukazatele umožňující tyto přínosy vyčíslit a pobízet místní orgány, aby je využívaly. V dlouhodobém horizontu by partnerství mohla být předmětem srovnávacího vyhodnocení, zejména v případech, kdy se jedná o programy financované z evropských fondů;

43.

vybízí místní a regionální orgány k přípravě inovativních modelů správy městských a venkovských oblastí za účelem optimalizace účinků spolupráce mezi městy a venkovem a také získaných výsledků;

44.

navrhuje, aby se partnerství venkovských a městských oblastí stalo jedním z prioritních témat programu URBACT a inovačních opatření ve snaze získat zkušenosti a postupy v oblasti partnerství městských a venkovských oblastí EU a šířit inovativní modely správy;

45.

považuje za nutné posílit spolupráci, především přeshraniční, a finanční podporu z evropských programů poskytovanou ke spolufinancování transakčních nákladů partnerství, jež mohou být značné (kupříkladu administrativní náklady a náklady na lidské zdroje). Tyto náklady, včetně aspektu nákladové efektivity, by v zájmu zajištění životaschopnosti partnerství měly být posouzeny;

46.

domnívá se, že partnerství může být efektivní pouze tehdy, pokud mezi zúčastněné strany zahrne soukromý sektor, sektor sociální ekonomiky a nevládní sektor a získá podporu občanů;

47.

klade důraz na přeshraniční aspekty partnerství městských a venkovských oblastí a na způsob, jak jsou využívány či nevyužívány finanční nástroje navržené Komisí k podpoře potenciálu hospodářského rozvoje přeshraničních spojení měst a venkova;

48.

zdůrazňuje význam dialogu s občany, který je v oblasti správy městských a venkovských oblastí nezbytný, má-li být dosaženo konsenzu ve věci společné vize a cílů a posílení důvěry;

49.

má za to, že je zapotřebí přijmout opatření k zamezení živelného městského rozvoje, jenž má nežádoucí dopad na udržitelný rozvoj a ovlivňuje zakrytí půdy, čímž se vytváří náchylnost k záplavám, zhoršují se opatření na prevenci rizik nebo zajištění zásobování vodou a kvality ovzduší, ale i dopad na mobilitu, například přetěžování dopravy, dodatečné náklady na infrastrukturu a územní plánování obecně. Problémy tohoto druhu lze řešit, jestliže městské a venkovské prostředí spolupracují v partnerství;

50.

zdůrazňuje nutnost zapojení soukromého sektoru a sektoru sociální ekonomiky, jejichž přínos je více než pozitivní z hlediska kritérií výkonnosti, podnikatelských a inovačních kapacit, valorizace příležitostí a mobilizace společnosti, ale které hlavně umožňují přilákat kapitál a vytvářet partnerství veřejného a soukromého sektoru;

51.

připomíná hlavní zásady pro úspěch partnerství: vytvoření ovzduší důvěry, společný přezkum stávajících možností, úvahy před realizací konkrétních projektů, volba možností přínosných jak pro městské, tak i pro venkovské oblasti, získání finančních zdrojů a zajištění důslednosti a dlouhodobé životaschopnosti partnerství.

5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/15

—

zdůrazňuje, že proces sestavování ročního rozpočtu EU má pro místní a regionální orgány politický a strategický charakter, a navrhuje, aby byl o budoucích ročních rozpočtech formálně konzultován;

—

vítá úsilí Evropské komise o poskytnutí informací o tom, kdo dostává finanční prostředky EU, má však za to, že veřejně dostupné informace jsou nedostatečné a příliš útržkovité, než aby podávaly přesný celkový obraz o evropských finančních prostředcích čerpaných a spravovaných místními a regionálními orgány;

—

zdůrazňuje, že bude pozorně sledovat, zda pomalý začátek programování a pomalá absorpce nebudou mít negativní dopad na přezkum víceletého finančního rámce v polovině období plánovaného na rok 2016;

—

konstatuje, že přibližně jedna třetina celkových RAL (70,7 miliardy EUR) bude splacena v roce 2014, avšak souhlasí s obavami, které Komise vyjádřila s ohledem na rozpočtové roky 2015 a 2016;

—

považuje zpožďování plateb za nepřijatelné a naléhavě žádá, aby byl 60denní termín splatnosti pro programy v rámci sdíleného řízení závazný a aby za jeho nedodržení existoval právní či peněžitý trest;

—

lituje, že v politickém představení priorit rozpočtu EU na rok 2014 chybí zmínka o evropském semestru;

—

navrhuje, aby plné upřednostnění iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí v letech 2014–2015 doprovázela náležitá opatření (např. budování kapacit) pro rychlé provádění;

—

požaduje další upřednostňování v období 2014–2015 prostředků na závazky až do výše 200 milionů EUR pro program Horizont 2020, 150 milionů EUR pro Erasmus a 50 milionů EUR pro program COSME;

—

vítá, že se předpokládá přesun 351,9 milionu EUR z prvního do druhého pilíře společné zemědělské politiky, a opakuje svůj rozhodný nesouhlas s přesuny v opačném směru;

—

navrhuje, aby se dodatečná flexibilita „celkového rozpětí pro růst a zaměstnanost“ použila pro okruh 1b.

Zpravodaj

pan Luc VAN DEN BRANDE (BE/ELS), předseda styčného úřadu Vlámsko-Evropa

Odkazy

Evropská komise, Odhady Evropské komise pro rozpočtový rok 2014 (Přípravy návrhu rozpočtu na rok 2014),

SEC(2013) 370, červen 2013

Rada Evropské unie, Návrh nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020,

11655/13, 27. června 2013

1.

poukazuje na to, že poprvé připravuje stanovisko k ročnímu rozpočtovému procesu EU, aby odráželo postoje místních a regionálních orgánů k těm položkám rozpočtu, jichž jsou hlavními příjemci a do nichž jsou přímo zapojeny;

2.

zdůrazňuje, že proces sestavování ročního rozpočtu EU má pro místní a regionální orgány politický a strategický charakter, a navrhuje, aby byl o budoucích ročních rozpočtech formálně konzultován Komisí, Radou nebo Parlamentem tak, aby mohl zaujmout stanovisko předtím, než Evropská komise návrh rozpočtu zveřejní, a pokud možno předtím, než Rada návrh rozpočtu postoupí Parlamentu;

3.

klade důraz na to, že se toto stanovisko nezabývá správními výdaji souvisejícími s okruhem 5;

4.

v tomto stanovisku se zaměřuje na položky rozpočtu, které zejména zajímají Výbor regionů a místní a regionální orgány, mezi něž patří strukturální fondy, Horizont 2020, COSME, Fond soudržnosti a další společně řízené programy, jako je EMFF, EZFRV a LIFE+;

5.

konstatuje, že evropský rozpočet má pro místní a regionální orgány zvláštní důležitost, protože přímo řídí některé programy EU spadající pod společné řízení, a proto se jich přímo týká výše prostředků na závazky a platby v těchto oblastech, zejména s ohledem na prodlení v platbách vyplývající z nahromadění nevyřízených žádostí o platbu v předchozích letech, jež přímo ovlivňuje veřejné finance mnoha místních a regionálních orgánů v celé EU;

6.

dále konstatuje, že mnoho místních a regionálních orgánů, které jsou příjemci evropských fondů, jako je Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR), Fond soudržnosti, Evropský sociální fond (ESF), Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova (EZFRV) a Evropský námořní a rybářský fond (EMFF), je na těchto fondech při dosahování cílů svých politik do značné míry závislých;

7.

rád by také připomněl, že rozpočet EU představuje pouze malou část (okolo 2 %) celkových veřejných výdajů v Evropské unii a sám o sobě nepostačuje k tomu, aby zajistil 1,8 bilionu EUR přímých investic zaměřených na budoucnost, které vyžaduje strategie Evropa 2020. Výbor regionů se proto domnívá, že další zapojení místních a regionálních orgánů do nového evropského rámce pro správu ekonomických záležitostí je zásadní, a zdůrazňuje význam účasti místních a regionálních orgánů v souvislosti s dohodami o partnerství;

8.

zdůrazňuje, že investice z evropského rozpočtu mají multiplikační a pákový efekt prostřednictvím spolufinancování ze strany veřejného i soukromého sektoru na místní, regionální a celostátní úrovni. Veřejné investice v mnoha členských státech jsou značně závislé na strukturálních fondech, které ve 13 zemích představují více než 30 % a v 6 členských státech dokonce více než 60 % veřejných investic;

9.

konstatuje, že neexistuje jasná představa o podílu regionů a místních samospráv, ačkoli se předpokládá, že velkou část rozpočtu EU čerpají celostátní, regionální a místní orgány, veřejné orgány, nevládní organizace, neziskové organizace, soukromé organizace, podniky, vysoké školy a vzdělávací instituce, jednotlivci atd. a že celkem jedna třetina veřejných výdajů a dvě třetiny veřejných investic proběhnou na regionální a místní úrovni;

10.

je přesvědčen, že místní a regionální orgány mají rozhodující a nezastupitelnou úlohu, pokud jde o provádění cílů evropských politik. Místní a regionální orgány se přímo či nepřímo podílejí například na:

11.

usuzuje, že regiony a místní orgány jsou přímo či nepřímo zapojeny do řízení nebo čerpání více než 75 % rozpočtu EU (1);

12.

vítá úsilí Evropské komise o poskytnutí informací o tom, kdo dostává finanční prostředky EU, a to buď přímo Evropskou komisí nebo prostřednictvím celostátních a regionálních orgánů s cílem zvýšit odpovědnost pomocí transparentnosti. Má však za to, že veřejně dostupné informace jsou nedostatečné a příliš útržkovité, než aby podávaly přesný celkový obraz o evropských finančních prostředcích čerpaných a spravovaných místními a regionálními orgány;

13.

lituje, že chybí statistické údaje, aby mohl Výbor regionů vykonávat svoji poradní úlohu, a požaduje, aby Evropská komise od roku 2014 poskytla:

14.

žádá Evropskou komisi, Evropský parlament a Evropskou radu, aby zefektivnily a sladily způsoby předkládání změn k návrhu rozpočtu, aby se usnadnil proces demokratické kontroly;

15.

zdůrazňuje v této souvislosti, že účinnost evropské politiky závisí na řádném uplatňování zásady víceúrovňové správy, jež je považována za obecnou zásadu pro správu strukturálních fondů (3) a jež znamená, že všechny úrovně státní správy, každá dle svých pravomocí, účinně spolupracují na dosažení cílů této politiky. Místní a regionální orgány nelze považovat za stejné příjemce, jako jsou nevládní organizace, soukromé organizace, podniky, vzdělávací instituce atd.;

16.

podporuje iniciativu Komise doplnit nařízení o společných ustanoveních o Evropský kodex chování pro partnerství (dále jen „kodex chování“), který konkretizuje a rozšiřuje partnerství během přípravy, provádění a vyhodnocování programů a fondů společného strategického rámce. Domnívá se, že toto partnerství je nejlepší zárukou účinného využití zdrojů a sladění s potřebami regionu či místního společenství, a lituje, že Rada kodex chování nezahrnula do jednací osnovy, ačkoli je důležitým nástrojem řízení pro programové období 2014–2020;

17.

vyzývá Komisi, aby jasně informovala o způsobu včasného a strukturovaného zapojení místních a regionálních orgánů do přípravy dohod o partnerství a operačních programů na období 2014–2020;

18.

znovu opakuje, že je nezbytné snížit administrativní zátěž místních a regionálních orgánů, a naléhá na Komisi, Radu a Parlament, aby to vzaly v úvahu a vypracovaly nová pravidla, která se jich týkají;

19.

připomíná svůj požadavek, aby návrhy Evropské komise vzaly v makroekonomickém účetnictví Evropské unie a členských států v úvahu kvalitu veřejných výdajů. Tyto návrhy by se měly zejména zabývat otázkou oddělení běžných výdajů a investic ve výpočtu schodku rozpočtu, aby se předešlo tomu, že investice s dlouhodobými čistými zisky budou započítány jako negativní;

20.

vítá úsilí Evropské komise sledovat veřejné výdaje související s oblastí klimatu;

21.

vítá, že dne 27. června 2013 byla mezi Parlamentem, předsednictvím Rady a Komisí dosažena politická dohoda o víceletém finančním rámci na období 2014–2020;

22.

je znepokojen, že Komise nemá patřičnou strategii pro řízení rizik, pokud jde o to, do jaké míry by politika soudržnosti mohla fungovat na základě ročních rozpočtů v případě chybějícího víceletého finančního rámce;

23.

je zvlášť znepokojen, že celková výše příštího víceletého finančního rámce, jak o ní rozhodla Evropská rada, nemusí být dostatečná, aby uspokojila ambice EU vyjádřené ve strategii Evropa 2020 a v Paktu pro růst a zaměstnanost;

24.

lituje, že strop víceletého finančního rámce pro prostředky na závazky (960 miliard EUR) je o 34 miliard EUR nižší než v období 2007–2013 a to ve chvíli, kdy Evropa potřebuje nezbytné prostředky na koordinované zotavení ze současné krize, a že tento strop je o 80 miliard EUR nižší než původní návrh Komise;

25.

podporuje názor EP, že nařízení o víceletém finančním rámci nemůže být z právního hlediska přijato, dokud nedojde k politické dohodě na příslušných právních základech;

26.

lituje, že nebylo dosaženo žádného podstatného pokroku v reformě systému vlastních zdrojů jako způsobu, jak snížit přímé příspěvky členských států do rozpočtu EU; vyzývá proto Radu, Komisi a Evropský parlament, aby neprodleně rozhodly o mandátu a složení pracovní skupiny pro vlastní zdroje, jak se uvádí v dohodě ze dne 27. června, s cílem dodržet lhůtu pro první hodnocení v roce 2014. Pracovní skupina by měla být svolána současně s formálním přijetím nařízení o víceletém finančním rámci;

27.

vítá dosažení dohody o posílené pružnosti s cílem plně využít příslušné stropy víceletého finančního rámce a umožnit automatické převedení nevyužitých prostředků z jednoho rozpočtového roku do následujícího a o povinném přezkumu a následné revizi víceletého finančního rámce do konce roku 2016;

28.

opakuje svůj jednoznačný a zásadní nesouhlas s makroekonomickou podmíněností v jakékoli podobě a nepovažuje možnost jejího rozšíření na všechny rozpočtové položky, jak to některé členské státy požadují, za užitečnou, protože by mohla výrazně penalizovat regionální a místní orgány, které nenesou odpovědnost za nesplnění těchto požadavků příslušným členským státem. Lituje, že makroekonomická podmíněnost je stále uvedena v článku 6 návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec na období 2014–2020;

29.

znovu opakuje, že odmítá výkonnostní rezervu, protože by mohla povzbuzovat rozvoj neambiciózních projektů a odrazovat od inovací. Lituje, že se o ní zmiňovalo politické představení návrhu rozpočtu na rok 2014;

30.

podporuje názor EP, že souhlas s nařízením o víceletém finančním rámci nemůže být udělen, pokud není „úplně zaručeno“, že nevyřízené žádosti o platbu za rok 2013 budou zcela pokryty, a že by proto Rada měla nejen přijmout formální rozhodnutí ve věci návrhu opravného rozpočtu 2/2013 (ve výši 7,3 miliardy EUR), ale také dodržet svůj politický závazek a přijmout neprodleně další opravný rozpočet (ve výši 3,9 miliardy EUR, aby se dosáhlo požadovaných 11,2 miliardy EUR (4)), a vítá v této souvislosti, že se Komise rozhodla založit svůj návrh rozpočtu na rok 2014 na předpokladu, že tyto dva opravné rozpočty na rok 2013 budou přijaty;

31.

zdůrazňuje, že bude pozorně sledovat, zda pomalý začátek programování a pomalá absorpce nebudou mít negativní dopad na přezkum víceletého finančního rámce v polovině období plánovaného na rok 2016;

32.

je znepokojen, že víceletý finanční rámec na období 2014–2020 zavádí do evropského rozpočtu dodatečný strukturální deficit ve výši 52 miliard EUR. Místní a regionální orgány, které jsou velmi závislé na evropských fondech, pokud jde o jejich investice, to považují za velmi nebezpečný trend, neboť Komise nebude schopna včas dostát vytvořeným závazkům kvůli chybějícím prostředkům na platby. Výbor konstatuje, že vytvoření tohoto strukturálního deficitu v evropském rozpočtu je v rozporu s ustanoveními Smlouvy (články 310 a 323 SFEU);

33.

je velice překvapen, že se na konci roku 2013 i za předpokladu, že budou přijaty oba opravné rozpočty na rok 2013, jež navyšují částku na platby v roce 2013 o celkem 11,2 miliardy EUR, v novém finančním období stále očekávají neuhrazené závazky (RAL) ve výši přibližně 225 miliard EUR (5) z programů na období 2007–2013, což představuje asi 25 % celkového stropu na platby ve víceletém finančním rámci na období 2014–2020 (908,4 miliardy EUR) a 1,6násobek ročního rozpočtu EU;

34.

konstatuje, že tato výše RAL je v rozporu s politickým cílem zahájit nové programové období s čistým štítem, který při jednáních vyjádřil EP, a varuje, že na konci roku 2020 bude výše RAL přibližně 277 miliard EUR (6) a že tento schodek, tj. strukturální deficit, se bude s každým dalším víceletým finančním rámcem zvyšovat;

35.

poukazuje na to, že dvě oblasti, jež nejvíce přispívají k celkové výši RAL, jsou politika soudržnosti (dvě třetiny) a rozvoj venkova, a doporučuje nalézt řešení, jak předejít nárůstu RAL v průběhu let;

36.

podporuje žádost Evropského parlamentu Evropské komisi, aby „každý měsíc předkládala … zprávy o vývoji stavu žádostí členských států o platby ze strukturálních fondů, z Fondu soudržnosti, z fondu na rozvoj venkova a z rybářského fondu (v rozpisu podle jednotlivých členských států a fondů)“;

37.

konstatuje, že přibližně jedna třetina celkových RAL (70,7 miliardy EUR) bude splacena v roce 2014, avšak souhlasí s obavami, které Komise vyjádřila s ohledem na rozpočtové roky 2015 a 2016, a že zatímco rok 2014 má ještě jakožto první rok nového víceletého finančního rámce manévrovací prostor v případě prostředků na platby, protože spuštění nových programů (zejména v rámci sdíleného řízení) bude nějakou dobu trvat, bude se tato flexibilita rok od roku zmenšovat;

38.

podtrhuje v této souvislosti kladný dopad dohody o víceletém finančním rámci (7) na možnosti flexibility v rámci víceletého finančního rámce a tzv. „celkové rozpětí pro platby“ (8);

39.

vyjadřuje své znepokojení, že Komise na rok 2014 nepředjímá žádné rozpětí, protože výše plateb je stanovena na 136,1 miliardy EUR, což znamená, že Komise nebude mít žádné rozpětí navíc pro rok 2015 a že hrozí opětovné navyšování strukturálního deficitu s rozbíháním nových programů na období 2014–2020 a zbývajícími nevyřízenými platbami z období 2007–2013 (+/– 155 miliard EUR);

40.

upozorňuje na důsledky nového pravidla n+3 pro rušení závazků v oblasti politiky soudržnosti, pokud jde o nárůst RAL v příštích letech. Výbor regionů v této souvislosti doporučuje, aby platby nesplacených pohledávek z let 2007–2013 měly v období 2014–2016 přednost (70 miliard EUR každý rok po dobu tří let), protože žádosti o platbu za nové programové období se nejspíše začnou hromadit v letech 2017–2018 (2014 + 3 roky, počítáme-li se zpožděním při zahajování programů v roce 2014 kvůli pozdní dohodě o víceletém finančním rámci);

41.

považuje zpožďování plateb za nepřijatelné a naléhavě žádá, aby byl 60denní termín splatnosti pro programy v rámci sdíleného řízení závazný a aby za jeho nedodržení existoval právní či peněžitý trest a aby se s již existujícím penále (úrokem) platným pro centrálně řízené programy (např. projekty související se 7. rámcovým programem nebo programem Horizont 2020) mohlo počítat i pro jiné fondy v případě nedodržení termínu. Pro místní a regionální orgány čekající na úhrady to je zvlášť důležitá otázka, Výbor regionů proto očekává, že řešení tohoto problému bude nalezeno při příští revizi finančního nařízení EU;

42.

lituje, že se během roku plnění rozpočtu množí opravné rozpočty vyplývající z nereálně nízkých odhadů potřeb prostředků na platby zavedených Radou, Komisí a Parlamentem. V roce 2013 již bylo předloženo pět návrhů opravného rozpočtu, zatímco v roce 2010 jich bylo deset;

43.

naléhavě žádá Komisi, Parlament a Radu o předložení strukturálního řešení s cílem urovnat strukturální deficit rozpočtu EU, aby vyčleněné příjmy místních a regionálních orgánů nebyly nadále ohrožovány schodkem evropských prostředků na platby;

44.

znovu potvrzuje, že veřejné investice územně správních celků se obvykle koncentrují do určitého počtu klíčových prioritních sektorů, jež mají zásadní význam pro úspěšnost strategie Evropa 2020; opakuje svoji výzvu, aby byla přiznána vyšší politická priorita dosažení lepší součinnosti mezi rozpočty EU, členských států, regionů a místních orgánů s důrazem na naplnění dohodnutých priorit EU;

45.

vítá iniciativu Komise sledovat veškeré veřejné výdaje určené na financování strategie Evropa 2020, je však překvapen, že jako základ slouží sedm stěžejních iniciativ místo pěti hlavních cílů (v oblasti zaměstnanosti, inovací, vzdělávání, sociálního začleňování a klimatu/energetiky);

46.

lituje, že chybí jakákoli zmínka o 11 tematických cílech nařízení o společných ustanoveních, na něž se mají zaměřovat evropské strukturální a investiční fondy (9) a jež mají být v souladu se společným strategickým rámcem navrženým Evropskou komisí dne 14. března 2012;

47.

opakuje svoji výzvu k flexibilitě respektující územní specifika regionů a měst;

48.

lituje, že v politickém představení priorit rozpočtu EU na rok 2014 chybí zmínka o evropském semestru. Lituje dále, že Komise opomenula výzvu EP, aby poskytla věcné a konkrétní údaje o tom, jak její návrh rozpočtu EU může skutečně sehrát roli spouštěcího, katalytického, synergického a doplňkového mechanismu pro investice na místní, regionální a celostátní úrovni s cílem realizovat priority dohodnuté v rámci evropského semestru  (10), a naléhavě proto žádá, aby byly na základě zásady víceúrovňové správy do evropského semestru zapojeny regiony, zejména regiony s legislativní pravomocí;

49.

podporuje iniciativu na podporu zaměstnanosti mladých lidí a žádá, aby byla součástí budoucích dohod o partnerství, a zdůrazňuje, že regiony a místní orgány musí být plně zaangažovány do plnění jakékoli iniciativy na podporu zaměstnanosti vzhledem k tomu, že jsou nejlépe uzpůsobeny k posouzení místních trhů práce a programů vytvořených na míru mladým lidem, a také vzhledem k tomu, že mnoho regionů má v této oblasti plnou pravomoc;

50.

lituje, že iniciativa na podporu zaměstnanosti mladých lidí je vytvářena souběžně s ostatními fondy, místo aby k řešení problematiky využívala rámec ESF, čímž se zvyšuje administrativní zátěž pro příjemce;

51.

konstatuje, že Komise navrhla plné upřednostnění (ve výši 6 miliard EUR) (11) této iniciativy v letech 2014–2015, a navrhuje, aby toto plné upřednostnění doprovázela náležitá opatření (např. budování kapacit) pro rychlé provádění vzhledem k nemožnosti přijmout návrh nařízení o společných ustanoveních a nařízení o ESF před nařízením o víceletém finančním rámci, tj. ke konci roku 2013, což vede ke zpoždění provádění, a vzhledem k širším nejasnostem, pokud jde o to, jak budou tuto iniciativu provádět členské státy / regiony v praxi, a o rychlost její absorpce; žádá dále, aby byl změněn článek 9f nařízení o víceletém finančním rámci tak, aby neobsahoval explicitní omezení nové rozpočtové položky týkající se iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí na 3 miliardy EUR. Tato změna by byla tím potřebnější, že by zabránila odkládání programů, které mají rozhodující význam pro soudržnost, jako jsou programy přeshraniční spolupráce nebo části nástroje pro propojení Evropy, na období po roce 2016;

52.

je zvlášť znepokojen škrty v několika rozpočtových položkách, jež jsou nezbytné pro dosažení dlouhodobých investic potřebných k rychlé hospodářské obnově, zejména v politice soudržnosti, rozvoji venkova, programu COSME nebo programu Horizont 2020;

53.

požaduje v souladu s článkem 9f návrhu nařízení Rady ze dne 27. června 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec, další upřednostňování v období 2014–2015 prostředků na závazky až do výše 200 milionů EUR pro program Horizont 2020, 150 milionů EUR pro Erasmus a 50 milionů EUR pro program COSME;

54.

není překvapen, že prostředky na závazky pro rok 2014 v oblasti soudržnosti jsou minimální vzhledem ke zpožděním (12) očekávaným s prováděním dohod o partnerství a operačních programů, avšak vyzývá členské státy, aby se zaměřily na operační programy, a aktivovaly tak fondy již v roce 2014;

55.

lituje, že byl v okruhu 1b vyškrtnut rozpočtový bod týkající se programu Erasmus pro volené místní a regionální zástupce (rozpočtový bod 13 03 77 11), a na základě své zkušenosti s touto iniciativou požaduje, aby byla zachována;

56.

vítá navýšení prostředků na závazky pro program LIFE+ o 10,3 % ve srovnání s rokem 2013, avšak považuje snížení prostředků na platby (o 1,1 %) za nepochopitelné;

57.

vítá výrazný posun od přímého řízení ke sdílenému řízení u Evropského námořního a rybářského fondu, ačkoli to znamená nižší platby na začátku finančního období;

58.

vítá ustanovení obsažené v článku 8 návrhu nařízení Rady, kterým se stanoví víceletý finanční rámec, jež v případě přijetí nových pravidel nebo programů v rámci sdíleného řízení po 1. lednu 2014 umožňuje provést revizi víceletého finančního rámce s cílem převést do následujících let, nad rámec odpovídajících výdajových stropů, prostředky, které nebyly využity v roce 2014;

59.

vítá, že se předpokládá přesun 351,9 milionu EUR z prvního do druhého pilíře společné zemědělské politiky, a opakuje svůj rozhodný nesouhlas s přesuny v opačném směru;

60.

zdůrazňuje, že ani závěry Evropské rady ze 7. a 8. února 2013, ani návrh nařízení Rady ze dne 27. června 2013, kterým se stanoví víceletý finanční rámec, nepředjímají dílčí strop pro politiku soudržnosti, která byla místo toho přeměněna na podokruh. Výbor na základě toho zpochybňuje četné odkazy na tento dílčí strop v představení návrhu rozpočtu na rok 2014 (13), a vyslovuje se proto ve prospěch přesunů prostředků na závazky/platby v rámci okruhu 1 tam, kde je to vhodné;

61.

vítá „celkové rozpětí pro růst a zaměstnanost“, které bude tvořeno rozpětím pod stropy, které víceletý finanční rámec stanoví u prostředků na závazky pro roky 2014–2017, oceňuje, že související prostředky na závazky lze využít nad stropy pro roky 2016–2020 (14), a navrhuje, aby se tato dodatečná flexibilita použila pro okruh 1b.

5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/23

—

shoduje se s evropským komisařem pro životní prostředí v tom, že provedené studie naznačují, že v současných právních předpisech EU existuje řada nejasností nebo mezer, zdůrazňuje, že má-li být toto odvětví přijato širokou veřejností, bude nanejvýš důležité zabývat se zdravotními a environmentálními riziky, a vyzývá EK, aby v příslušném nařízení vydala rámec pro řízení rizik a řešení nedostatků;

—

žádá, aby se respektovala rozhodnutí místních a regionálních orgánů ohledně zákazu, omezení a kontroly rozvoje/aktivit souvisejících s dobýváním nekonvenčních uhlovodíků. Místní a regionální orgány by měly mít právo vyloučit možnost provádět aktivity spojené s rozvojem nekonvenčních uhlovodíků v citlivých oblastech (např. ochranná pásma zdrojů pitné vody, vesnice, orná půda atd.);

—

zdůrazňuje principiální význam zásady transparentnosti a zapojení dotčených skupin obyvatelstva, jakož i místních a regionálních orgánů, při rozhodování v této citlivé oblasti a vyjadřuje znepokojení nad tím, že tyto zásady dosud nebyly dostatečně zohledněny ve všech členských státech;

—

podporuje návrh zahrnout nekonvenční uhlovodíky do přílohy I revidované směrnice o posuzování dopadů na životní prostředí (EIA), tak aby s nimi související záměry byly systematicky podrobovány EIA, a vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení společných norem v oblasti ochrany životního prostředí pro průzkum a dobývání nekonvenčních uhlovodíků v EU, aby se usnadnilo koherentní a srozumitelné EIA.

Zpravodaj

pan Brian MEANEY (IE/EA), Rada hrabství Clare a správní úřad regionu Mid-West

Odkaz

stanovisko z vlastní iniciativy

1.

uznává, že Evropa potřebuje cenově dostupné, uhlíkově neutrální, udržitelné, celosvětově konkurenceschopné bezpečné zdroje energie. Pro Evropskou unii to představuje zásadní výzvu. Tento problém vedl k tomu, že členské státy musí hledat veškeré alternativy, což podnítilo velký zájem o nekonvenční uhlovodíky, který se vyvinul v souvislosti se zatím nejednotným a nekoordinovaným regulačním rámcem v celé EU. Připomíná však, že nekonvenční uhlovodíky nejsou udržitelné ani z hlediska změny klimatu, ani pokud jde o dlouhodobé dodávky energie, a pojí se s vysokými riziky;

2.

je si vědom významných rizik v oblasti životního prostředí a zdraví, která se pojí s procesem horizontálního frakování pomocí vysokých objemů „kluzké vody“ používaného při dobývání nekonvenčních uhlovodíků;

3.

zdůrazňuje potřebu, aby Komise důrazně politicky zareagovala, a vyzývá ji, aby uložila členským státům povinnost zajistit kompetentním regionálním a místním orgánům zdroje pro správné plnění regulačních a kontrolních úloh a zodpovědností, zejména v sociální a environmentální oblasti a v otázkách řádného hospodaření se všemi přírodními zdroji, které se vztahují k různým kompetencím regionálních a místních orgánů v celé EU;

4.

zdůrazňuje, že je důležité neztrácet ze zřetele přechod k případnému 100 % podílu obnovitelných zdrojů energie a že nekonvenční či jiné formy energie nesmí odvádět nutnou pozornost a prostředky od přechodu na obnovitelné zdroje energie. Uznává, že nekonvenční uhlovodíky mohou hrát roli v přechodném stadiu mezi fosilními palivy a obnovitelnou energií;

5.

uvědomuje si, že podle Lisabonské smlouvy (2009, článek 194) má každý členský stát právo „stanovit podmínky pro využívání svých energetických zdrojů, […] volby mezi různými energetickými zdroji a základní skladby […] zásobování energií“. Z toho důvodu se v celé Evropě vyskytují různé postoje k plynu z břidlic. VR žádá, aby se vzaly na vědomí kompetence, odpovědnosti, stanoviska a názory místních a regionálních orgánů, aby byly respektovány všemi, zejména Komisí, a aby se jim věnovala pozornost při psaní návrhů na umožnění bezpečného a chráněného dobývání nekonvenčních uhlovodíků, které bude šetrné k místním přírodním zdrojům;

6.

zohledňuje kompetence místních a regionálních orgánů, jejich specifické místní znalosti a omezení, co se týče zdrojů, dále bere v úvahu četné zásadní dopady a rizika spojená s dobýváním nekonvenčních uhlovodíků, a žádá, aby se respektovala rozhodnutí místních a regionálních orgánů ohledně zákazu, omezení a kontroly rozvoje/aktivit souvisejících s dobýváním nekonvenčních uhlovodíků. Zdůrazňuje, že místní a regionální orgány by měly mít právo vyloučit možnost provádět aktivity spojené s rozvojem nekonvenčních uhlovodíků v citlivých oblastech (např. ochranná pásma zdrojů pitné vody, vesnice, orná půda atd.) anebo v případě, že by tyto orgány již nemohly dosahovat cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů. Měla by být mimoto posílena i autonomie místních a regionálních orgánů v rozhodování o vydávání zákazů rozvoje nekonvenčních uhlovodíků na jejich území. V této souvislosti VR připomíná zákazy dobývání nekonvenčních uhlovodíků vydané například v Bulharsku, Francii, Lucembursku, švýcarském kantonu Fribourg či španělském regionu Kantábrie;

7.

shoduje se s EP na tom, že stávající, dobrovolně použitelné pokyny pro průmysl, aby společnosti řešily negativní sociální a ekologické dopady těžebního průmyslu, jako např. globální iniciativa pro podávání zpráv (GRI), iniciativa OSN Global Compact a pokyny OECD pro nadnárodní podniky, nejsou pro zmírnění negativních důsledků těžby dostatečné;

8.

shoduje se s evropským komisařem pro životní prostředí v tom, že provedené studie naznačují, že v současných právních předpisech EU existuje řada nejasností nebo mezer, zdůrazňuje, že má-li být toto odvětví přijato širokou veřejností, bude nanejvýš důležité zabývat se zdravotními a environmentálními riziky, a vyzývá EK, aby v příslušném nařízení vydala rámec pro řízení rizik a řešení nedostatků;

9.

žádá Komisi, aby zvážila, zda nepožádat členské státy, aby omezily rozvoj nekonvenčních uhlovodíků do doby, než budou mezery v právní úpravě příslušných směrnic EU napraveny;

10.

domnívá se, že bez ohledu na právo členských států volně využívat své energetické zdroje by jakýkoli rozvoj nekonvenčních uhlovodíků měl zajistit spravedlivé a rovné podmínky pro všechny v celé Unii, a to při bezvýhradném dodržení příslušných právních předpisů EU v oblasti ochrany životního prostředí a veřejného zdraví. Žádá jasný a právně závazný regulační rámec EU, přednostně formou směrnice o průzkumu a dobývání nekonvenčních uhlovodíků, aby byla poskytnuta odpovídající záruka ve vztahu k rizikům pro životní prostředí a lidské zdraví, které vyplývají z činností souvisejících s těžbou plynu z břidlic;

11.

je toho názoru, že zásada předběžné opatrnosti stanovená v politice EU v oblasti životního prostředí by se měla důsledně uplatňovat v celé EU a posuzování dopadů na životní prostředí by mělo být povinné bez ohledu na rozsah průzkumu a dobývání nekonvenčních uhlovodíků a mělo by brát v úvahu hospodářské zájmy, potřebu zajistit bezpečnost zásobování energií a podporu udržitelného rozvoje;

12.

trvá na tom, aby se povinná analýza životního cyklu, jakožto základní kámen nové směrnice EU týkající se průzkumu a dobývání nekonvenčních uhlovodíků na území EU, prováděla před udělením těžebního oprávnění pro každý jednotlivý projekt rozvoje nekonvenčních uhlovodíků;

13.

zdůrazňuje principiální význam zásady transparentnosti a zapojení dotčených skupin obyvatelstva, jakož i místních a regionálních orgánů, při rozhodování v této citlivé oblasti a vyjadřuje znepokojení nad tím, že tyto zásady dosud nebyly dostatečně zohledněny ve všech členských státech;

14.

bere na vědomí, že technologický pokrok posledních let již v některých částech světa nastartoval rychlou těžbu nekonvenčního plynu v obchodním měřítku, zejména v USA, kde se plyn z břidlic označuje za hybatele změn, je si však vědom technických a ekonomických omezení plynu z břidlic v EU. Šíří se názor, že je nepravděpodobné, že by Evropa zažila podobně prudký rozmach jako USA (1), evropské zdroje nekonvenčního plynu by v nejlepším případě mohly kompenzovat pokles produkce konvenčního plynu, zčásti jsou však omezené odlišnou geologickou strukturou (2), legislativou a také vyšší hustotou obyvatelstva. Uznává, že v této oblasti je ještě zapotřebí provést důkladné posouzení;

15.

poznamenává, že vrty nekonvenčních uhlovodíků vysychají mnohem rychleji než u konvenčních uhlovodíků, což vyžaduje vyšší počet vrtů, a tím rostou výrobní náklady. Podotýká však, že dobývání nekonvenčních uhlovodíků probíhá za použití moderních technologií, např. horizontálních vrtů a vrtných ploch s několika vrty, jež mohou snížit dopad na životní prostředí a okolí;

16.

domnívá se, že při současných cenách plynu je potenciál plynu z břidlic příliš malý na to, aby měl zásadní vliv na evropskou situaci v zásobování plynem. I kdyby se v Evropě těžba plynu z břidlic rozvíjela rychlejším způsobem, nedosahoval by její podíl na dodávkách evropského plynu ani v nejlepším případě řádově více než několika procent. Těžba plynu z břidlic nezvrátí postupující trend, kdy klesá domácí produkce a zvyšuje se závislost na dovozu (3). Uznává, že je nutné provést v této oblasti další posouzení;

17.

je si vědom toho, že jedním z předpokladů hospodářské životaschopnosti plynu z břidlic mohly být volné právní předpisy, protože vyjmutí plynu z břidlic z řady zákonů o ochraně životního prostředí bylo jednou z hnacích sil rozmachu dobývání plynu z břidlic v USA, např. přesné složení frakovacích aditiv je chráněno patentem a nemusí být zpřístupněno. Z toho důvodu naléhavě zdůrazňuje, že se pro povolování příslušných projektů v Evropské unii nutně musí vyžadovat zveřejnění všech chemických látek a jejich množství obsaženého ve frakovací tekutině;

18.

poznamenává, že nevyhnutelným dopadem těžby plynu z břidlic a horninami zadržené ropy je velký a prostorově náročný zábor půdy kvůli vrtným plošinám, parkovacím a manévrovacím plochám pro nákladní vozy, vybavení, zařízení na zpracování a přepravu plynu a přístupovým komunikacím, který může být hrozbou pro udržitelná městská a venkovská sídla a přírodní stanoviště. Závažnými prokázanými a možnými dopady jsou emise znečisťujících látek do ovzduší, znečištění podzemních vod z nekontrolovaných úniků plynů nebo kapalin v důsledku výbuchů nebo jejich rozlití, průsaků frakovací tekutiny a nekontrolovaného vypouštění odpadních vod. Frakovací tekutiny obsahují nebezpečné látky a tekutina vytékající zpět obsahuje navíc těžké kovy a radioaktivní látky z ložiska. Vrty určené pro těžbu plynu z břidlic představují vysoké riziko pro lidské zdraví (4) a životní prostředí, vyšší než v případě ostatních fosilních paliv (5), a to tím spíše, že pro totéž vytěžené množství je zapotřebí větší množství vrtů;

19.

je znepokojen tím, že stávající těžební zákony v Evropě a související právní předpisy týkající se těžebních aktivit nezohledňují zvláštní aspekty spojené s dobýváním nekonvenčních uhlovodíků. V právních předpisech vztahujících se na oblast těžby jsou mezi jednotlivými členskými státy EU významné rozdíly. V řadě případů mají těžební práva větší váhu než práva občanů a místní politické orgány často nemají vliv na případné projekty či těžební lokality, protože jejich schvalování je věcí národních či státních vlád a jejich orgánů. Výbor krom toho poukazuje na to, že vlastníci půdy v Evropě, na rozdíl od Spojených států, zpravidla nemají automaticky vlastnická práva na nerostné suroviny nacházející se pod jejich pozemky, a tudíž ne vždy mají z jejich vytěžení zisk;

20.

žádá o korektní vyhodnocení skutečného potenciálu, jaký může mít nekonvenční plyn v EU, což je otázka, která může mít stěžejní význam pro jakékoli zamýšlené energetické nebo politické plánování jeho využití jako přechodového zdroje na cestě k vyššímu zastoupení obnovitelné energie v celé EU jak bylo uvedeno v takových popularizačních dokumentech o budoucnosti energetiky v Evropě, jakým je energetický plán do roku 2050. Toto vyhodnocení také umožní ověřit možnost systematičtějšího využívání místních zdrojů energie. Jedním z cílů těchto plánů a politik musí být zajistit, aby k přechodu na budoucí zdroje energie, které budou hospodářsky konkurenceschopné a budou vykazovat co možná nejmenší uhlíkovou stopu, došlo takovým způsobem, že se EU stane konkurenceschopná vůči ostatním geopolitickým regionům. Kromě vystavení životního prostředí, klimatu a lidského zdraví nepředvídatelným rizikům by plyn z břidlic mohl také narušit rozvoj obnovitelné energie a uvrhnout Evropu do ještě větší závislosti na fosilních palivech. Plyn z břidlic, podobně jako zachycování a ukládání uhlíku, nemůže být sám o sobě politickým cílem bez ohledu na potřeby občanů a neměl by být propagován jako zelená alternativa pro budoucnost energetiky v Evropě. Vzhledem k jeho vysoké uhlíkové náročnosti, nutné míře rozvoje a výši investic je nutné ujasnit, jak by mohl být plyn z břidlic považován za „přechodové palivo“. Klesající ceny plynu v důsledku vzrůstající těžby plynu z břidlic v USA by mohly ohrozit životaschopnost nízkouhlíkových alternativ a vystavit tlaku vládní podpůrná opatření;

21.

je znepokojen tím, že celosvětový nárůst průzkumu a produkce plynu z břidlic by mohl vést ke značnému navýšení prchavých emisí metanu (jehož skleníkový efekt je 20 až 25krát silnější než u CO2) a že celkový potenciál globálního oteplování (GWP) předpokládá zvýšení o více než 3,5 stupně (6). (Cílové přijatelné zvýšení je o 2 stupně). Navíc těžba ropy a plynu z nekonvenčních zdrojů by mohla zbrzdit dosažení sedmého rozvojového cíle tisíciletí, který se týká zajištění environmentální udržitelnosti, a ohrozit nejnovější mezinárodní závazky v oblasti změny klimatu zakotvené v Kodaňské dohodě;

22.

vyjadřuje svůj souhlas s tím, aby byla posílena podpora EU zaměřená na oblast výzkumu a vývoje v odvětví ekodesignu prostřednictvím strukturálních fondů, Fondu soudržnosti a Evropské investiční banky. Toto úsilí musí provázet vyšší pozornost zaměřená na případná narušení hospodářské soutěže, k nimž by mohlo dojít v důsledku přijetí nových norem. VR vítá předběžné posouzení právního rámce EU v environmentální oblasti uplatnitelného na nekonvenční uhlovodíky, které provedla Komise, a naléhavě vyzývá Komisi, aby:

23.

žádá, aby Komise po průmyslových subjektech vyžadovala, aby zajistily nezávislé ověřitelné určení stávajícího stavu životního prostředí v oblastech, které se navrhují pro dobývání nekonvenčních uhlovodíků:

24.

s obavami konstatuje, že stávající směrnice EIA nezohledňuje hodnoty denní produkce nekonvenčních uhlovodíků. V důsledku toho nepodléhají příslušné záměry, navzdory svému environmentálnímu dopadu, povinnému posouzení dopadů na životní prostředí. V souladu se zásadou předběžné opatrnosti a jak je požadováno v usnesení Parlamentu ze dne 21. listopadu 2012, VR podporuje návrh zahrnout nekonvenční uhlovodíky do přílohy I revidované směrnice, tak aby s nimi související záměry byly systematicky podrobovány posouzení dopadů na životní prostředí;

25.

vyzývá Komisi, aby zvážila zavedení společných norem v oblasti ochrany životního prostředí pro průzkum a dobývání nekonvenčních uhlovodíků v EU, aby se usnadnilo koherentní a srozumitelné posouzení dopadů na životní prostředí;

26.

uznává nedostatek zkušeností a odborných znalostí v Evropě. Zdůrazňuje, že náležitá regulace rozvoje průzkumu a dobývání nekonvenčních uhlovodíků je zčásti závislá na kompetencích a zdrojích regionálních a místních orgánů. Uznává, že je třeba posílit pravomoci a zvýšit lidské zdroje regionálních a místních orgánů v oblasti nekonvenčních uhlovodíků;

27.

je přesvědčen, že vhledem k hloubce více než 2 km, ve které se provádí těžba nekonvenčních uhlovodíků, je nejdůležitějším problémem z hlediska znečistění podzemních vod neporušenost a kvalita pažnic a cementace. Poznatky z praxe v USA dokládají, že 6 % vrtů prosakuje (7);

28.

žádá, aby se monitorovala každá fáze frakování a zaznamenávaly podrobné údaje o maximální délce frakovacího vrtu a vzdálenosti od zásobníků podzemní vody;

29.

vyzývá Komisi, aby průmyslové subjekty přiměla k tomu, že provedou nápravná opatření v případě kontaminace podzemní vody metanem nebo přírodními radioaktivními látkami či jinými látkami, které narušují kvalitu těchto podzemních vod, v místech, kde praskliny zasahují do vrstev s podzemní vodou, nebo při selhání celistvosti pažnic a cementace;

30.

žádá povinné akustické karotáže, tzv. cement-bond-log (CBL), a tlakové zkoušky úvodní kolony pažnic a cementace před začátkem jakýchkoliv činností;

31.

zdůrazňuje, že účinná prevence vyžaduje soustavné sledování přísného dodržování stanovených nejvyšších standardů a postupů při budování vrtné sondy. Zdůrazňuje, že průmyslové subjekty, jakož i příslušné orgány by měly zajistit pravidelnou kontrolu kvality neporušenosti pažnic a cementace;

32.

žádá, aby byly ve spolupráci provozovatelů, regulačních orgánů a pohotovostních služeb vypracovány povinné plány zaměřené na prevenci a regulaci úniků a s nimi spojených výjimečných situací (SPCC);

33.

žádá zavedení minimálních vzdáleností vrtných plošin od veřejných či soukromých pramenů a studní;

34.

poukazuje na to, že odpady a odpadní vody, které vznikají při dobývání nekonvenčních uhlovodíků, představují řadu problémů týkajících se bezpečného uložení, recyklace a nakládání s odpady, a tudíž vyžadují odpovídající právní předpisy. V této souvislosti je nezbytné zapojení dotčených místních a regionálních orgánů, které často zodpovídají za nakládání s odpady;

35.

požaduje recyklaci odpadní vody vzniklé při frakování, která by minimalizovala nebezpečí úniků a průsaků. Poukazuje na vysoké objemy odpadní vody vzniklé při frakování, jež obsahují různorodé znečišťující látky. VR se domnívá, že recyklace vody na místě v uzavřeném oběhu během výzkumu/zpřístupňování ložiska při využití ocelových skladovacích nádrží nabízí vhodný prostředek pro úpravu zpětně vytékající vody, jelikož se minimalizuje její objem, nebezpečí povrchových úniků a náklady, přeprava a poškození silnic v souvislosti s převozem vody za účelem jejího vyčištění. Žádá o upuštění od zadržovacích jímek z důvodu vysokého nebezpečí úniků a průsaků;

36.

požaduje zveřejnění množství a složení frakovací tekutiny, která se v průběhu dobývání nekonvenčních uhlovodíků nevrátila zpět, a dále též – díky znalosti složení půdy a hornin – její možný vliv na půdní vodu a živočichy;

37.

zdůrazňuje, že komunální a státní zařízení na zpracování odpadu nebo na nakládání s vodou a odpady, které přitom vznikají, nemusí mít potřebnou kapacitu či technické vybavení, aby zvládly zpracovat objem a specifické složení odpadní vody. Požaduje, aby provozovatelé ve spolupráci s orgány, které zodpovídají za zpracování odpadu, a příslušnými schvalovacími orgány stanovili normy pro čištění odpadních vod a sestavili povinné vodohospodářské plány;

38.

připomíná, že radioaktivní látky, které jsou přirozeně obsaženy v geologických útvarech, se od sebe v závislosti na druhu břidlice liší. Zdůrazňuje nutnost posouzení obsažených radioaktivních látek před udělením těžebního povolení;

39.

vyjadřuje znepokojení nad tím, že v současné době není na úrovni EU povinné deklarovat chemické složení frakovací tekutiny. Domnívá se, že provozovatelé by měli být naprosto transparentní a mít povinnost zveřejňování a že by se tyto faktory měly brát v úvahu při posuzování dopadů na životní prostředí. Vyzývá Komisi, aby přezkoumala nejpříhodnější právní předpis pro začlenění takové povinnosti na evropské úrovni;

40.

vyzývá k většímu úsilí při vývoji aditiv do frakovací tekutiny, která budou co nejméně toxická a riziková pro životní prostředí;

41.

zdůrazňuje, že plánování a metodu těžby určují geologické charakteristiky daného regionu. Podporuje aktivní a včasné zapojení vnitrostátních geologických ústavů a místních a regionálních orgánů. Požaduje, aby před udělením povolení bylo povinné provést geologické analýzy hlubinných i svrchních geologických vrstev v potenciální břidlicové oblasti, které by zahrnovaly zprávy o veškeré minulé či současné těžební činnosti v daném regionu. Dále požaduje sběr záznamů o vrtu;

42.

konstatuje, že vrtné plošiny s více horizontálními vrty snižují zábor půdy a narušení krajiny;

43.

je pro využití ekologických systémů na redukci nebo zachycování emisí metanu během přípravy vrtu na těžbu;

44.

poukazuje na to, že za příčinou provozních nehod stojí většinou nevyškolení pracovníci, zanedbání povinností či jednání, které se neslučuje se zásadami bezpečnosti;

45.

doporučuje zavedení standardizovaných plánů reakcí na krizové situace a specializovaných skupin pro reakci na tyto situace;

46.

požaduje detailní monitorování zdraví občanů žijících v blízkosti vrtných lokalit a je pro zřízení regionálního registru zdraví obyvatelstva;

47.

doporučuje, aby se šířením činností týkajících se nekonvenčních uhlovodíků zabývala skupina místních i jiných odborníků, kteří mohou na základě místních environmentálních a hospodářských charakteristik nabídnout objektivní pohled na všechny fáze těžby s důrazem na její ekonomický přínos i související sociální a environmentální rizika;

48.

domnívá se, že by účast veřejnosti měla být zajištěna prostřednictvím povinného uplatňování široké škály účinných participativních plánovacích nástrojů a metod před průzkumem a veřejných konzultací před zahájením každé fáze těžby, a požaduje větší informovanost a vzdělávání veřejnosti v otázkách nekonvenčních uhlovodíků s cílem zajistit přijetí a pochopení těchto činností na straně veřejnosti a její důvěru v jejich řízení;

49.

na základě předchozích zkušeností budou místní a regionální orgány vyžadovat složení finanční záruky ve výši 1,5 násobku nákladů na řádné uzavření a utěsnění každého vrtu, čímž se uvede do plně zakonzervovaného stavu. Tyto náklady mají zahrnout celkové náklady na materiál, jakož i odborné provedení práce a zhodnocení konečného postupu;

50.

dále požaduje, aby byla u místních orgánů složena finanční záruka za účelem zajištění osvědčených postupů během fáze vrtání a frakování. Tato záruka je důležitá pro zajištění sanace v případě, že obchodní společnost přestane existovat;

51.

žádá, aby průmyslové subjekty také učily finanční a jiná opatření pro zajištění osvědčených postupů při sanaci a rekultivaci oblastí těžby nekonvenčních uhlovodíků;

52.

požaduje, aby byly místním orgánům s příslušnými kompetencemi poskytnuty zdroje nezbytné pro prodloužené monitorování ovzduší a podzemní vody v lokalitách, kde probíhá či probíhalo dobývání nekonvenčních uhlovodíků;

53.

domnívá se, že vícestupňový rozvoj oblastí, kde se nachází plyn z břidlic, může představovat problém na úrovni správy při dodržování přesných právních postupů v rámci plánování, monitorování stavu životního prostředí, donucovacích opatření. VR žádá členské státy, aby zajistily, že místní a regionální orgány budou mít zdroje odpovídající významu této výzvy;

54.

konstatuje, že skutečnosti týkající se tlaku na místní orgány s nízkým rozpočtem, ekonomické zájmy a možnost částečné energetické nezávislosti zastiňují význam analýzy sociálních rizik, a spouštějí tím nevratné procesy;

55.

je obeznámen se zkušenostmi místních a regionálních orgánů s cykly rozmachu a propadu těžebního průmyslu a je si vědom toho, že:

5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/30

—

vyzývá Evropskou komisi, aby přijala zákaz ukládání plastů a vysoce hořlavého odpadu na skládky do roku 2020 a zavedla specifické a ambiciózní cíle v oblasti předcházení vzniku odpadu, přípravy na opětovné použití a recyklace plastového odpadu, které by byly harmonizovány ve všech příslušných směrnicích s ohledem na environmentální koeficienty materiálů; s členskými státy by mohly být dohodnuty a sjednány střednědobé cíle a přechodná období;

—

žádá Evropskou komisi, aby zvážila financování budoucí infrastruktury, která bude recyklovat plasty efektivně, a přestala financovat skládkování a spalování; financování EU by mělo být určeno pouze pro zařízení k rekuperaci energie, jež patřído soudržného celku opatření pro nakládání s odpady, jehož součástí je dostatečná infrastruktura pro dřívější fáze postupu;

—

vyzývá k plnému uplatnění zásady „znečišťovatel platí“ a požaduje, aby Evropská komise prostudovala, jak lze v EU nejlépe uplatnit rozšířenou odpovědnost výrobců. Placení zálohy a povinný sběr výrobků po uplynutí jejich životnosti jsou způsoby, jež by pro určité plastové výrobky a výrobky obsahující plasty měly být zavedeny na úrovni Evropské unie. Režimy platby podle množství u objemného odpadu by měly být podpořeny se způsoby sběru stanovenými místními a regionálními orgány. Kromě podnětů k opětovnému používání by se měl zvážit zákaz bezplatného poskytování plastových tašek;

—

zastává mínění, že je důležité v konstrukci využívat omezený počet jednotlivých plastů a nespojovat je s jinými materiály. Jasné označení typu plastu na obalech a výrobcích je důležité k usnadnění opětovného použití a recyklaci; prosazuje, aby se v budoucích konstrukcích povinně využíval určitý objem recyklátu;

—

vyzývá k mezinárodní dohodě o zákazu používání dekompozitních plastových mikrokuliček v kosmetice a jiných přípravcích osobní hygieny, aby se zabránilo vstupu tohoto relativně nového zdroje znečištění do potravního řetězce; je přesvědčen, že existují dostatečné důkazy opravňující k výzvě k zákazu plastů rozkládajících se za pomoci oxidačních činidel, dokud další výzkum neprokáže jejich přidanou hodnotu.

Zpravodajka

paní Linda GILLHAM (UK/EA), zastupitelka samosprávného města Runnymede

Odkaz

zelená kniha Evropská strategie pro řešení problematiky plastového odpadu v životním prostředí

COM(2013) 123 final

1.

vítá zelenou knihu o plastovém odpadu v životním prostředí. Optimální nakládání s odpady je v současnosti jedním z největších úkolů, jemuž místní a regionální orgány (MRO) čelí, a to jak při snižování environmentálního dopadu zvýšené tvorby odpadu budováním a financováním infrastruktur pro zpracování a likvidaci odpadu, tak při ochraně přírodních zdrojů;

2.

poukazuje na to, že nejvyšší prioritu přesto musí mít předcházení vzniku odpadů. Vedle optimalizace nakládání s odpady představuje největší výzvu komplexní a ambiciózní předcházení vzniku odpadů;

3.

v této souvislosti vyzývá k plnému provádění zásady „znečišťovatel platí“, neboť je jednou z nejúčinnějších metod předcházení vzniku odpadu, jež by MRO mohla pomoci splnit cíle v oblasti odpadu a také snížit jejich finanční a organizační zátěž;

4.

uznává, že pro zvyšování cílů pro prevenci, sběr a recyklaci je naprosto klíčová účast domácností. MRO jsou schopny občanům poskytnout informace a technické prostředky jednak k přizpůsobení jejich spotřebitelských zvyklostí, jednak k rozšíření sortimentu a jakosti sbíraných materiálů. To se odvíjí od odhodlání přijmout koncepci plastového odpadu coby potenciálně cenného zdroje;

5.

upozorňuje na skutečnost, že je třeba se důkladněji zaměřit nejen na plastové odpady z domácností, ale především z průmyslu (např. z výroby vozidel), ze stavebnictví a dalších průmyslových odvětví, neboť tato odvětví spotřebovávají značné množství plastů;

6.

připouští, že mezi členskými státy existují rozdíly ve způsobu nakládání s odpady. Z řady důvodů, i pro nesouhlas veřejnosti, se v mnoha členských státech otálí s investicemi do zařízení pro nakládání s odpadem kvůli časově náročným procesům budování infrastruktury;

7.

vyjadřuje zklamání nad absencí či pomalým tempem strategického plánování na všech úrovních nakládání s odpady: u kroků zaměřených na prevenci a přípravu za účelem opětovného použití a recyklace, systémů sběru, zařízení na zpracování odpadu, tržních iniciativ. Ke vzniku bezpečných trhů může dojít pouze při dostatečném objemu materiálu k recyklaci plastu;

8.

vyzývá Evropskou komisi, aby zajistila úplné provedení a vymahatelnost platných právních předpisů EU v oblasti životního prostředí ve všech 28 členských státech. Domnívá se, že v současnosti panuje nedostatek zdrojů na vymáhání a kontrolu;

9.

vítá záměr v roce 2014 přezkoumat směrnici o skládkách odpadů. Domnívá se, že součástí přezkumu by měl být zákaz ukládání plastů a vysoce hořlavého odpadu na skládky do roku 2020. VR připouští, že odvětví nakládání s odpady a MRO potřebují čas, investice a jistotu pro vyčlenění prostředků na vhodné infrastruktury pro sběr, třídění, recyklaci a účinné koncové zpracování. Pomalejší členské státy budou zřejmě potřebovat čas na postupné zavedení zákazu, ale zároveň se s veškerým plastovým odpadem musí nakládat jako se zdrojem, jak uvádí Plán pro Evropu účinněji využívající zdroje, aby bylo možné splnit cíle 2020;

10.

konstatuje, že méně než 10 % odpadu již skládkuje sedm členských států, zatímco jedenáct členských států stále skládkuje více než 60 % odpadu. Při nakládání s odpadem musí být akceptována specifická hodnota plastů spolu s lepšími a účinnějšími systémy sběru pro minimalizaci znečištění;

11.

vyzývá Evropskou komisi, aby v rámci budoucích přezkumů zaujala integrovaný přístup ke všem plastům včetně odpadu z elektrických a elektronických zařízení (OEEZ), vozidel s ukončenou životností a obalů. Cíle rámcové směrnice o odpadech jsou příliš nízké a nejsou zaměřeny konkrétně na plastový odpad;

12.

je přesvědčen, že nové cíle zaměřené na plast by měly řešit otázku tonáže, která není vhodným měřicím nástrojem zejména u velmi lehké plastové fólie. V cílech by se měly odrážet environmentální koeficienty materiálů tak, aby bylo možné zvýšit důležitost plastů, které mají tendenci být přehlíženy ve prospěch těžších recyklovatelných materiálů;

13.

poznamenává, že všechny členské státy přijaly koncepci energie z odpadu coby legitimní alternativu ke skládkování zbytkového odpadu zbylého po opětovném použití a recyklaci. V této souvislosti opakuje, že financování EU by mělo být určeno pouze pro zařízení k rekuperaci energie, jež patří do soudržného celku opatření pro nakládání s odpady, jehož součástí je nejprve dostatečná infrastruktura pro třídění, čištění a recyklaci sebraného odpadu. Navíc je přesvědčen, že vzhledem k tomu, že plasty poskytují palivo vysoké výhřevnosti, by cíle pro recyklaci plastů měly být stanoveny zvlášť pro jednotlivé materiály na základě zpracovatelské kapacity, aby poptávka po palivech neměla za následek spalování cenných zdrojů;

14.

věří, že by se plnění stávajících cílů mělo účinněji vymáhat. Dále podporuje zavedení závazných, specifických a ambiciózních, avšak splnitelných cílů v oblasti předcházení vzniku odpadu, přípravy na opětovné použití a recyklaci plastů (tedy nejen v oblasti snižování množství odpadu ukládaného na skládkách), protože jsou přesněji měřitelné. Tyto cíle by byly harmonizovány ve všech příslušných směrnicích. S členskými státy a MRO, které nedosáhly přesvědčivého pokroku při plnění cílů v oblasti odpadu, by mohly být dohodnuty a sjednány střednědobé cíle a přechodná období. Vedle toho se domnívá, že je třeba stimulovat vysoce kvalitní recyklaci aktivní podporou trhu s recyklovanými plasty a podporovat výrobu materiálů šetrných k životnímu prostředí, aby se snížil objem plastového odpadu v přírodě;

15.

žádá, aby zavedení těchto cílů bylo v souladu se zásadami proporcionality, blízkosti a obezřetnosti;

16.

je přesvědčen, že tato opatření posunou plastový odpad v hierarchii odpadů a podporuje požadavek Evropského parlamentu na zavedení zákazu skládkování veškerého recyklovatelného odpadu a bioodpadu do roku 2020, avšak varuje před rizikem nárůstu vývozu plastového odpadu mimo Evropu, pokud nedojde k dalšímu rozvoji recyklace plastů v EU;

17.

volá po vyšší podpoře recyklace plastů ve všech fázích pro stimulaci oběhového hospodářství. Při počátečním dimenzování by se měla zohlednit nejen recyklace po ukončení životnosti, ale i racionalizace polymerů použitých při výrobě a používání omezeného množství stejnorodých plastů nespojovaných s žádnými dalšími materiály, aby se usnadnilo třídění pro recyklování;

18.

vyzývá Evropskou komisi k podpoře zadávání zelených veřejných zakázek s vyššími pobídkami k prevenci, přípravě k opětovnému použití, recyklaci a zvyšování obsahu recyklovaného plastu v novém zboží;

19.

žádá Evropskou komisi, aby zvážila financování budoucí infrastruktury, která bude recyklovat plasty efektivně, a přestala financovat skládkování a spalování a zároveň rovněž podpořila trh s plastovým recyklátem, a tím pomohla vytvářet zaměstnanost;

20.

uznává, že recyklace materiálů umožňuje Evropské unii dosáhnout vyššího stupně soběstačnosti v oblasti základních surovin, a že rekuperace energie musí zůstat pomocnou metodou v souladu s hierarchií způsobů nakládání s odpady, aby byl plně využit potenciál odpadu neukládaného na skládkách a aby nedošlo k vysávání ve prospěch rekuperace energie z odpadu, jak ostatně doporučuje zelená kniha;

21.

je pevně přesvědčen, že by systémy sběru odpadu u zákazníka měly být povinné, ovšem měly by být koncipovány tak, aby stimulovaly ke třídění a maximalizovaly využití kvalitních recyklovatelných materiálů. Jde o otázku subsidiarity, a zatímco se směsná suchá recyklace v některých státech ukazuje jako velice účinná, je nutné konstatovat, že metody sběru se liší v městských a venkovských oblastech, ale i v jednotlivých zemích. Ačkoli není praktické uplatňovat jednu uniformní, univerzální politiku, existují důvody k dobrovolné racionalizaci a standardizaci metod sběru;

22.

opakuje svůj názor, že mohou existovat možnosti pro spolupráci regionálních orgánů na přeshraničních uzlech pro nakládání s odpady a jejich zpracování u podobných typů nemovitostí, např. výškových obytných budov, pro zajištění účinného řízení toků odpadů a optimálního využití infrastruktury a zdrojů dostupných tomuto odvětví;

23.

domnívá se, že je třeba stimulovat vysoce kvalitní recyklaci aktivní podporou trhu s recyklovanými plasty a podporovat výrobu materiálů šetrných k životnímu prostředí, aby se snížil objem plastového odpadu v přírodě;

24.

lituje, že současné vykazování cílů využití podle rámcové směrnice o odpadech je založeno na sběru, nikoli na vlastní recyklaci či rekuperaci energie. Je naléhavě nutné vyjasnit definice a nalézt jednotnou metodiku výpočtu účinnosti recyklace;

25.

konstatuje, že Evropská komise již zavedla podpůrný program pro deset členských států, které vykazují nižší výkonnost v oblasti nakládání s odpady. Vyjadřuje zklamání nad tím, že rámcovou směrnici o odpadech stále zdaleka neplní ještě 18 členských států;

26.

podotýká, že je zapotřebí celé řady opatření, neboť žádný jednotlivý politický nástroj neodkloní odpad ze skládky směrem k recyklaci. Recyklace však není vždy realizovatelnou strategií, pokud je recyklování plastů technicky náročné a ne vždy ekonomicky odůvodněné, a to i z nejlepších environmentálních důvodů;

27.

věří, že EU má dobrou pozici, aby mohla ukázat, že je světovou jedničkou v odstraňování plastů ze skládek, a měla by se podělit o osvědčené postupy nakládání s odpady na místní, regionální, celostátní i mezinárodní úrovni. EU by měla podporovat udržitelné iniciativy a zajistit, aby subjekty provádějící recyklaci zasílaly odpad pouze do recyklačních zařízení se stejnými povinnostmi v oblasti nakládání s odpadem, jaká platí pro zařízení v EU. Obchodníci nejsou subjekty provádějící recyklaci a VR vyzývá k přísnějšímu sledování aplikace nařízení o přepravě odpadů;

28.

v této souvislosti znovu opakuje, že podporuje vytvoření evropské informační platformy, jež by MRO umožnila výměnu informací o předcházení vzniku odpadů a nakládání s nimi v EU i mimo ni;

29.

konstatuje, že plasty mají globální určení, proto budou osvědčené postupy v koncepční fázi v oblasti oprav pro opětovné použití a konstrukce umožňující recyklovatelnost účinné i za hranicemi EU a pomohou zabránit tomu, aby plastové předměty končily jako odpadky v moři;

30.

poznamenává, že mnohé spotřební zboží, zejména elektrické a elektronické zařízení, se vyrábí mimo EU a je kvůli vysoké ceně práce v EU následně reexportováno k demontáži, recyklaci či likvidaci. Podle zásady blízkosti VR doporučuje vybudovat infrastrukturu pro recyklaci a opětovné použití v unijním rámci, aby mohly členské státy účinně využívat stávající infrastrukturu pro nakládání s odpady po celé EU a předcházet zbytečnému zdvojování investic. Takto by se plastový odpad mohl zpracovávat v sousedních zemích, aniž by bylo nutné budovat různé druhy recyklačních zařízení v jednotlivých členských státech, a mohla se tak plánovat specifická infrastruktura pro specializované zpracování určitého druhu odpadu po celé EU bez rizika zdvojení. VR uznává, že by se měly zavést a prosazovat vhodné přeshraniční kontroly pohybu odpadu;

31.

je přesvědčen, že dobrovolná akce může být doplňkem legislativy, nicméně bude zapotřebí jisté regulace k zajištění účinného, efektivního, bezpečného a udržitelného rámce pro odpady. VR je však přesvědčen, že předtím, než se uchýlí ke zdanění či zákazům, by měla Evropská komise uvážit osvětová opatření ovlivňující změnu chování spotřebitelů a domácností;

32.

požaduje, aby Evropská komise prostudovala, jak lze napříč EU lépe uplatnit rozšířenou odpovědnost výrobců a dovozců, a to zvláště pokud se týká plastových odpadů, neboť nakládání s nimi mají příliš často na starosti místní a regionální orgány. Lepší uplatnění této odpovědnosti by mělo umožnit zavádět na trh výrobky, z nichž je méně plastových odpadů a snáze recyklovatelné plastové odpady. Placení zálohy a povinný sběr výrobků po uplynutí jejich životnosti jsou způsoby, jež by pro určité plastové výrobky a výrobky obsahující plasty měly být zavedeny na úrovni Evropské unie, aby se z místních a regionálních orgánů sňalo těžké břímě, a Výbor je přesvědčen, že stojí za to podpořit režimy zpětného sběru u maloobchodníků, ve školách a na pracovištích, kde lze shromáždit kvanta tříděného cenného zdroje, a usnadnit tak recyklaci. Mezi tyto příklady patří i mobilní telefony a náplně do tiskáren;

33.

domnívá se, že by režimy platby podle množství u objemného odpadu měly být podpořeny se způsoby sběru stanovenými místními a regionálními orgány, stejně tak jako osvěta veřejnosti a přísnější kontroly odpadových toků, aby se zamezilo tomu, že se (plastové) odpady budou stále častěji spalovat mimo příslušně technicky vybavená zařízení nebo odvážet na nelegální skládky;

34.

konstatuje, že existuje prostor pro vytváření systémů zálohování a zpětného odběru v konkrétních případech. Vracení nápojových lahví a obalů se v některých členských státech osvědčilo a poskytuje kvalitní materiál pro recyklaci. To by se mohlo stát cennou alternativou ve venkovských oblastech, kde není oddělený sběr realizovatelný. Sběr plastů jako je PET (polyethylentereftalát) mohou MRO dále podpořit prostřednictvím plánů environmentální udržitelnosti u velkých veřejných akcí v případech, kdy se nevyužívají ekologické alternativy PET lahví;

35.

domnívá se, že konstrukční řešení výrobku je zcela zásadní pro minimalizaci vzniku odpadu. Je přesvědčen, že zatímco se platná směrnice o ekodesignu zaměřuje na spotřebu vody a energie, mohla by její revize nyní rozšířit působnost tak, aby se vztahovala i na ostatní plastové výrobky a aby její součástí byly požadavky týkající se přípravy k opětovnému použití, boje proti zastarávání, opravitelnosti a recyklace s upozorněním pro spotřebitele o trvanlivosti výrobku (např. by výrobek mohl doprovázet „produktový pas“). Návrh výrobku je významný pro spotřebitele i pro orgány odpovědné za odpady, které odpovídají za osud výrobku na konci jeho životnosti. Dobrý návrh výrobku a související obal a demontáž zakládají a zkvalitňují recyklovatelnost;

36.

upozorňuje na trend snižování hmotnosti a zavádění lehkých spotřebitelských obalů (přechod od skla nebo kovu k plastům), což snižuje náklady na dopravu, a tedy emise uhlíku. Uznává, že i když jsou tyto výsledky všeobecně prospěšné, mohou z tohoto trendu velmi těžit výrobci na úkor zvýšených nákladů na sběr a zpracování pro místní a regionální orgány;

37.

v této souvislosti považuje za nutné zredukovat druhy plastů (složení plastů), aby bylo možné tavit roztříděné kompatibilní plasty. Patří sem také jasné uvádění druhu plastu na obalech a produktech s cílem usnadnit třídění. Plasty by navíc neměly obsahovat perzistentní organické znečišťující látky (POP) ani chemické látky, které zakazuje nařízení REACH;

38.

je přesvědčen, že poučení o udržitelném produktovém designu pro celou dobu životnosti výrobku, včetně nakládání s ním po jejím skončení, uživateli pomůže pochopit skutečnou hodnotu zboží a zabrání zbytečnému mrhání cennými zdroji;

39.

vyslovuje se pro povinné stanovení minimálního recyklovaného obsahu v budoucích revizích designu a zároveň chápe, že při využití v některých potravinách či pro účely osobního zdraví jsou nutné specifikované materiálové normy;

40.

požaduje postupný zákaz používání nebezpečných směsí v plastových výrobcích, a to současně v nových i recyklovaných výrobcích, aby byla omezena rizika spjatá s jejich používáním a zvýšeny možnosti recyklace. Výbor podporuje doporučení plánu pro Evropu účinněji využívající zdroje, aby do roku 2020 byly všechny látky vzbuzující mimořádné obavy zapsány na seznam REACH, což by umožnilo zaměřit se na dotyčné plastové přídatné látky. V této souvislosti žádá, aby se mimořádná pozornost věnovala mikroplastům a nanočásticím, s nimiž souvisejí nové problémy, které REACH nutně neřeší;

41.

žádá, aby byla mimořádná pozornost věnována ekodesignu tiskáren pro trojrozměrný tisk, jejichž rozvoj by mohl mít výrazný dopad na množství i kvalitu vznikajícího plastového odpadu;

42.

je přesvědčen, že k řešení plastových výrobků s krátkou životností a na jedno použití je zapotřebí kombinovaných opatření včetně opatření k omezení jejich používání a upřednostnění výrobků, jež lze používat opakovaně. Nezodpovědně odhozené prázdné plastové nákupní (odnosné) tašky a láhve ztělesňují naši plýtvavou společnost a jsou nákazou našeho životního prostředí. Kromě toho, že zákaz bezplatného poskytování plastových tašek motivuje k jejich opětovnému používání, přináší také pozitivní výsledy v řadě regionů, a mělo by se o něm tedy uvažovat;

43.

věří, že dobrovolné iniciativy na celostátní úrovni, včetně odpovědnosti za zpětný sběr u maloobchodníků, by mohly přesunout náklady na manipulaci s některými plastovými odpady z orgánů odpovědných za odpady a životní prostředí na celý hodnotový řetězec. K těmto opatřením musí patřit program vzdělávání spotřebitelů;

44.

domnívá se, že zpětný sběr by se mohl stimulovat a rozšířit do dalších často navštěvovaných míst (pracoviště a školy často provozují podobné menší systémy, které jim pomáhají shromažďovat množství dostatečné pro realizaci recyklace);

45.

vyjadřuje obavu, že by spotřebitelé mohli být pojmem „biologicky rozložitelné“ uvedeni v omyl, neboť tyto plasty se často biologicky rozkládají pouze v průmyslových kompostovacích zařízeních za vysokých teplot;

46.

zdůrazňuje, že je nutné rozlišovat mezi pojmy rozložitelný, biologicky rozložitelný a kompostovatelný. Tyto pojmy se často nesprávně používají a zaměňují. Plast může být rozložitelný, avšak nikoliv biologicky rozložitelný, nebo může být pouze kompostovatelný;

47.

je přesvědčen, že u označování pro spotřebitele je zcela zásadní harmonizace a zjednodušení. Obává se však, že některé údaje jsou matoucí či zavádějící a bude možná nutné je odstranit. Údaje o příslušných recyklačních postupech a recyklovaném obsahu by měly být snadno pochopitelné;

48.

rovněž se obává, že pojem „bioplasty“ může implikovat „ekologický“ přístup v situaci, kdy biomasa použitá při výrobě nemusí být udržitelná či může zabírat půdu využívanou pro pěstování potravin; je pro podporování a stimulování výzkumu a vývoje bioplastů. Při tom je třeba důsledně dbát na ekologický design, a to s ohledem na suroviny (pokud možno z odpadů), přísady (ekologické a zdravotně nezávadné), opravitelnost (snadno opravitelné), zužitkovatelnost, rozložitelnost apod.;

49.

proto volá po plném uplatnění stávajících evropských standardizovaných norem pro kompostovatelnost (průmyslovou i domácí), biologickou rozložitelnost a rozložitelnost, jako jsou EN 13432, EN 14995, ale též po ověření jejich platnosti s ohledem na odpovídající prostředí, jako jsou půda, mořská a sladká voda, čističky odpadních vod a anaerobní digesce, aby byl vytvořen celounijní systém označování, který by mezi těmito tvrzeními velmi jasně rozlišoval;

50.

vyzývá k mezinárodní dohodě o zákazu používání dekompozitních plastových mikrokuliček v kosmetice v čistících pleťových přípravcích, zubních pastách a jiných přípravcích osobní hygieny, aby se zabránilo vstupu tohoto relativně nového zdroje znečištění do potravního řetězce;

51.

obává se, že plast označovaný jako „rozkládající se za pomoci oxidačních činidel“ se za pomoci oxidačních činidel pouze rozpadá, není tedy biologicky rozložitelný. Při rozpadu navíc existuje riziko, že v prostředí zbydou částečky mikroplastu. Bylo zjištěno, že pokud se plast, který se za pomoci oxidačních činidel rozpadá, dostane do recyklačního procesu, znečišťuje a ohrožuje kvalitu recyklovaného materiálu. Opět tedy existují dostatečné důkazy opravňující k výzvě k zákazu plastů rozkládajících se za pomoci oxidačních činidel, dokud další výzkum neprokáže přidanou hodnotu těchto výrobků;

52.

souhlasí s tvrzením zelené knihy, že „většinu odpadů nalézajících se v našich mořích a oceánech tvoří plasty“ a že to představuje vážný globální problém. Je přesvědčen, že snížení množství plastů vstupujících do mořského prostředí musí být prioritou všech subjektů aktivních v průběhu životního cyklu plastů;

53.

uznává potřebu dalších studií zaměřených na zkoumání zdrojů, způsobů přesunu a výskyt makro- i mikroplastového odpadu v životním prostředí. Je rovněž nutné pochopit dopad těchto mikroskopických částeček na mořský život;

54.

volá po větší intenzitě monitorování a sběru dat, aby bylo možné posoudit úspěch či neúspěch konkrétních opatření a přispět k možným řešením. Domnívá se, že konkrétní cíl pro snížení mořského odpadu lze stanovit jedině tehdy, budou-li k dispozici přesné údaje o současném objemu odpadu v mořích;

55.

vyslovuje se pro strategii o dvou složkách:

vnitrozemská/pobřežní strategie spočívá v opatřením uvedených výše, zatímco mořská strategie spoléhá na lepší uplatňování MARPOL (Mezinárodní úmluvy o zabránění znečišťování z lodí) a dalších úmluv;

56.

doporučuje lepší koordinaci a prosazování politik mezi EU a Mezinárodní námořní organizací (agenturou OSN s odpovědností za bezpečnost a zabezpečení lodní dopravy a prevenci znečišťování z lodí);

57.

konstatuje, že rámcová směrnice EU o strategii pro mořské prostředí nastavuje cílové hodnoty pro mořský odpad a veškeré nové cíle by měly být v souladu s platnými cíli EU v oblasti odpadu. Mohlo by se uvažovat o specifických cílech pro plast, avšak každý cíl by měl být INTELIGENTNÍ a nikoli jen výzvou ke snížení dané hodnoty. Platné předpisy v oblasti odpadu a zdrojů podle MARPOL se v současnosti musejí lépe vymáhat;

58.

uznává roli MRO a jejich partnerů v oblasti osvěty. Povědomí o šíření plastového odpadu v říčním a mořském prostředí je nutným předpokladem pro nápravu a snížení rozsahu tohoto problému. Je zde potřebná podpora vzdělávacích programů ve školách, podpora odpovědného chování v oblasti cestovního ruchu i iniciativy odvětví plastů. Zavedení evropského týdne úklidu či jiné iniciativy za odpovídající publicity může pomoci upozornit na tento problém;

59.

podporuje spolupráci mezi MRO a jejich partnery s cílem lépe soustřeďovat cenné „úklidové“ iniciativy. Přestože se v rámci dnů úklidu pobřeží, v odpadkových koších na plážích a při sběru odpadků na pláži sesbírá jen malé procento odpadků, slouží tyto iniciativy k větší osvětě v místních komunitách. Mohly by se podporovat kampaně odvětví rybolovu, při nichž se odlovují odpadky mimo lovné dny, nebo opatření, jejichž cílem je umožnit zbavit se odpadu v nejbližším přístavu, nikoli až v domovském přístavu; v tomto ohledu VR podporuje plány Evropské komise spustit v roce 2014 celoevropský Den úklidu a nabízí svou spolupráci v souvislosti s touto iniciativou;

60.

je přesvědčen, že MRO samy nemohou nést náklady na mořský odpad, a vyzývá k lepší spolupráci v rámci členských států na všech úrovních veřejné správy a odpovědných institucí, vodohospodářských orgánů, přístavních orgánů a odvětví nakládání s odpady, s cílem nalézt nákladově efektivní metody prevence vstupu plastového odpadu do mořského prostředí;

61.

vyzývá ke zlepšení poznatkové základny prostřednictvím programů podporovaných EU, jako jsou fondy LIFE+ či EFRR, aby se prozkoumal vliv plastového odpadu na půdu i mořské prostředí;

62.

vyzývá všechny aktéry v rámci odvětví nakládání s odpady, aby spolupracovali na snižování výskytu plastů v životním prostředí a jejich dopadu na něj i na využívání surovin a uznali jejich potenciál coby cenného zdroje energie. Jde o výzvu, neboť plast je levný a univerzálně stále více využitelný v mnoha aplikacích, ovšem jeho trvanlivost vytváří dlouhodobý problém. Ač je stále rostoucí množství nahromaděného plastového odpadu v mořích varovným signálem, obecně se uznává, že většina tohoto nekontrolovaného odpadu pochází z pevniny. Plastový odpad je nepřijatelný v jakémkoli prostředí!

5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/37

—

uznává, že důsledky dopadu globální změny klimatu by mohly být stejně závažné jako místní dopad na některá evropská města a regiony, a proto se domnívá, že strategie přizpůsobení musí mít širší zaměření, a ne pouze na EU;

—

domnívá se, že zelená infrastruktura poskytuje tradiční možnost „nenákladného řešení, které je z hlediska přizpůsobení se dobrou volbou“, což pomůže zvýšit odolnost městských oblastí;

—

velmi se obává dopadů změny klimatu na zemědělskou, lesnickou či rybolovnou produkci;

—

prohlašuje, že je ve Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu třeba věnovat větší pozornost pokroku v přizpůsobení na místní úrovni, kde bývají důsledky nejvíce patrné a kde lze nejrychleji učinit odpovídající protiopatření;

—

zastává názor, že klíčem k uplatňování reakcí z hlediska přizpůsobení na místní úrovni je financování; uznává význam místních a regionálních sítí při propagaci opatření v oblasti přizpůsobování a vyslovuje se pro to, aby byly tyto sítě náležitě finančně podporovány z prostředků EU. Nedoporučuje však zřídit nový orgán ani přijmout dobrovolný závazek v oblasti přizpůsobování, jak se navrhuje ve Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu, neboť by to způsobilo duplikace, zmátlo účastníky a mohly by se tak promarnit cenné zdroje. Současný Pakt starostů a primátorů by měl získat více prostředků a nově se zaměřit na oba aspekty politiky v oblasti klimatu, tj. na zmírnění změny klimatu i přizpůsobení se jí;

—

závěrem konstatuje, že by se navrhovaný přezkum strategie v roce 2017 měl vzhledem k naléhavosti zaměřit nejen na pokrok dosažený v národních strategiích přizpůsobení a na to, zda bude v budoucnosti nutné přijmout právní předpisy, ale tento rok by měl být zároveň lhůtou k dosažení určitého počtu dílčích cílů při provádění na všech správních úrovních a Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu by měla provázet opatření na poradenství a podporu pro orgány na nižší než celostátní úrovni i pro členské státy při dosahování těchto dílčích cílů.

Zpravodaj

pan Neil SWANNICK (UK/SES), radní města Manchester

Odkaz

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu

COM(2013) 216 final

1.

oceňuje, že úmluva Organizace spojených národů o změně klimatu, jejíž přijetí se očekává v roce 2015, bude zahrnovat nejen zmírnění, ale i přizpůsobení. Má-li být tato úmluva spravedlivá, je rozhodující budovat odolnost vůči změně klimatu, zejména v nejchudších a nejzranitelnějších zemích světa;

2.

zdůrazňuje, že zmírňování změny klimatu je nejlepším způsobem preventivního řešení četných klíčových výzev v oblasti přizpůsobení a že čím silnější a ambicióznější budou opatření pro zmírnění změny klimatu, tím omezenější budou moci zůstat opatření pro přizpůsobení se této změně;

3.

konstatuje, že dosažením nynější úrovně oxidu uhličitého v atmosféře ve výši 400 ppm svět překročil nebezpečný práh;

4.

vyzývá vyjednavače EU, aby pokročili ve zvyšování ambicí a získali mezinárodní podporu pro tuto úmluvu, která jednoznačně znamená transformaci celosvětového energetického systému;

5.

je si plně vědom skutečnosti, že mnoho rozvojových zemí je ohroženo pomalými procesy souvisejícími se změnou klimatu, například stoupáním hladiny moří a zvyšováním teplot, které ještě zvyšují riziko extrémních povětrnostních jevů a vážně ohrožují vyhlídky na dosažení celosvětového udržitelného rozvoje;

6.

zdůrazňuje, že vodní zdroje jsou změnou klimatu zasaženy přímo a že hospodaření s těmito zdroji má dopad na ekosystémy, rostlinnou a živočišnou výrobu, socioekonomické aktivity a lidské zdraví;

7.

vyzývá Radu a Komisi, aby ho zapojily nejen do prací na zmírňování změny klimatu, ale rovněž do technické práce spojené s Nairobským pracovním programem zaměřeným na ekosystémově orientované přizpůsobení a biologickou rozmanitost;

8.

vítá zmínku o odolnosti ve Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu a její celkový cíl podpořit vývoj směrem k „Evropě odolné vůči změně klimatu“. Domnívá se, že označit přizpůsobení se změně klimatu za rozměr odolnosti je hodnotný přístup. Města se mohou zotavit z otřesů (klimatických či jiných) v městských systémech, pokud je základní odolnost vysoká, avšak mohou být i vážně oslabena, pokud je nízká;

9.

považuje za zásadně důležité vytvořit vazbu mezi přizpůsobením se změně klimatu a orgány územní samosprávy příslušnými pro řízení rizika katastrof a nouzové plánování;

10.

v souvislosti s odolností považuje přizpůsobení za:

11.

má za to, že negativní dopady lze od změny klimatu očekávat i tam, kde byly připraveny důrazné reakce z hlediska přizpůsobení, a přestože cíl omezit oteplení na průměrný nárůst o 2 °C bude dodržen. Hlavní je získat vůči těmto jevům odolnost, a proto je používání výrazu „zvýšení odolnosti vůči změně klimatu“ vhodnější než „zajištění odolnosti vůči změně klimatu“;

12.

uznává, že důsledky dopadu globální změny klimatu by mohly být stejně závažné jako místní dopad na některá evropská města a regiony v důsledku vlivu na globální logistické a dodavatelské řetězce, zajištění potravin a migraci (osob, rostlin, zvířat a nemocí). Proto se domnívá, že strategie přizpůsobení musí mít širší zaměření, a ne pouze na EU. Stejně jako se globálně podporuje rozvoj a spolupráce, potraviny a energetika, by mělo být podporováno rovněž přizpůsobení se, vzhledem ke svým potenciálním rizikům a výhodám pro EU;

13.

poukazuje na výzkumný orgán, který se zaměřuje na dopad změny klimatu na kulturní dědictví, a prohlašuje, že součástí strategie přizpůsobení by mělo být posouzení zranitelnosti historických pamětihodností – například budov, umění a archivů – vůči extrémním povětrnostním jevům a zhoršování životního prostředí;

14.

domnívá se, že zelená infrastruktura poskytuje tradiční možnost „nenákladného řešení, které je z hlediska přizpůsobení se dobrou volbou“. To pomůže zvýšit odolnost městských oblastí díky zmírnění teploty zemského povrchu a omezení odtoku dešťové vody. Zásadní význam má přístup k přizpůsobení se vycházející z přírodních a městských systémů – například ekologické koridory překlenující administrativní hranice na podporu migrace divoké zvěře v měnícím se klimatickém prostředí. Proto je vhodné podporovat ekosystémy nebo zelenou infrastrukturu jakožto kritickou infrastrukturu;

15.

zastává názor, že zdravé ekosystémy a bohatá biologická rozmanitost posílí odolnost místních a regionálních společenství vůči změně klimatu, a zdůrazňuje, že změnou klimatu jsou také ohroženy tyto systémy samy o sobě. Toto téma by mělo být důrazněji uznáno ve Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu, v národních strategiích pro přizpůsobení a v programech EU;

16.

vítá, že se ve Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu dává do souvislosti přizpůsobení se ohrožením vyplývajícím z extrémních povětrnostních jevů a změny klimatu s udržením budoucí hospodářské prosperity Evropy, varuje však, že opatření podporující přizpůsobení v zájmu zachování růstu a konkurenceschopnosti nesmí být zaváděna na úkor sociálního blahobytu a zdraví;

17.

je si vědom značných přímých nákladů spojených s povětrnostními a klimatickým ohroženími, jako jsou např. škody na budovách a infrastruktuře. Proto by měly být podporovány takové reakce z hlediska přizpůsobení, které zahrnují jak modernizaci stávajících statků, tak i začlenění odolnosti do budoucích systémů, např. železničních tratí či bytové výstavby;

18.

podotýká, že se pojišťovny mohou domnívat, že půda, budovy a infrastruktura ve městě či regionu nejsou dostatečně chráněny před rizikem změny klimatu, což se může projevit omezenou dostupností pojištění nebo vyššími náklady na pojistné krytí. Oblasti, které se s těmito obtížemi potýkají, mohou považovat dosažení svého úsilí v oblasti růstu za náročné a některé městské oblasti se mohou stát „nepojistitelnými“. Proto je třeba uvítat, že se o tomto tématu bude diskutovat na základě zelené knihy Komise o pojištění pro případ přírodních katastrof a člověkem způsobených katastrof;

19.

je si vědom toho, že je důležité posoudit náklady spojené s dopady klimatických změn, tak aby bylo možné srovnat význam preventivních opatření v oblasti přizpůsobení. To by umožnilo lépe pochopit ekonomické možnosti přizpůsobení a náklady, jimž je možné se vyhnout. Hospodářské aspekty změny klimatu již byly rozebrány v tzv. Sternově zprávě. Měl by být podporován další výzkum v této oblasti, aby byl stimulován rozvoj obchodních případů v zájmu začlenění přizpůsobení do všech politik a strategií;

20.

podporuje přístup „celého životního cyklu“ při posuzování nákladů a přínosů kapitálu k zajištění dlouhodobé návratnosti investic do odolnosti vůči změně klimatu. Mělo by se vyžadovat, aby byly do účtů a rejstříků rizik zahrnuty hospodářské, environmentální a sociální důsledky opatření a kapitálových investic, které nezohledňují změnu klimatu;

21.

je toho názoru, že se strategie přizpůsobování musí přednostně zaměřit na riziko, že extrémní povětrnostní jevy a změna klimatu mohou narušit systémy infrastrukturních sítí. Povětrnostní nebo klimatické ohrožení, jakým je například ztráta transformační stanice či ústředny IKT, může mít nepřímé důsledky nebo „dominový“ efekt v různých hospodářských odvětvích a službách;

22.

konstatuje, že vazby mezi socioekonomickými systémy, změnou klimatu a infrastrukturou mohou vést ke změnám v cestovních preferencích nebo návycích při spotřebě energie, což může mít značný dopad na poptávku po službách infrastruktury a na jejich nabídku;

23.

velmi se obává dopadů změny klimatu na zemědělskou, lesnickou či rybolovnou produkci, a žádá, aby evropské politiky věnované těmto otázkám přispěly k posílení odolnosti těchto nezbytných zdrojů primární výroby a ekosystémů, které tyto druhy výroby umožňují, vůči změně klimatu;

24.

uznává nejistotu ohledně budoucích koncentrací skleníkových plynů v ovzduší a ohledně zvyšování teploty a dopadů, které s nimi souvisejí. Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu se zaměřuje na přizpůsobení se důsledkům celosvětového oteplení o 2 °C. Současná věda i 4. hodnotící zpráva IPCC (1) však ukazují, že stávající koncentrace v ovzduší (pokud zůstanou pouze nezměněny) způsobí větší oteplení než jen o 2 °C. V souladu se zásadou předběžné opatrnosti se proto zasazujeme o to, aby byla přijata opatření, která vyhoví potřebě přizpůsobit se předpokládaným vyšším budoucím teplotám;

25.

vítá, že se Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu zmiňuje o citlivosti jako o důležitém aspektu pochopení a přizpůsobení se změně klimatu. Omezení náchylnosti „receptorů“ (včetně občanů, infrastruktury a hospodářských odvětví) k újmám z rizika extrémních povětrnostních jevů a změny klimatu je hlavním cílem přizpůsobení;

26.

podporuje přístup k přizpůsobení vycházející ze zranitelnosti, neboť:

27.

domnívá se, že by Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu prospělo, kdyby byly objasněny pojmy jako riziko, zranitelnost, vystavení či odolnost a uvedeny hlavní definice;

28.

konstatuje, že se Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu zaměřuje na začlenění přizpůsobení do akcí EU a na vypracování národních strategií pro přizpůsobení, ale že nevěnuje tolik pozornosti podpoře členských států při regionálním a místním zakotvení přizpůsobení;

29.

zdůrazňuje, že je třeba výslovněji uznat úlohu víceúrovňové správy v opatřeních na přizpůsobení se změně klimatu. To by pomohlo

30.

uznává, že národní strategie mohou poskytnout kvalitní přehled dopadů a rizik, budou však pochopitelně často postrádat regionálně a lokálně důležité aspekty a otázky;

31.

zdůrazňuje, že by národní strategie přizpůsobení měly poskytnout vodítka pro správu, aby se podpořil regionální a místní proces přizpůsobení, a že by členské státy spolu s místními a regionálními orgány měly monitorovat vypracování a uskutečňování strategií přizpůsobení na regionální a místní úrovni. EU by při tom měla nápomocna v tom, jakým způsobem tyto úkoly provádět;

32.

členské státy by měly být vybízeny k tomu, aby vytvářely sítě slučující zainteresované strany z řady nejrůznějších sektorů, jež se budou podílet na vypracování strategií přizpůsobení na všech územních úrovních;

33.

je přesvědčen o tom, že regionální strategie přizpůsobení mohou nejlépe poskytnout související informace, vyčlenit příslušné zdroje a poskytnout pokyny k podpoře místních akcí. Regiony a obce mohou rovněž poukázat na hlavní dopady změny klimatu, které jsou často regionálně specifické z důvodu odlišností typických pro oblasti jako jsou ostrovy, horské regiony, konurbace a pobřežní oblasti;

34.

připouští, že správní struktury jednotlivých členských států odpovědné za místní provádění strategií se liší. Některé z nich – ne však všechny – mají příslušné regionální struktury pro plánování. VR je však přesvědčen, že je v každém případě nezbytný určitý rámec pro řízení přizpůsobení na nižší než celostátní úrovni, aby bylo možné přesouvat na místní úroveň příslušné investice, právní předpisy a politiky členských států;

35.

prohlašuje, že je ve Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu třeba věnovat větší pozornost pokroku v přizpůsobení na místní úrovni, kde bývají důsledky nejvíce patrné a kde lze nejrychleji učinit odpovídající protiopatření. Úspěšnost evropských opatření na přizpůsobení se změně klimatu bude poměřována tím, do jaké míry místní orgány připraví a uplatní reakce z hlediska přizpůsobení, aby omezily riziko extrémních povětrnostních jevů a změny klimatu;

36.

uznává, že města jsou oblastmi, kde mají reakce z hlediska přizpůsobení klíčový význam. Ve městech totiž žije většina občanů EU. Ve městech se dopady změny klimatu ještě zostřují (např. jev nazývaný tepelný ostrov měst) a nacházejí se v nich zranitelní „receptoři“; města jsou rovněž klíčovými hospodářskými a kulturními centry;

37.

upozorňuje na to, že přizpůsobení se změně klimatu by mělo být zahrnuto především do oblastí, jako je územní plánování, vzhledem k jeho roli v zaručení dlouhodobých změn krajiny a zastavěných prostor;

38.

vítá závazek vyčlenit alespoň 20 % víceletého finančního rámce na období 2014–2020 na vyšší výdaje související se změnou klimatu a začlenit přizpůsobení do financování, politik a výzkumných programů EU, včetně strukturálních fondů, programu Horizont 2020, programu Life+ a programu rozvoje venkova;

39.

uznává, že zásada subsidiarity vyžaduje, aby byly členské státy odpovědné za podporu začleňování přizpůsobení do regionálních a místních politik a postupů;

40.

je si vědom toho, že míra přizpůsobení se v jednotlivých členských státech, regionech a městech bude kvůli míře ohrožení vyplývajícího ze změny klimatu, citlivosti vůči tomuto ohrožení a schopnosti přizpůsobit se mu lišit. To pak ovlivní jejich schopnost se připravit a reagovat na extrémní povětrnostní jevy a změnu klimatu;

41.

podporuje vypracování „typologie přizpůsobení“ za účelem vypracování městských strategií. Zjištění společných rysů měst, například nynějšího a předpokládaného klimatického ohrožení, a socioekonomických charakteristik může usnadnit vytváření sítí hlavních typů měst s podobnými potřebami z hlediska přizpůsobení. Tyto skupiny měst by stimulovaly vypracování účinnějších strategických plánů a politik přizpůsobení, přidělování prostředků, poskytování vhodného poradenství a vytvoření výukových sítí. Konstatuje, že již existuje několik dobrovolných sdružení, jež je třeba podporovat;

42.

poukazuje na to, že vzhledem k rozdílům v požadavcích a kapacitách z hlediska přizpůsobení, jako jsou různé správní postupy, různý přístup ke zdrojům a různé biofyzikální charakteristiky, které ovlivňují přípravu a uplatňování reakcí z hlediska přizpůsobení, je pojem „osvědčený postup“ zavádějící. Jelikož postupy nejsou v tomto směru zcela přenositelné, mohl by být pojem „dobrá praxe“ vhodnější;

43.

považuje rozvoj přizpůsobivosti za důležitý základ pro rozvoj a uplatňování reakcí z hlediska přizpůsobení. Proto je mimořádně důležité zřídit na celostátních a nižších úrovních ústředny, které budou budovat kapacity pro přizpůsobení, poskytovat odbornou přípravu a zajišťovat výměnu informací a zkušeností mezi městy a regiony;

44.

zdůrazňuje důležitost environmentální výchovy a informování o životním prostředí a zásadní úlohu místních a regionálních orgánů v tomto ohledu. Zdůrazňuje, že zejména informování o změně klimatu je nutné přizpůsobit místnímu obyvatelstvu a podmínkám a že by na tyto informační a výchovné kampaně měla být poskytována finanční podpora;

45.

zastává názor, že klíčem k uplatňování reakcí z hlediska přizpůsobení na místní úrovni je financování. Je nutné vyjasnit to, kde získat velké finanční částky potřebné k dosažení pokroku v oblasti přizpůsobení se, zejména když jsou zpochybňovány zmíněné příjmy z dražeb v rámci systému EU pro obchodování s emisemi. Konkrétně je třeba zahrnout přizpůsobení do čerpání strukturálních fondů v příštím programovém období, např. EFRR, a to aniž by došlo ke snížení rozpočtů potřebných na zmírnění změny klimatu;

46.

uznává význam místních a regionálních sítí při propagaci opatření v oblasti přizpůsobování a vyslovuje se pro to, aby byly tyto sítě náležitě finančně podporovány z prostředků EU. Nedoporučuje však zřídit nový orgán ani přijmout dobrovolný závazek v oblasti přizpůsobování, jak se navrhuje ve Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu, neboť by to způsobilo duplikace, zmátlo účastníky a mohly by se tak promarnit cenné zdroje. Současný Pakt starostů a primátorů by měl získat více prostředků a nově se zaměřit na oba aspekty politiky v oblasti klimatu, tj. na zmírnění změny klimatu i přizpůsobení se jí;

47.

zdůrazňuje, že vize přizpůsobení popsaná ve Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu musí být spíše proaktivní, než reaktivní. Při rozvoji a uplatňování reakcí z hlediska přizpůsobení je třeba se zaměřit jak na strategie snížení dlouhodobých rizik, tak na zvýšení připravenosti a schopnosti reagovat na stávající extrémní povětrnostní a klimatické jevy;

48.

uznává, že přizpůsobení a zmírnění jsou zásadními aspekty integrované strategie v oblasti změny klimatu. Přizpůsobení se probíhající a v budoucnu nevyhnutelným extrémním povětrnostním jevům a změně klimatu je sice zásadní, nicméně by nemělo být považováno za náhražku jejího zmírnění. V dohodě z Cancúnu, přijaté v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu, se zdůrazňuje, že smluvní strany by měly přizpůsobení a zmírnění považovat za stejně důležitou prioritu. Rozdíl však bude v tom, jak budou prostředky rozděleny na nižších než celostátních úrovních;

49.

upozorňuje na to, že jeden z klíčových aspektů zvýšení konkurenceschopnosti a kvality života v Evropě v nadcházejících desetiletích bude spočívat v podpoře komunit a ekonomik při tom, aby se staly odolnějšími vůči změně klimatu. Avšak je nezbytné co nejrychleji zvýšit počet opatření usilujících o co nejvýraznější snížení emisí škodlivých plynů, kvůli nimž dochází ke změně klimatu;

50.

konstatuje, že přizpůsobování se změně klimatu a její zmírňování sice spolu v zásadě úzce souvisí, nicméně integrovaných opatření na přizpůsobení a zmírnění je v současné době málo a v politice, praxi a výzkumu je naléhavě nutné určit a podpořit synergie. Dále je důležité, aby všechny politiky Evropské unie přispívaly k oběma těmto cílům;

51.

uznává potenciální výhody vzájemně se doplňujících opatření na zmírnění i přizpůsobování. V opačném případě by totiž z konfliktních opatření na zmírnění a přizpůsobování mohly vyplynout značné nevýhody, například zajišťování klimatizace jakožto opatření na řešení vysokých teplot v budovách, jež způsobuje nárůst emisí skleníkových plynů;

52.

závěrem konstatuje, že by se navrhovaný přezkum strategie v roce 2017 měl vzhledem k naléhavosti zaměřit nejen na pokrok dosažený v národních strategiích přizpůsobení a na to, zda bude v budoucnosti nutné přijmout právní předpisy, ale tento rok by měl být zároveň lhůtou k dosažení určitého počtu dílčích cílů při provádění na všech správních úrovních – eventuálně s využitím srovnávacího přehledu připravenosti na přizpůsobení – a Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu by měla provázet opatření na poradenství a podporu pro orgány na nižší než celostátní úrovni i pro členské státy při dosahování těchto dílčích cílů;

53.

je toho názoru, že návrhy Komise uvedené ve Strategii EU pro přizpůsobení se změně klimatu jsou v souladu se zásadou subsidiarity a zásadou proporcionality.

5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/43

—

trvá na tom, že místní a regionální orgány hrají přední úlohu v tvorbě a provádění této strategie a vyzývá je, aby v rámci všech svých příslušných odvětvových politik, a zejména na základě své pravomoci v oblasti územního plánování a urbanismu vyvinuly veškeré úsilí na plánování a uspořádání zelené infrastruktury. Zdůrazňuje, že klíčem k úspěšnému zavedení zelené infrastruktury je efektivní uplatňování víceúrovňové správy a zapojení všech subjektů, všech zúčastněných stran;

—

žádá Komisi, aby co nejrychleji dokončila konkrétní prováděcí pokyny k začlenění zelené infrastruktury do různých politik Unie a žádá, aby byly sestaveny dodatečné technické pokyny týkající se městské zelené infrastruktury. Zelená infrastruktura by měla být zahrnuta do referenčního rámce pro udržitelná města a do budoucí sítě pro rozvoj měst;

—

upozorňuje na naléhavou nutnost stanovit způsoby začlenění zelené infrastruktury a jejího prioritního charakteru do dohod o partnerství a operačních programů evropského financování, které se právě připravují v souvislosti s Fondem soudržnosti a strukturálními fondy pro období 2014–2020;

—

žádá Komisi, aby zavedla požadavky na prevenci čisté ztráty biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb do práva EU a aby dodržovala a rozšířila ekologickou podmíněnost a kontrolu v oblasti dopadů na biologickou rozmanitost u evropské podpory. Navrhuje dále, aby se ze všech evropských dotací na zavádění šedé infrastruktury odváděl určitý podíl do fondu pro biologickou rozmanitost;

—

vítá prohlášení, že Komise bude ve spolupráci s EIB usilovat o to, aby do roku 2014 vytvořily zvláštní finanční nástroj na podporu subjektů zamýšlejících realizovat projekty zelené infrastruktury, a přeje si, aby místní a regionální orgány byly zapojeny do jeho přípravy;

—

vítá projekt TEN-G a žádá, aby byl uznán za společný zájem Unie podobně jako dopravní či energetické sítě a sítě IKT. Žádá Komisi, aby prošetřila možnosti zavedení evropské legislativy v této oblasti.

Zpravodajka

paní Annabelle JAEGER (FR/SES), členka rady regionu Provence-Alpes-Côte d'Azur

Odkaz

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy

COM(2013) 249 final

1.

s potěšením vítá sdělení Komise Zelená infrastruktura – zlepšování přírodního kapitálu Evropy, v němž je ohlášeno vypracování strategie EU na toto téma. Domnívá se, že předložené návrhy jsou prvořadé pro dosažení evropských cílů stanovených na rok 2020 v oblasti účinného využívání zdrojů, sociální a regionální soudržnosti, udržitelného a inteligentního růstu, atraktivity, zvyšování biologické rozmanitosti a kvality krajiny, ochrany před přírodními riziky, podpory udržitelného městského modelu, zachování a vytváření lokálních pracovních míst v malých a středních podnicích, zlepšení veřejného zdraví a boje proti nerovnostem. Podporují se tak cíle strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020, je to v souladu se směrnicemi o ptácích a přírodních stanovištích a posiluje to propojenost lokalit soustavy Natura 2000 (1);

2.

očekává, že budoucí realizace zelené infrastruktury v EU přispěje ke splnění cíle 2 strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 zaměřeného na obnovu alespoň 15 % poškozených ekosystémů do roku 2020 a k zastavení ztráty biologické rozmanitosti a poškozování ekosystémů, jakož i k obnově ekosystémů všude v Evropě, a ne pouze v rámci lokalit soustavy Natura 2000;

3.

domnívá se dále, že dosud zavedené strategie a programy na mezinárodní, evropské a vnitrostátní úrovni ještě nepřinesly výsledky odpovídající závažnosti problémů sužujících biologickou rozmanitost. Existuje konsensus ohledně potřeby přehodnotit vzorce výroby a spotřeby naší společnosti s ohledem na riziko ztráty biologické rozmanitosti, pro niž představují rozhodující faktory, jelikož v jejich důsledku dochází k ničení a tříštění přírodních stanovišť a k mnoha formám znečištění. Avšak pokud k tomuto přehodnocení nedojde, přijdou obnovené závazky v rámci Úmluvy o biologické rozmanitosti a strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020 vniveč;

4.

naléhá tedy na Komisi, aby se zásadním způsobem zasadila o vytvoření průřezové strategie založené na zelené infrastruktuře, jež je dosud nevídanou příležitostí pro zapojení všech evropských subjektů – států, místních a regionálních správních orgánů, podniků, výzkumných pracovníků, sdružení a občanů – do procesu sladění hospodářství, společnosti a biosféry;

5.

se zájmem vítá navrženou definici, do níž je začleněn jak problém propojení související s druhy a přírodními stanovišti, tak problém kvality sítě na všech úrovních, včetně úrovně měst, jak pozoruhodná biologická rozmanitost chráněných druhů, tak běžnější biologická rozmanitost a přírodní řešení stejně jako řešení vycházející z přírody uskutečněná člověkem; přeje si však, aby v budoucích prováděcích pokynech byla tato definice konkrétně upřesněna, včetně pojetí propustnosti a přívětivosti k životu. V tomto smyslu je nutno zvláště vyzdvihnout využívání a vytváření ekologických a funkčních propojení na všech úrovních;

6.

je potěšen, že byly po právu uznány všechny hospodářské, environmentální a sociální přínosy a přínosy z hlediska ochrany před riziky vzešlé z ekosystémů, které řádně ekologicky fungují, a žádá, aby tento rozměr užitečnosti výroby zboží nebo poskytování služeb užitečných pro člověka vždy podporoval etický rozměr, jímž je ochrana přírody a biologické rozmanitosti;

7.

připomíná, že koncepce zelené infrastruktury na jedné straně přirozeně přesahuje hranice správních a územních celků, na druhé straně její rozvoj, zachování či ohrožení závisí v prvé řadě na postupech územního plánování a politikách ochrany přírodních zdrojů v členských státech, regionech a obcích;

8.

vítá a podporuje tento globální přístup, který zelenou infrastrukturu neoddělitelně spojuje se zmírňováním změny klimatu s přizpůsobováním se jí. Trvá na tom, že místní a regionální orgány hrají přední úlohu v tvorbě a provádění takové strategie;

9.

souhlasí s tím, že zachování, rozvoj a údržba zelené infrastruktury je ve střednědobém a dlouhodobém horizontu výrazně levnější než celkové náklady na šedou infrastrukturu, jejichž součástí jsou vnější náklady, které dnes nese společnost. Řešení inspirovaná přírodou nebo z přírody vycházející, která jsou v součinnosti s biologickou rozmanitostí (ekologické inženýrství), jsou totiž méně energeticky náročná, mají nižší nároky na zachování a údržbu než konvenční řešení, a jsou tedy účinnější a udržitelnější;

10.

připomíná, že je v prvé řadě nutné předcházet poškození ekosystémů a obnovovat funkce poškozených ekosystémů, jelikož opatření k řešení důsledků ekologické nerovnováhy vzniklé lidskou činností jsou vždy nákladnější, trvají delší dobu a, co je nejpodstatnější, jejich výsledky nejsou zaručeny;

11.

domnívá se, že ekonomické posouzení ekosystémových služeb může být sice užitečné při provádění analýz návratnosti, aby se mohlo rozhodnout mezi protichůdnými cíli, metodika jeho provádění však není bez obtíží, v řadě případů je dokonce nevhodná a má evidentní důsledky, co se týče etiky. Dále je třeba zdůraznit, že existuje jiný postup pro posuzování nákladů spojených s poškozením biologické rozmanitosti: výpočet nákladů na zachování ekologického potenciálu potřebného pro obnovu po tomto poškození pomocí výpočtu nákladů na investice nezbytné k zachování nebo zlepšení stavu biologické rozmanitosti nutného pro zaručení nepřetržitého toku ekologických služeb. Výbor si přeje, aby se upřednostnila právě tato metoda;

12.

vyzývá všechny místní a regionální orgány, aby v rámci všech svých příslušných odvětvových politik, a zejména na základě své pravomoci v oblasti územního plánování a urbanismu vyvinuly veškeré úsilí na plánování a uspořádání zelené infrastruktury;

13.

žádá EU a členské státy, aby jim v této souvislosti poskytly podporu ve formě lidských, technických a finančních zdrojů, která bude přiměřená problémům (2);

14.

domnívá se, že absolutní prioritou územního a městského plánování musí být boj proti ztrátě půdních funkcí, intenzifikaci využívání půdy a degradaci půdy. „Nulová čistá ztráta“ přírodních prostředí, lesů a zemědělské půdy musí převážit nad rozšiřováním měst, některé místní a regionální orgány již začaly začleňovat různá pojetí zelené infrastruktury a „nulové čisté ztráty“ do svých urbanistických studií a územně plánovací dokumentace;

15.

připomíná dále podporu, již vyslovil obnově diskusí mezi členskými státy, jejichž výsledkem má být přijetí společného evropského právního rámce pro ochranu půdy a obnovu její funkčnosti, který je nezbytným nástrojem pro zvládnutí tohoto životně důležitého úkolu (3);

16.

připomíná přínos lesnictví k zelené infrastruktuře, který může být aktivní, ve formě obnovy souvislých pásem lesů nebo zavedení ekologických postupů obhospodařování, či pasivní, formou zachování hranic lesů. Zejména v regionech, kde jsou lesy v soukromém vlastnictví mnoha subjektů, je k zavedení zelené infrastruktury potřeba vytvořit sdružení vlastníků, která musí řádně fungovat, a nabídnout místním a regionálním orgánům nástroje k mobilizaci těchto soukromých subjektů – pozemkové, v oblasti odborné přípravy, technické podpory, vzájemné pomoci, či dokonce nástroje finanční podpory;

17.

bere na vědomí rozhodnutí, která EU přijala v rámci společné zemědělské politiky na období 2014–2020, a zajímá ho, jak by se v těchto oblastech mohla do roku 2020 efektivně realizovat zelená infrastruktura. Výbor regionů tedy potvrzuje význam činnosti příslušných orgánů, které musejí učinit zelenou infrastrukturu jedním z vodítek pro využívání zdrojů v oblasti zachování a obnovy biologické rozmanitosti prostřednictvím ekologizace přímých plateb určených do zón ekologického významu a využívání EZFRV, včetně účelného umístění zemědělsko-environmentálních opatření a vyčleňování rozpočtových prostředků určených na tato opatření. Současně musejí uvolnit prostředky na obnovu biologické rozmanitosti v zemědělských oblastech, především podporou ekologického zemědělství a agrolesnictví;

18.

domnívá se, že s ohledem na podporu udržitelného zemědělství a lesnictví v rámci zelené infrastruktury je z hlediska solidarity mezi venkovskými a městskými oblastmi nutný rozvoj používání biomateriálů pro výstavbu, jelikož používání tradičních materiálů pro výstavbu ve městech a pro šedou infrastrukturu vyvíjí silný tlak na venkovské, a dokonce mořské životní prostředí. Je zásadně důležité povzbuzovat využívání dřeva a jiných materiálů vzniklých z vedlejších produktů zemědělské výroby nebo doplňkových k tradičním kulturám (sláma, konopí, len, vlna atd.), které bude přínosné pro místní zúčastněné strany. Výbor se proto domnívá, že je potřeba se zasazovat o místní rozvoj, zejména prostřednictvím podpory strukturalizace odvětví a investic do nástrojů transformace průmyslu a rovněž prostřednictvím strukturalizace trhu pomocí příkladných veřejných zakázek nebo pobídek komunitám, které zmíněné materiály upřednostňují. Dále je potřeba rozvíjet výzkumné programy, které se budou zabývat technickými vlastnostmi těchto materiálů, a dobré podmínky pro jejich produkci se zřetelem na zachování ekosystémů. Konečně uživatele je navíc formou vhodného označování třeba informovat o původu a podmínkách výroby (resp. pěstování) materiálů;

19.

zdůrazňuje, že klíčem k úspěšnému zavedení zelené infrastruktury je spolupráce mezi všemi úrovněmi správy, efektivní uplatňování zásad víceúrovňové správy a zapojení všech subjektů, všech zúčastněných stran, a to až po veřejnost na místní úrovni do její přípravy a jejího zavádění;

20.

zasazuje se o participativní postupy, jejichž výsledkem budou nezbytné, vzájemně se doplňující iniciativy vycházející od základu, které budou provádět subjekty přímo zapojené do územního plánování a využívání půdy, zejména obce (4);

21.

bere na vědomí vysokou poptávku společnosti po přírodním prostředí ve městech, která souvisí jednak s potřebou přírody v rozmanitých formách (místa k odpočinku a zábavě, prostor pro zahradničení a zemědělství, krajinné a okrasné prvky, oblasti divoké přírody atd.) a souvisejícím pocitem blaha, jednak s problémy veřejného zdraví a boje proti ekonomickým a sociálním rozdílům. Naplnění těchto potřeb se zjevně dotýká nejmladších občanů, ale rovněž těch starších a znevýhodněných;

22.

se zájmem zaznamenává a povzbuzuje občanské iniciativy související se zelenou infrastrukturou, zejména v městských a předměstských oblastech (participativní inventury biologické rozmanitosti, účast na vymezování nových městských prostor spojených s biologickou rozmanitostí, rekultivace půdy ležící ladem či opuštěných míst, společné zahrady atp.). Propojení mezi všemi těmito místy prostřednictvím vhodných tras nemotorizované dopravy je zcela zásadní pro zkvalitnění městského života;

23.

poukazuje na to, že se zelenou infrastrukturou souvisí výzkum a inovace, jež pro osoby zabývající se územním plánováním představují zdroj příležitostí pro rozvoj. Jedná se např. o pokrytí zdí a střech rostlinami nebo obnovu ekologické rovnováhy. Připomíná však, že dosažení přínosů spojených se zelenou infrastrukturou, např. co se týče přizpůsobování se změně klimatu, je podmíněno její kvalitní realizací. Podporovat by se měla pouze funkční řešení uzpůsobená klimatu a biologické rozmanitosti;

24.

podporuje návrh Komise omezit rizika související s inovačním procesem prostřednictvím finančních nástrojů (jako např. postupy sdílení rizik) i její vůli podporovat projekty financované z veřejných a soukromých prostředků;

25.

se zájmem sleduje vznik nových povolání souvisejících se zelenou infrastrukturou (ekologické inženýrství pro obnovu, údržba a obnova poškozených ekosystémů) a podtrhuje důležitost zohlednění nepřímých nebo návazných povolání (produkce rostlin, zemědělská odvětví atp.). Místní a regionální orgány, které jsou pověřeny hospodářským rozvojem, se musí k tomuto trendu, díky němuž se vytvářejí pracovní místa, připojit a podpořit ho;

26.

domnívá se, že zelená infrastruktura se opírá o ekosystémy a související lidskou kulturu, přičemž obojí se velmi mění v závislosti na biogeografických podmínkách a historii. Je proto hybnou silou rozvoje lokálních hospodářských odvětví a pracovních míst, jež jsou nepřemístitelná. VR v této souvislosti připomíná, že se právě přezkoumávají právní předpisy Evropské unie týkající se veřejných zakázek a že výbor Evropského parlamentu pro vnitřní trh dne 11. ledna 2013 upřesnil, že kritériem při zadávání zakázek by pro veřejné zadavatele měla být hospodářsky nejvýhodnější nabídka. VR souhlasí s názorem Evropského parlamentu, že kromě ceny nebo nákladů může toto kritérium zahrnovat prvky kvalitativní, environmentální nebo sociální povahy, zejména sociální a environmentální charakteristiky a inovační charakter, kam lze případně zařadit i nákladovou účinnost místního trhu;

27.

žádá Komisi, aby co nejrychleji stanovila praktické, přesné a konkrétní prováděcí pokyny, aby se zelená infrastruktura začlenila do různých politik Unie, a navrhuje, aby byly do přípravy těchto pokynů zapojeny místní a regionální orgány, které se již angažují v propagaci zelené infrastruktury. Pomohly by Komisi určit přesnější lokální specifikace těchto pokynů, co se týče biotopů, poznatků a zkušeností místní úrovně. V této souvislosti konstatuje, že první pokyny jsou již k dispozici díky příručce pro vysoce účinné investice do přírody a zelené infrastruktury v rámci politiky soudržnosti (Guide to multi-benefit cohesion policy investments in nature and green infrastructure) (5);

28.

žádá, aby byly sestaveny dodatečné technické pokyny týkající se městské zelené infrastruktury, které by rovněž pomohly aktivovat projekty v rámci nových opatření strukturálních fondů, podle nichž se má z těchto fondů uvolnit 5 % prostředků na udržitelný rozvoj měst;

29.

přeje si, aby byla zelená infrastruktura zahrnuta do referenčního rámce pro evropská udržitelná města (6) a do budoucí sítě pro rozvoj měst, jejíž vytvoření se plánuje v rámci politiky soudržnosti na období 2014–2020;

30.

žádá, aby byla zelená infrastruktura zmíněna v budoucím přezkumu směrnice 2001/42/ES o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí jakožto dodatečné kritérium pro stanovení pravděpodobného rozsahu dopadů;

31.

trvá na tom, že pokud bude šedá infrastruktura po předchozím prošetření všech alternativních řešení založených na zelené infrastruktuře považována za nezbytnou, je třeba ji koncipovat tak, aby se v co nejvyšší míře předešlo jejím dopadům, dále omezit tyto zbytkové dopady a nakonec zavést kompenzační opatření potvrzená z hlediska ekologické a pozemkové ekvivalence (7). Výbor žádá Komisi, aby zavedla všechny tyto požadavky do práva EU se zohledněním své činnosti v oblasti opatření 7b strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2020, týkajícího se nulové čisté ztráty biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb;

32.

vítá návrh sestavit v roce 2017 přehled pokroku dosaženého v zelené infrastruktuře a potvrzuje, že místní a regionální orgány jsou připraveny k němu přispět lokálními poznatky, které shromáždily v oblasti biologické rozmanitosti, ekonomické činnosti, zdraví, sociálních rozdílů atp., aby se příslušné údaje dostaly na evropskou úroveň;

33.

klade si otázku, do jaké míry je zelená infrastruktura efektivní, a zdůrazňuje, že je nutné podpořit vytvoření nástroje rychlého posouzení funkčního zdraví ekosystémů, jejž by mohly zúčastněné strany snadno použít a pochopit, a tak posoudit efektivitu zelené infrastruktury a srovnat ji s šedou infrastrukturou;

34.

domnívá se, že by mělo být možné detailně posoudit vazby šedé infrastruktury na přírodu, a podporuje činnost Komise v oblasti mapování a posuzování ekosystémových služeb a jejich přínosů v Evropě (MAES). Kromě toho zdůrazňuje, že je nutné podpořit tvorbu metod a nástrojů měření a výpočtu, aby bylo možné na základě analýzy životního cyklu transparentně charakterizovat ekonomické činnosti a produkty podle jejich vazby na přírodu a ekosystémové služby;

35.

doporučuje, aby EU v partnerství s ostatními správními úrovněmi uskutečnila ambiciózní informační kampaň, již by si osvojily zejména místní a regionální orgány (8), ale také další subjekty na místní úrovni (sdružení, podniky atd.). Tato kampaň by se mohla opírat o tři typy přínosů zelené infrastruktury – environmentální, ekonomické a sociální a o osvědčené postupy prováděné v členských státech;

36.

tvrdí, že je nutné více zhodnocovat osvědčené postupy. Komise by ve spolupráci s dalšími institucionálními aktéry, sdruženími a místními a regionálními orgány, které již tyto informace shromažďují, měla pokračovat v rozpoznávání, šíření a zhodnocování úspěšných příkladů, a to prostřednictvím diskusní platformy, ale také v rámci pravidelných setkání a školení, která jsou místní a regionální orgány připraveny za podpory Komise organizovat, jelikož hrají klíčovou úlohu v informování o zelené infrastruktuře;

37.

vyzývá Komisi, aby zahrnula prvky zelené infrastruktury do existujících nebo připravovaných evropských programů ekologického označování, ať už se jedná o území (venkovské, předměstské nebo městské přírodní parky atd.) nebo produkty (materiály, výstavba atp.);

38.

třebaže uznává užitečnost křížového financování pro zaměření odvětvových politik na problém biologické rozmanitosti, zdůrazňuje, že z řady důvodů (od různých pojmenování finančních nástrojů po komplexní finanční inženýrství) je obtížné tyto finanční prostředky uvolnit, a žádá proto o přesný návod k jejich používání;

39.

upozorňuje na naléhavou nutnost stanovit způsoby začlenění zelené infrastruktury a jejího prioritního charakteru do dohod o partnerství a operačních programů evropského financování, které se právě připravují v souvislosti s Fondem soudržnosti a strukturálními fondy pro období 2014–2020, aby příslušné orgány plně přijaly svoji odpovědnost za související financování. Vyzývá příslušné místní a regionální orgány, aby využily možnosti financování řešení zelené infrastruktury přizpůsobených konkrétním lokalitám, které jsou navrženy v operačních programech, a investovaly do nezbytného budování kapacit napříč odvětvími, spolufinancování a budování sítí s cílem zajistit jejich úspěšnou realizaci;

40.

souhlasí, že je zapotřebí nástroj na financování projektů týkajících se zelené infrastruktury, a výslovně vítá, že Komise ve sdělení uvádí, že bude ve spolupráci s EIB usilovat o to, aby do roku 2014 vytvořily zvláštní finanční nástroj na podporu subjektů zamýšlejících realizovat projekty zelené infrastruktury. VR si přeje, aby místní a regionální orgány byly zapojeny do jeho přípravy;

41.

navrhuje, aby se ze všech evropských dotací na zavádění šedé infrastruktury odváděl určitý podíl do fondu pro biologickou rozmanitost, jenž by toto financování doplňoval. Tento fond bude podle logiky rekapitalizace aktivován pro zavádění zelené infrastruktury v členských státech, jichž se týká daná šedá infrastruktura;

42.

žádá Komisi, členské státy a místní orgány, aby na všech úrovních financování efektivně zastavovaly dotace a daňová opatření poškozující biologickou rozmanitost;

43.

žádá Komisi, aby dodržovala a rozšířila ekologickou podmíněnost (9) a kontrolu v oblasti dopadů na biologickou rozmanitost (10) u evropské podpory tak, aby byl dopad na zelenou infrastrukturu a biologickou rozmanitost odhadnut pro celý projekt podporovaný z prostředků EU a výše finanční podpory EU byla úměrně uzpůsobena;

44.

žádá Komisi, aby ve svém přezkumu využívání strukturálních fondů v polovině období 2014‒2020 a nástroje pro propojení Evropy zhodnotila a zdůraznila příští činnosti související se zelenou infrastrukturou;

45.

s nadšením vítá projekt TEN-G a žádá, aby byl v předběžné studii zohledněn místní a regionální rozměr zelené infrastruktury na evropské úrovni a současně se tak zaručila soudržnost, účinné výsledky, pokud jde o obnovu funkčnosti ekosystémů, a tedy zachování biologické rozmanitosti a její odolnost vůči změně klimatu, a co nejlepší ztotožnění občanů a zúčastněných stran s projektem;

46.

přál by si, aby iniciativa TEN-G byla uznána za společný zájem Unie podobně jako dopravní či energetické sítě a sítě IKT, a žádá Komisi, aby prošetřila možnosti zavedení evropské legislativy v této oblasti;

47.

vyzývá místní a regionální orgány, aby spolupracovaly na společných ekologických propojeních s cílem zaručit soudržnost zelené infrastruktury, a žádá Komisi, aby tuto přeshraniční spolupráci zahrnula do globálního systému na úrovni EU;

48.

žádá, aby se koncepce zelené infrastruktury rozšířila za evropské hranice díky posílení nástrojů EU pro sousedství zaměřených na investování do zelené infrastruktury ve venkovských a městských oblastech, k čemuž by mohly přispět existující iniciativy, jako je soustava Smaragd, síť Člověk a biosféra a Panevropská ekologická síť;

49.

domnívá se, že návrhy Komise na začlenění zelené infrastruktury do ostatních evropských politik a podpora, již navrhuje vyčlenit pro ostatní správní úrovně, aby mohly v tomto ohledu sestavit vlastní postup, jsou v souladu se zásadami subsidiarity a proporcionality.

5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/49

—

poukazuje na relevantní otázky, jež bude třeba regulovat v souvislosti s rodící se kosmickou politikou EU: průmyslové standardy, problémy spjaté s technickými operacemi a komerčním využitím infrastruktury družicové komunikace;

—

souhlasí, že smyslem přípravy veřejné politiky pro kosmické odvětví EU zaměřené na poptávku je podpořit uživatele, to však nelze omezit na dotace určené spotřebitelům;

—

vybízí Komisi, aby se pro vyhodnocení poptávky uživatelů stanovila kritéria veřejné užitečnosti zaměřená na pravomoci a potřeby veřejných orgánů;

—

zdůrazňuje, že těsný vztah mezi místní / regionální úrovní, která spolupracuje s průmyslovými odvětvími na zjišťování a podpoře jejich prvních kroků, a celostátní / unijní úrovní by měl být životně nezbytnou stránkou průmyslové politiky EU;

—

rád by upozornil na skutečnost vyplývající z místních a regionálních osvědčených postupů: navazující služby Copernicus/GMES dokážou v naprosté většině případů uspokojit potřeby veřejné politiky a prokázaly svou užitečnost pro veřejné cíle;

—

doporučuje, aby služby a aplikace vyvinuté na základě kosmických technologií mohly být spolufinancovány ze strukturálních fondů, za předpokladu, že k tomu bude na straně správců fondů dostatečná politická vůle a informovanost. Mechanismus tohoto typu již byl použit ve finančním rámci 2007–2013, kdy byly nevyužité prostředky z Fondu soudržnosti a EFRR převedeny na novou prioritu: širokopásmový internet přes satelit pro vzdálené regiony;

—

domnívá se, že provozní fáze programu Copernicus je klíčová pro průnik nových technologických počinů do ekonomiky, avšak na překonání počátečních nákladů firem souvisejících s využíváním nové technologie pestrou skupinou uživatelů bude třeba finanční podpora.

Zpravodaj

Adam STRUZIK (PL/ELS), maršálek Mazovského vojvodství

Odkaz

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Kosmická průmyslová politika EU Uvolnění potenciálu pro hospodářský růst v kosmickém odvětví

COM(2013) 108 final

1.

vítá sdělení Komise, které jasně deklaruje význam kosmické průmyslové politiky EU;

2.

zdůrazňuje, že kosmické odvětví je klíčovým prvkem strategie Evropa 2020 a jejích stěžejních iniciativ, zejména iniciativ Unie inovací a Průmyslová politika. Kosmická technologie má mimořádný význam pro ekonomiku založenou na znalostech, ovlivňuje budoucí hospodářskou konkurenceschopnost a poskytuje nástroje pro řešení dalších naléhavých pozemních problémů. Kosmické vedlejší produkty (spin-off) lze definovat jako to, na co se přišlo či co bylo změněno při aktivitách souvisejících s vesmírem a co je poté použito v jiných souvislostech či do nich přeneseno za vytváření dalších ekonomických hodnot;

3.

poznamenává, že podle hodnocení Evropské vesmírné agentury (ESA) zaměřeného na navazující odvětví dodávající hodnotu aplikacím v oblasti vesmíru je evropský trh v porovnání se světovým trhem menší a méně specializovaný na soukromý trh. Také zde na rozdíl od ostatních zemí tradičně spjatých s vesmírem nedefinuje výchozí standardy a činnosti vojenský průmysl. Po celém světě působí většina společností v několika segmentech, a to po celé délce hodnotového řetězce. V Evropě lze stěží nalézt subjekty, které kontrolují celý hodnotový řetězec. Celkově vzato je specializace v Evropě (která se zaměřuje na specifické aplikace družicové navigace) mírně slabší než jinde ve světě;

4.

naléhavě si uvědomuje hlavní úkoly politiky EU pro kosmické odvětví, mezi něž patří uspořádání trhu, administrativní zjednodušení, zásady pro zadávání zakázek, přístup k datům, vnímání veřejných institucí jako zákazníků a regulační rámec.

5.

uznává, že kosmický průmysl EU má obecně výrazný dopad na postavení Evropy v oblasti vědy a technologií. Tento vliv spočívá v povzbuzení evropské základny vědy a technologie a rozsáhlejších účincích kosmické technologie na šířeji chápanou ekonomiku;

6.

souhlasí se závěry Rady ze dne 30. května 2013 ke „Kosmické průmyslové politice EU – Uvolnění potenciálu pro hospodářský růst v kosmickém odvětví“, že v zájmu vyrovnané průmyslové základny je účast malých a středních podniků v dodavatelském řetězci základním prvkem konkurenceschopnosti evropského kosmického průmyslu, a přidává se k naléhání Rady na Komisi, aby podrobně posoudila potřebu nových inovativních finančních nástrojů;

7.

domnívá se, že z pohledu místních a regionálních orgánů je obzvláště důležité podporovat využití kosmických aplikací v politikách EU, a že EU by tedy měla vytvořit odpovídající podpůrná opatření pro stimulaci rozvoje a využívání kosmických aplikací jak veřejnými, tak soukromými uživateli, zvláště v místních orgánech a odvětví MSP, a dále průvodní opatření na podporu inovací;

8.

sdílí názor Komise, že vesmír je pro EU a její občany nanejvýš důležitý, a stejně jako Komise si je vědom velkých výzev, před nimiž evropský kosmický průmysl stojí v souvislosti s rozvíjejícími se vesmírnými velmocemi (jako Čína a Indie). Jak se uvádí ve sdělení, tato situace je spíše důsledkem nedostatečného financování než nedostatečné efektivity na straně evropského kosmického odvětví;

9.

chápe, že v době, kdy EU a její členské státy čelí finančním potížím, by se kosmická průmyslová politika měla soustředit na položení základů pro budoucí prudký rozvoj odvětví na celosvětovém trhu a na odstranění překážek, které by mohly tomuto procesu bránit. Výbor proto zcela podporuje cíle zmíněné ve sdělení: stanovit soudržný regulační rámec, rozvíjet konkurenceschopnou průmyslovou základnu, stimulovat nákladovou účinnost, rozvíjet trhy s kosmickými aplikacemi a zajistit technologickou nezávislost a samostatný přístup do vesmíru;

10.

podporuje argument, že účinné řízení vesmíru v Evropě vyžaduje dohodu mezi hlavními zúčastněnými stranami, tj. EK, ESA a členskými státy, avšak poznamenává, že z politického hlediska by rozhodnutí o společné evropské obranné politice usnadnilo spolupráci vojenských odvětví členských států, z níž by mohla těžit rovněž civilní část kosmického odvětví;

11.

uznává úspěchy evropského kosmického odvětví v dobývání trhu, zejména v oblasti družicové komunikace, a podporuje Komisi v jejím úsilí udržet konkurenceschopnost tohoto segmentu na celosvětovém trhu i nadále. Z tohoto pohledu Výbor důrazně podporuje iniciativu usilující o zaručení kanálů rádiových frekvencí evropským operátorům. Tato otázka je pro regiony důležitá, protože družicová komunikace skýtá prostředky ke zlepšení pokrytí širokopásmovým připojením v řídce obydlených oblastech;

12.

uznává důležitost technologické nezávislosti evropského kosmického odvětví a souhlasí s navrženými řešeními, jako jsou vzájemné obohacování mezi kosmickým průmyslem a dalšími odvětvími, vyhlášení náležitých výzev k předkládání projektů v rámci programu Horizont 2020 a investování do přípravy kvalifikovaných pracovních sil pro kosmický průmysl;

13.

obává se však, zda financování, které je k dispozici (např. z programu Horizont 2020), může stačit na výrazný krok vpřed při rozvoji technologické nezávislosti. Proto vybízí Komisi, aby předložila podrobný plán, který ukáže, jak bude tohoto cíle dosaženo;

14.

pokud se týká kvalifikovaných pracovních sil, doporučuje, aby výchozí prioritou bylo začít hledat v nových členských státech EU, které všechny projevily své ambice a zájem o členství ve skupině národů aktivních ve vesmíru, a prokazují také vysokou úroveň vzdělávání v technických a fyzikálních oborech;

15.

silně podporuje rozvoj trhu pro vesmírné aplikace a služby a poznamenává, že místní a regionální orgány mohou hrát v tomto procesu stěžejní roli;

16.

v této souvislosti si přeje připomenout, že místní a regionální orgány jsou důležitými koncovými uživateli kosmických služeb. Nicméně k tomu, aby uživatelé z řad místních a regionálních orgánů plně využili potenciál kosmických aplikací, měli by si být více vědomi jejich prospěšnosti. Je zapotřebí intenzivnější dialog mezi poskytovateli služeb a koncovými uživateli;

17.

dále věří, že místní a regionální orgány na svých územích propojují různé ekonomické subjekty a hráče, kteří jsou součástí trojúhelníku inovací. Místní a regionální orgány jsou pověřeny programy pro inovace a malé a střední podniky, které by mohly odkazovat na vesmír, a tedy strategicky přispět k posílení trhu kosmických technologií;

18.

taktéž poznamenává, že díky své blízkosti k veřejnosti mají místní a regionální orgány jedinečný přístup k různým společenským skupinám na svém území, a mají tedy ideální postavení k tomu, aby občany informovaly o prospěšnosti kosmických služeb. Z tohoto důvodu připadá zvláštní význam sítím místních a regionálních orgánů, jakou je např. NEREUS (Síť evropských regionů využívajících kosmické technologie);

19.

uznává z pozice regionů coby jednoho z hlavních uživatelů družicových aplikací, zejména služeb a produktů Copernicus/GMES, že kosmická průmyslová politika EU by měla podpořit technickou inovaci a odstranit překážky bránící jejímu rozvoji. Úspěch kosmické politiky EU bude posuzován na základě růstu, minimalizace nákladů, rozšíření napříč odvětvími a podle vytvoření produktivních pracovních míst, jež vyžadují vysokou kvalifikaci;

20.

sdílí názor Komise, že podpora inovací na straně poptávky představuje hlavní úkol, jemuž se musí věnovat kosmická politika EU, aby regionům a občanům EU přinesla ekonomický prospěch založený na prostředcích, které již byly do vesmíru investovány v rámcových programech;

21.

souhlasí, že smyslem přípravy veřejné politiky pro kosmické odvětví EU zaměřené na poptávku je podpořit uživatele, to však nelze omezit na dotace určené spotřebitelům;

22.

vybízí Komisi, aby se pro vyhodnocení poptávky uživatelů stanovila kritéria veřejné užitečnosti zaměřená na pravomoci a potřeby veřejných orgánů;

23.

pozoruje z regionální perspektivy, že místní a regionální koneční uživatelé budou zavádět služby a produkty Copernicus, pouze pokud uvidí jasnou obchodní příležitost k jejich využití;

24.

doporučuje, aby se Komise zabývala otázkou mechanismů financování pro stávající a potenciální uživatele, jež by mohly být zpřístupněny EU a jejími členskými státy, jakmile budou služby provozuschopné. V Evropě stejně jako kdekoli jinde ve světě se pozorování Země opírá o veřejnou infrastrukturu a sledování veřejného zájmu s sebou nese závislost výzkumu a vývoje stejně jako provozního využití služeb na veřejném financování;

25.

domnívá se, že provozní fáze programu Copernicus je klíčová pro průnik nových technologických počinů do ekonomiky, avšak na překonání počátečních nákladů firem souvisejících s využíváním nové technologie pestrou skupinou uživatelů bude třeba finanční podpora;

26.

očekává, že uživatelé jako místní a regionální orgány a MSP budou nadále vyžadovat pobídky a podporu od EU a členských států, a poznamenává, že ESA by rovněž mohla být zapojena do poskytování podpory uživatelům;

27.

rád by upozornil na skutečnost vyplývající z místních a regionálních osvědčených postupů: navazující služby Copernicus/GMES dokážou v naprosté většině případů uspokojit potřeby veřejné politiky a prokázaly svou užitečnost pro veřejné cíle;

28.

doporučuje, aby služby a aplikace vyvinuté na základě kosmických technologií mohly být spolufinancovány ze strukturálních fondů, za předpokladu, že k tomu bude na straně správců fondů dostatečná politická vůle a informovanost. Mechanismus tohoto typu již byl použit ve finančním rámci 2007–2013, kdy byly nevyužité prostředky z Fondu soudržnosti a EFRR převedeny na novou prioritu: širokopásmový internet přes satelit pro vzdálené regiony;

29.

poznamenává, že kosmické odvětví se vyznačuje dlouhými vývojovými cykly. Ty zvyšují tržní rizika, neboť tržní potenciál nových aplikací musí být vyhodnocen s velkým předstihem. Výsledkem je, že pro podnikatele v kosmickém odvětví je obtížné přitáhnout investory. Navíc dlouhá provozní životnost kosmických zařízení (10–15 let pro telekomunikační družici) činí trh velmi cyklickým a je velmi obtížné rychle přizpůsobit dodávku proměňujícím se podmínkám na straně poptávky;

30.

uznává, že na straně dodavatelů vysoké pevné náklady vyplývající z vysokých investic do VaV, dlouhé trvání vývoje a malá velikost trhu zabraňují dosahování úspor z rozsahu, což podporuje trend směřující k soustřeďování (např. podnikání v odvětví vypouštění družic). Na druhé straně velké úspory z rozsahu jsou možné v navazujících odvětvích, což činí větší trhy ekonomicky udržitelnějšími. Ze samotné podstaty těchto úkolů vyplývá, že ústřední úlohu vlád v evropské kosmické ekonomice nelze přehlížet;

31.

zdůrazňuje, že pro Evropskou unii a její členské státy je zcela klíčové, aby po dohodě s ESA bezodkladně přijaly nezbytná politická, právní a technická rozhodnutí a poskytly finanční zdroje potřebné na zabezpečení samostatného přístupu do vesmíru, dokončily vesmírné systémy, které se v současné době vyvíjejí či jsou plánovány, a podpořily VaV a vývoj inovativních kosmických služeb a aplikací;

32.

domnívá se, že navzdory svému strategickému významu výroba kosmických zařízení ve srovnání s ostatními průmyslovými odvětvími v Evropě stále ještě není pro národní ekonomiky stěžejní, a vyzývá k tomu, aby budoucí kosmická průmyslová politika EU zajistila vyšší nezávislost EU na dodávkách strategických součástí třetími zeměmi;

33.

vybízí ESA, aby pokračovala v podpoře organizací, jež se zajímají o přenos kosmické technologie do jiných průmyslových odvětví, a to financováním studií proveditelnosti, analýz trhu a vývoje prototypů. Podpora pro začínající podniky existuje v podobě podnikatelských inkubátorů či pobídek (neboli počátečního financování), o nichž rozhoduje kancelář ESA pro program pro přenos technologií (TTPO). Výbor rovněž vyzývá k dialogu, který by vedl k větším příležitostem pro subjekty na místní a regionální úrovni;

34.

je toho názoru, že je životně důležité, aby EU podporovala „inteligentní specializaci“ a spolupráci mezi vlastními programy financování pro regiony a inovace, pokud nechce zaostávat za mezinárodní konkurencí;

35.

souhlasí se závěry Rady, že klíčovým prvkem inteligentní specializace je zapojení regionů coby klíčových hráčů do evropské politiky inovací, jež může rovněž pomoci odvětví výzkumu uvolnit obrovský finanční potenciál regionálních fondů EU. Z pohledu místních a regionálních orgánů je obzvláště důležité vypracovat modely podnikání a aktualizovat podnikatelské schopnosti, jimiž disponují MSP v oblasti služeb souvisejících s pozorováním Země;

36.

vyzývá ke koordinování politiky EU a vnitrostátních politik, aby se urychlil proces zrání evropského odvětví pozorování Země jak na straně dodavatelů, tak na straně poptávky. Nedávná vlna konsolidace představuje signál, že samo průmyslové odvětví se připravuje na další fázi. Je správný čas pro rozhodující skupiny zákazníků, jako jsou vlády, aby se věnovaly rozsáhlým aplikacím pro pozorování Země. Když vlády uspějí se sjednocením poptávky v kontextu EU, zvýší to na jedné straně poptávku a na straně druhé to umožní standardizaci (a úspory z rozsahu pro průmysl);

37.

poznamenává, že řada technologických uplatnění kosmických technologií (spin-off) souvisejících s vědou o živé přírodě je dosud v EU nedostatečně využívána a že by bylo velmi prospěšné disponovat na začátku vesmírného programu dobře cílenou strategií na evropské úrovni pro uplatnění kosmických technologií, jejíž součástí by byla širší účast představitelů ostatních průmyslových odvětví;

38.

zdůrazňuje význam družicové technologie v kosmickém odvětví EU a poznamenává, že zhruba dvě třetiny veškerých prodaných družic je určeno pro telekomunikační aplikace. V kontextu kosmické průmyslové politiky EU je tedy důležité zohlednit skutečnost, že tento trh podléhá cyklickým výkyvům, které primárně odrážejí změny v poptávce po telekomunikačních družicích s geostacionární dráhou a službách spojených s jejich vypouštěním;

39.

připomíná, že mobilní telefony, internet, kreditní karty, silniční mýto, televizní vysílání a předpověď počasí představují jen několik příkladů funkcí z každodenního života, které zčásti či zcela závisí na družicích. Další, strategičtější funkce zahrnují například zemědělské hospodaření, sledování mořských a vzdušných proudů, navigování lodí a letadel, sledování naléhavých situací, znečištění, podnebí a životního prostředí;

40.

rovněž poznamenává, že nárůst počtu soukromých subjektů aktivních ve vesmíru pomohl učinit kosmické technologie a služby dostupnější, což umožnilo státům bez národních kosmických programů a rozvíjejícím se zemím získat jistý prospěch z toho, co vesmír může poskytnout;

41.

uznává, že sedmý evropský rámcový program byl důležitým přispěvatelem k podpoře inovací v rámci Galilea/EGNOS a doprovodných služeb, nicméně zpravodaj lituje, že v sedmém rámcovém programu byla aplikacím věnována jen velmi malá pozornost, neboť důraz byl kladen na dodavatelská odvětví;

42.

obává se, zda je důraz, který byl dosud omezen na pracovní trh, infrastrukturu a soulad s pravidly hospodářské soutěže (jinými slovy na kvalitu ekonomického prostředí), dostatečný, nebo zda je třeba zaměřit se namísto toho na schopnost vyrábět zboží a služby, které lze vyvážet;

43.

vítá, že byly programy GALILEO a Copernicus zohledněny ve víceletém finančním rámci EU na období 2014–2020;

44.

poukazuje na to, že navzdory soustředění evropské strategie pro období 2014–2020 na výzkum a vývoj a špičkovou technologii by EU mohla přijít o svou konkurenční výhodu v této oblasti ve srovnání s rychle průmyslově se rozvíjejícími zeměmi, jako jsou Indie, Čína a Brazílie, pokud rozpočty členských států na výzkum a vývoj zůstanou pod úrovní, kterou stanovila Lisabonská strategie;

45.

poznamenává, že úspěch jakékoli průmyslové politiky je též neodlučně spjat s makroekonomickým vývojem v EU a národních ekonomikách, a vyzývá k rozvoji technologicky špičkové průmyslové výroby, která vyžaduje intenzivní výzkum a v níž lze využít konkurenční výhody;

46.

domnívá se, že vyvážené provádění strategie Evropa 2020 je důležité, nicméně obává se, zda konkurenceschopnost inovativních odvětví postačuje ke zlepšení zaměstnanosti a růstu v celém hospodářství EU, a vyzývá k podpoře celého kosmického odvětví, aby jeho struktura byla vyváženější, pokud jde o velké, střední a malé podniky;

47.

uznává, že zatímco Evropská komise disponuje nástroji (jako inteligentní specializace) k zajištění geografičtějšího přístupu k průmyslové politice v klíčových odvětvích, zbývá ještě mnoho práce, než bude dostatečně zajištěn přístup k financování (rizikový kapitál) ze zdrojů, které příliš neriskují;

48.

zdůrazňuje, že těsný vztah mezi místní / regionální úrovní, která spolupracuje s průmyslovými odvětvími na zjišťování a podpoře jejich prvních kroků, a celostátní / unijní úrovní by měl být životně nezbytnou stránkou průmyslové politiky EU;

49.

souhlasí s názorem Komise, že v souladu s čl. 4 odst. 3 SFEU v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru by Unie měla mít pravomoc konat, zejména stanovovat a provádět programy, avšak výkon této pravomoci by neměl bránit členským státům vykonávat jejich vlastní pravomoci. Sdílené pravomoci budou existovat, dokud EU nevytvoří sekundární právní předpisy EU v těchto oblastech; v tu chvíli musí národní parlamenty odstranit všechna protichůdná vnitrostátní právní ustanovení;

50.

poznamenává, že rozdrobené a omezené financování, z nějž může čerpat kosmický výzkum, je považováno za jednu z hlavních překážek dalšího rozvoje aktivit v oblasti vesmíru, a vyzývá proto k lepší koordinaci aktivit v oblasti vesmíru mezi EU, ESA a dotyčnými členskými zeměmi, aby Evropa mohla zaujmout vedoucí postavení ve světě v kosmickém odvětví. Význam zapojení EU do financování aktivit kosmického výzkumu podporuje skutečnost, že k mnoha činnostem kosmického výzkumu by bez přispění EU nedošlo. Působení EU se tedy v tomto ohledu považuje za nezbytné;

51.

je toho názoru, že kroky navrhované ve sdělení jsou zapotřebí, protože řešená otázka má nadnárodní aspekty, které nelze uspokojivě regulovat členskými státy, a protože stávající opatření EU a cílená pomoc poskytovaná v tomto rámci nestačí k dosažení zamýšlených cílů. Navrhované kroky přinesou jasný prospěch z důvodu svého rozsahu a své účinnosti v porovnání s rozdrobenou činností na celostátní, regionální a místní úrovni, zejména díky úsporám z rozsahu, protože obsáhlé kosmické programy vyžadují objem investic, který si členské státy samy o sobě nemohou dovolit;

52.

dále poznamenává, že tato iniciativa se nesnaží nahradit iniciativy členských států. Usiluje o to, aby opatření přijatá jednotlivými státy byla vhodně doplněna a aby byla posílena koordinace tam, kde je to třeba k naplnění společných cílů;

53.

považuje argumenty za jasné, přiměřené a přesvědčivé. Kroky EU nastíněné v tomto sdělení jsou tedy v souladu se zásadou subsidiarity;

54.

pokud se jedná o proporcionalitu, souhlasí s Komisí, že EU by měla vytvořit právní předpis jen v nezbytně nutném rozsahu. Upřednostnit by se měla podpora spolupráce mezi členskými státy, koordinování vnitrostátních kroků či doplnění a podpora takových opatření formou pokynů, nastavení mechanismů pro výměnu informací atp. Relevantními otázkami, jež bude třeba regulovat v souvislosti s rodící se kosmickou politikou EU, jsou: průmyslové standardy, problémy spjaté s technickými operacemi a komerčním využitím infrastruktury družicové komunikace.

5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/55

—

konstatuje, že obtíže automobilového průmyslu v řadě členských států souvisejí se strukturálními příčinami, které vyžadují dalekosáhlé změny;

—

zdůrazňuje, že je důležité vyčerpat všechny možnosti na úrovni místních a regionálních orgánů. Sem patří – podle toho, jaké pravomoci jsou jim v daném státě svěřeny – odstranění administrativních překážek, uspíšení schvalovacích řízení, opatření v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, vytvoření znalostních a inovačních středisek a nabídková řízení na inovační projekty;

—

poukazuje na možnosti, jež přináší financování projektů v oblasti výzkumu a vývoje či zakládání klastrů. V některých regionech se z automobilových klastrů díky zahrnutí železničních systémů, letecké dopravy a dokonce jízdních kol – zejména elektrokol a kol s pomocným elektrickým pohonem (pedelec) – staly klastry mobility. Diverzifikace ve výrobě umožnila zachovat i během krize nepřetržité vytížení výrobních závodů. K tomuto vývoji napomáhá především využívání součinnosti v oblasti inovací a technologií;

—

vřele vítá skutečnost, že Komise zamýšlí znovu zapojit skupinu na vysoké úrovni, která má za úkol sledovat provádění a dolaďování opatření akčního plánu, a je potěšen zapojením Výboru regionů do práce této skupiny.

Zpravodaj

pan Christian BUCHMANN (AT/ELS), ministr ve vládě spolkové země Štýrsko

Odkaz

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů CARS 2020: Akční plán pro konkurenceschopný a udržitelný automobilový průmysl v Evropě

COM(2012) 636 final

1.

automobilový průmysl představuje 12 milionů přímých a nepřímých pracovních míst v EU a 28 miliard eur investic do výzkumu a vývoje (v roce 2009). Je důležitým faktorem růstu, který významnou měrou pozitivně přispívá k obchodní bilanci EU;

2.

evropský automobilový průmysl prochází vážnou krizí, která by se mohla prohloubit a která má dopad na celou evropskou ekonomiku;

3.

zatímco mimoevropské trhy, například trhy v zemích BRIC, vzkvétají, evropská poptávka po automobilech stagnuje, což jasně ukazuje vývoj u nově zaregistrovaných osobních vozidel v Evropě. Počet nově zaregistrovaných vozidel se v lednu 2013 propadl o 8,7 % na 885 159, což je nejnižší hodnota, která byla kdy v lednu zaznamenána od zahájení evidence; (1)

4.

z potenciálu zahraničních trhů mohou, resp. mohli evropští výrobci těžit jen omezeně a v různé míře. Zatímco výrobci PSA Peugeot Citroën, Ford či Fiat utrpěli velké ztráty, prodej luxusních automobilů BMW, Audi a Daimler se zpočátku ještě zvýšil. Sérioví výrobci, kteří své vozy nižší a střední třídy zatím prodávali hlavně na evropském trhu, jsou v čím dál tím složitější ekonomické situaci;

5.

odborníci neočekávají, že by se situace v nadcházejících třech letech zlepšila. V automobilovém odvětví je třeba počítat s dalšími restrukturalizacemi, snižováním počtu zaměstnanců a uzavíráním výrobních závodů. Současně vyvstává otázka rozsahu možných forem podpory a zintenzivnění výzkumných a inovačních činností;

6.

konstatuje, že obtíže automobilového průmyslu v řadě členských států souvisejí se strukturálními příčinami, které vyžadují dalekosáhlé změny;

7.

zdůrazňuje, že tuto změnu musí doprovázet intenzivní sociální dialog, aby se pokud možno omezil její dopad na dotčené osoby;

8.

jednoznačně vítá sdělení Komise CARS 2020, v němž je navrhován akční plán pro konkurenceschopný a udržitelný automobilový průmysl v Evropě;

9.

souhlasí s Komisí, že vzhledem k popsané výchozí situaci je nutné urychleně tato opatření provést;

10.

poukazuje na to, že automobilový průmysl v Evropě má být přínosem pro dlouhodobě udržitelnou společnost. V této souvislosti budou mít velký význam opatření v oblasti životního prostředí a klimatu a také v oblasti bezpečnosti silničního provozu;

11.

vřele vítá skutečnost, že Komise zamýšlí znovu zapojit skupinu na vysoké úrovni, která má za úkol sledovat provádění a dolaďování opatření akčního plánu, a je potěšen zapojením Výboru regionů do práce této skupiny;

12.

je velice znepokojen tím, že návrhy Komise postrádají potřebnou soudržnost. Generální ředitelství pro podniky, oblast klimatu, životní prostředí, zaměstnanost, vnitřní trh nebo obchod často pracují izolovaně, iniciativy jednotlivých oblastí nejsou dostatečně koordinovány;

13.

poukazuje například na omezení podpory určené velkým podnikům a stávající velmi nízký strop pro definici malých a středních podniků, o čemž se již zmínil ve svém stanovisku k pokynům pro vnitrostátní regionální podporu na období 2014–2020 (CDR 2232/2012_00_00_TRA_AC);

14.

v této souvislosti podtrhuje značný význam flexibilních nástrojů na podporu podniků v obtížné situaci a odkazuje zde na své stanovisko k pokynům EU pro státní podporu na záchranu a restrukturalizaci podniků v obtížích (CdR 240/2013_00_00_TRA_AC);

15.

připomíná, že vypracování evropských hlavních směrů týkajících se finančních pobídek pro nákup ekologických vozidel představovalo jedno z doporučení obsažených v závěrečné zprávě skupiny CARS 21, jež byla přijata v červnu 2012. V souvislosti s tím lituje, že Komise tyto hlavní směry týkající se finančních pobídek vypracovala jen ve formě pracovního dokumentu, a nikoli legislativního textu. Lituje také, že tento pracovní dokument obsahuje pouze pět právně nezávazných tzv. hlavních zásad a že dopad podstatných rozdílů mezi daňovými pobídkami na fungování vnitřního trhu zůstává nejasný;

16.

zdůrazňuje, že je důležité vyčerpat všechny možnosti na úrovni místních a regionálních orgánů. Sem patří – podle toho, jaké pravomoci jsou jim v daném státě svěřeny – odstranění administrativních překážek, uspíšení schvalovacích řízení, opatření v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, vytvoření znalostních a inovačních středisek a nabídková řízení na inovační projekty;

17.

v tomto ohledu by rád podotkl, že by na regionální či místní úrovni mohla být navázána spolupráce ohledně společných testovacích prostředí pro evropský automobilový průmysl. Do těchto společných projektů by mohly být zapojeny místní a regionální orgány, průmysl, výzkumné subjekty atd. Projekty by mohly výrazně snížit celkové náklady automobilového průmyslu na vývoj a mohly by mít pozitivní dlouhodobý dopad na jeho konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku;

18.

upozorňuje, že sdělení se soustřeďuje na další úsilí o dosažení energetické účinnosti vozidel, přičemž opomíjí bod, který je zvláště důležitý pro konkurenceschopnost podniků i pro životní prostředí – energetickou účinnost samotných továren na výrobu vozidel a podpůrných průmyslových odvětví. Tato oblast činnosti by měla být zahrnuta do plánu CARS 2020;

19.

stvrzuje názor Komise, že investice do výzkumu a vývoje mají zásadní význam pro budoucí rozvoj evropského automobilového průmyslu, což již uvedl i ve svém stanovisku k tématu Horizont 2020 (rámcový program pro výzkum a inovace) (CdR 402/2011 fin);

20.

poukazuje mj. na demografický vývoj, který zdůrazňuje potřebu intenzivního úsilí o investice do výzkumu a vývoje. Stále více stárnoucí obyvatelstvo je příčinou vzniku nových potřeb v oblasti přizpůsobení technologií a funkcí vozidel tak, aby vyhovovaly měnícím se požadavkům stále staršího obyvatelstva jakožto uživatelů vozidel. Účinnější, pohodlnější, bezpečnější, tišší, lépe propojená a uživatelsky přívětivější vozidla tak mohou být moderními konkurenčními faktory, jež mohou dlouhodobě posílit evropský automobilový průmysl;

21.

zdůrazňuje, že obzvláště malé a střední podniky hrají v automobilovém průmyslu důležitou roli coby inovátoři v subdodavatelské sféře a také při vytváření pracovních míst. Právě zde by měly nesmírný význam formy podpory na evropské úrovni, o nichž je ve sdělení CARS 2020 řeč;

22.

poukazuje na zkušenosti s rámcovými programy pro výzkum z uplynulých let, které ukazují, že malé a střední podniky ještě stále čerpají finanční prostředky z evropských programů pro výzkum jen poskrovnu, přestože se Komise snaží tuto situaci zlepšit. Může za to vysoká administrativní zátěž, dlouhá doba potřebná k realizaci projektů, ale také celkově nedostačující příděl finančních prostředků na tyto programy a z toho plynoucí nízký počet podporovaných projektů;

23.

podporuje návrhy Komise na zjednodušení podpory projektů v rámci programu Horizont 2020 a vyzývá Evropský parlament, aby předložené návrhy na snížení administrativní zátěže odpovídajícím způsobem podpořil s cílem snížit i zatížení kontrolní činností;

24.

lituje toho, že nebyly vyslyšeny návrhy Komise týkající se vyčlenění finančních prostředků na program Horizont 2020;

25.

vyslovuje se pro to, aby místní a regionální orgány optimálně využívaly strukturální fondy v rámci možností, které jim skýtají pravidla pro poskytování podpory;

26.

poukazuje na možnosti, jež jsou ve strukturálních fondech k dispozici. Sem se řadí například podpora projektů v oblasti výzkumu a vývoje či zakládání klastrů. V některých regionech se z automobilových klastrů díky zahrnutí železničních systémů, letecké dopravy a dokonce jízdních kol – zejména elektrokol a kol s pomocným elektrickým pohonem (pedelec) – staly klastry mobility. Diverzifikace ve výrobě umožnila zachovat i během krize nepřetržité vytížení výrobních závodů. K tomuto vývoji napomáhá především využívání součinnosti v oblasti inovací a technologií;

27.

upozorňuje na problémy, o nichž se hovoří i ve sdělení CARS 2020, tj. problémy v oblasti vzdělávání a odborné přípravy, demografických změn, nedostatku kvalifikovaných pracovníků a citelného nedostatku mladých absolventů vysokých škol s technickým zaměřením;

28.

zdůrazňuje nezbytnost smysluplného využívání prostředků z ESF k rozšiřování kvalifikace zaměstnanců, kterým zatím nehrozí nezaměstnanost. Plánování čerpání prostředků z ESF spadá do pravomoci jednotlivých členských států. Má se tím zajistit zohlednění zvláštních rozvojových potřeb příslušného regionu;

29.

v této souvislosti podporuje požadavek Evropského parlamentu, aby Komise předložila návrh směrnice o informovanosti a konzultování pracovníků a předvídání a zvládání restrukturalizace;

30.

požaduje, aby byly vyčleněny dostatečné prostředky na Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EFG) a aby byla zajištěna jeho flexibilita, díky čemuž bude možné zmírňovat negativní dopady globalizace na evropské podniky, resp. jejich zaměstnance;

31.

poukazuje na pozitivní zkušenosti s raným vzděláváním mládeže v duálním systému, v němž si podniky samy připravují potřebné kvalifikované pracovníky a mladí lidé mají po dokončení školy dobré vyhlídky na okamžité nalezení pracovního místa;

32.

podporuje cílená opatření ke zatraktivnění technických profesí pro ženy. Podíl absolventek vysokých škol s technickým zaměřením se v celé Evropě pohybuje pod 10 %. Zkušenosti z jednotlivých regionů ukázaly, že ženy mohou být díky svému citlivému přístupu zvlášť cenným přínosem zejména pro výzkum a vývoj a jsou mimořádně ceněny při projektování automobilů. Kromě toho jsou ženy nejpočetnější skupinou zákazníků (více než 50 %);

33.

vybízí k další spolupráci mezi systémem učňovského školství a podniky, neboť v ní spatřuje příležitost k lepšímu přizpůsobení prováděných vzdělávacích programů požadavkům měnícího se trhu;

34.

vyzývá podniky, aby dále zintenzivnily vývoj alternativních pohonných technologií a aby na trh uváděly řešení ke každodennímu využití, díky čemuž bude možné dosáhnout stanovených cílů v oblasti klimatu, ale také ekonomicky využít technologického náskoku (snížení ceny používaných paliv, obchodní bilance, pracovní příležitosti při výrobě biopaliv atd.) a úspor energie. Patří sem rovněž postupy a technologie skladování a uchovávání nových zdrojů energie;

35.

navrhuje, aby si všechny členské státy usilovně vyměňovaly informace o osvědčených postupech v oblasti spolupráce mezi systémem učňovského školství a podniky tak, aby z nich mohly těžit všechny regiony;

36.

v této souvislosti požaduje, aby se vývoj různých technologií urychlil jasným vymezením cílů a aby nebyla vyloučena žádná alternativa. Jednotlivé technologie mají své klady i zápory, podle toho, k jakému využití jsou určeny. Zároveň by se při regulaci využívání alternativních paliv z obnovitelných zdrojů mělo dbát na celkovou energetickou bilanci včetně spotřeby energie při výrobě daného paliva;

37.

v tomto ohledu zdůrazňuje význam zajištění odpovídající infrastruktury, jejíž absence ztěžuje pronikání na trh. Společně bychom tedy měli podniknout kroky k prosazení alternativních paliv a k vytvoření potřebné infrastruktury. Za tím účelem budou založeny specifické panely pro koordinaci mezi tímto odvětvím a osobami odpovědnými za plánování infrastruktury. Rozvoj této infrastruktury by měl vycházet z předchozích studií a integrovaných plánů mobility, jež umožní analyzovat nejrůznější možnosti v závislosti na různých dopravních prostředcích a potřebách regionu či místního celku;

38.

vyzývá k vypracování evropských hlavních směrů týkajících se finančních pobídek na podporu ekologických vozidel, které budou muset vycházet z objektivních a dostupných údajů, jako jsou emise CO2;

39.

v tomto směru vítá iniciativu Komise pod názvem „Čistá energie pro dopravu“ a odkazuje na stanovisko, které k ní Výbor regionů vypracoval (CdR 28/2013_00_00_TRA_AC);

40.

konstatuje, že v oblasti zadávání veřejných zakázek existují inovační řešení. Právě ve městech se dají alternativní technologie pohonu výrazně podpořit investicemi veřejného sektoru (výměna vozového parku);

41.

poukazuje na spoustu úspěšných příkladů z regionů a obcí, které se ubírají novými cestami díky kombinaci podpůrných opatření v oblasti elektrických vozidel, správy parkovacích míst či infrastruktury (dobíjecí stanice);

42.

odkazuje na směrnici EU 2000/53/ES z 18. září 2000, v níž se stanoví, že do roku 2015 se musí dosáhnout míry opětného použití odpovídající 95 % hmotnosti automobilu. Díky používání recyklovatelných materiálů se tak omezí spotřeba zdrojů a sníží závislost na dovozcích surovin. Procesně orientovaná recyklace se současně stává základem pro neustálou tvorbu přidané hodnoty a vytváří v evropských regionech kvalifikovaná pracovní místa;

43.

zdůrazňuje, že důsledné posuzování životního cyklu začíná již při projektování automobilu a zahrnuje rovněž všechny environmentální dopady ve výrobním procesu, včetně fáze používání automobilu a nakonec také recyklace, resp. zpracování k pozdějšímu opětovnému použití;

44.

poukazuje na to, že toto komplexní posuzování přináší především značné příležitosti pro vývoj nových udržitelných materiálů a přispívá k plnění cílů týkajících se emisí CO2, jež byly vytyčeny ve strategii Evropa 2020;

45.

zdůrazňuje, že vývozem více než 75 % vozidel s ukončenou životností na konci životního cyklu přicházíme o obrovské množství potenciálních zdrojů a k výrobě nových vozidel pak musíme používat nové prvotní zdroje, které si obstaráváme v Asii (vzácné zeminy);

46.

v tomto ohledu podtrhuje důležitou úlohu recyklace, která dává vzniknout novým pracovním místům a snižuje závislost na dovozcích surovin;

47.

z tohoto důvodu požaduje, abychom společně více usilovali o to, aby byla vozidla s ukončenou životností ve větší míře využívána jako zdroje. Cílem by mělo být vypracování jasných pravidel pro povinnou recyklaci a podpora vývoje udržitelných materiálů;

48.

žádá, aby se při rozhodování o hodnocení automobilového průmyslu a souvisejících otázkách věnovala větší pozornost trhu s použitými vozidly a analýze chování spotřebitelů;

49.

lituje, že se akční plán zmiňuje o trhu s použitými vozidly pouze v jednom odstavci, a zdůrazňuje, že stárnoucí vozidla jsou charakteristická pro východní země EU. Důvodem je kombinace prodeje levnějších použitých vozidel, cen nových vozidel a průměrné čisté mzdy stejně jako pokles životní úrovně.

5.12.2013   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 356/60

—

oceňuje strategický přístup, který navrhla Komise, tedy věnovat formou balíčku opatření v oblasti sociálních investic pozornost rozšíření kapacity lidí a jejich zapojení ve společnosti a na trhu práce, což je v zájmu zvýšení prosperity jednotlivců, napomáhá to výkonnosti ekonomiky a přispívá to k tomu, aby EU vyšla z krize silnější, soudržnější a konkurenceschopnější;

—

lituje, že balíček opatření v oblasti sociálních investic, který připravila Komise, opomíjí úlohu místních a regionálních orgánů. Místní a regionální orgány mají bezprostřední zkušenosti se sociálními problémy a hrají klíčovou úlohu při koordinaci a provádění činností nutných k jejich řešení;

—

konstatuje, že četné místní a regionální orgány již vyvíjejí a provádějí úspěšné programy, které řeší problematiku zmíněnou v balíčku opatření v oblasti sociálních investic. Je tedy třeba podpořit výměnu osvědčených postupů mezi místními a regionálními orgány navzájem;

—

vyzývá EU, aby po dohodě s členskými státy zvážila možnost stanovení rámce pro oblast sociálního bydlení, protože sociální bydlení hraje zásadní úlohu v řešení bezdomovectví a vytváření strategií, jejichž těžištěm je otázka bydlení a které jsou založené na prevenci, po nichž volá Komise;

—

poukazuje na to, že ESF by měl lépe řešit skutečné potřeby občanů tím, že by místním a regionálním orgánům poskytl větší flexibilitu při stanovování cílů na místní úrovni;

—

vyzývá Komisi, aby vypracovala konkrétní prováděcí plán pro balíček opatření v oblasti sociálních investic. Ten by měl zahrnovat mechanismy pro monitorování, koordinaci, nadnárodní výměnu a vzájemné předávání znalostí o tematických prioritách, jako jsou nezaměstnanost mladých lidí, vzdělávání, bezdomovectví, chudoba dětí a péče o osoby se zdravotním postižením a osoby závislé na cizí péči.

Zpravodaj

pan Ahmed ABOUTALEB (NL/SES), starosta Rotterdamu

Odkaz

sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů Za sociální investice pro růst a soudržnost – včetně provádění Evropského sociálního fondu v období 2014–2020

COM(2013) 83 final

1.

oceňuje strategický přístup, který navrhla Komise, tedy věnovat formou balíčku opatření v oblasti sociálních investic pozornost rozšíření kapacity lidí a jejich zapojení ve společnosti a na trhu práce, což je v zájmu zvýšení prosperity jednotlivců, napomáhá to výkonnosti ekonomiky a přispívá to k tomu, aby EU vyšla z krize silnější, soudržnější a konkurenceschopnější;

2.

připomíná své stanovisko Aktivní začleňování (Úř. věst. C 257, 9.10.2008, s.1), jež zdůraznilo význam místních a regionálních orgánů jako klíčových aktérů v politikách aktivního začleňování;

3.

je přesvědčen, že dosáhnout udržitelného růstu, vyrovnaných rozpočtů a sociální soudržnosti je možné jen za vyššího úsilí o vytváření nových pracovních příležitostí, zlepšování sociální ochrany a sociálního začlenění. To se musí plně promítnout do evropského semestru tím, že bude zajištěno, aby byly do mechanismů dozoru a koordinace zahrnuty cíle týkající se zejména důstojných pracovních míst a snižování nerovností, a potažmo rovnováhy ekonomických a sociálních záměrů a neustávajícího úsilí o vyšší hospodářskou, sociální a územní soudržnost s cílem snížit hospodářské a sociální rozdíly mezi regiony;

4.

upozorňuje na skutečnost, že problémy v oblasti chudoby a sociálního vyloučení v absolutních číslech jsou obzvláště závažné v městských oblastech, jejichž obyvatelé představují 80 % evropské populace a v nichž vzniká 85 % HDP EU, zatímco venkovské oblasti jsou – vzhledem k nízké výši příjmů a nízké hustotě obyvatel – vystaveny závažným sociálním problémům v relativních hodnotách. V městských oblastech jsou sociální problémy obvykle koncentrovány v určitých čtvrtích, v nichž vznikají ohniska chudoby nezávisle na tom, jak prosperuje dané město;

5.

zdůrazňuje, že v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení má zásadní význam, aby byl všem občanům zajištěn rovný přístup k základním službám obecného zájmu, jako je bydlení, vzdělávání, zdravotní péče, zaměstnání a přístup k sociálním službám, v souladu s tím, co je zakotveno v Listině základních práv Evropské unie. K nutným předpokladům takového vývoje patří solidarita občanů ze všech společenských vrstev. Distribuce těchto základních služeb vyžaduje komplexní přístup s tím, že v procesu hledání řešení se v blízkém i vzdáleném časovém horizontu bude pozornost soustřeďovat na situaci občanů;

6.

požaduje jasný závazek ode všech institucí EU k zapojení občanů do všech fází vývoje politik, od projednávání k provádění. V tomto konkrétním okamžiku má zásadní význam, abychom obnovili důvěru v naše demokratické instituce tím, že budeme důsledně reagovat na potřeby a tužby občanů. Hledáním odpovědí na úrovni společenství a zužitkováním energie, vůle měnit stav věcí a praktických znalostí skutečných potřeb občanů kromě toho budeme moci získat lepší předpoklady k nalezení realistických a efektivních řešení výzev společnosti. Investice do společenství v rámci lokalit vytváří stabilní městské čtvrti, což bude mít kladný účinek na vnímání bezpečí;

7.

vítá skutečnost, že Komise uznává, že zaměstnanost a sociální politika jsou v prvé řadě odpovědností členských států a místních a regionálních orgánů, a respektuje tak zásadu subsidiarity;

8.

podporuje názor Komise, že v boji proti nezaměstnanosti má klíčový význam klást větší důraz na opatření zaměřená na vytváření nových pracovních příležitostí, potírání nezaměstnanosti, celoživotní učení, činnosti zvyšující konkurenceschopnost na trhu práce, vzdělávání, odbornou přípravu, rovné příležitosti a další opatření pro zlepšení dovedností a příležitostí občanů. Patří mezi ně umožnění mobility pracovníků a poskytování mikropůjček těm, kdo si přejí založit nebo rozšířit podniky;

9.

lituje, že balíček opatření v oblasti sociálních investic, který připravila Komise, opomíjí úlohu místních a regionálních orgánů. Místní a regionální orgány mají podstatný vliv na život většiny občanů Evropy, kteří na jejich území bydlí, pracují a studují nebo vyžadují péči, neboť jsou zdravotně postižení či na cizí péči závislí. Místní a regionální orgány jsou úrovní, na níž se poskytuje většina služeb v oblasti sociálního zabezpečení a hradí většina sociálních dávek;

10.

je přesvědčen, že k integrované realizaci aktivních strategií začlenění, které požaduje Evropský parlament a Evropská komise, bude prospěšná výraznější úloha místních a regionálních orgánů v rozhodování. Místní a regionální orgány mají bezprostřední informace o sociálních problémech a klíčovou roli při koordinaci a provádění opatření zaměřených na jejich řešení. Zkušenosti s řešením sociálních výzev mají zásadní význam pro uskutečnění cílů strategie Evropa 2020. Z toho důvodu náleží místním a regionálním orgánům významná role v evropském semestru a při jednání o NPR a jejich provádění;

11.

zdůrazňuje, že práce se musí vyplácet. To znamená zajištění dostatečné minimální mzdy a kvality pracovních míst. Pokud někdo (dočasně) není (ještě) schopen pracovat, musí být zajištěny dostatečné existenční podmínky s rovným přístupem k základním preventivním, kapacitačním a aktivačním službám. VR proto vyzývá Evropskou komisi, aby se zabývala nutností realizovat doporučení Rady o minimálním příjmu z roku 1992;

12.

konstatuje, že místní orgány musejí zapojit energii všech jednotlivců, občanské společnosti a podniků působících v městských oblastech. Je třeba podporovat inovativního ducha podnikatelů v oblasti sociálního podnikání, kteří mohou přijít s novými řešeními reagujícími na poptávku po službách a infrastruktuře. Regiony a města by měly usilovat o proces spoluvytváření, kdy budou uzavírat produktivní partnerství se soukromým sektorem a skupinami občanské společnosti a současně budou podporovat skutečné a intenzivní zapojení občanů ve všech stadiích sociální inovace (stadium koncepce, plánování, testování, vývoje a provádění);

13.

domnívá se, že na místní a regionální úrovni je v oblasti politik sociálního začleňování a integrace důležitá participace všech obyvatel a nemělo by se rozlišovat mezi státními příslušníky třetích zemí a občany EU. Upozorňuje na skutečnost, že příliv nových příchozích v důsledku mobility v rámci EU vytváří nové výzvy v oblasti přizpůsobení veřejných služeb a služeb občanům, pokud jde o ubytování, pracovní příležitosti a vzdělávání. Základní požadavky na začlenění, jež platí pro občany EU, se obecně neliší od těch, které platí pro ostatní příchozí. Musejí se vypořádat s novým jazykem, novými institucemi a někdy s odlišnými společenskými normami;

14.

lituje, že Komise jen částečně akceptovala zprávu Evropského parlamentu z vlastní iniciativy o sociálních investicích (2012/2003(INI), 25.7.2012), která požadovala lepší správu pro dosažení cílů zaměstnanosti a sociálních cílů strategie Evropa 2020, a nenavrhuje žádné další zdroje. Balíček opatření v oblasti sociálních investic by měl nabídnout více než politická doporučení adresovaná členským státům a vyhlášení několika málo legislativních iniciativ. Zejména při probíhající krizi by se měly rozpočty Unie a členských států zaměřit na to, aby zahrnovaly programy zaměstnanosti a sociálních investic;

15.

konstatuje, že balíček opatření v oblasti sociálních investic obsahuje komplexní informace o sociálních trendech v Evropě. Používané údaje a informace vycházejí z celostátních nebo regionálních trendů a statistik. Takové úhrnné informace neilustrují v dostatečné míře problémy místní úrovně nebo rozdílné společenské potřeby a deprivace na úrovni velkých měst či na regionální a vnitrostátní úrovni. Sbírání poznatků o tom, co funguje a co nefunguje na místní úrovni, má zásadní význam pro zajištění toho, aby byla zaváděná opatření jednak účinná a jednak efektivní z hlediska naplňování cílů sociální politiky. VR vybízí evropské instituce, aby sbíraly údaje a informace o sociálních trendech na místní a regionální úrovni a posuzovaly a vyhodnocovaly politiky sociálního začleňování, jež provádí regionální a místní orgány a zejména největší města;

16.

upozorňuje na přetrvávající znevýhodnění na základě pohlaví, k němuž stále velmi často dochází u příslušníků vícenásobně znevýhodněných skupin (např. u žen a u matek samoživitelek), a vítá, že si je Evropská komise těchto specifických výzev vědoma a zamýšlí jim věnovat náležitou pozornost;

17.

uznává však, že sdělení by mohlo předznamenat jakýsi mezník tím, že definuje sociální politiku jako investici do společnosti, a nikoliv jako náklady vyplývající ze selhání trhu. Takovéto vymezení sociální politiky může podpořit obrat v politice od nápravných opatření k opatřením preventivním, díky nimž by se problémy jako sociální vyloučení řešily ještě předtím, než by vznikly, nebo oddálit stav závislosti prostřednictvím podpory osobní autonomie a aktivního stárnutí;

18.

vítá, že Evropská rada na svém zasedání z 27.–28. června 2013 uznala nutnost posílit sociální rozměr HMU. Úkolem je vybavit EU nástroji na zachování potenciálu skutečné hospodářské konvergence a sociálního pokroku všech členských států namísto spoléhání na mechanismy vnitřní devalvace řešící pouze asymetrické otřesy. S nadějí tedy očekává sdělení Komise o sociálním rozměru EMU, které je plánováno na začátek října 2013;

19.

domnívá se, že by sociální rozměr HMU, jak navrhuje Evropský parlament (1), mohl vycházet z Paktu o sociálních investicích založeného na modelu Paktu euro plus. Stanovil by tak cíle pro sociální investice, které mají členské státy učinit, aby splnily cíle strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti, sociální sféře a vzdělávání. Pakt by měl být doplněn srovnávacím přehledem politik zaměstnanosti a sociálních politik, jenž by měl být zřízen v souladu s článkem 148 SFEU a za nějž by odpovídala Rada pro zaměstnanost, sociální politiku, zdraví a ochranu spotřebitele, s cílem odhalit nevyváženost v oblasti zaměstnanosti a v sociální oblasti, která by mohla ohrozit stabilitu hospodářské a měnové unie;

20.

vyzývá Evropskou komisi, aby dále prozkoumala, zda je proveditelné, aby unijní pojištění dávek v nezaměstnanosti potenciálně fungovalo jako automatický stabilizátor na úrovni HMU;

21.

vítá, že se v závěrech Evropské rady (2) zdůrazňuje, že by se v rámci preventivní složky Paktu o stabilitě a růstu mělo dále „využít možností, které nabízí stávající fiskální rámec EU, pokud jde o dosažení rovnováhy mezi potřebou produktivních veřejných investic a cíli v oblasti fiskální kázně“. Očekává tedy, že se Komise bude dále zabývat otázkou kvality veřejných výdajů, mj. problematikou oddělení běžných výdajů a investic ve výpočtu schodku rozpočtu, aby se předešlo tomu, že veřejné investice s dlouhodobými čistými zisky budou započítány jako negativní;

22.

má za to, že vzdělávání (formální i informální) by mělo být ústředním prvkem balíčku opatření v oblasti sociálních investic. Nerovný přístup ke vzdělání – zvláště ke kvalitnímu vzdělávání připravujícímu mladé lidi na pracovní příležitosti v informační společnosti podporující začlenění a na úlohu aktivního občana v komplexní demokratické společnosti – je kritickou překážkou při mýcení chudoby a zvyšování hospodářského růstu. Členské státy musejí projevit úsilí v investicích do vzdělávání, celoživotního učení a odborné přípravy pro všechny tím, že budou klást zvláštní důraz na vzdělávání dětí v raném věku a přístup k terciárnímu vzdělávání, spolupráci podniků a škol, odbornou přípravu na pracovišti a specializovanou odbornou přípravu pro odvětví s nedostatkem pracovních sil (např. zdravotnictví, čisté technologie, IKT), jakož i na snížení míry předčasného ukončení školní docházky;

23.

vítá, že Komise klade důraz na vzdělávání a odbornou přípravu, a domnívá se, že je třeba věnovat větší pozornost odborné přípravě a její kvalitě, a to na základě přijetí konkrétních opatření jak ve fázi poskytování informací, tak ve fázi odborné přípravy a učení. Má-li být ekonomika EU konkurenceschopná v globálním měřítku, potřebuje více řemeslníků, inženýrů a technických pracovníků. Stále bohužel klesá počet lidí v EU, kteří by měli zájem o odbornou přípravu, přestože nabízí významné příležitosti pro boj s nezaměstnaností a udržitelný rozvoj hospodářství;

24.

domnívá se, že celoživotní a neustálá odborná příprava musí být vysoce ceněna, řádně financována a účinně prováděna. Evropská unie by měla představit nezbytná dlouhodobá opatření a vyhradit dostatečné prostředky z Evropského sociálního fondu (ESF) pro zlepšení úrovně odborné přípravy;

25.

kromě důrazného zaměření na nabídkovou stranu zaměstnatelnosti je třeba více pozornosti věnovat poptávkové straně trhu práce. Skutečnost je taková, že nezaměstnaní jsou převážně lidé s nízkou kvalifikací, volná pracovní místa vyžadují vysokou kvalifikaci a v tomto období krize musíme opatření na straně poptávky doplnit o nástroje na straně nabídky, nad rámec deregulace trhů práce, snižování nákladů na práci a poskytování pobídek nezaměstnaným, aby přijímali špatně placenou práci. Musíme zlepšit dovednosti osob s nízkou kvalifikací a nezaměstnaných tím, že jim poskytneme potřebné schopnosti se učit;

26.

vyzývá Komisi, členské státy a regionální a místní orgány, aby prosazovaly lepší předvídání budoucích potřeb v oblasti dovedností, usilovaly o lepší soulad dovedností a potřeb trhu práce a překlenuly nespojitost, která odděluje svět vzdělávání od světa práce. To je potřebné především v nejnižších segmentech trhu práce, kde je nutné podněcovat k účasti na trhu práce flexibilním a nebyrokratickým způsobem. Například v Nizozemsku vláda, podniky a vzdělávací instituce podepsaly Pakt o technologii, jehož cílem je zlepšit propojení mezi vzděláváním a trhem práce v odvětví technologií a snížit tak nedostatek technických pracovníků. Pakt o technologii byl vyjednán na celostátní úrovni, ale sestává převážně z opatření regionálního či odvětvového charakteru, přičemž využívá již existující struktury, například různá lokální expertní centra („kenniswerkplaatsen“) pro rozvíjení talentů, zpříjemnění života ve městech a veřejné zdraví v Rotterdamu;

27.

zdůrazňuje, že je důležité co nejlépe využít veškerý pracovní potenciál. V případě lidí na okraji trhu práce lze zavést podpůrná opatření, která budou vycházet z pravomocí celostátních orgánů a/nebo orgánů územních samosprávných celků;

28.

doporučuje doplnit tři existující pilíře (dostatečnou podporu příjmu, aktivní integraci a kvalitní služby) postupu, jejž Komise navrhla ke zlepšení aktivního začleňování lidí nejvíce vzdálených trhu práce, o (sociální) participaci. Sociální participace a začlenění musejí být klíčem pro dosažení našich sociálních záměrů a budování a zachování silných sociálních států. Občané by měli mít zaručenu možnost plného uplatnění a dalšího rozvoje svého potenciálu a maximálního využití svého souboru dovedností, přičemž cílem by byla hospodářská soběstačnost;

29.

požaduje další upřesnění věcí, pokud jde o podmíněnost v oblasti přístupu k sociálnímu zabezpečení. Podmíněnost lze považovat za přijatelnou, pokud zároveň existují sociální transfery, které jednotlivcům zaručí podporu a pobídky k opětovnému nástupu do zaměstnání, vzdělávání nebo odborné přípravy;

30.

s ohledem na to, že dle odhadů nemá v EU asi 56 milionů lidí starších 15 let bankovní účet, vítá VR návrh Komise dát každému v Evropské unii právo na základní bankovní účet;

31.

vítá záměr Komise prozkoumat využívání nových finančních nástrojů a zejména sociální návratnost investic a sociálně-investiční dluhopisy ke zvýšení pákového účinku veřejných sociálních investic a vyzývá Komisi, aby předložila podrobnější návrhy v této věci a zajistila, aby pravidla EU pro zadávání veřejných zakázek respektovala sociální návratnost investic. V této souvislosti podporuje navrhované zavedení unijního spořicího účtu, jenž by EU mohl poskytnout doplňující finanční prostředky na podporu cílů strategie Evropa 2020 v oblasti zaměstnanosti a růstu na místní a regionální úrovni;

32.

podtrhuje, že členské státy, regiony a obce by měly využívat různorodosti svých občanů. Kultura podporující začlenění, v níž je bezpečné být jedinečný a využívat různorodosti ve spojení s ostatními, je nezbytným předpokladem inovace;

33.

konstatuje, že četné místní a regionální orgány již vyvíjejí a provádějí úspěšné programy, které řeší problematiku zmíněnou v balíčku opatření v oblasti sociálních investic. Jako příklad je možné uvést jednotné kontaktní místo pro mládež, regionální centra pro mládež a rodinu, strategie v oblasti bezdomovectví preventivního charakteru, založené na přístupu k bydlení, sociální návratnost v rámci investičních strategií, dluhopisy se sociálním dopadem, talentová centra, čtvrti uzpůsobené dětem a plné zapojení. Je tedy třeba podpořit výměnu osvědčených postupů mezi místními a regionálními orgány navzájem. Partnerství a spolupráce místních orgánů jim umožňuje využívat rozsáhlejší zásobárnu zdrojů a zkušeností a zároveň podporuje rozsáhlou participaci při rozvoji s partnery z různých odvětví. Měli bychom tyto zkušenosti plně zohlednit při budování databáze poznatků navržené v balíčku opatření v oblasti sociálních investic a podpoře těchto výměn v kontextu Programu pro sociální změny a inovace;

34.

poukazuje na to, že jak Evropský fond pro integraci, tak ESF financovaly programy integrace. Zdroje financování mají však příliš často omezený rozsah poskytovaných služeb. Je třeba zdůraznit, že s ohledem na stále rostoucí mobilitu v EU by měl příští rozpočtový program vyčlenit prostředky na podporu mobilních občanů EU a spojit priority obou fondů a vytvořit program financování pro všechny, nezávisle na jejich státní příslušnosti. Tyto nové finanční nástroje by bylo možné využít k zapojení občanů EU do jazykových a informačních programů, v úzké spolupráci s dalšími zainteresovanými stranami, jako jsou nevládní organizace a zejména soukromý sektor. Komise musí využít svého vlivu a vyzvat některé místní a regionální orgány ve vysílajících zemích k tomu, aby využívaly ESF a Evropský fond pro regionální rozvoj (EFRR) a významně investovaly do sociálního a hospodářského rozvoje svých obyvatel;

35.

konstatuje, že migrace mezi členskými státy i v jejich rámci sice je pro lidi jeden ze způsobů, jak reagovat na hospodářský pokles, udržitelnější řešení krize však mohou poskytnout komplexnější a dlouhodobější sociální investice v regionech a obcích, které mají nejlepší předpoklady pro pochopení specifik daných oblastí a komunit, neboť se díky nim sníží tlak, jemuž jsou lidé vystaveni a který je nutí pro nalezení pracovního místa opouštět jejich domovy, rodiny a komunity. Schopnost jednotlivců odstěhovat se za prací nebo vzděláním apod. do jiného členského státu může být podmíněna nedostatečnými jazykovými schopnostmi. Proto by mohlo být zapotřebí obnovit úsilí o posílení jazykové výuky na podporu krátkodobé migrace, než budou nalezena dlouhodobá řešení. To také dále stimuluje sociální začleňování;

36.

poukazuje názor Komise na místní dopad demografických změn a stárnutí obyvatelstva, které s sebou nesou nové požadavky na sociální infrastrukturu a přístupnost veřejných prostor. Šířící se jev chudoby ve stáří vyžaduje udržitelné systémy sociálního zabezpečení a služeb, jež musejí být přístupné a dosažitelné pro všechny. Je třeba změnit systém orientovaný na péči a spět k zavedení modelu zaměřeného na prevenci, který by prodloužil dobu funkční autonomie a začlenění obyvatel do systému vztahů. Zvláštní pozornost je třeba věnovat podpoře aktivního a zdravého stárnutí Evropanů, kde je nutný posun od přístupu na úrovni institucí k přístupu založenému na společenstvích;

37.

lituje, že se pracovní dokument útvarů Komise Dlouhodobá péče ve stárnoucích společnostech nezabývá otázkou chudoby, sociálního vyloučení a důstojnými příjmy seniorů, což může vést k vyšší potřebě dlouhodobé péče. VR rovněž postrádá hlubší analýzu toho, jak mohou strukturální fondy podpořit investice do dlouhodobé péče;

38.

má za to, že balíček opatření v oblasti sociálních investic by měl jít ruku v ruce se zvýšeným uznáním úlohy sociální ekonomiky, s tím, že na úrovni EU představují podniky sociální ekonomiky 2 miliony podniků (tj. 10 % všech evropských podniků) a zaměstnávají více než 11 milionů placených pracovníků (což odpovídá 6 % pracující populace EU). Opakuje proto svou výzvu k vytvoření statutu evropské vzájemné společnosti, kterou v březnu 2013 podpořil také Evropský parlament;

39.

zdůrazňuje význam meziprofesní spolupráce mezi sektory zdravotní péče a sociální péče a mezi formálními a neformálními sítěmi v komunitě. Je zapotřebí znát různé druhy sousedské podpory a doplňující úlohy dobrovolníků, profesionálů a sousedů poskytujících podporu. Odborníci by se měli snažit lépe poznat místní komunitu, v níž může sehrát jistou úlohu spolupráce a zprostředkování, které mohou posílit a zprostředkovat sousedskou podporu a dobrovolnickou práci. Tento nový přístup ke správě věcí veřejných, který dosahuje úspěchů v některých evropských městech, by měl být podpořen nástroji na evropské úrovni v zájmu šíření osvědčených postupů v celé Evropě. Jako vhodný nástroj se jeví zavedení systémů, které zajistí jednak informování o občanu (sociální a zdravotní dokumentace), jednak přístup k informacím o prostředcích a službách, jež jsou k dispozici (katalog či portfolio služeb a prostředků a použitelných inovativních technologií, jako jsou pokročilé systémy pro přivolání pomoci, monitorování na dálku atd.);

40.

vyzývá EU, aby po dohodě s členskými státy zvážila možnost stanovení rámce pro oblast sociálního bydlení, jak požaduje VR ve svém stanovisku z října 2011 a Evropský parlament ve svém usnesení z 11. června 2013. Sociální bydlení sice nepatří mezi výhradní kompetence EU, avšak řada politik EU (politika hospodářské soutěže, vnitřní trh, strukturální fondy, politika energetické účinnost, environmentální normy atd.) má na sociální bydlení přímý dopad. Proto je zapotřebí koordinační rámec za účelem zajištění souladu se základními právy a mezi politikami EU s dopadem na oblast bydlení. V této souvislosti VR připomíná, že podle Smlouvy o EU mají veřejné orgány volnost, pokud jde o organizaci sociálního bydlení a stanovení toho, které domácnosti budou způsobilé. Výbor se rovněž domnívá, že sociální bydlení má zásadní význam pro dosažení soudržnosti a nemělo by být omezeno pouze na znevýhodněné osoby, aby byla stimulována sociální rozmanitost;

41.

připomíná členským státům a Komisi, že výdaje na sociální bydlení přispívají k řešení naléhavých sociálních potřeb a jsou základem strategických sociálních investic; přispívají také udržitelným způsobem k vytvoření místních pracovních příležitostí, jež není možné externalizovat do zahraničí, a ke stabilizaci hospodářství tím, že brání vzniku bublin na trhu s nemovitostmi, a pomáhají v boji proti změně klimatu a energetické chudobě. VR dále podtrhuje, že sociální bydlení hraje zásadní úlohu v řešení bezdomovectví a vytváření strategií, jejichž těžištěm je otázka bydlení a které jsou založené na prevenci, po nichž volá Komise;

42.

vítá zahrnutí bezdomovectví jako tematické priority do balíčku opatření v oblasti sociálních investic i výzvu členským státům, aby „řešily problém bezdomovectví prostřednictvím komplexní strategie založené na prevenci, přístupech, jejichž těžištěm je otázka bydlení, a přezkumu předpisů a postupů v oblasti vystěhování, se zohledněním klíčových zjištění v pokynech pro řešení problému bezdomovectví, které obsahuje tento balíček“. V této souvislosti vyzývá VR Komisi, aby vypracovala konkrétní rámec EU na podporu zainteresovaných stran a zejména příslušných vnitrostátních, regionálních a místních orgánů, aby bylo možné dosáhnout pokroku v otázce bezdomovectví, a aby při tom zohlednila stanovisko z vlastní iniciativy, které vypracoval Výbor regionů;

43.

zdůrazňuje, že abychom mohli úspěšně dosáhnout svých sociálních cílů, musíme reformovat svůj přístup, aby se zlepšily výsledky, jež se dotýkají příjemců, a bylo dosaženo účinnosti a efektivity. Sociální inovace v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení jsou potřebné a měly by být zahrnuty do nařízení o strukturálních fondech, ale mít také významnou úlohu v programu Horizont 2020 a být účinně podporovány Evropským programem pro sociální změny a inovace. Proto by stěžejní iniciativy strategie Evropa 2020, zejména Evropská platforma proti chudobě a sociálnímu vyloučení, měly představovat referenční rámec pro lepší plnění vytyčených cílů;

44.

poukazuje na to, že moderní společnosti jsou závislé na vědě a technologii, a to nejen v otázce růstu, ale i v otázkách sociální prosperity a pokroku. Vzájemné působení mezi vědou/výzkumem a společností/občany je často nedostatečné a někdy neexistující. V budoucnosti se proto musí při financování evropského výzkumu věnovat pozornost nejen technickým oborům, ale také vědám sociálním a humanitním, jež by měly rozvíjet poznatky a výzkumnou činnost o problémech a obyvatelnosti městského prostředí a řídce osídlených oblastí relevantní z praktického hlediska a šířit tyto relevantní poznatky mezi subjekty zodpovědnými za tvorbu městských a územních politik. Doporučujeme zejména nejmodernější projekty hodnotících průzkumů, s cílem budovat znalosti týkající se účinnosti opatření v rámci politik, důvodů jejich fungování, toho, pro jaké sociální skupiny jsou účinné a za jakých okolností. Vítá iniciativy Komise na podporu sociálních inovací a úsilí o sdílení informací o zkušenostech v oblasti inovací;

45.

upozorňuje na skutečnost, že regionální politika EU propaguje udržitelný městský rozvoj od roku 1989. Prostřednictvím strukturálních fondů investuje regionální politika do projektů, které podporují řádnou místní správu, zajišťují udržitelné městské prostředí, napomáhají sociálnímu začlenění a rovnosti, regenerují městské oblasti a povzbuzují hospodářský růst a tvorbu pracovních příležitostí. S ohledem na blízkost místních a regionálních orgánů k občanům a jejich odborné orientaci v identifikaci místních potřeb a aspirací je třeba zdůraznit, že stávající struktura financování by se měla stát snáze přizpůsobivou místním potřebám a měla by umožnit městům a městským oblastem převzít větší díl zodpovědnosti a vůdčí aktivity při koordinaci integrovaných přístupů na úrovni města nebo metropolitní oblasti. Je třeba zlepšit koordinaci ESF a EFRR, aby se podpořila územní soudržnost a přístupy založené na integrovaných oblastech;

46.

vítá návrh vyčlenit alespoň 20 % z prostředků ESF v každém členském státě na podporu sociálního začleňování a boj proti chudobě. VR by si přál další záruky v této oblasti, aby bylo zajištěno, že bude financování řádně řízeno a že bude zacíleno na pomoc těm nejpotřebnějším. To může zahrnovat to, že v každém státě budou spíše než na centrální úrovni vyčleněny prostředky na úrovni regionální, a to na základě několika faktorů, podle nichž se určuje nejvyšší potřeba podpůrných opatření (ukazatele chudoby, výše HDP na hlavu, zaměstnanost, školní docházka, přistěhovalectví atp.);

47.

volá po okamžitém provedení Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí a požaduje, aby do systému záruk pro mladé lidi byli zahrnuti mladí lidé do 30 let. Jednoznačně schvaluje doporučení Komise k systému záruk pro mladé lidi, jež se týká včasných opatření v případě jedinců, jimž hrozí, že nebudou zapojeni ani do vzdělávacího systému ani do trhu práce ani do odborné přípravy. Zdůrazňuje, že pro jeho realizaci jsou klíčové místní a regionální orgány. Vyjadřuje značné obavy z nedostatku prostředků k financování Iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí v průběhu celého příštího programového období (6 mld. EUR) a naléhavě vyzývá, aby byly na tuto novou rozpočtovou linii pro tuto iniciativu s předstihem vyčleněny přiměřené prostředky v prvních letech víceletého finančního rámce. Kritéria pro způsobilost regionů NUTS II by se neměla opírat pouze o kritérium 25% nezaměstnanosti mládeže, ale měla by brát v úvahu významnou odchylku na regionální úrovni od průměrné míry nezaměstnanosti mládeže na úrovni členského státu;

48.

poukazuje na to, že ESF by proto měl lépe řešit skutečné potřeby občanů tím, že by místním a regionálním orgánům poskytl větší flexibilitu při stanovování cílů na místní úrovni. Místní a regionální orgány by měly být zapojeny do formulace priorit ESF a správy prostředků tohoto fondu. Pokud jde o právní předpisy, mělo by nařízení, které bude upravovat ESF, vyměřit větší úlohu místním a regionálním orgánům v rámci strategického řízení ESF. VR také žádá, aby byla zavedena povinnost řídících orgánů ESF prokázat zapojení místních a regionálních orgánů do formulace priorit operačních programů a následného strategického řízení ESF;

49.

Konkrétněji se – s odkazem na svá předchozí stanoviska týkající se městské agendy EU a jeho summitu v Kodani v roce 2012 – VR domnívá, že existuje řada možností, jak posílit praktické zapojení měst: operační programy s jasným městským zaměřením, zapojení měst coby zprostředkujících subjektů, jejich zapojení do řídicích rad, výborů a poradních skupin ESF a spolupráce řídících orgánů ESF s městy na navrhování a provádění programů. V případě některých větších měst by mohlo být vhodné, aby měly své vlastní operační programy;

50.

vyzývá k tomu, aby ESF podporoval modely inovativních služeb a aby nový právní rámec usnadnil a financoval rozvoj služeb na úrovni místního společenství s cílem podpořit opatření politiky trhu práce;

51.

poznamenává, že rozpočet na společnou zemědělskou politiku (SZP) Unie je pětkrát větší než rozpočet ESF. To samozřejmě souvisí se skutečností, že SZP je jedinou společnou politikou EU, zatímco financování sociální politiky spočívá do značné míry na rozpočtech členských států a jejich územních celků. Tuto nerovnováhu však může veřejné mínění interpretovat také jako důsledek toho, že se sociální politice EU přisuzuje nízká priorita. VR proto požaduje, aby se obnovené zaměření na sociální politiky EU pojilo se zvýšením prostředků ESF;

52.

vítá integrované územní investice jako přístup uplatněný Evropskou komisí v rámci nového období strukturálních fondů ke konsolidaci sociálního, hospodářského a fyzického rozvoje. Vzhledem k zásadnímu významu měst pro sociální, hospodářskou a územní soudržnost musí být evropská podpora mnohem vyšší, než je navrhovaný 5% minimální cíl;